Rejstřík věcný

#ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ

utrpení

viz nemoc, krize, pochybnosti, pláč, smutek

• Proč jsi mne Bože nechal samotnou?! (článek) - Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi. Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení! Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje. A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.  
• Utrpení, krize (článek) - Neplýtvejme příliš slovy o utrpení. Nevíme totiž co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal já, dokázal jsem jenom plakat. (Podle kardinála Pierre Veuillota)
• Ježíš přijímá kříž (kapitola) - Nesl všechno – tebe, mě.
• K tragické nehodě školního zájezdu do Alp (aktualita) - " ... V takových chvílích se vynořuje otázka po Bohu a lidé se modlí. S velkou pokorou jsem je ujišťoval, že Bůh nás nikdy nenechává samotné, zejména v takových situacích. Neznáme všechny odpovědi ..."
• Dětem se dnes předává neuvěřitelná nepravda (článek) - Dětem vyrůstajícím v našem technicky rozvinutém světě se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty. Tuto iluzi vytvářejí média, zvláště reklama, výchovný systém, zevšeobecňující postoje, které formují sociální chování lidí, a také určité náboženské myšlení. Život každého člověka by měl být dle této iluze zalit sluncem, a není-li, jednou přijde štěstí, všechno dopadne dobře a zlaté prosluněné časy se zase vrátí zpátky.
• Mám tě ráda mami, ale nenávidím, cos mi udělala (článek) - Byla to nádherná dívka, útlá a půvabná. Měřila asi 160 centimetrů , ale přitom nemohla vážit víc než 38 kilogramů . Její blond vlasy zářily i v tak pošmourném a zataženém dnu. Taxikář, který ji přivezl ke hřbitovu, se opíral o auto a pozoroval, jak cíleně kráčí mezi náhrobky s malým balíčkem v ruce. Co měla v úmyslu?  
• Japonsko, zemětřesení, tsunami a víra (článek) - Všemožná neštěstí nejsou nic nového - zemětřesení, záplavy a sesuvy půdy znali lidé od pradávna. To, co nás ale asi nejvíce zasahuje v době, kdy technika je neobyčejně rozvinutá a věda disponuje obrovským množstvím poznatků, je naše lidská bezmocnost.
• Jak jsem spadla pod tramvaj, (článek) - Na jaře to budou čtyři roky, co jsem spadla pod tramvaj. Vůbec nevím, jak. Prostě jsem jela do kina a probrala se o pár dní později v nemocnici. Nepamatuji si nic. Zrovna začal čtvrtý semestr mého studia a já ležela v nemocnici s jednou nohou ujetou a druhou polámanou. Bylo to snesitelné, dokud jsem dostávala morfium.
• Uzdravení zraněných emocí (kapitola) - Některé zážitky z minulosti mohou nepříznivě ovlivnit to, co prožíváme nyní.
• Naděje i v pochmurné situaci (článek) - Děkovat Bohu za vše znamená umění nalézat naději i v pochmurné skutečnosti. Vděčností vyjadřujeme přesvědčení, že budoucnost už dnes prosvítá i skrze zlo, trápení a smrt.
• Nechápat depresi jako stav, který si člověk sám zavinil, aneb Bůh, víra, deprese (kapitola) - Jak pomoci člověku trpícímu hlubokou depresí, který navíc zápasí o víru, protože je převědčen, že se o něj Bůh nestará?
• Jak překonávat deprese (kapitola)
• Když dítě nepřichází, aneb vyrovnávání se s bezdětností (kniha) - Konec snu
• Už nikdy sám (téma týdne) - "A Bůh jim setře každou slzu z očí." (Zj 7,17)
• Bůh dává každému, co potřebuje, aby mohl splnit svůj úkol... (článek) - Izolace od světa byla v Ruzyňské věznici dokonalá. Ani návštěva, ani dopis. Tak jsem se já, zvyklý na společnost, stal mnichem. Bez řeholního roucha, ale v kajícím šatu vězeňské pytloviny. Nechtěl jsem to, ale smířil jsem se s tím jako s Božím povoláním ke zvláštní službě. Odměnou jsem získal pokoj duše, jaký jsem dosud nepoznal.
• Máte rakovinu! (kapitola) - Období velké slabosti i vnitřního osvobození
• Vyrovnávání se (kapitola) - Dnes bych si netroufla znovu vyslovit onu větu
• Jak umíral Jan Pavel II., aneb poslední velikonoční pascha Karola Wojtyly (článek) - Poprvé od začátku svého papežského působní nemohl koncem března 2005 Jan Pavel II. předsedat velikonočním slavnostem. Ale i tak si přál sledovat na Velký pátek ve své soukromé kapli pobožnost křížové cesty v Koloseu, přenášenou televizí. Při čtrnáctém zastavení vzal do rukou kříž, jako by si přál přiblížit tvář ke tváři Krista a připojit své utrpení k utrpení Božího Syna umučeného na kříži.  Cítil jsem, že nadchází jeho čas. Pán ho k sobě volá…
• Svědectví mystiků - mezi utrpením a zmrtvýchvstáním existuje úzké spojení (kapitola) - rozjímání
• Naše slabost a nedokonalost nám nemůže zabránit být užiteční (článek) - Apoštol Pavel píše v jednom svém dopise o boji se svou nemocí. Býval by se jí rád zbavil. Nevíme, čím strádal, ale bylo to něco, čím skutečně trpěl. Byl přesvědčen, že jako zdravý by toho mohl vykonat mnohem víc.
• Bolest v životě (kapitola) - Jak zacházet s bolestí
• KAŽDODENNÍ (VZ)KŘÍŠENÍ (téma týdne) - Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" /J11,23-26/
• Starosti a trápení (kapitola) - Léčivé myšlenky pro ustaraná srdce
• Může mít život smysl i v nemoci a umírání? (rozhovor) - "Lékařská věda dnes zmůže hodně, ale není všemocná. Lpění na nereálném cíli končí zklamáním. To se netýká jen pacienta a jeho rodiny, ale i lékaře. Není vzácností, že mladý nezkušený lékař smrt svého pacienta chápe jako osobní prohru, přestože to zcela objektivně jinak skončit nemohlo. A tak se v zápalu boje stane, že je pacient zatěžován náročnou léčbou i ve fázi, kdy by méně pro něho znamenalo více. Poslední měsíce života pak protrpí v nemocnicích a na cestách mezi nimi, zatímco by je mohl prožít spolu se svými drahými..." (Podle knihy "Hospice a umění doprovázet") Ptejte se Marie Svatošové na otázky kolem nemoci, bolesti a umírání. Rozhovor proběhne v úterý 10.2. od 15:00 do 16:00 hod. Otázky můžete klást již nyní .
• 6. den: Bůh a bolest (23. května 2012) (kapitola)
• V rukou komunistů, 1953 … (článek) - Jeden estébák mi povídá: „Jste zatčen, nedělejte žádné hlouposti.“ Když mě pak vytáhli z auta, tak hned povel: „Svlíct a tady pod sprchu!“ Voda byla ledová, bylo 21. ledna! Pak mi dali lehoučké tričko a strčili mě do cely, kde místo záchodu byla jen díra do země. Jak jsem tak stál nad tím tureckým záchodem, tak si říkám: „Tak, Venco, a konec idyly!“  
• Ježíšovo utrpení, smrt a pohřbení (kapitola) - rozjímání
• Svět ´happy-endu´ (kapitola) - aneb popření reality
• Deprese nebo smutek? (článek) - Vůbec není lhostejné, řekneme-li, že dítě trpí depresí, nebo že je pouze smutné. Pokud užíváme v běžném životě psychologickou terminologii, začínáme psychologizovat životní skutečnost kolem sebe.
• Paprsky naděje v pekle ruzyňské věznice (článek) - Nedlouho po zatčení jsem se ocitl ve vězeňské zubní ordinaci. Ordinace jako ordinace, lékař v bílém, sestra v bílém, jenom když jsem usedl do křesla, připoutala mi sestra ruce k opěradlu. Byl jsem připraven na nejhorší. Dva měsíce, týden co týden mě k němu vodili. Jak já se na tu bolestivou chvíli těšil! Při nevím kolikátém sezení se stalo něco neuvěřitelného...
• 1953 – v rukou komunistů … (kapitola) - Estébak mě chytil pod krkem a zařval: „Ty svině farářská, ty budeš chcát a srát volej..."
• Mateřství: zážitek podobný smrti (článek) - Týden po narození našeho prvního dítěte jsem utekla. Během toho prvního týdne jsem spala pokaždé jen několik málo hodin a po zbytek času jsem kojila, s výjimkou jediné chvilky, kdy jsem s pocitem provinění nechala lehce spící dcerku na pět minut na naší posteli, abych se osprchovala, přičemž ona během těch pěti minut z postele sklouzla a křičela, běžela jsem k ní, sevřela jsem ji v náručí, vzlykala a bála jsem se, že má poškozený mozek.
• Co všechno považuji za samozřejmost? (článek) - Nikdy dřív jsem si neuvědomila, kolik věcí beru jako samozřejmost a vůbec se nad nimi nepozastavuji. Například to, že člověk polyká. No prostě polyká, ne?
• Jak mluvit s dětmi o sebevraždě (článek) - Některé rodiny se musí vyrovnat se sebevraždou některého ze svých členů. Máme o tom s dětmi mluvit? Ale jak? Někdy se nám může zdát snazší skutečnost zamlčet. Často před dětmi mluvíme raději o nehodě.
• Bůh působí i v naší temnotě (článek) - I temná období života mohou být dobrými učiteli. Bůh totiž může působit  i v naší temnotě, tam, kde my nemáme nic pod kontrolou. I temnota nás může mnohému naučit, může nám otevřít oči pro věci, které bychom jinak nepoznali.
• Bože, když už nemůžeš nic dělat, tak aspoň nespi... (článek) - V Bibli - v evangeliu je příběh o bouři na Genezaretském jezeře: Kristus spal na zádi lodi a kolem zuřila bouře. Apoštolové se nejprve pokoušeli o záchranu sami. Ale v určitém okamžiku ztratili odvahu a bouřka, která byla venku, začala zuřit i uvnitř - v jejich nitru. Úzkost a smrt už nekroužily kolem, vstoupily do nich. 
• Plytké fráze o utrpení... (článek) - Mezi křesťany se vyskytují mnohé plytké fráze o utrpení. Je to zvláště ve chvílích, kdy jsou bezradní nad utrpením druhého člověka a kdy jsou vlastně přistižení při malosti a plytkosti svého chápání ukřižovaného spasitele. Velcí svědkové ukřižovaného Ježíše - od apoštola Pavla po Matku Terezu, od svatého Františka po P. Pia -nejsou smutní bolestíni ani v utrpení si libující sebemrskači. Byli plni života, který dávali i druhým. Ale před křížem neuhýbali.
• Každodenní pády a klopýtání patří k lidské podstatě (článek) - Naše každodenní pády patří k lidské podstatě. Jsme lidé křehcí. Přesto nás ale naše slabost někdy zlobí a možná zahanbuje. Jen těžko se s ní vyrovnáváme. Nemáme chuť pohledět jí do očí. Mylně se domníváme, že přijmout vlastní slabost by znamenalo prohrát.
• Trestá Bůh? (článek) - „Nejsme trestáni za naše činy, ale činy trestají a odměňují nás.“ Naše činy s sebou nesou trest a odměnu podle toho, jak je děláme. Není třeba trestat toho, kdo vyprovokoval nenávist. Sama nenávist ho potrestá.
• Břicho mi chtěli úplně rozmlátit (článek) - Mlátili mě přes chodidla, do žeber. Břicho mi chtěli úplně rozmlátit, abych nemohl jíst. Tenkrát to bylo moc špatné. Míval jsem krutý hlad, vodu jsme pili ze záchodu. Nemohli jsme spát. Víra byla jediné, co mě tam drželo. Denně jsem se modlil – dodávalo mi to sílu. Jenže komunističtí bachaři věděli, že jsem křesťan, tak mi to ztěžovali. V komunistickém kriminále jsem strávil coby politický vězeň mnoho let.
• V ringu s Bohem (kniha) - Příběh obrácení slavného boxera
• Máte rakovinu (článek) - Ležel jsem sám, bojoval i se slzami, hledal nějaký pevný bod, o který bych se mohl opřít, možná člověka, který by mi mohl pomoci? Bylo mi, jako kdyby se všechno rozpadalo, jako kdyby mi byl kousek po kousku a bolestně rván z těla život. Bylo to období velké slabosti a stále znovu jsem zakoušel pocit bezmoci, který byl zesilován bolestmi.
• Čím to je, že jste tak klidný? (kniha) - Václav Dvořák v rozhovoru s Janem Mazancem

Sekce: Rejstřík věcný   |   Tisk   |   Poslat odkaz známému

[nahoru]