V Bibli není napsáno: ´Miluj svého bližního místo sám sebe!´

Mám rád vlastní tělo?

z knihy Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé lidi i Boha , vydal(o): KOMPAS

Odtud padá i nové světlo na příkaz Ježíše, který jej dává do jedné roviny s přikázáním o lásce k Bohu: "Miluj svého bližního jako sám sebe!" (Mat. 22,39; Mar. 12,31; Luk. 10,27b) V bibli se toto přikázání objevuje poprvé v 3.Moj. 19,18b. Kromě těchto zmíněných míst takový příkaz nacházíme v Novém zákoně ještě na třech dalších místech, a to v závažné souvislosti. V Gal. 5,14 je v tomto jednom přikázání shrnut celý zákon; v Jak. 2,8b je tento příkaz označen jako naplnění královského zákona a v Řím. 13,9b jako shrnutí všech přikázání. Je dobré si tato místa přečíst. Ve výzvě - "Miluj svého bližního!" nechybí nikde důležitý dodatek - "jako sám sebe".

Všeobecně se rozumí, že každý člověk samozřejmě miluje sám sebe. Každý je egoista. Tak by tomu přece nemělo být! Místo toho by měl milovat svého bližního!

Ale tak to v bibli zase nestojí. Není tam napsáno: "Miluj svého bližního místo sám sebe!", nýbrž "Miluj svého bližního jako sám sebe!" Sebeláska se předpokládá jako přirozený cit, není odsuzována, nýbrž se stává přímým měřítkem pro náš vztah k bližnímu.

Bible zde předbíhá poznatky hloubkové psychologie, že totiž není lásky bez sebelásky. Obě formy lásky jsou v tomto Ježíšově přikázání nerozlučně spojeny.

Nyní se naskýtá otázka, jak to, že Ježíš předpokládá jako samozřejmost něco, co nám podle slov dr. Groegera není vrozeno, nýbrž se musí během života pracně osvojit. Dokážu si to vysvětlit jen tak, že lidé v biblické době byli ve srovnání s námi v daleko větší míře obráceni sami do sebe. Byli méně neurotičtí, a byl pro ně tudíž pozitivní vztah k sobě samému - sebepřijetí, daleko přirozenější, než je tomu u nás dnes. Proto mohl Ježíš lásku k sobě samému, jež je v souladu s Božími zákony, prostě předpokládat. Jedná se o zdravý vztah k sobě, který se nám ať už z jakýchkoliv důvodů vytratil. Musíme si podle všeho tento vztah daleko obtížněji osvojovat, než tomu bylo u Ježíšových současníků.

Každopádně obsahuje toto Ježíšovo přikázání o lásce nejen imperativ "Miluj svého bližního" a předpoklad "vždyť se sám miluješ", nýbrž ještě další příkaz: "Miluj ... sám sebe!" Nebo moderněji vyjádřeno: Přijmi sám sebe! Jenom ten, kdo přijímá sám sebe, může přijmout i druhého. Jenom ten, kdo miluje sám sebe, může milovat i druhého.

V této souvislosti bych chtěl upozornit ještě na další dvě místa v bibli. Ve vyprávění o přátelství mezi Davidem a Jonatánem je vyslovena věta: "Jonatán si ho zamiloval jako své vlastní srdce." (l.Sam. l8,1b, Luth. překlad) To není řečeno kriticky v tom smyslu, aby už přestal milovat své srdce a aby se odvrátil od svého "já" k svému bližnímu. Spíše se předpokládá, že Jonatán miloval své srdce, a to ho činilo schopným hlubokého přátelství.

Kladu si otázku: Mám rád své vlastní srdce? Nebo pociťuji před touto láskou falešné obavy?

Druhé místo je v kapitole o manželství (Efez. 5). Všechno, co bylo dosud řečeno, má totiž rozhodující význam též pro vztah mezi mužem a ženou. Ve verších 21-33 se třikrát poukazuje na sebelásku: "Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe." (v.28b) "Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo." (v.29a) "A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama." (v.33a) Zvláště závažný mi připadá výrok, kterého si při čtení ani nepovšimneme, ačkoliv by nás měl vlastně velmi překvapit: "Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe." V této souvislosti nemůže Pavel mínit: "Kdo miluje svou ženu, je egoista a ukazuje tím, že se všechno točí jenom kolem jeho já." Právě naopak: Kdo miluje svou ženu, dokazuje, že si už osvojil značnou míru sebepřijetí a je schopen mít rád sám sebe.

Je přitom zajímavé, že Pavel výslovně upozorňuje také na tělesnou stránku sebepřijetí: "Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo... Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo."

Táži se sám sebe: Mám rád vlastní tělo? Nebo se toho neodvážím v důsledku falešného strachu nebo špatně pochopené duchovnosti? Miluji sám sebe skutečně "tělem i duší"?