Smiřte se s Bohem! (2Kor 5,20) - Biblický citát na dnešní den

12.2.2016, Bruno Ferrero (Foto: Michal Němeček)

Úsměv v táboře malomocných

Úsměv v táboře malomocných

Raoul Follereau (*1903 †1977) pracoval v táboře malomocných na jednom ostrově v Pacifiku a podal o tamějších poměrech velice burcující svědectví. Bylo to něco nepředstavitelného. Hrozné rány, strašlivě znetvoření lidé, vlastně už jen chodící mrtvoly, všude beznaděj, zlost, zuřivost. 

A přece si uprostřed tohoto zmrzačeného světa uchoval jeden nemocný stařec překvapivě zářivé a usmívající se oči. Prožíval stejné tělesné utrpení jako jeho nešťastní spoluobyvatelé. Bylo však vidět, že si zachoval chuť do života, nepodlehl beznaději a jednal s ostatními laskavě. Follereau byl zvědavý, kde tento starý muž v takovém pekle, jakým byl tábor malomocných, bere sílu do života. Chtěl o něm proto vědět něco víc. Nenápadně ho sledoval a zjistil, že každé ráno za svítání se stařeček došoural až k ohradě, která uzavírala tábor ze všech stran, a zůstal stát vždycky na stejném místě. Posadil se tam a čekal. Nečekal ale na východ slunce. Nečekal, až se objeví nad Pacifikem jeho záře.

Čekal ale na chvíli, kdy na druhé straně ohrady vyšla žena, stařičká jako on, s tváří pokrytou spoustou vrásek, s očima plnýma bolesti ale i vlídnosti. Žena nepromluvila. Poslala jen tiché a nenápadné poselství - úsměv. Ale ten muž se při jejím úsměvu rozzářil a odpověděl jí svým úsměvem. Rozhovor beze slov trval jen pár chvil. Pak se stařík znovu zvedl a pomalu se dal na cestu k barákům. Každé ráno. Zvláštní způsob každodenního rozhovoru. Malomocný, naplněný a posílený tímto úsměvem, mohl snášet další den a vydržet až do nového setkání s úsměvem na tváři té ženy.

Když se ho na to Follereau zeptal, malomocný mu všechno vysvětlil: „To je moje žena!“ A po chvilce ticha dodal: „Dříve, než jsem přišel sem, ona se o mne tajně starala, jak uměla nejlépe. Jedna zdravotnice jí dala mast. Každý den mi potírala mastí tvář, zachránila malou část, která jen tak tak stačila k tomu, aby mě tam mohla políbit... Ale stejně to všechno nebylo k ničemu. Nakonec mě přece odvezli sem. Ale moje žena mě následovala. Když ji každý den znovu spatřím, uvědomuji si, že právě ona mi dává jistotu, že dosud žiju. A pro ni ještě žiju rád.“

 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Bruno Ferrero, Příběhy pro potěchu duše,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno.

Popeleční středa, začátek postní doby

(1.3.2017) Popeleční středou vstupují křesťané do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na...

Postní doba - účel a náplň

(1.3.2017) Co a proč v postní době dělat?! Samotný název tohoto čtyřicetidenního období není zcela jednoznačný....

Velehrad v květnu potřetí přivítá absolventy nejen vysokých škol

(28.2.2017) Třetí ročník akce Absolventský Velehrad se uskuteční o prodlouženém víkendu 5. – 8. května 2017....

IZRAEL PRO NEZADANÉ

(27.2.2017) Zájezd do Izraele „Izrael – ke třem mořím“ 12. – 19. 6. 2017

Masopust

(25.2.2017) Masopust (karneval) je lidový svátek, který se slavil v období od svátku Tří Králů do Popeleční středy,...

Z éry komunismu je dobré se poučit

(24.2.2017) Výročí komunistického puče 25.2.1948. Další texty k tématu: Komunismus a socialismus, 1948...

Letní škola bláznů aneb jedinečné divadelně-duchovní rekolekce

(23.2.2017) Originální způsob duchovní obnovy nabízí „Škola bláznů“, která se uskuteční ve dnech 6. – 11. 8....

Händel i v temnotách života přinesl skvělé hudební plody.

(22.2.2017) Georg Friedrich Händel (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn) se po prodělané mrtvici dostal na pokraj...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.

 

Motto

Ničím se neznepokojuj,
ničím se nermuť,
všechno pomíjí,
Bůh se ale nemění.
Máš-li v srdci Boha,
nic ti nechybí,
jeho láska stačí.
(Terezie z Avily)

Viz Taizé kánon
"Nada te turbe" (Ničím se neznepokojuj)

 

Citát webu vira.cz

Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom, 
který zapustil své kořeny
u vody. (Jer 17)