V několika posledních desetiletích naše kultura šikovně přisoudila mužům novou roli, kterou by měli hrát. Od nového, „citlivého“ muže se očekává, že bude ženě číst v mysli (tj. že si nějak osvojí ženskou intuici) a že bude rád trávit večery mazlením a povídáním si.

Nicméně večer strávený mazlením a povídáním si je pro muže asi stejně přirozený jako pro rybu šplhání na strom. Když se jako muži sejdeme, hovoříme o zaměstnání, o financích, o počasí, o burze a o místním fotbalovém klubu – jinými slovy, o čemkoli, co není přímo o nás samotných.

Má muž hledat své „ženské já“?

Dámy, velice se omlouvám, ale myslím, že mluvím za mnohé z vašich manželů, synů a otců, když tvrdím, že stanovuji hranice. Už mě nebaví hledat v sobě své „ženské já“. Děkuji, nechci, spokojím se s tím mužským. Určité části svého mužského těla přímo miluji a jsem na ně pyšný. Je mi líto, pokud se cítíte dotčeny, vím však, že rostoucí počet mužů má již dost snah stát se něčím, čím nejsou. Už několik desetiletí se někteří velmi směšní příslušníci naší společnosti snaží tvrdit, že mezi muži a ženami vlastně není rozdíl. Někdy zajdou neuvěřitelně daleko, aby tento svůj názor prosadili.

Mezinárodní fotbalová asociace FIFA financovala dva roky trvající hloubkovou studii, která dokazovala, že muži skutečně hrají fotbal mnohem tvrději než ženy. Věřili byste tomu?

Nevyčítejte svému muži, že je muž

Pokud se snažíte svého syna vychovávat stejně, jako jste vychovávala svou dceru, koledujete si o průšvih. Chlapci jsou schopni udržet pozornost po mnohem kratší dobu. Na různé předměty se dívají mnohem kratší dobu, zato intenzivněji. Jinými slovy, jsou mnohem soustředěnější, ale mnohem dříve se začnou nudit. Jejich mozek je uzpůsoben tak, že mohou přesouvat pozornost rychle od jednoho předmětu k druhému. Chlapci vnímají mnohem méně smyslových informací než dívky (platí to i pro muže – to vysvětluje, proč si váš manžel nevšiml vašeho nového účesu nebo dokonce nové tapety!), třikrát častěji než dívky mají problémy se čtením a schopnosti vyjadřovat se nabývají asi tak o rok později.

Váš syn nebude jako vaše dcera a váš manžel nebude jako vaše spolubydlící z koleje. Pokud se pokusíte z manžela udělat svou nejlepší přítelkyni, budete zakoušet celoživotní frustraci. Pokud chcete, aby se vám s otcem povídalo stejně snadno jako s maminkou, máte nerealistická očekávání.

Muži jsou jiní, a upřímně řečeno, jsme jiní rádi. Když jdu v restauraci na toaletu, nepotřebuji kolem sebe shromáždit podpůrnou skupinku. Úplně mi stačí, když si tam zajdu sám. A jsem si jist, že vy se zase ráda díváte na svůj oblíbený televizní pořad a nepotřebujete pořád přepínat kanály, jen abyste věděla, co běží jinde.

Najít potěšení z odlišnosti

Při chvályhodné snaze vydobýt pro ženy více úcty jsme se svými předsudky vyhodili i zdravý selský rozum. Jistě, muži a ženy mají stejnou společenskou hodnotu, muži nemají větší cenu než ženy, Bůh nemá větší lásku k mužům než k ženám či větší lásku k ženám než k mužům.

Podobně Bůh nemiluje dospělé více než děti, bílé více než barevné, protestanty více než jiné křesťany. Někdo ale vyšel z tohoto pojetí sociální rovnosti a učinil z něj směšný závěr: „Muži a ženy jsou tedy stejní.“ A tak se nám to nějak pokazilo. Muži a ženy totiž nejsou stejní. Náš mozek funguje jinak. Hodně se lišíme v tělesné chemii. Na život se díváme ze zcela odlišných úhlů.

Rád bych vyjádřil potěšení z této odlišnosti. Co kdybychom místo snah udělat z mužů ženy či z žen muže poodstoupili a řekli:

„Díky Bohu, že nejsme stejní!“