Duch svatý vás poučí. (Lk 12,12) - Biblický citát na dnešní den

Sekce: Knihovna

Bruno Secondin

Pokus o stanovení kritérií pro klasifikaci hnutí v církvi

K usnadnění orientace v typech a zaměření skupin a hnutí

z knihy Nová hnutí v církvi , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

Přes všechny snahy není snadné klasifikovat jednotlivá sdružení v církvi. K usnadnění orientace v typech a zaměření skupin a hnutí a ve snaze vyhnout se nic neříkajícímu všeobecnému úsudku i pitvání bezvýznamných projevů jejich života, nabízíme jakýsi soubor kritérií. Bude-li používán rozumně a obezřetně, může posloužit k objektivnímu posouzení.

Jednotlivé body zde uvádíme jako otázky.





Sociálně církevní prvky

1. Jde o společenské sdružení nebo o společenství církve? Hlavní jsou v něm základní hodnoty života církve nebo jde pouze o společenský "agregát" bez náboženského či církevního zaměření?

2. Jaký vztah má hnutí/skupina k lidské společnosti a k společenství církve? Volí si jedno z nich, jde svou vlastní cestou, rozhodně jim odpírá, snaží se je prokvasit, hledá v nich útočiště, utíká před nimi nebo jimi pohrdá?

3. Jak se projevuje případný protest? Je to individualistické odmítnutí společnosti? Beznadějná, a proto nesmyslná kapitulace před tíhou života? Sektářský postoj s projevy fanatismu? Instinktivní a iracionální útočiště v náboženské sféře? Touha potlačovat nedostatky a chyby? Nebo integristická snaha za každou cenu zachovat tradicionalistické postoje zděděné z minulosti?

4. Jak probíhá sdílení? Jako součinnost, bratrství, vzájemná zodpovědnost a prostor pro rozlišování?

5. Vládne tam tendence k absolutní jednotě (k jednolitosti a uniformitě) nebo se přijímá rozdílnost jednotlivých členů? Směřuje hnutí k příliš širokému poli působnosti s nedostatkem společných prvků (ztráta identity) nebo se snaží přibližovat ideální představě společenství? Jaký ideál má na mysli? Biblický, mnišský, ideál zakladatele, ideál života církve v období počátku hnutí nebo ideál ekumenický a mezináboženský?

6. Jakou úlohu má utopie? Je to hybná síla do budoucna, popud k zcela novému začátku, realistické proroctví pro konkrétní život, útěk do sféry nepochopitelného nebo výzva k apokalyptickým tendencím?

7. Jak se projevuje společný život (setkání, shromáždění, místa, pravidelnost setkání, povinnosti), vedoucí osobnosti (jejich postavení, způsob rozhodování o záležitostech hnutí, potřebné kvality, styl jednání, mocenské prostředky, co očekávají od vedoucích osobností řadoví členové) a jak se projevuje kolektivní zodpovědnost? Mají nějakou zodpovědnost řadoví členové? Jaké pravomoci má shromáždění všech členů? Uplatňuje se princip delegování? Nemanipulují vedoucí osobnosti ve jménu charismatického vyvolení životem a schopnostmi řadových členů?

8. Můžeme mluvit o společenství uzavřeném (sekta) nebo otevřeném (církev)? Nejde přímo o "nové náboženství" nebo "nový náboženský směr", který si z ostatních náboženství bere pouze to, co se mu hodí?






Specificky církevní prvky

1. Postavení Božího slova: Přijetí prostřednictvím zbožného naslouchání nebo důraz na jeho svobodné vnitřní přijetí? Společný údiv nad Božím slovem a úcta k němu nebo souhrn vhodných a zneužitelných výroků? Jaké prostředky se používají k interpretaci Božího slova: vědecká exegeze, existenciální interpretace, četba pro lid, promodlená četba (lectio divina)? Nepřistupuje se k Božímu slovu fundamentalisticky, autoritářsky, s přílišnými emocemi, sapienciálně, alegoricky? Jaké postavení má dogmatická tradice v četbě Písma svatého, zvláště co se týká kristologie a učení o Duchu svatém?

2. Vztah ke svátostem: Dá se pozorovat osobní svátostný život s použitím symbolů, textů a gest, jež odpovídají chápání skupiny? Nebo se hnutí pohybuje ve starých rituálních formách bez snahy vnést je do současné kultury (slavení Velikonoc, křest, svátost smíření)? Nejde pouze o striktně předepsaný rituál bez jakékoliv snahy přizpůsobit ho dnešnímu chápání? Jaký je vztah mezi laiky a kněžími v rámci slavení svátostí a jaké teoretické prvky tento vztah vykazuje?

3. Úloha a forma liturgie: Jde o okrajovou záležitost, je v ní tendence k mystice nebo k mystifikaci, osobní kompenzace, netíhne k protestantismu? Převažuje cit pro slavení církve "zde a nyní", v němž má své místo adorace a prosby? Nebo převládá ritualistická strnulost a falešným ekumenismem zakrývaný eklektismus? Jak se v liturgii odrážejí nekřesťanské liturgické tradice?

4. Pedagogický proces: Jak probíhá vstup do hnutí (skupiny): je postupný, má jednotlivé kroky, znamení, kontroly, v souladu s daným programem? Jak se z hnutí odchází? Vyloučením, útěkem, po vzájemném dialogu? Jaký význam má společné dědictví a kdo je obohacuje? Jaké se uplatňuje ověřování, rozvoj projektů a plánů, společné rozlišování celého společenství, a jak se to děje konkrétně? Za jakých okolností a jakými procedurami?

5. Vzájemné vztahy členů: jsou bratrské, vertikální, horizontální, uzavřené v rámci malých skupin, v rámci rozhodnutí představených, v linii poslušnosti? Projevuje se v této oblasti autoritářství, paternalismus, výlučnost některých vztahů nebo vylučování některých členů ze vzájemné komunikace?

6. Vztah tvořivosti a struktur: Převažuje spontánnost, mnohotvárnost, úcta k osobnímu bohatství, intuice? Nebo má přednost stálý řád, struktura podle přidělených úkolů, rutina, vše typické (i ve způsobu řeči), to, co bylo někým přikázáno a předepsáno? Existuje povinná četba (knihy, časopisy, pomůcky, letáčky nebo okružní listy)?

7. Vztah mezi malou a velkou církví: Skupina/hnutí se podílí na životě církve nebo žije v naprosté izolaci jako elitářský spolek? Udržuje si vědomí, že je jednou mezi mnoha komunitami, nebo směřuje k totalitě a výlučnosti ("my jsme jedinou správnou cestou!")?





Životní projevy

1. V jakém smyslu (teologickém, biblickém nebo sociologickém) se používá slovo charisma? Kdo má právo určovat jeho konkrétní podobu a vést hnutí k tomu, aby je uskutečňovalo? Snaží se hnutí získat uznání hierarchie, nebo ji chápe jako něco podřízeného vlastním zájmům? Odmítá ve jménu vlastního charismatu přizpůsobit styl a uspořádání svého života zájmům a potřebám církve?

2. Vztah ke světu: Stojí a bojuje zkoumané hnutí proti světu? Je uprostřed světa a vlévá do něj život? Nebo stojí před světem a táhne jej k budoucnosti? Nežije mimo svět, protože jej považuje za neobnovitelný? Jaké prostředky používá, když o tom mluví (slovník, gesta, symboly, přirovnání)?

3. Nakolik můžeme mluvit o živé a příkladné situaci a nakolik je hnutí/sdružení modelem, jímž se lze inspirovat (pro jeho dynamiku nebo proto, že směřuje k proselytismu)?

4. Jaký typ církve se z takového způsobu života může zrodit? Církev věnující se těm prvním, anebo církev blízká chudým a bezprizorným? Místní církev zakotvená v institucionální struktuře, anebo nezávislé (paralelní) společenství, které se snaží uchvátit vedoucí pozice v církvi? Sekta čistých (fanatická i v oblasti kultury), anebo církev jako lid oplývající lidovou zbožností? Církev, která si je vědoma jak své výlučnosti, tak spojení s ostatními společenstvími, anebo církev zcela jiná se svými teoretiky a areopagy?





Opravdová výzva

Odpovědět objektivně na tyto otázky není snadné. Navíc sondy nemohou vyčerpat veškeré problémy, ale chtějí nám pomoci zpracovat a zhodnotit současnou situaci z různých pohledů.

Církev je místem proroctví, proto ne všechno je hned evidentní. Tyto jevy (a jejich přehled) jsou výsledkem nejrůznějších podnětů vytvářeného světa. Jde o nová společenství, v nichž znovu získává sílu křesťanská zvěst (kérigma), rozvíjí se učení (didaché), odvaha svědčit (martyria) a trpělivost (hypomoé) proniknutá nadějí, že z této setby vzklíčí nový život.

Mnoho hnutí v současné církvi se nepokládá za "hnutí", ale chce být nazýváno živá církev; pozorujeme to u neokatechumenátního hnutí, charismatiků atd. Je nutné prozkoumat, nakolik je tato autoidentifikace s církví oprávněná. Často se tyto iniciativy projevují nikoli jako církev, ale jako členění církve nebo (což je horší) boj s církví založený na skálopevném přesvědčení jistých křesťanů o své stoprocentnosti: Protože se "scházejí ve společenství", považují se za mnohem víc, než skutečně jsou.

Na závěr připojuji zajímavé hodnocení teologa Dianicha: "Podle mě musí církev po II. vatikánském koncilu pracovat především na obnově celého těla věřících jako aktivního subjektu účastnícího se na misijním poslání ve světě, který nevěří v ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Ježíše. Proto je nutné vést pokřtěné věřící už od dětství ke svobodnému a osobnímu vyznání víry. Celý Boží lid pokračující v misijním poslání Ježíše Krista spočívá na této základní rovině, k níž není nutné nic přidávat. Stejně jako v minulosti různé řády a řeholní kongregace nebo v době nedávné sekulární instituty, skupiny a hnutí dneška nemají být iniciátory přeměny církve do nových forem a podob, nýbrž mají se spolu s jejími ostatními složkami snažit oživovat jednotlivá společenství věřících, aby se v nich církev mohla projevit prostřednictvím nekonečných darů Ducha svatého, jež ji oživují a v rámci jediné církve vedené Duchem svatým vytvářejí nejrůznější formy křesťanského života."


Výpis všech kapitol z této knihy: Pokus o stanovení kritérií pro klasifikaci hnutí v církvi / Interpretace / Charakteristika hnutí a komunit působících v České republice

Zápas o každodenní modlitbu - P. Józef Augustyn

(19.10.2017) Již tradiční rekolekce s P. Józefem Augustynem pořádá Pastorační středisko od 10. do 11. listopadu 2017...

Bůh sám je původcem krásy, aneb podzimní variace

(14.10.2017) Boží věčná moc a jeho božské bytí je možné poznat světlem rozumu z toho, co stvořil (Řím 1,20)

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(12.10.2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se...

Modlete se za politiky, i za ty chybující

(9.10.2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!
(9.10.2017) Zveme vás k přečtení říjnového čísla.

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.