Rejstřík jmenný

ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ

papež Benedikt XVI.

Benedikt XVI.

• že bych mohl nějak přehodit kormidlo dějin. (článek) - Nikdy jsem si nenamlouval, že bych mohl nějak přehodit kormidlo dějin. Už z toho, že sám náš Pán nejdříve skončil na kříži, je zřejmé, že Boží cesty nevedou urychleně k měřitelným úspěchům.
• (K) Rok víry (článek) - Rok víry. "Brána víry nám otevírá cestu pro celý život. Víra je naším celoživotním společníkem, díky ní můžeme vnímat úžasná díla, jež pro nás Bůh činí" (Benedikt XVI.). Od října 2012 do listopadu 2013 je pro církev v celém světě vyhlášen Rok víry. Začne 11. října 2012 a skončí o slavnosti Ježíše Krista Krále 24. listopadu 2013. Této příležitosti můžeme využít k nějakému dalšímu osobnímu kroku víry.
• 365 dní s Benediktem XVI. (kniha)
• Absolutizace toho, co není absolutní, se nazývá totalitarismus (článek) - V minulém století jsme zažili revoluce, jejichž společným programem bylo nečekat už nic od Boha, vzít osud světa zcela do vlastních rukou. Tak se lidská a dílčí hlediska stala absolutním měřítkem lidského směřování.
• Advent – převlek pro stres a kšeft?! (článek) - Co je to vlastně advent? Na to lze odpovědět různě. Bez přemýšlení lze říci, že to vnímáme často jako nějaký převlek pro hektičnost, stres a kšeft, který je ozdoben levnými šablonami, na něž už stejně dávno nikdo nevěří.
• Benedikt XVI. - výběr z myšlenek (kniha)
• Boží světlo v naší době (kniha) - Meditace k církevnímu roku
• Bůh a evoluce se nevylučují, míní Benedikt XVI. (článek) - Ve Spojených státech se vede spor mezi takzvaným kreacionismem a evolucionismem. Obojí se klade jako vzájemně neslučitelné alternativy: kdo věří ve Stvořitele, neměl by myslet na evoluci, a kdo naopak hájí evoluci, měl by vylučovat Boha. Tento protiklad je nesmyslný.
• Bůh je s námi v každé naší situaci… (Benedikt XVI.) (článek) - Bůh „přichází“: aby byl s námi v každé naší životní situaci; přichází, aby přebýval v našem středu, aby žil s námi a v nás; přichází, aby přemostil vzdálenosti, které mezi námi vznikají a oddělují jedny od druhých; přichází, aby nás smířil se sebou i s lidmi okolo nás.
• Bůh není ´někde v nebi´ (článek) - Na počátku adventní doby sugestivně zaznívají dvě slova: „Bůh přichází“. Důležité pro nás je, že tato slova nezaznívají v minulém čase, ale v přítomném: „Bůh přichází“. Jde tedy o činnost, která probíhá stále.
• Bůh neprodlévá někde na nebesích! (článek) - Zní to jako hojivé zvolání uprostřed plynoucích dnů: Bůh přichází! Nikoli včera, nikoli zítra, ale dnes, teď! On není Bohem, který prodlévá na nebesích, aniž by se zajímal o naše dějiny, ale je to "Bůh, který přichází". 
• Evropa – náš domov (článek) - Zatímco se dnes může zdát, že identita Evropy stojí na dosahovaném stupni technického pokroku a na ekonomické síle, poukazuje papež na kulturní a duchovní kořeny Evropy jako na dynamickou skutečnost, která ovlivňovala minulost a ovlivňuje přítomnost a je podstatným prvkem identity Evropy i její sjednocující silou.
• Gagarin Boha neviděl (článek) - Když se Gagarin vrátil z vesmíru a pronesl pozoruhodný výrok, že v nebi žádného Boha nespatřil, poznamenal jeden moskevský kněz: „Kdyžs ho neviděl na zemi, neuvidíš ho ani v nebi.“
• Je mnoho věcí, které nám zastřihávají křídla... (článek) - Většina ptáků byla stvořena, aby létala. Být na zemi je pro ptáka omezení. Pták se nevyznačuje ani tak tím, že umí chodit po zemi, jako spíše tím že je schopen létat. A tak je to i s člověkem. Každý člověk byl stvořen, aby byl milován.
• Je rozumné věřit v Boha? (článek) - Věříme v Boha. Je to naše zásadní rozhodnutí. Je však rozumné? Již od osvícenství se část vědy snaží dobrat takového vysvětlení světa, kterým by se Bůh stal nadbytečným. A byl by tak zbytečný i v našem životě. Ale pokaždé, když se zdálo, že se to již téměř podařilo, vždycky zřetelně vyšlo najevo, že to nemá cenu.
• Je snažší nevěřit? (Benedikt XVI.) (článek) - Člověk žije ve vztazích, a jak dobrý bude jeho život, závisí na tom, zda jsou v pořádku jeho důležité, základní vztahy - tedy k otci, matce, bratrům, sestrám atd. Žádný z těchto vztahů však nebude správný, není-li pravdivý ten první, k Bohu. Řekl bych, že sám tento vztah je vlastně obsahem náboženství.
• Je stále těžší radovat se (článek) - Tento svět tak, jak je, se jeví jako jeden velký blázinec. Na jedné straně blahobytná společnost, na straně druhé vzrůstající chudoba, války, přírodní katastrofy, které nás sužují stále častěji, a zjevný úpadek kultury, úbytek rozumu a moudrosti. Ještě nikdy snad nebylo tolik rozvrácených rodin, tolik narkomanů, alkoholiků, tolik rozbitých vztahů, narušených dětí, zbídačených a paradoxně i zkažených blahobytem.
• Joseph kardinál Ratzinger (Benedikt XVI.) (kniha) - Křesťanství na přelomu tisíciletí
• Joseph Ratzinger o Václavu Havlovi (článek) - Společnost má mnohdy dojem, že církev pouze reaguje, inklinuje k setrvačnosti, přísně odkazuje na Boží přikázání a spoléhá na to, že Bůh svou církev nenechá zahynout. Kolem dokola můžeme pozorovat dynamické změny, ovšem zdá se, že církev není schopna změnit svou logiku.
• K papeži nepatří, aby před námi stál jako oslavovaný vládce. (článek) - Papež není nástupcem císaře, ale rybáře.
• Každodenní dobrota a laskavost (článek) - Kdo jde v prvních prosincových dnech našimi ulicemi, určitě ho potká, totiž svatého Mikuláše, ve více či méně odpovídajícím biskupském oděvu a jistě nikdy bez dlouhého bílého vousu, s nímž se ostatně znázorňoval už v 8. století. Více méně biskupské je také to, co mikulášové říkají a dělají. I když často spíše nahánějí dětem strach, než aby zpřítomňovali světcovu lásku, o níž se vypráví v četných variacích jeho legendy.
• Kdo je ´pravým křesťanem´? (článek) - Řekněme to bez příkras a možná i s rizikem, že budeme špatně pochopeni: Pravým křesťanem není náš „stranický kolega“ z téže konfese, ale ten, kdo se díky tomu, že je křesťanem, stal vskutku lidským.
• Kdo se modlí, nemarní čas (článek) - Kdo se modlí, nemarní svůj čas, i když se daná situace jeví jako naléhavá a všechno nasvědčuje tomu, že je nutno výhradně jednat.
• Když chybí Bůh, mizí také naděje (článek) - Když chybí Bůh, mizí také naděje. Vše „řídne“ a ztrácí kompaktnost. Je to, jako by se ztrácela ta nejhlubší dimenze, jako by se vše zploštilo a bylo okradeno o svůj symbolický význam, který přesahuje čistě materiální stránku.
• Kromě materiální prosperity se šíří i duchovní poušť (článek) - V mnoha společnostech se kromě materiální prosperity šíří také duchovní poušť – vnitřní prázdnota, neurčitý strach, skryté zoufalství. Kolik našich současníků je jako rozpukané a prázdné cisterny (srov. Jer 2,13), kolik jich zoufale hledá poslední smysl, který může poskytnout jenom láska?
• Křesťan za volantem: život je cenný… (článek) - Nepozornost a povrchnost mohou ve vteřině zničit vlastní budoucnost i budoucnost druhých lidí. Život je cenný a jedinečný: je třeba si ho neustále vážit a chránit ho, mimo jiné také korektním a rozvážným chováním na silnicích.
• Křesťanská tradice není kapr a bramborový salát o Vánocích (článek) - V uvítacím proslovu Benedikt XVI. m.j. řekl: „Dnes, kdy byla obnovena náboženská svoboda, vyzývám všechny obyvatele této republiky, aby znovu objevili křesťanské tradice, které formovaly kulturu....Pravda evangelia je pro zdravou společnost nepostradatelná, protože otevírá naše srdce naději a umožňuje nám objevit nezcizitelnou důstojnost Božích dětí.“
• Kříž - děsivé znamení? (článek) - V určitém ohledu má kříž v sobě něco děsivého, co bychom mu neměli odnímat. Byl to přece ten nejhroznější způsob popravy, který znala antika a který se v případě Římanů nesměl použít, protože by se tím jakoby poskvrnila římská čest. Přihlížet tomu, že nejčistší z lidí, ten, který byl více než člověkem, byl popraven tak hrozným způsobem, může zpočátku vyvolat strach z nás samých.
• Lidský život je putováním. K jakému cíli? (článek) - Lidský život je putováním. K jakému cíli? Jak k tomuto cíli nalezneme cestu? Je to, jako kdybychom na plavbě po často temném a rozbouřeném moři dějin vzhlíželi ke hvězdám, aby nám ukazovaly cestu.
• Mnoho věcí nevidíme,ony ale přesto existují... (článek) - Na světě je mnoho věcí, které nevidíme, ale ony přesto existují a jsou důležité. Jednou z takových neviditelných věcí je například náš rozum, o němž je zcela zřejmé, že jsme jím obdařeni. Nevidíme své myšlenky, ale přesto je máme. Svou duši také nevidíme, avšak přesto existuje – vidíme výsledky jejího působení, neboť můžeme mluvit, myslet, rozhodovat se a tak dále.
• Neměnil svět zabíjením (článek) - O Velikonocích prožíváme tragickou událost jedinečného muže, který změnil svět nikoliv tím, že zabíjel druhé, ale tím, že se sám nechal zabít přibitím na kříž.
• Neměnil svět zabíjením (téma týdne) - "Vydechl naposled." Mk 15,37
• Nenechávejte si Krista pro sebe! (článek) - Drazí přátelé, Bůh nás miluje! To je velká pravda našeho života, která dává smysl všemu ostatnímu. Nejsme plodem náhody nebo iracionality, ale na počátku naší existence je plán Boží lásky. Přátelství s Ježíšem vás také bude podněcovat k tomu, abyste vydávali svědectví o víře v nejrůznějších prostředích, včetně těch, kde se setkáte s odmítáním a lhostejností.
• Nezapomeňme si o Vánocích darovat čas (článek) - Nezapomeňme při tom množství dárků, které nakupujeme a dostáváme, na ten nejvlastnější dar: darovat něco sami ze sebe. Darovat si navzájem čas.
• Nikdo nemůže položit druhému Boha na stůl, říká Benedikt XVI. (článek) - Nikdo nemůže položit druhému Boha a jeho království na stůl, ani věřící sám sobě ne. Kdyby se tím však nevíra hodlala sebevíce ospravedlňovat, přesto v ní vždy zůstane ono zneklidňující „snad je to přece jen pravda“. Toto „snad“ je neodvratné naléhání, jemuž se nevěřící nemůže vyhnout.
• Otrávenost (českou) politikou (článek) - Jaké jsou největší nemoci české politiky? Jsou stejné jako nemoci celé české společnosti. Je to především hodnotová dezorientace, čili demoralizace. Má tisíc a jednu podobu. Ukazuje se nejen to, že politické strany ztrácejí schopnost artikulovat politickou vůli veřejnosti, ale že i veřejnost přestává tuto politickou vůli mít.
• Pád mnoha ´mocných´ (článek) - Minulé století vidělo padnout nemálo mocných, o nichž se zdálo, že dosáhli výšin takřka závratných. A najednou byla jejich moc pryč. Ti, kdo popírají Boha, a v důsledku toho postrádají úctu k člověku, mají – zdá se – snadný život a dosahují materiálního úspěchu. Stačí však nahlédnout pod povrch, a zjistíme, že tito lidé jsou nešťastní a nespokojení.  
• Pevně se držte víry (kniha) - Benedikt XVI. s mládeží v Madridu - srpen 2011
• Proč se v postní době něčeho vzdávat? (Benedikt XVI.) (článek) - Jaký smysl má pro nás křesťany odpírat si to, co je samo o sobě dobré a užitečné? Postní doba nám pomáhá potlačit vlastní egoismus a otevřít srdce lásce k Bohu a bližnímu.
• Promluva kardinála Ratzingera při pohřbu Jana Pavla II. 8.4. 2005 (článek) - „Následuj mě!“ – říká vzkříšený Pán Petrovi jako své poslední slovo, tomuto učedníkovi, vyvolenému, aby pásl jeho ovce. „Následuj mě!“ - tato lapidární Kristova slova lze považovat za klíč k pochopení poselství, jež pochází ze života zesnulého a milovaného Jana Pavla II., jehož tělesné pozůstatky ukládáme dnes do země jako semeno nesmrtelnosti – srdce plné smutku, ale také radostné naděje a hluboké vděčnosti.
• Se Zemí nemůžeme zacházet tak, jak to činíme, aneb Deficit ekologických hnutí... (článek) - Člověk je hrozbou, která zbaví přírodu životního dechu. Myslím, že vnější životní znečištění, které zažíváme, je odrazem a projevem vnitřního znečištění, na něž příliš málo dbáme. A to je také deficit ekologických hnutí: s pochopitelnou i oprávněnou vášní táhnou do boje proti znečišťování životního prostředí, ale na něco důležitého zapomínají...
• Sport může být školou formace a nástrojem osobního růstu (Benedikt XVI.) (článek) - „Kolektivní sport, jakým fotbal je, je důležitou školou respektu k druhému, včetně soupeře. Vychovává k osobnímu odříkání ve prospěch celku, zhodnocuje nadání každého člena družstva, překonává individualismus a egoismus.“ (Benedikt XVI.)  
• Věda člověka nezachrání (Benedikt XVI.) (článek) - Věda člověka nespasí. Člověk je vykoupen láskou. To platí už i v čistě světské oblasti. Když někdo ve svém životě zakusí velkou lásku, jako by v tom okamžiku zažil „vykoupení“, jež dává smysl celému jeho životu. Nicméně si velmi brzy všimne, že láska jemu věnovaná jeho životní problém sama o sobě neřeší; je napadnutelná a zranitelná.
• Velkolepá podívaná (článek) - Příroda je velkolepá podívaná. Tato překrásná „kniha“ se otevírá všem – jak malým, tak velkým. V kontaktu s přírodou člověk znovu nalézá svou správnou dimenzi; nově objevuje sám sebe jako nepatrné, avšak jedinečné stvoření, které se může setkat s Bohem, protože je ve svém nitru otevřeno vůči Nekonečnému.
• Víra se potřebuje sdílet (Benedikt XVI.) (článek) - Vnitřně pojímané křesťanství má dynamiku, má potřebu se sdílet. Je to tak, jako když má někdo velkou radost; musí to nějak vyslovit a sdělit, jinak to není pravá radost. Dynamika předávání je tedy součástí poslání, kterým Kristus pověřil své učedníky; právě tak jako pobídka k fantazii a odvaze.
• Výzvy typu „Čechy Čechům“ jsou plodem omezenosti... (článek) - „České země byly historicky a územně – tím, že se nacházejí v srdci evropského kontinentu na křižovatce severu a jihu, východu a západu – místem setkávání různých národů, tradic a kultur“ (Benedikt XVI. při příletu do Prahy 2009). Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
• Základní rys křesťanské víry: její osobní charakter (článek) - Křesťanská víra je něco víc než rozhodnutí pro duchovní základ světa, její ústřední formule nezní „Věřím v něco“, nýbrž „Věřím v tebe“. Víra je setkávání s člověkem Ježíšem a my v tomto setkávání poznáváme smysl světa jako osobu.
• Zoufalec na kříži? (článek) - Kříž v sobě má něco děsivého. Byl to ten nejhroznější způsob popravy, který znala antika. Přihlížet tomu, že nejčistší z lidí, ten, který byl více než člověkem, byl popraven tak hrozným způsobem, může zpočátku vyvolat strach z nás samých. Není to však jenom děs, který můžeme zakoušet při pohledu na kříž. Z kříže na nás totiž nepohlíží nějaký ztroskotanec či zoufalec. Shlíží na nás dobrota samého Boha, který se vydává do našich rukou, který je nám vydán a nese s námi všechny krize dějin.

Sekce: Rejstřík jmenný   |   Tisk   |   Poslat odkaz známému

[nahoru]