Sekce: Knihovna

Petr Šabaka

Svatí Daudí Okely a Gilda Irwi

18. října - Památka dvou ugandských katechetů a mučedníků

z knihy De sanctis - O svatých

Na den, kdy se připomíná sv. evangelista Lukáš, církev slaví památku také dvou ugandských katechetů a muedníků Davida (Daudího) Okely a Gilda (Jilda) Irwy. Dva mladíci (Jeden měl ani ne 18 let a sruhý asi 14 let) sotva byli pokřtěni, hlásí se roku 1917 komboniánskému misionáři CEsare Gambarettovi, že zastoupí zemřelého katechetu z Pamoil, Antonia, bratra Davida. Misionář je zrazoval od jejich úmyslu, protože oblast, kam chtěli jít, byla nebezpečná. Bezvýsledně. Dějiny víry a přátelství se uzavírá velice tragicky. Byli zavražděni roku 1918, během bojů proti anglickým kolonizátorům. Jejich připomínka v liturgickém kalendáři spadá na 18. října.
„Jste připravení jít do Paimolu? Víte dobře, že lidé toho města jsou tolik zlí a ty, Gildo, jsi tolik mladý!“ „David je ale velký,“ odpověděl Gildo, „a my budeme spolu.“ „Ale co když vás zabijí?“ Půjdeme do ráje! Je tam již Antonio,“ doplnil David, „a my se smrti nebojíme. Nezemřel snad Ježíš pro nás?“
„Byl jsem dojat,“ svědčí otec Cesare Gambaretto, misionář kongregace komboniánů z oblasti Kitgum na severu Ugandy, „něco jsem tušil, ale Gildo mě šokoval.“ „Otče, nebojte se. Ježíš a Maria jsou s námi!“
Začíná tak cesta víry, která vede až k mučednictví. Byla slavnost všech svatých, 1. listopadu 1917, v Kitgumu v oblasti Acholi na severu Ugandy.
David Okelo a Gildo Irwa byli dva mladičtí katecheté nedlouho před tím obrácení na křesťanství. pokřtěni byli 6. června 1916 a biřmováni 15. října stejného roku. Spojovalo je hluboké přátelství a mladé nadšení pro misionářskou práci. Chtěli vyučovat křesťanskému náboženství své krajany. Antonio, katecheta z Paimolu zemřel a David, jeho bratr prosí otce Gambarettiho, jestli by je neposlal na jeho místo.
„Nemám nikoho,“ říká misionář a den nato se David představuje spolu se svým kamarádem Gildem: „Otče, budete-li chtít, půjdeme do Paimolu my dva.“ Misionář se rozmyslel a řekl: „Přijďte zítra, uvidíme.“ Ti dva přišli druhého dne se svými rohožemi a přikrývkami, připraveni na cestu.
Vědělo se, že v oblasti okolo Paimolu je zmatek. Velká Británie používala tvrdé způsoby, jak upevnit svůj protektorát a nutila lidi k nuceným pracem. Tak vyvolala silné protireakce a nespokojenost.
Komboniánští misionáři, kteří přišli do oblasti Acholi na severu Ugandy v roce 1915 (ještě neuplynulo ani sto let. pozn. red.), byli zaměstnáni evangelisční činností. Podporovali je někteří katecheté, kterým se dostalo evangelium dříve a kteří se rozhodli svou nově přijatou víru šířit dál, do oblastí, kde ještě o křesťanství neslyšeli nic. Objevilo se mnoho obtíží, některé byly zapříčiněné první světovou válkou, jiné morem či hladomorem. Pro šamany tradičního náboženství byl příchod nového náboženství příčinou všech neštěstí.
Vznikly tak protikřesťanská a protikoloniální hnutí, podporovaná šamany, zaštítěná vzbouřeneckými zkupinami domorodců a muslimů. Muslimové viděli v křesťanech narušení svých obchodů se slonovinou a otroky. Mezi kmeny bylo též spousty bojů a loupežné přepady byly proti rozšiřování cizí nadvlády Velké Británie i misionářskými aktivitám křesťanství. Reakcí na tyto dva vlivy bylo odmítnutí všeho „nového“ na rozdíl od tradičních zvyklostí země. Politická revoluce roku 1919, která v zemi vznikla byla záhy potlačena britskými vojsky.
V této bouřlivé době byli David a Gildo zavražděni na konci týdne mezi 18. a 20. říjnem 1918.
V Paimolu obývali David a Gildo stejné přístřeší. Očití svědkové nám řekli: „Plnili pouze svůj úkol, učit katechismus.“ „Já sám,“ sdělil jiný, „jsem k nim šel, abych byl vyučen katechismu. Počínali si dobře a všichni lidé chtěli jejich dobro.“ Katecheta, který vyučoval ve vedlejší vesnici nám zanechal velice hezké svědectví: „Nebylo nic zlého v jejich práci. Chlapci k nim rádi přicházeli. a všichni obyvatelé vesnice bez vyjímek je měli rádi pro to dobré, co dělali. Oni učili chlapce a snažili se, aby byli čistotní. Rodiče byli s katechety velice spokojení, protože pomáhali jejich chlapcům. Byli úplně oddaní svému úkolu, svým povinostem, než je zavraždili, aniž by oni učinili něco zlého. Zemželi, aby naplnili to, co učili.“
Byli probodnuti dvěma revolucionáři Okidi a Opio, kteří pozdvihli své zbraně proti koloniální nadvládě. Dříve než je zabili, nutili Davida a Gildu, aby opustili vesnici zanechali vyučování katechismu. Měli se vrátit domů. David a Gildo si mohli zachránit život, ale odmítli. Gildo byl vybídnut, jako mladší, aby odešel, ale on řekl: „Pracovali jsme na jednom díle a pokud máme zemřít pak tedy společně.“ Byli tedy vyvedeni mimo vesnici, aby byli ubiti. Již záhy po jejich smrti se začaly ukazovat důkazy, že nebyli zabiti v důsledku nenávisti k britským okupantům, ale jako svědci nového náboženství. Také obyvatelé Paimolu je začali uctívat jako dva mučedníky. Svědectví byla slyšet z různých stran, nejen od katolíků, ale i od protestantů a pohanů Paimolu a dokonce se přiznal jeden z vrahů, všichni mluvili o mučednictví: Dva mladí afričtí katecheté, kteří se dobrovolně nabídli do služby evangelizace, dali raději svůj život, než aby zapřeli svou víru a utekli.
23. dubna 2002 je papež Jan Pavel II. prohlásil za mučedníky a jejihc kult prohlásil za veřejný. Jejich beatifikační proces proběhl na náměstí sv. Patra ve Vatikánu 20. října 2002, kdy si církev připomíná Světový den misií.

Role Katechetů dnes

Dějiny příchodu a růstu křesťanství v Ugandě je velice těsně spjata s úlohou katechetů, tedy osob, kteé mají velice důležitou roli v šíření Božího slova ve vesnicích a křesťanských společenstvích. Katecheté představují dodnes silné pouto mezi kněžími a malými společenstvími, protože žijí mezi lidmi a znají dobře situaci, v níž lidé žijí. Také dnes jsou nezbytní v růstu a podpoře farností. Garantují bezprostřední kontakt mezi lidmi a organisaci pastorační práce. Bez nich by měli kněží práci daleko náročnější. Ví se, že v této oblasti Ugandy, konkrétně arcibiskupství v Gulu, ztratilo život mezi léty 1986 a 2002 šedesát šest katechetů při své službě. Dramatičnost tohoto čísla však neubírá na odvaze katechismus učit. V současnosti působí aktivně mezi lidmi 630 katechetů. (podle www.santibeati.it)

Rád přidám své osobní svědectví z blahořečení těchto svou bratří ve víře. Byl jsem totiž přítomen jak na vigilii, která se konala den před prohlášením o jejich mučednické smrti, jako i vlastnímu obřadu blahoslavení.
Vigilii bylo přítomno mnoho křesťanů z Ugandy. Mnoho lidí žije v exilu. Ugada je v dnešní době rozdělena a je jedním z míst, kde se tvrdě válčí. Všimnul jsem si obrovské síly v jejich víře, kterou přijali ani ne před sto lety. A ač pro Krista vyteklo mnoho krve, je to jen símě pro nové křesťany. Pokud papež bere mladé jako nejlepší evangelizátory mladých, je pak přímluva a svědecví Davida a Gilda na místě. Pokud papež věří, že i mladý člověk se může rozhodnout následovat Krista, pak David a Gildo jsou toho jen příkladem, že to jde. Pokud papež vyzývá mladé, aby svědčili o své naději, pak se znovu můžeme zahledět na příklad Davida a Gilda.
Několik dní na to nás navštívil arcibiskup z Gulu. Mluvil o velikých těžkostech ve své diecézi. Ale se silnou nadějí, že život a následování Krista má cenu.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Svatá Františka
• Svatý Jan evangelista
• Svatá Lucie
• Svatá Marie Magdaléna de´Pazz, OCarm.
• Neviňátka betlémská
• Co je to křesťanská iniciace a katechumenát
• Svatý Štěpán
• Svatý Patrik
• Apoštol Filip
• Svatý Vít
• Nejsvětější srdce Páně
• Mučedníci
• Památka posvěcení římské basiliky Panny Marie Sněžné
• Svatý Bartoloměj
• Svatý Václav
• Svatý František z Assisi
• Svátek posvěcení Lateránské basiliky
• Svatý Martin - Nech to koňovi
• Svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa