Rejstřík jmenný

ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ

Henri J. M. Nouwen

(1932 – 1996) Narodil se v Holandsku. Jako kněz vyučoval na několika univerzitách pastorální teologi a spiritualitu. V roce 1986 ale akademickou činnost opustil a odešel do kanadského Toronta. Tam vstoupil do komunity Archa, jejímž posláním je společný život s postiženými lidmi. Zemřel v roce 1996. H. J. M. Nouwen patří k předním autorům duchovní literatury 20. století. (Převzato z hesla Henri Nouwen na iencyklopedie.cz)

• Děláte svou práci rád? Ne. (článek) - Do mé pracovny v přišel mladý muž. Představil se jako Fred Bratman. Měl se mnou udělat interview do connecticutského vydání nedělních New York Times. Rozčiloval mě i fascinoval zároveň. Nezáleželo mu totiž na tom, co dělal, přesto jsem poznal, že mám proti sobě člověka naplněného velkými osobními dary. Když mi asi půl hodiny kladl otázky, které zjevně ani jednoho z nás moc nezajímaly, bylo jasné, že interview se chýlí ke konci. Měl být napsán článek, který by si pár lidí přečetlo a mělo by z toho nepatrný - pokud vůbec jaký - užitek. Oba jsme to věděli a oba jsme cítili, že jsme mohli ten čas využít lépe.
• Chci ti především říci, že jsi milován... (kniha) - Život milovaných dětí
• Chléb na cestu (kniha) - Deník moudrosti a víry
• Jsi prostě jen jedna osoba z milionů?! (článek) - Temné hlasy říkají: "Nejsi nic zvláštního, jsi prostě jedna osoba z milionů, tvůj život - to jsou prostě jedna ústa navíc, která je třeba živit, tvé potřeby znamenají jen jeden další problém, který je třeba řešit."
• Lze něco srozumitelně napsat o duchovním životě? (článek) - Jednou, právě když jsme šli v New Yorku po Columbus Avenue, se ke mně můj přítel Fred obrátil a řekl: "Proč srozumitelně nenapíšete něco o duchovním životě pro mě a moje přátele?" Od té chvíle na to stále myslím. Jak bych ti mohl všechno to, co jsem ti chtěl říci, shrnout do jediného slova. Během celého loňského roku se mi to zvláštní slovo postupně vynořovalo z hlubin srdce.
• Náš největší dar - Úvahy o smrti a o službě umírajícím. (kniha) - Místo smrti v našem životě
• Největší dar pro děti (článek) - Největší dar, který mohou rodiče svým dětem dát, je jejich vzájemná láska. Právě skrze tuto lásku mohou vytvořit prostor bez úzkosti, aby v něm děti mohly vyrůstat, povzbuzovány k rozvíjení vlastní sebedůvěry a k tomu, aby hledaly způsob, jak si svobodně zvolit svou vlastní životní cestu.
• Největším darem pro děti je vzájemná láska rodičů (článek) - Děti jsou hosty svých rodičů. Přicházejí na místo pro ně přichystané, chvíli zůstanou - patnáct, dvacet nebo dvacet pět roků - a opět odcházejí, aby si vytvořily svůj vlastní prostor. Ačkoliv rodiče mluví o "svém synu" nebo o "své dceři", tyto děti nejsou jejich vlastnictvím. V mnoha ohledech jsou děti cizinci. Rodiče je musí poznávat, objevit jejich přednosti a slabosti, dovést je k dospělosti a dovolit jim, aby učinili svá vlastní rozhodnutí.
• Nemusíme být obětí svých nálad (článek) - Někdy zažíváme velké výkyvy nálad, od rozrušení po depresi, od radosti k bolesti, od vnitřní harmonie po vnitřní chaos. Nepatrná událost, něčí slovo, zklamání v práci - mnoho věcí v nás může spustit houpačku nálad. Změny nálad většinou ovlivnit nemůžeme. Zdá se, že se nám spíše stávají, než abychom si je vytvářeli.
• Nicotnost našich sil tváří v tvář hrozným věcem... (článek) - Každý den se stává tolik hrozných věcí, že nevíme, zda naše činnost není úplně nicotná, zda ta trocha dobra, které odvedeme my, má vůbec ještě nějaký smysl. Takové úvahy nás mohou ochromit a oslabit.
• Odpuštěním prospíváme především sobě (článek) - Odpustit je činem osvobození. Zbavujeme se tak negativních vazeb, které mezi námi existují. Dokud totiž neodpustíme těm, kteří nás zranili, vlečeme je s sebou jako těžký náklad. Odpuštěním pak osvobozujeme především sami sebe.