Duch svatý vás poučí. (Lk 12,12) - Biblický citát na dnešní den

10.1.2011, peb

Hledám Boha

Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy > Láska v manželství

Dobrý den,
Děkuji moc za možnost svěřit se s tím, co prožívám. I když jsem byla jako malá pokřtěná a nějakou dobu chodila do kostela, víru jsme doma nežili. Díky věřícím kamarádkám jsem se nedávno dostala na takový program s přednáškami o křesťanství, se společnou modlitbou a povídáním, a tam jsem zakusila, že to funguje, cítila, že žít s Ježíšem je něco báječného, uchvacujícího.
...
Ale můj život mi připadá takové vzdalování a návraty k Bohu. Vím, že mám v sobě zranění, představy, které mi asi brání Bohu se přiblížit. Např. o utrpení, kterým Bůh lidi, kteří jsou mu blízko, navštěvuje. Vím, že to tak není, ale někde v koutečku to tam je. Taky se po zkušenostech sama se sebou bojím, že kdybych se k Bohu moc přiblížila, že zas zklamu, že nezvládnu to, co po mně Bůh bude chtít. Čtu jak by to mělo všechno být, ale pořád se k tomu nemohu přiblížit. Můj problém je vylézt i ze své ulity, jít třeba za knězem.
...
Také mám problém s mužem. On toto neuznává. V modlitbě mám odvahu se s údělem, že mám takového muže poprat, aspoň mu žehnat, když s ním není rozumná řeč, ale stačí jeho slovo a odvaha je pryč nebo spíše ten jeho negativismus shodí moje ušlechtilé představy někam úplně do bláta, ze kterého se nemůžu vyškrábat hodně dlouho, až p propadám zoufalství.
Nevím, kam dál. Svěřuji tyto situace Pánu, vím, že modlitby slyší. Ale je to jak dát do hrnce brambory a vědět, že se uvaří, ale je potřeba čekat. Ale co s tím časem čekání...

Utrpení prožívané bez Boha vede zoufalství

Dobrý den,
Vaše životní cesta je asi v mnohém podobná tomu, co prožívají i jiní lidé, kteří v dětství dostali jakýsi základ víry, později se jí poněkud vzdálili, a časem pak pocítili touhu znovu se k víře navracet. Dá se říci, že do určité míry vlastně prožívá podobné "vzdalování a návraty", o nichž jste se zmínila, každý věřící. Nikdo z nás bohužel nedovede být Bohu stále a na sto procent věrný. A tak hřešíme, čímž se Bohu vždy více či méně vzdalujeme, a pak konáme pokání, skrze které si nás Bůh zase přitáhne blíž k sobě. Člověk to hlavně nesmí vzdát a pomyslet si: stejně už lepší nebudu, nemá cenu se snažit. Ještě horší je ale říci si: já žiji dobře, to druzí by se měli změnit - v tom je pýcha.

Myslím, že Vám Pán Bůh postupem času pomohl různé věci pochopit a také objevit sílu osobního vztahu s Kristem. To je ten nejpevnější základ křesťanského života.

Zkuste prosím opustit myšlenku, že čím je člověk Bohu blíž, tím víc bude automaticky trpět. Trápení má ve svém životě nějakým způsobem každý. U někoho je to i vidět, někdo jej třeba skrývá ve svém soukromí. Bůh trápení dopouští (pokud si jej vyloženě nezaviníme sami) asi hlavně kvůli tomu, že je očišťující a může nám pomoci v osobním růstu. Pokud ale někdo prožívá utrpení bez Boha, může snadněji propadnout zoufalství, protože se mu zdá nesmyslné a cítí se na ně být sám.

Možná, že nesoulad s manželem ve věcech víry je v současné době také určitým křížem, který nesete. Nenechte se odradit tím jeho negativismem, muži mají někdy různé ironické poznámky k věcem, kterým nerozumějí, a tak se je snaží aspoň shodit. Nejspíš to vůbec nemyslí zle, může to být jen jakási "sebeobrana" před tajemstvím, které s sebou víra přináší a které on nějak tuší, ale nechápe. Bylo by asi dobré se nad ty jeho řeči povznést a nebát se nějak prosadit svou, např. v tom smyslu, že se budete občas setkávat s jinými věřícími, ať už k modlitbě či rozhovoru. Když to manželovi bude vadit, můžete mu třeba říci něco jako: "Mám tě ráda, respektuji tvé názory, ale současně tě prosím, abys ty respektoval moje".

Vždycky je moc dobře, když dovedeme mít trpělivost se sebou i s druhými. V životě všechno potřebuje svůj čas. Jakákoli osobní změna k lepšímu o to víc. Podobné je to i u druhých. Nečekejme proměnu ze dne na den. Většina z nás potřebuje čas měřený na léta. Navíc naše představy o tom, jaký by druhý člověk vlastně měl být, se mohou lišit od plánů Božích. A co s tím časem čekání? Může být očistný pro vás oba. Cvičíte se tak ve snášenlivosti (v duchu Pavlova "snášejte se navzájem v lásce"- Ef 4,2) a je příležitostí učit se odpouštět. Sama píšete o modlitbách za manžela - ty jsou také velmi důležitou a potřebnou "výplní" času, kdy na něco čekáme, a jsou i nezbytným předpokladem k tomu, abychom nacházeli sílu k odpouštění. Velkou váhu má také poctivé plnění obyčejných každodenních povinností. Pokud se jimi necítíme naplněni, prosme Boha, aby nám poslal někaký další úkol. V životě obvykle vidíme jen na pár kroků dopředu, ale Bůh má výhled neomezený - jak říká kniha Přísloví: "Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin" (Př 16,9). Svěřujme svůj život s vytrvalostí (a také s poslušností) do Božích rukou.


Přeji Vám hodně víry, odvahy a vytrvalosti.

Kategorie otázky: Láska v manželství

Zápas o každodenní modlitbu - P. Józef Augustyn

(19.10.2017) Již tradiční rekolekce s P. Józefem Augustynem pořádá Pastorační středisko od 10. do 11. listopadu 2017...

Bůh sám je původcem krásy, aneb podzimní variace

(14.10.2017) Boží věčná moc a jeho božské bytí je možné poznat světlem rozumu z toho, co stvořil (Řím 1,20)

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(12.10.2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se...

Modlete se za politiky, i za ty chybující

(9.10.2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!
(9.10.2017) Zveme vás k přečtení říjnového čísla.

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.