Rejstřík věcný

#ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ

smrt

viz nebe, vzkříšení

• Smrt, posmrtný život (článek) - Jít ve stopách Ježíšových je naším povoláním. Je to jediná cesta, která vede skrze smrt k životu.
• Náš největší dar - Úvahy o smrti a o službě umírajícím. (kniha) - Místo smrti v našem životě
• Smrt mi nemůže nahnat strach (článek) - Nedivte se mým slovům. Mnohokrát jste ode mě slyšeli, že věřím v Boha a že jsem úsilí o tuto víru zasvětil celý svůj život. A právě proto, že věřím v Boha, vím, co je smrt, a smrt mi už nemůže nahnat strach.
• Máte strach ze smrti? Otázka, která rozesmála Matku Terezu (článek) - Při jednom ze svých rozhovorů jsem se Matky Terezy zeptal: "Máte strach ze smrti?" Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála. "Ne, vůbec," prohlásila. "Umřít znamená vrátit se domů. Copak máte strach vrátit se domů ke svým drahým? Okamžik smrti nedočkavě očekávám. Tam nahoře najdu Ježíše a všechny lidi, kterým jsem se v tomto životě snažila dát lásku."
• Smrt jako svatba s Bohem (článek) - Když zemřela má matka, se sourozenci jsme připravovali její pohřeb. Zvažovali jsme, které písně ráda zpívala. Roky totiž zpívala při bohoslužbách pro ženy. A také občas dávala najevo svá přání, které písně by měla ráda při pohřbu. Bezpodmínečně chtěla, aby se při pohřební bohoslužbě zpívala svatební píseň.
• K tragické nehodě školního zájezdu do Alp (aktualita) - " ... V takových chvílích se vynořuje otázka po Bohu a lidé se modlí. S velkou pokorou jsem je ujišťoval, že Bůh nás nikdy nenechává samotné, zejména v takových situacích. Neznáme všechny odpovědi ..."
• Miluji smrt (článek) - Přáli byste si žít věčně v domově důchodců? Já ne. Jsem si jist, že až mě lis smrti rozmáčkne jako olivu, dozvím se v tom okamžiku odpověď na všechny nezodpovězené otázky života. Věřím, že se rozběhnu vstříc svému Bohu jako malý chlapeček, tak jako jsem kdysi běhával jako blázen naproti svému otci, který na mě čekal před školou, aby mne vzal na procházku po loukách lemujících břehy řeky Pád.  
• Co míní embrya o následujícím životě? (článek) - V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich byl malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik. Malý pochybovač se zeptal: "Věříte vlastně v život po porodu?" Malý věřící: "Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady tu je jenom proto, abychom rostli a připravili se na život po porodu, abychom byla dost silní na to, co nás čeká." Malý skeptik: "To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by mel vlastně takový život vůbec vypadat?"
• Nemoc a myšlenky na smrt (kapitola) - Bojím se své nemoci. Důvěřuji Bohu, ale v některých okamžicích udeří strach s mimořádnou silou. Vědomí nemoci se znovu důrazně přihlásí o slovo a objeví se i tělesné příznaky. Stejně trpím i strachem ze smrti. Nastanou okamžiky naprosté bezradnosti. Jak m
• První Vánoce bez manžela (článek) - Když zemřel manžel, nebylo mi ještě ani třicet a měla jsem dvě malé děti. A beznaděj... Kromě jedné kamarádky jsem neměla nikoho, kdo by mi pomohl... Rodiče byli rozvedení a žili s novými rodinami a dávali mi najevo, že o tom, abych k nim přijela, navíc se dvěma malými vnuky, nestojí ani jeden z nich.
• Jak mluvit s dětmi o sebevraždě (článek) - Některé rodiny se musí vyrovnat se sebevraždou některého ze svých členů. Máme o tom s dětmi mluvit? Ale jak? Někdy se nám může zdát snazší skutečnost zamlčet. Často před dětmi mluvíme raději o nehodě.
• Máme mluvit o umírání a smrti? (aktualita) - "Je dobře se se smrtí spřátelit, než se ona začne chtít přátelit s námi. Než po nás zbude jen prázdná a unavená skořápka," říká biolog a filosof Stanislav Komárek. Máme mluvit a diskutovat o smrti a umírání? Je toto téma v Česku tabu? Pro Hospodářské noviny (HN) odpovídají osobnosti veřejného života.
• Modlitba za milost šťastné smrti (článek) - V Brooklynu ve škole sv. Pavla nás Sestry Charity jako malé chlapce učily a připomínaly nám modlitbu za milost šťastné smrti. To pro nás tehdy byla nepochybně divná modlitba. Vždyť jsme byli tak mladí a tak daleko od všeho "smrtelného" v životě. Ale léta přešla a sestry už tu nejsou.
• Zamyšlení o smrti od kaplana newyorských hasičů, který zahynul při teroristickém útoku (článek) - V Brooklynu ve škole nás Sestry Charity jako malé chlapce učily a připomínaly nám modlitbu za milost šťastné smrti. Byla to pro nás tehdy divná modlitba. Vždyť jsme byli tak mladí a tak daleko od všeho "smrtelného" v životě. Ale léta přešla a sestry už tu nejsou. Během svých 40 let kněžství jsem byl u smrti tolika lidí, kdy se mísil smutek, štěstí i tragedie.
• Neměnil svět zabíjením (článek) - O Velikonocích prožíváme tragickou událost jedinečného muže, který změnil svět nikoliv tím, že zabíjel druhé, ale tím, že se sám nechal zabít přibitím na kříž.
• Už teď se můžeme radovat, navzdory zlu (téma týdne) - Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! (Žl 118, 24 )
• Jak umíral Jan Pavel II., aneb poslední velikonoční pascha Karola Wojtyly (článek) - Poprvé od začátku svého papežského působní nemohl koncem března 2005 Jan Pavel II. předsedat velikonočním slavnostem. Ale i tak si přál sledovat na Velký pátek ve své soukromé kapli pobožnost křížové cesty v Koloseu, přenášenou televizí. Při čtrnáctém zastavení vzal do rukou kříž, jako by si přál přiblížit tvář ke tváři Krista a připojit své utrpení k utrpení Božího Syna umučeného na kříži.  Cítil jsem, že nadchází jeho čas. Pán ho k sobě volá…
• Čas umírání (kapitola) - O křesťanských pohřbech
• Odpustila jsem (kniha) - Povstání z popela rwandské genocidy
• První Vánoce bez manžela (kapitola)
• Setkání s blízkými po smrti (kapitola) - Budou existovat po smrti osobní lidské vztahy?
• Ztěžuje víra život? (kapitola) - Jak si představujete smrt?
• Pohřbeni zaživa! Nenávist je také smrt a připravuje smrt. (článek) - V dušičkovém období navštěvujeme hroby zemřelých. I já chodím tyto dny na hřbitov a pozoruji tu tichou manifestaci mihotavého světla rozžatých svící proti tmě, onen důstojný protest živými květinami ozdobených hrobů proti smrti. Myslím při té příležitosti ale i na miliony jiných a bohužel opomíjených hrobů.
• Vždyť ty jsi se mnou… (téma týdne) - "I kdybych šel temnotou rokle (roklí šeré smrti), nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou." (Ž 23,4)
• Vzkazy domů před popravou (článek) - Poznáme po smrti v Bohu své blízké? Nebo už nebudou existovat žádné osobní lidské vztahy? Křesťanská víra nám dává oprávněnou naději, že se ve smrti znovu s našimi milovanými shledáme. Budeme s nimi prožívat společenství.
• Neměnil svět zabíjením (téma týdne) - "Vydechl naposled." Mk 15,37
• Den smrti není koncem (článek) - Pro věřící není den smrti v žádném případě koncem všeho, ale je spíše přechodem k nesmrtelnému životu. Je dnem konečného narození - latinsky „dies natalis“. Kdyby se Ježíš nenarodil na zemi, nemohli by se lidé narodit pro nebe. Právě proto, že se Kristus narodil, můžeme také my „být znovu zrozeni“! Když dohasíná život, ať v pozdním věku či na začátku své pozemské existence nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech, nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev nebo uzavřený životní osud, ale znovuzrození a obnovené bytí...
• Člověk - ´jen trochu lepší opice´ (článek) - Člověk je znovu a znovu představován tak trochu jako „lepší opice“. Je zdůrazňována jen jeho příslušnost k živočišné říši a mnohé další je zamlčováno. K pochopení křesťanské zvěsti o vzkříšení je ale ze všeho nejvíc třeba pochopit, že člověk, který toho má tolik společného se zvířaty, je jedinečný svou schopností tvořit vztahy. Vztahy mezi lidmi a zejména pak vztah k Bohu. Prototypem našeho vztahu k Bohu je vztah Ježíše k jeho Otci. Z tohoto vztahu se zrodilo Ježíšovo vzkříšení – vztah nesený tak silnou láskou, který nemůže zničit ani smrt.
• Co je to vytváření vazeb? (kapitola) - Bez pevného vztahu zabředne člověk do psychologických problémů
• Dopis na rozloučenou (článek) - Moji milí drazí, asi si dovedete představit, jak mi v tuto chvíli je... A tak bych vám všem chtěl - - možná už na sklonku svého života - - napsat, co jsem vám snad měl říkat často dříve: že jsem vás všechny měl tak rád... Vzpomínejte na svého tátu...
• Dopis o Václavovi Havlovi dospívající dceři (článek) - Milá Barko, dnes zemřel můj prezident. Posílám Ti tento smutný pozdrav a kladu si kladu otázku, co jeho smrt znamená pro naši zem. Psát Ti o někom, kohos znala odmalička jako prezidenta republiky a mého šéfa, a koho znal celý svět, není jednoduché. Ale zkusím něco napsat kvůli Tobě i ostatním dětem.
• Mám tě ráda mami, ale nenávidím, cos mi udělala (článek) - Byla to nádherná dívka, útlá a půvabná. Měřila asi 160 centimetrů , ale přitom nemohla vážit víc než 38 kilogramů . Její blond vlasy zářily i v tak pošmourném a zataženém dnu. Taxikář, který ji přivezl ke hřbitovu, se opíral o auto a pozoroval, jak cíleně kráčí mezi náhrobky s malým balíčkem v ruce. Co měla v úmyslu?  
• Nikdo mi nezaručí, že nezhloupnu, nebo že těžce neonemocním (článek) - Staří lidé trpí stejnými strachy jako všichni ostatní. Existují ale také strachy specifické pro vyšší věk. Někdy se uvádí sedm druhů strachu typických pro seniory: strach z psychických potíží, všeobecný strach ze života, strach o vlastní existenci, strach z nemohoucnosti, strach z nemoci, strach z neovlivnitelných změn, strach z toho, že by se měli měnit“.
• Reinkarnace a vzkříšení - je v tom rozdíl? (článek) - Mnoho lidí se zdravotními či psychickými problémy kontaktuje různé léčitele. Ti pak nezřídka příčiny hledají "v minulých životech". Současné problémy se tak odsouvají kamsi do mlhavé minulosti.
• Přinášela štěstí druhým a tím ho sama nalézala... (článek) - Před mnoha lety mi jistá ani ne třicetiletá žena vyprávěla příběh o své matce. Když od této ženy odjeli z návštěvy rodiče, telefonoval večer její otec a sdělil jí velmi špatnou zprávu. „Řekl mi, že když letadlo začalo klesat na přistání, matka dostala infarkt. O dva dny později jsem tak sama nastoupila do letadla, abych letěla na pohřeb.“   
• Plytké fráze o utrpení... (článek) - Mezi křesťany se vyskytují mnohé plytké fráze o utrpení. Je to zvláště ve chvílích, kdy jsou bezradní nad utrpením druhého člověka a kdy jsou vlastně přistižení při malosti a plytkosti svého chápání ukřižovaného spasitele. Velcí svědkové ukřižovaného Ježíše - od apoštola Pavla po Matku Terezu, od svatého Františka po P. Pia -nejsou smutní bolestíni ani v utrpení si libující sebemrskači. Byli plni života, který dávali i druhým. Ale před křížem neuhýbali.
• Poslední věci člověka (článek) - Představte si hosta na večírku, je unavený a chtěl by jít domů. Má se bát odchodu?
• Naděje i v pochmurné situaci (článek) - Děkovat Bohu za vše znamená umění nalézat naději i v pochmurné skutečnosti. Vděčností vyjadřujeme přesvědčení, že budoucnost už dnes prosvítá i skrze zlo, trápení a smrt.
• Peníze našeho pradědečka neboli 1 000 000 (kapitola) - vánoční vyprávění překvapeného člověka
• Václav Havel za své postoje platil ´ze svého´ (článek) - Václav Havel za svůj postoj platil „ze svého“, totiž ztrátou svobody, ztrátou zdraví a posléze jako prezident i ztrátou možnosti být jen oslavovaným symbolem z minulosti bez kritik v přítomnosti. ... Nežil jen sám pro sebe, miloval pravdu, trpěl pro ní a Kristu posloužil v mnoha „hladových, vězněných a nahých"...
• Bůh tě chce vést k radosti (téma týdne) - Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. (srov. 1 Kor 2,6-10)

Sekce: Rejstřík věcný   |   Tisk   |   Poslat odkaz známému

[nahoru]