Jeden muž měl dva syny a mladší z nich začal brát drogy, stal se závislým a nakonec odešel z domova i s tím, co mu nepatřilo. Samozřejmě všechno utratil a nakonec zůstal jako mladý bezdomovec se dvěma psy na ulici. Sem tam se objevila myšlenka na návrat, ale zaplašil ji; někdy ze strachu, že nebude dobře přijat, jindy z pocitu neschopnosti vrátit se ke spořádanému životu. 

Jakožto manžel jí dáváte najevo lásku, ale vaše manželka zůstává chladná. Jakožto manželka jste si v dobré víře osvojila „jazyk“ úcty, ale váš manžel se nezměnil. Znamená to tedy, že spojení lásky a úcty prostě nefunguje?

Učíte se anglicky? Rádi byste dostávali každý den krátkou větu pro povzbuzení či inspiraci? Nabízíme novou službu: Biblický citát v angličtině na každý den. Můžete jej dostávat formou e-mailu či sms-e-mailu. Try it. :-)

Vznikl jsem z 13,7 miliard let staré hmoty, z mraku prachu a plynů. Kdybych dějiny Země sledoval od začátku, viděl bych nejprve svítící a žhavou lávu a po 4,5 miliardách let bych viděl, jak ze Země vyletí raketa Apollo směrem k Měsíci! Důsledkem pohybu hmoty jsem já, cítící, tázající se. Co se to během let s hmotou stalo, že se proměnila do mě?

Pokud vašemu manželovi nebylo doma dovoleno dělat chyby, bude na vaše výtky reagovat výbušně. Vy se domníváte, že vlastně o nic nejde, když ho upozorníte, že zrcadlo pověsil trochu nakřivo. On ale slyší: „Zase jsi to zkazil! Jsi naprosté nemehlo!“ Vnímá pouze verdikt uspěl – neuspěl. 

Američan John Wellwood hovoří o tzv. spiritual bypassing - o spirituální zkratce. Myslí tím „pokus, popřít základní lidské potřeby, city a úkoly spojené s vývojem, nebo pomocí spirituálních technik a cviků překotně se stát dokonalým“.

Již několik let se naše manželství hroutí a náš vztah přestává fungovat. Už nevím, jak dál. Nedaří se mi mít manžela ráda, dělám teď vše už jen kvůli dětem. Tento stav už trvá hrozně dlouho. Jsme jako dva nešťastníci, kteří si ubližují navzájem a nevím, jak z toho ven. Už nevím, jak dál. Udělala bych cokoliv, aby to bylo dobré. Prosím poraďte mi.

Práce patří k člověku. Práce je tu, aby si člověk vydělal na živobytí. V práci se ale může člověk také realizovat. Bůh ale nechce, aby se člověk přetěžoval.

Jedním z nejtěžších životních úkolů pro každého člověka je potřeba smíření se sebou samým. Často totiž sami sobě nemůžeme odpustit nějakou chybu, která pošramotí navenek náš "image". Bouříme se proti tomu, že jsme dostali tu a tu výchovu; že jsme byli jako děti tak hluboce zraňováni a tolik překážek brzdilo náš rozvoj...

Kdyby vzkříšení spočívalo jen v tom, že Bůh oživí naši mrtvolu, pokorně bych ho požádal: „Prosím tě, Pane, nech mě v zemi. A jestli si chceš posloužit tím, co z mého těla zbylo, dej z něho vyrůst květině. To úplně stačí.“

Lidé mi často říkají: „Neumím se modlit“ a kladou mi otázky: „Jak se mám modlit?“ Jestli máte podobný problém, řekněte to přímo Bohu… a už tím se modlíte. Modlitba totiž neznamená něco dělat, ale s někým být.

Bůh se ukázal a dal o sobě vědět, a přesto je také třeba, abychom ho "hledali". Kdyby se totiž Bůh projevil v celé své moci a nebyl, řekněme schován za svým stvořitelským dílem, člověk by Boží existenci vnímal bez možnosti svobodného rozhodnutí jako nepopiratelný fakt. Bůh si zřejmě přál a přeje nám lidem ponechat prostor svobody, abychom se pro něho svobodně rozhodli a dali mu svou důvěru.

Často v nás vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti rozvoje... 

Cítíš-li se slabý, malátný a nešťastný, najdi si, zač by bylo možné být vděčný a začni děkovat. A povede se ti líp. Hledíš-li na svůj život s vděčností, temnoty se rozjasní a hořkost dostane jinou chuť. Vděčnost Tě bude chránit před malomyslností a zahořklostí.

Televize a v ještě větší míře internet staví vychovatele před spoustu problémů. Dobře víme, co televizi i internetu vytýkají. V první řadě je to přemíra násilí.

Neboj se, bratře, který trpíš.
I pro tebe nastává snímání z kříže.
I pro tebe přichází nadzemské slitování.
Za chvíli tma uvolní místo světlu...

Nad pekelnou branou v Danteho Božské komedii, stojí nápis: „Vzdej se vší naděje!“ Ano, místo bez naděje se stává peklem. Naděje nám ale vlévá vnitřní život. Otvírá nás pro budoucnost a umožňuje nám kráčet jí s důvěrou vstříc.

Pasažéři šíleli, spustily se kyslíkové masky, světla blikala, děti plakaly. V kabině přestala fungovat elektřina a letadlo ztratilo výšku.

Proč se otcové tak často drží stranou a přenechávají náboženskou výchovu dětí svým manželkám? Příčin je mnoho. Připomeňme jen, že mnoho otců od rodin vzdaluje jejich náročné zaměstnání. Doma jsou méně často než jejich manželky, a proto také s dětmi tráví méně času.

Papež není nástupcem císaře, ale rybáře.

Žijeme ve světě, který se stále více globalizuje. Jedním z významných znaků tohoto světa je uniformita: být takový jako ostatní. Uniformitu stanovuje móda, reklama, televize atd. Platí to ale i pro „hodnoty“ doporučované v životě: být úspěšný, udělat kariéru, mít tu či onu školu, vydělat peníze apod. Uniformita tak dělá z lidí dav, masu. Dalším znakem globalizace je ztráta vztahů, neosobnost a anonymita.

Poznal jsem jednu slepou ženu. Oč byla ochuzena na zraku, o to bohatěji žila. Měla radost, že může chodit, že se sama obslouží, že dokáže psát. My jsme často otrávení, i když vidíme, i když slyšíme a když můžeme kamkoliv jít. Ona mne učila svou radostí, abych se ze všeho dokázal také radovat a byl šťastný z toho, co mohu dělat.

Jakou cenu má jakýkoliv člověk? Jakou prezident? Kdy člověk nemá ani za mák cenu? Kdy je člověk ke škodě?

Vzpomněl jsem si na slova své první učitelky hudby: "Jen disciplína ti osvobodí ruce, aby mohly kdykoli zahrát, na co si vzpomenou." Pravá svoboda totiž vždy přichází prostřednictvím disciplíny. Co platí pro hru na housle, platí i v jiných oblastech. Autem se mohu vydat kdykoli a kamkoli jen proto, že jsem se podřídil disciplíně silničního provozu.  A platí to zejména u té nejdůležitější disciplíny - u lásky...

Říká se, že čas jsou peníze a peníze nervy života, hnůj na kterém vše roste. To je však lež. Možná největší lež dnešní doby. Není divu, že je tolik lidí u konce s nervy. Nenalézají žádnou radost. Shánějí se po penězích, aby si koupili štěstí. Ničí se v neúprosném kolotoči jménem "čas jsou peníze".