Dva nezralé přístupy k utrpení

18.3.2009, Józef Augustyn

V podstatě existují dva krajní a zároveň nezralé přístupy k utrpení.

Prvým je pokus vytěsnit jakékoli utrpení za každou cenu ze života.
Druhým nezralým přístupem je připisovat smysl utrpení samému a koncentrovat se na osobní pocit křivd - pěstovat si je a povyšovat je na smysl lidského života.


U prvního případu bývají štěstí a životní úspěch ztotožňovány s absencí utrpení. Tento pohled však vyvolává u člověka neustálý strach z něj, a ten je sám o sobě často zdrojem mnohého strádání. Řešení uvedeného problému očekává od dotyčného jistou odvahu a moudrost, protože ta mu pomůže rozlišit, se kterým utrpením je třeba důsledně bojovat a snažit se je odstranit ze života, a které je naopak třeba pokojně přijmout a přetrpět, protože jinak si s ním poradit nelze.

Utrpení bývá "tragicky těžké" nejen v případě, kdy se mu člověk snaží utéct, ale i tehdy, kdy je zbožšťuje a pokládá za prostředek ke spáse.



Druhý zmíněný přístup spočívá v tom, že přisuzujeme utrpení smysl. Na základě zmíněné nezralosti v přístupu k němu se rodí určitý typ "nezdravé spirituality" (snadno se do ní dají zavléct jedinci s hlubokými životními zraněními): ta podsouvá myšlenku, že je jakékoli potěšení samo o sobě nebezpečné a že je náboženská praxe skutečně zbožná jedině v případě, kdy je přísná a působí bolest. Zřeknutí se jakéhokoli potěšení, jakož i utrpení samo bývá z tohoto hlediska považováno za zásadní prvek duchovní zkušenosti. Mnohým se pak zdá, že jsou dokonalejší pouze proto, že od druhých lidí více vytrpěli. To je však velice klamné přesvědčení.

Utrpení samo o sobě je vždycky zlé, protože ničí a zabíjí, a pro člověka má smysl jedině v tom případě, prožívá-li je ve spojení s trpícím Ježíšem. Vnitřní uzdravení si žádá vyrovnaný, uvážený a moudrý přístup k utrpení. Nemůže to být pouhá lidská moudrost, která kalkuluje, jak by se mu vyhnula, ale měla by to být především moudrost Boží, jíž se občas zlíbí sáhnout k "pošetilosti utrpení a kříže" (srov. 1 Kor 1,18), a tak pomoci člověku na pouti do otcovského domu. Doprovázení zraněného člověka v procesu vnitřního uzdravení se do značné míry zakládá na poskytování pomoci zaujmout k utrpení správný postoj.

***

Se svolením převzato z knihy: Křivda, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde

Související texty k tématu:

Krize, utrpení, nemoc:
- Utrpení se zdá být nesdělitelné - základní pohled
- Co dělat, když život ztrácí smysl (Benedikt Groeschel)
- Bůh působí i v naší temnotě, kde nemáme nic pod kontrolou…
- Stopy v písku aneb: jak jsi mne Bože mohl nechat samotnou?
- Další texty k tématu utrpení zde

Autor: Józef Augustyn   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Štítky: utrpení  |  zlo a utrpení  |  utrpení a naděje

[nahoru]