Čím nás oslovuje jeho básnické dí1o? Pokusíme se o odpověď' na tuto nelehkou otázku. Jaroslav Durych je básník velmi složitý, polyfonní a mnohorozměrný. Není divu, že si s ním sociologizující, psychologizující a historizující kritika nevěděla nikdy rady. Nasadila mu podle potřeby dne přibližné a nesnadno definovatelné masky barokismu, mystiky, expresionismu a katolictví. Všechny tyto pojmy jsou příliš široké a samy o sobě analogické, než aby dokázaly vystihnout skutečný a pravdivý básnický profil Durychův.

Zdá se nám, že tradiční zařazování Durycha se nedotklo poslední osové vrstvy jeho umění. Nejhlouběji sestoupila náboženská kvalifikace. Jsme přesvědčeni, že katolická perspektiva (relativně) nejlépe a nejvýstižněji popisuje Durychův básnický svět.

Ovšem katolictví je zde nutno chápat ve smyslu plné etymologie, tedy metafyzicky a teologicky, a ne sociologicky, ani úzce konfesionálně. Řečeno zkratkou: Durychova katolicita není jen horizontální, ona je především vertikální.

Otvírá jeho svět na všechny strany vesmíru, zakotvuje jeho srdce v Absolutnu a chrání je před každým jednostranným a zplošťujícím pohledem. "Podle tíže, šířky a délky časů - píše Durych v eseji Básník a svět - a podle velikosti činů, které se dějí na zemi, pod zemí i nad zemí, dostává se básníkovi místa přiměřeně vysokého s rozhledem, jaký jeho smyslům dává Duch. Jeho místo jest tedy na nejvyšších horách této země, kam má stoupati za proroky.“

Jaroslav Durych chyběl české literatuře. Jeho místo zelo prázdnotou; nikdo je neobsadil. Patří k oněm básníkům, na které se snadno nezapomíná.


***



Několik kapitol z této knihy naleznete zde



Knihu vydalo Nakladatelství Trinitas