Rejstřík věcný

#ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ

utrpení a naděje

• Utrpení, krize (článek) - Neplýtvejme příliš slovy o utrpení. Nevíme totiž co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal já, dokázal jsem jenom plakat. (Podle kardinála Pierre Veuillota)
• Člověk by si zoufal, kdyby nehleděl na tebe (kapitola)
• Naděje (článek) - Naděje není odpovědí na všechna naše proč, ale dává nám dost světla a síly, abychom putovali údolím stínů plni důvěry a odvahy.
• Japonsko, zemětřesení, tsunami a víra (článek) - Všemožná neštěstí nejsou nic nového - zemětřesení, záplavy a sesuvy půdy znali lidé od pradávna. To, co nás ale asi nejvíce zasahuje v době, kdy technika je neobyčejně rozvinutá a věda disponuje obrovským množstvím poznatků, je naše lidská bezmocnost.
• Bůh mě neopustil (článek) - Podobně jako mnoho jiných Rwanďanů, dohnala bolest a hrůzy genocidy i jednu z mých prvních kamarádek do stavu šílenství. Jeanette mi byla nejmilejší kamarádkou a nejspolehlivější důvěrnicí ještě v době, když jsme vyrůstaly jako malé holky. Jelikož jsem měla tři bratry, velmi jsem toužila po onom výjimečném poutu, které existuje mezi sestrami. S Jeanette jsme se měly navzájem velice rády.
• Naděje i v pochmurné situaci (článek) - Děkovat Bohu za vše znamená umění nalézat naději i v pochmurné skutečnosti. Vděčností vyjadřujeme přesvědčení, že budoucnost už dnes prosvítá i skrze zlo, trápení a smrt.
• Nesmíme se vzdávat naděje (kapitola) - Naděje má moc proměňovat
• Skrytá šance pro každého z nás (téma týdne) - Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. (Jan 12,24)
• Má nemoc a utrpení nějaký smysl? Nemá! (článek) - Utrpení samo o sobě smysl nemá, ale to, jak s ním zacházíme, ano.
• Jak překonávat deprese (kapitola)
• Svědectví mystiků - mezi utrpením a zmrtvýchvstáním existuje úzké spojení (kapitola) - rozjímání
• Když dítě nepřichází, aneb vyrovnávání se s bezdětností (kniha) - Konec snu
• Čím to je, že jste tak klidný? (kniha) - Václav Dvořák v rozhovoru s Janem Mazancem
• Bůh dává každému, co potřebuje, aby mohl splnit svůj úkol... (článek) - Izolace od světa byla v Ruzyňské věznici dokonalá. Ani návštěva, ani dopis. Tak jsem se já, zvyklý na společnost, stal mnichem. Bez řeholního roucha, ale v kajícím šatu vězeňské pytloviny. Nechtěl jsem to, ale smířil jsem se s tím jako s Božím povoláním ke zvláštní službě. Odměnou jsem získal pokoj duše, jaký jsem dosud nepoznal.
• Jak umíral Jan Pavel II., aneb poslední velikonoční pascha Karola Wojtyly (článek) - Poprvé od začátku svého papežského působní nemohl koncem března 2005 Jan Pavel II. předsedat velikonočním slavnostem. Ale i tak si přál sledovat na Velký pátek ve své soukromé kapli pobožnost křížové cesty v Koloseu, přenášenou televizí. Při čtrnáctém zastavení vzal do rukou kříž, jako by si přál přiblížit tvář ke tváři Krista a připojit své utrpení k utrpení Božího Syna umučeného na kříži.  Cítil jsem, že nadchází jeho čas. Pán ho k sobě volá…
• Nechte děti přicházet ke mně (článek) - Postřehy Immaculée Ilibagizy, která díky víře v Boha přežila masakr asi 1 mil. Tutsiů, který se odehrál ve Rwandě v roce 1994.  Vyklouzla jsem z práce zadním východem, a místo abych šla přímo domů, zamířila jsem pěšky k Domu Matky Terezy navštívit africké sirotky. Věděla jsem, že mi svou nenáročnou a bezpodmínečnou láskou znovu dodají energii. Začátkem týdne jsem koupila dětskou ilustrovanou Bibli a nemohla se dočkat, až si v ní s dětmi budu číst příběhy a prohlížet obrázky.
• Táta abstinuje! Ale co to dělá s rodinou?! (článek) - Dokázali jsme to! Přiměli jsme tátu, aby abstinoval. Teď je na léčení a cítí se dobře…, ale co se to děje? Celá rodina vypadá jako by prošla válečnou vřavou. Máma je podrážděná a vzteklá. Děti se chovají nepřátelsky, podezřívavě a otupěle. Za půl roku se abstinující otec vrací domů. Máma to nemůže vydržet a odstěhuje se. Takhle to přece nemělo dopadnout.
• Stará oslice pochopila, jak se postavit osudu (článek) - Jeden venkovan měl starou mulu. V nestřeženém okamžiku spadla na statku do staré studny. Venkovan zaslechl řehtání zvířete a běžel se k studně podívat. Bylo mu líto, v jaké situaci se jeho věrný služebník ocitl, ale když si promyslel všechny možnosti, došel k závěru, že oslici už není možné zachránit...
• On ví, co v které chvíli potřebuji (téma týdne) - "Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě." (Ez 34,15-16)
• Už nikdy sám (téma týdne) - "A Bůh jim setře každou slzu z očí." (Zj 7,17)
• Už teď se můžeme radovat, navzdory zlu (téma týdne) - Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! (Žl 118, 24 )
• I když jsme sklíčeni… (téma týdne) - Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: "Jsem tak sklíčen!" (ŽL 116,10)
• Nechápat depresi jako stav, který si člověk sám zavinil, aneb Bůh, víra, deprese (kapitola) - Jak pomoci člověku trpícímu hlubokou depresí, který navíc zápasí o víru, protože je převědčen, že se o něj Bůh nestará?
• K tragické nehodě školního zájezdu do Alp (aktualita) - " ... V takových chvílích se vynořuje otázka po Bohu a lidé se modlí. S velkou pokorou jsem je ujišťoval, že Bůh nás nikdy nenechává samotné, zejména v takových situacích. Neznáme všechny odpovědi ..."
• Podobenství o tramvaji (článek) - Ježíš se o tramvaji nikdy nezmínil jenom proto, že v životě žádnou neviděl. Tramvaj je ale vynikající didaktická pomůcka pro vyučování o tématu křesťanské naděje. Starodávným a tradičním symbolem naděje je kotva. Na rozdíl od symbolu kotvy nám ale tramvaj představuje naději i jako dynamickou skutečnost, která pomáhá pohybu vpřed, nejen statické „jištění se“ (jak je tomu v případě kotvy). Zároveň je zřejmé, že i kdyby šlo o tramvaj nejnovějšího modelu, luxusně vybavenou vším možným, vůbec by se nehla z místa, pokud by nezvedla pantograf (to zařízení na střeše tramvaje, které se musí dotknout drátů – troleje).
• Kotva naděje (kniha)
• Jak ve smutku, tak v radosti (kapitola) - v Bohu dojdeme spočinutí a pokoje
• Karikatury Boha (článek) - To, co si mnoho lidí představuje pod pojmem Bůh, díky Bohu neexistuje.
• Povstaň z temnot (kniha) - Co dělat, když život ztrácí smysl
• Věřím v Ježíše Krista, který trpěl, byl ukřižován, umřel a vstal z mrtvých (kapitola) - Ježíš trpěl jako plnokrevný člověk
• Utrpení je zlo! (kapitola) - Dva nezralé přístupy k utrpení
• Krize jako proces růstu (kapitola) - Otevřme se více Bohu
• Je normální, že každý nějak trpí (kapitola) - aneb odmítneme-li iluzi stanete se otevřenějšími
• Když nás potká nějaké to trápení (kapitola) - Laciné psychologizování
• Víra, naděje, láska (kniha)
• Životní zkoušky nestačí jen přežít (kapitola) - aneb rozhodnutí jít dál
• Náš největší dar - Úvahy o smrti a o službě umírajícím. (kniha) - Místo smrti v našem životě
• Nemoc a jak se s ní vyrovnat (článek) - Najednou je všechno jinak. Zeď nemocnice nás začala oddělovat od světa, ve kterém jsme se dosud pohybovali. Mnohdy člověka uzavírá do svého vlastního světa. A v tomto světě - světě nemoci - se necítíme dobře.
• Štěstí vděčnosti (kniha) - Vděčnost polidšťuje
• Víra na lavici obžalovaných (kapitola) - Proč utrpení?
• Stopy v písku (článek) - Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi. Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení! Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje. A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.
• Postavme se utrpení čelem! (kapitola) - Může být utrpení horší než smrt ?
• O naději s Marií Svatošovou (kniha)
• Ztráta přátel - nejtrpčí životní zkušenost (kapitola) - Zklamání od přátel si prožije každý z nás
• Jak jsem spadla pod tramvaj, (kapitola) - aneb Proč zrovna já? (Vendula Zajíčková)
• A přece jsi stále s námi (kapitola) - Soudružka a chlapec
• Naděje není laciným přesvědčením, že všechno dopadne dobře... (článek) - Když člověk listuje novinami, nenarazí na slovo "naděje" příliš často. Ještě tak na sportovní stránce najdeme úvahy o naději na postup do dalšího kola nebo na zisk medaile, na jiných stránkách, že získáme z fondů Evropské unie nějaký ten miliónek. Ale jak často se píše nebo mluví o tom, jakými nadějemi ten nebo onen člověk žije? Je vůbec slovo "naděje" chápáno jako slovo pro život silných a schopných lidí, nebo jen jako útěcha pro slabé a málo schopné?
• Bůh působí i v naší temnotě, (článek) - I temná období života mohou být dobrými učiteli. Bůh totiž může působit i v naší temnotě, tam, kde my nemáme nic pod kontrolou.
• O naději (kniha) - Myšlenky moudrých
• Vyrovnávání se (kapitola) - Dnes bych si netroufla znovu vyslovit onu větu
• V kómatu mě maminka volala jménem, proto jsem se probudil (článek) - Když jsem byl v kómatu, bylo to, jako bych byl mrtvý. A pak jsem začal vnímat hlasy okolo sebe. Byl to hlas mé maminky, která mě opakovaně volala jménem. Slyšel jsem ji, avšak nedokázal jsem viditelně zareagovat. Bojoval jsem, abych jí řekl, že jí rozumím. Ona si totiž myslela, že jsem pořád ještě v bezvědomí. A byl to právě její hlas, který mě kousek po kousku vyrvával ze zóny smrti a navracel zpátky do života.
• V rukou komunistů, 1953 … (článek) - Jeden estébák mi povídá: „Jste zatčen, nedělejte žádné hlouposti.“ Když mě pak vytáhli z auta, tak hned povel: „Svlíct a tady pod sprchu!“ Voda byla ledová, bylo 21. ledna! Pak mi dali lehoučké tričko a strčili mě do cely, kde místo záchodu byla jen díra do země. Jak jsem tak stál nad tím tureckým záchodem, tak si říkám: „Tak, Venco, a konec idyly!“  
• Paprsky naděje v pekle ruzyňské věznice (článek) - Nedlouho po zatčení jsem se ocitl ve vězeňské zubní ordinaci. Ordinace jako ordinace, lékař v bílém, sestra v bílém, jenom když jsem usedl do křesla, připoutala mi sestra ruce k opěradlu. Byl jsem připraven na nejhorší. Dva měsíce, týden co týden mě k němu vodili. Jak já se na tu bolestivou chvíli těšil! Při nevím kolikátém sezení se stalo něco neuvěřitelného...
• Nejsme ponecháni napospas... (téma týdne) - Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému... (Řím 8,28-30)
• Může mít život smysl i v nemoci a umírání? (rozhovor) - "Lékařská věda dnes zmůže hodně, ale není všemocná. Lpění na nereálném cíli končí zklamáním. To se netýká jen pacienta a jeho rodiny, ale i lékaře. Není vzácností, že mladý nezkušený lékař smrt svého pacienta chápe jako osobní prohru, přestože to zcela objektivně jinak skončit nemohlo. A tak se v zápalu boje stane, že je pacient zatěžován náročnou léčbou i ve fázi, kdy by méně pro něho znamenalo více. Poslední měsíce života pak protrpí v nemocnicích a na cestách mezi nimi, zatímco by je mohl prožít spolu se svými drahými..." (Podle knihy "Hospice a umění doprovázet") Ptejte se Marie Svatošové na otázky kolem nemoci, bolesti a umírání. Rozhovor proběhne v úterý 10.2. od 15:00 do 16:00 hod. Otázky můžete klást již nyní .
• Neměnil svět zabíjením (téma týdne) - "Vydechl naposled." Mk 15,37
• Vítězit, přemáhat, mít navrch! To jsou hesla tohoto světa. (téma týdne) - Každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. (1 Jan 5,4)
• Mám tě ráda mami, ale nenávidím, cos mi udělala (článek) - Byla to nádherná dívka, útlá a půvabná. Měřila asi 160 centimetrů , ale přitom nemohla vážit víc než 38 kilogramů . Její blond vlasy zářily i v tak pošmourném a zataženém dnu. Taxikář, který ji přivezl ke hřbitovu, se opíral o auto a pozoroval, jak cíleně kráčí mezi náhrobky s malým balíčkem v ruce. Co měla v úmyslu?  
• Máte rakovinu (článek) - Ležel jsem sám, bojoval i se slzami, hledal nějaký pevný bod, o který bych se mohl opřít, možná člověka, který by mi mohl pomoci? Bylo mi, jako kdyby se všechno rozpadalo, jako kdyby mi byl kousek po kousku a bolestně rván z těla život. Bylo to období velké slabosti a stále znovu jsem zakoušel pocit bezmoci, který byl zesilován bolestmi.
• Jak mluvit s dětmi o sebevraždě (článek) - Některé rodiny se musí vyrovnat se sebevraždou některého ze svých členů. Máme o tom s dětmi mluvit? Ale jak? Někdy se nám může zdát snazší skutečnost zamlčet. Často před dětmi mluvíme raději o nehodě.
• Jak mohu odpustit dozorci SS? (článek) - Corrie ten Boom popisuje svůj vnitřní zápas o odpuštění dozorcům SS, kteří se na ní a na její sestře Betsie (která zemřela v koncentračním táboře) dopustili velkého nási lí . Corrie cestovala po druhé světové válce po celé Evropě, aby přinášela smíření. Zrovna když skončila svou řeč o odpuštění, uviděla v kostele jednoho z těch mužů – bývalého příslušníka SS. 
• Není snadné prokazovat lásku člověku, jenž vás odmítá... (článek) - Někdo mi vytrvale klepal na dveře. Když jsem je otevřela, spatřila jsem unavenou, vychrtlou ženu s rozcuchanými vlasy. Byla to má stará přítelkyně Mitty, kterou jsem neviděla šestnáct let. Přivedla s sebou ženu, která se velmi pasivně posadila na můj gauč a hleděla do země. Byla to její mladší sestra Monika, která se prý před několika dny pokusila o sebevraždu. 
• Bože, když už nemůžeš nic dělat, tak aspoň nespi... (článek) - V Bibli - v evangeliu je příběh o bouři na Genezaretském jezeře: Kristus spal na zádi lodi a kolem zuřila bouře. Apoštolové se nejprve pokoušeli o záchranu sami. Ale v určitém okamžiku ztratili odvahu a bouřka, která byla venku, začala zuřit i uvnitř - v jejich nitru. Úzkost a smrt už nekroužily kolem, vstoupily do nich. 
• Plytké fráze o utrpení... (článek) - Mezi křesťany se vyskytují mnohé plytké fráze o utrpení. Je to zvláště ve chvílích, kdy jsou bezradní nad utrpením druhého člověka a kdy jsou vlastně přistižení při malosti a plytkosti svého chápání ukřižovaného spasitele. Velcí svědkové ukřižovaného Ježíše - od apoštola Pavla po Matku Terezu, od svatého Františka po P. Pia -nejsou smutní bolestíni ani v utrpení si libující sebemrskači. Byli plni života, který dávali i druhým. Ale před křížem neuhýbali.
• Proč jsi mne Bože nechal samotnou?! (článek) - Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi. Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení! Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje. A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.  
• Hněv a zklamání z Boha … (kapitola) - V base jsem ale nakonec nejvíc cítil, že Bůh je se mnou…
• Břicho mi chtěli úplně rozmlátit (článek) - Mlátili mě přes chodidla, do žeber. Břicho mi chtěli úplně rozmlátit, abych nemohl jíst. Tenkrát to bylo moc špatné. Míval jsem krutý hlad, vodu jsme pili ze záchodu. Nemohli jsme spát. Víra byla jediné, co mě tam drželo. Denně jsem se modlil – dodávalo mi to sílu. Jenže komunističtí bachaři věděli, že jsem křesťan, tak mi to ztěžovali. V komunistickém kriminále jsem strávil coby politický vězeň mnoho let.
• Dětem se dnes předává neuvěřitelná nepravda (článek) - Dětem vyrůstajícím v našem technicky rozvinutém světě se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty. Tuto iluzi vytvářejí média, zvláště reklama, výchovný systém, zevšeobecňující postoje, které formují sociální chování lidí, a také určité náboženské myšlení. Život každého člověka by měl být dle této iluze zalit sluncem, a není-li, jednou přijde štěstí, všechno dopadne dobře a zlaté prosluněné časy se zase vrátí zpátky.
• V ringu s Bohem (kniha) - Příběh obrácení slavného boxera
• Existuje pro nás lepší společník?! (téma týdne) - Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho! Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše – praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho. (Iz 55,6-9)
• Nehledat smysl ve věcech samých (téma týdne) - "...ať ti, kdo pláčou, jako by neplakali, ať ti, kdo se radují, jako by se neradovali, ať ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, ať ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí." (srov. 1 Kor 7,30-31)
• Jak jsem spadla pod tramvaj, (článek) - Na jaře to budou čtyři roky, co jsem spadla pod tramvaj. Vůbec nevím, jak. Prostě jsem jela do kina a probrala se o pár dní později v nemocnici. Nepamatuji si nic. Zrovna začal čtvrtý semestr mého studia a já ležela v nemocnici s jednou nohou ujetou a druhou polámanou. Bylo to snesitelné, dokud jsem dostávala morfium.
• Člověk může změnit svůj osud (článek) - Můj život je stejně pošramocený jako můj obličej. Jen na nose spočítám sedmadvacet zlomenin. Třiadvacet jich je z boxu; čtyři od mého otce. Nejtvrdší údery jsem dostal od toho, který mě měl vzít za ruku a říct mi „mám tě rád“. Otec byl Irokéz. Když jej moje matka opustila, jed alkoholu jej přivedl k šílenství. Poté, co mě málem ubil k smrti, si život vybíral dál svou daň. 

Sekce: Rejstřík věcný   |   Tisk   |   Poslat odkaz známému

[nahoru]