Už nehřeš. (Jan 5,14) - Biblický citát na dnešní den

11.11.2010, Václav Vaško (Foto: IMA)

Autentická vzpomínka na svatořečení Anežky České v r. 1989

Autentická vzpomínka na svatořečení Anežky České v r. 1989

Za komunistickou neprostupnou hranici
nečekaně vycestovaly tisíce lidí

Všichni skeptici se divili, když z bolševického Československa začínaly začátkem listopadu 1989 do Říma přijíždět zvláštní vlaky (byly čtyři), autobusy (bylo jich hodně přes sto), nespočítaně aut a jeden letecký speciál. A nebyli to ani odboráři, ani lidoví milicionáři s manželkami odměnou za zásluhy o výstavbu socialismu, ale skuteční poutníci. Celkem jich přijelo nebo přiletělo z vlasti asi deset tisíc. Kolik krajanů, včetně Němců, našich bývalých občanů, přibylo z celého světa, nikdo nespočítal. Ještě dva dny před svatořečením vypadalo vše beznadějně chaoticky, nebylo člověka, který by nám byl přesně řekl, co a jak se bude dít. Báli jsme se, že vše skončí fiaskem.

Desítky dobrovolníků
proměnily arcibiskupský palác v cestovní kancelář

Na přípravě svatořečení Anežky České pracovaly dva výbory, jeden v Římě, v čele s biskupem pro český exil Jaroslavem Škarvadou, a jeden v Praze, jemuž předsedal pražský pomocný biskup Antonín Liška.

Byl jsem v něm pověřen funkcí tiskového referenta. Ač nerad musel jsem z tohoto titulu vejít ve styk s komuniatickým Sekretariátem pro věci církevní Ministerstva kultury. Jaké však bylo mé překvapení, když místo  dřívějších zlobných primitivů jsem se setkal s novými, mladšími a vzdělanějšími referenty, kteří nám vycházeli vstříc. Na počkání a bez jediného cenzurního škrtu schválili do tisku připravené texty plakátů, instrukcí pro poutníky a programů svatořečení. Logo poutě znak Anežkou založeného řádu rytířů z červenou hvězdou, které navrhl grafik Jiří Blažek - vetkané do hedvábné stuhy, označovalo pak naše poutníky v Římě.

Desítky brigádníků proměnily arcibiskupský palác v cestovní kancelář zajišťující přepravu, valuty a různé formality poutníkům nejen z českých zemí, ale i ze Slovenska. Deset dnů před kanonizací jsem odletěl s předvojem, "generálním štábem" poutě, do Říma. Svůj hlavní stan jsme rozložili v Nepomucenu.

Rozpačité setkání
s českým exilem

Den či dva po našem příjezdu byla neděle a my byli pozváni do vatikánského rozhlasu na mši, která se zrovna v tu neděli vysílala v českém jazyce. Shromáždili jsme se před kaplí. Dva hloučky. V jednom nás deset z Prahy, v druhém dvě desítky tamních Čechů. Vzájemně jsme se poměřovali. Mši svatou sloužil ředitel českého vysílání jezuita Josef Koláček, lekce četli manželé Pavel a Zdena Konzalovi od nás. Recitace mešního ordinaria překlenovala vzdálenost mezi oběma hloučky. Po pozdravení pokoje, svatém přijímání a závěrečném požehnání jsme vyšli z kaple už jako jedno společenství.

Římem a jeho jedinečnou atmosférou jsem byl okouzlen jako dosud žádným městem. Na jeho prohlídku jsem však neměl, jako nikdo z našeho předvoje, čas, neboť ne vše bylo připraveno tak, jak jsme si představovali. Jeden z členů římského organizačního výboru prohlašoval ještě měsíc před kanonizací - pak se nám za to omlouval - že není třeba se vzrušovat, že z Prahy přijede beztak nanejvýš pár autobusů s dobře prokádrovanými "poutníky", jejíchž hlavní starostí budou nákupy. Zdá se, že ani ve Vatikáně neuvažovali jinak, neboť z obavy, aby Svatý Petr nezůstal při kanonizaci poloprázdný, rozhodli, že s Anežkou bude svatořečen i polský kapucín, bratr Adam Chmielowski.

Italové jsou sice bordeláři,
ale zato geniální improvizátoři

Jak se pak divili všichni skeptici, když z bolševického Československa začínaly přijíždět zvláštní vlaky (byly čtyři), autobusy (bylo jich hodně přes sto), nespočítaně aut a jeden letecký speciál. A nebyli to ani odboráři, ani lidoví milicionáři s manželkami odměnou za zásluhy o výstavbu socialismu, ale skuteční poutníci. Celkem jich přijelo nebo přiletělo z vlasti asi deset tisíc. Kolik krajanů, včetně Němců, našich bývalých občanů, přibylo z celého světa, nikdo nespočítal.

Ještě dva dny před svatořečením vypadalo vše beznadějně chaoticky, nebylo člověka, který by nám byl přesně řekl, co a jak se bude dít. Báli jsme se, že vše skončí fiaskem, a prosili jsme Anežku, aby nás svou přímluvou ochránila před mezinárodní ostudou. Znalci poměrů nás však uklidňovali: "Nebojte se, vše dopadne dobře, Italové jsou sice bordeláři, ale zato geniální improvizátoři." O pravdivosti těchto slov jsem se přesvědčil hned příští den, kdy jsem do chrámu svatého Petra uvedl a hlavnímu papežskému ceremonáři - biskupu Pietru Marinimu, jenž Svatého otce provází na všech jeho cestách, - představil ty, kdo z Čechů budou při zítřejší papežské mši lektorovat, číst přímluvy, nést obětní dary, zpívat. Začala generální zkouška. Nácvik nástupů, odchodů, pokleků, úklonů řídil s obdivuhodnou elegancí biskup ceremonář.

Velkolepá slavnost 12.11.1989

Konečně neděle 12. listopadu 1989. Začátek slavnosti byl stanoven na půl desátou, ale už od osmi hodin jsme procházeli uzávěrami a kordony karabiniérů s detektory, kterým jsme se museli vykázat místenkami. Nad vchodem do chrámu svatého Petra visely portréty obou nových světců. Mám rád liturgii, v níž nic nebrání tichému usebrání, to, co jsem však zažil ve svatopetrském chrámu- papež, kardinálové, stovky kněží, řeholníků a řeholnic, zpěv, liturgie papežské mše rozvinutá do plné nádhery (úchvatný tanec před Hospodinem) a sám obřad svatořečení se čtením životopisů obou nových světců a dekretů, jimiž byli prohlášeni za svaté - to vše bránilo sice soustředěné modlitbě, ale naplňovalo srdce, mysl, duši jinou, málokdy uchopenou modlitbou jásající církve zde tak reprezentativně shromážděné.

Strhující slavnost pokračovala v pondělí dopoledne v Aule Pavla VI., kam jsme se jakýmsi zázrakem vtěsnali dávno před stanoveným setkáním se Svatým otcem. Na sestavování více než hodinového programu předcházejícímu papežské audienci jsem se podílel a moderoval jsem jej. Zpívali v něm Cantores Pragenses (sbor baziliky svatého Jakuba), Moravský cherubínský sbor z Brna a sbor litoměřických bohoslovců.

Z titulu místopředsedy výboru pro Desetiletí pronesl Tomáš Halík řeč, v níž mezi jiným řekl, že se Anežka jistě přimlouvala za nás v dobách nejtěžších a tak oprávněně myslíme dnes "na proroctví, že tehdy, až bude svatořečena, bude v Čechách konečně dobře. Cítíme příchod těchto lepších dob ve vzduchu jako jarní vánek, dotýkající se už našich srdcí." Halík mluvil sice s patosem jemu vlastním, v této chvíli i patřičným, přesto mi není jasné, odkud vzal to proroctví, i když musím říct, že se to dobře poslouchalo.

„Toto je den, který učinil Hospodin,
radujme se z něho!“

S ohromným nadšením, potleskem a skandováním "Ať žije kardinál Tomášek" , vešel uprostřed úvodního programu do auly muž, jehož životní cesta vrcholila ve chvíli, kdy česká církev jím vedená, a celý národ, stál na prahu svobody. Byl-li ovacemi uvítán Tomášek, jak potom vyjádřit nadšení, jakým byl při svém příchodu pozdravován papež Jan Pavel II. Svůj projev začal slovy: "Toto je den, který učinil Hospodin, radujme se z něho. Na oltář je povýšena ochránkyně církve v českých zemích." Papež dále vyslovil naději, že se bude pokračovat v jednáních mezi Československem a Vatikánem, aby mohly být obsazeny biskupské stolce a mohla být ustavena biskupská konference. Na závěr řekl: "Vaše pouť nesmí končit dnes. Její poslání si odnášejte do svého každodenního života. "

Papež byl viditelně dojat. Usmíval se, znovu a znovu žehnal. Mohutně zněl v závěru audience zpěv svatováclavského chorálu, československé hymny, hymnické písně Hospodine, po miluj ny a opakované Christus vincit, Christus regnat, Christus imperat. Skandované volání "Ať žije Svatý otec!" a "Papež do Prahy!" provázelo Jana Pavla při odchodu z auly. Každý se ho chtěl dotknout. Podával ruce vpravo, vlevo. Téhož dne odpoledne jsme se ještě zúčastnili mše svaté v chrámu svatého Pavla za Hradbami. Hlavním celebrantem byl slovenský kuriální kardinál Jozef Tomko. Liturgie byla trojjazyčná, zpívali jsme ze zpěvníčků, které nám byly rozdány, česky, slovensky a německy. Organizačně připravili tuto mši naši němečtí přátelé z Ackermann-Gemeinde, kteří si zachovali vztah ke své staré vlasti a Anežku Přemyslovnu považují stejně tak za svou jako my. Tuto mši jsem zbaven napětí z organizačních povinností prožíval intenzivně. Zřetelně jsem si uvědomoval katolicitu, všeobecnost církve a možnost její integrující role v rozhádaném světě.

Se svolením převzato z knihy: Ne vším jsem byl rád,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
Redakčně upraveno.

Svátek Zvěstování Páně (25.3.)

(24.3.2017) Žádný učený z nebe nespadl a z nebe nespadl ani Bůh. Bůh si zvolil svou cestu do světa prostřednictvím...

Namísto pohřebních květin pro kardinála Vlka přispět na hospic

Namísto pohřebních květin pro kardinála Vlka přispět na hospic
(22.3.2017) Namísto pohřebních květinových darů je vhodné zaslat i malý příspěvek na podporu Domácího hospicu DUHA,...

Fotogalerie - Miloslav kardinál Vlk

Fotogalerie - Miloslav kardinál Vlk
(18.3.2017) V sobotu 18.3.2017 zemřel Miloslav kardinál Vlk. Sdělovací prostředky publikují mnohé úvahy, videa, fotografie...

Jiří Grygar (* 17. 3. 1936)

(16.3.2017) Český astronom a astrofyzik, významný popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a...

Papež František - výročí volby (13. 3. 2013)

(11.3.2017) Téma  papež František ve věcném rejstříku a ve jmenném rejstříku webu vira.cz

Velikonoce pro mládež v Altöttingu

(9.3.2017) Zažij s námi největší svátky na mezinárodním setkání mladých v německém poutním místě Altötting!…

Vlajka pro Tibet

Vlajka pro Tibet
(9.3.2017) Dne 10. března 1959 bylo ve Lhase, hlavním městě Tibetu, násilně potlačeno povstání proti čínské okupaci,...

MDŽ - Mezinárodní den žen - 8.3.

(7.3.2017) Kontroverzní svátek? Máme slavit Mezinárodní den žen MDŽ, nebo Den matek?

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.

 

Motto

Ničím se neznepokojuj,
ničím se nermuť,
všechno pomíjí,
Bůh se ale nemění.
Máš-li v srdci Boha,
nic ti nechybí,
jeho láska stačí.
(Terezie z Avily)

Viz Taizé kánon
"Nada te turbe" (Ničím se neznepokojuj)

 

Citát webu vira.cz

Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom, 
který zapustil své kořeny
u vody. (Jer 17)