Pochybnosti před svatbou

Vážení a milí,
ráda bych se na Vás obrátila s dotazem, který mě v poslední době stále více tíží. S partnerem jsem spolu více než 5 let a troufám si říct, že máme velice hezký vztah, který se snažíme neustále posouvat. Rozumíme si, vzájemně si sebe vážíme, sdílíme velice podobné hodnoty i názory, společně dokážeme řešit příležitostné problémy, máme společné zájmy, které nás spojují i naplňují. Naše rodiny i přátelé náš vztah podporují.

Před nedávnem mě partner požádal o ruku a nyní plánujeme svatbu. Od zmiňovaných zásnub  se však nemohu zbavit  pochybností, zda je můj partner „ten pravý“. Je mi trochu líto, že u mě poměrně rychle přešlo stadium zamilovanosti  do fáze racionálního budování vztahu, až mám občas  pocit, že partnerovi ani nedokážu  projevit tolik vroucnosti, kolik by si zasloužil.  Sama se za to stydím, ale podvědomě stále toužím ještě zažít onu bláznivou zamilovanost a s ní spojené vroucné pocity. Jsem si vědoma, že je to poměrně pošetilý pocit, když se ohlédnu, jak hezký vztah za sebou a snad i před sebou máme, ale musím se přiznat, že mi v srdci tento pocit hlodá a nedaří se mi s ním příliš pracovat… Je to běžné, pochopitelné? Je možné se s tím vyrovnat, žít? A je možné s klidným svědomím vstoupit do manželství? Možná že při takovém velkém kroku jistotu nebudu mít  nikdy...

Mohu s ohledem na výše uvedené podle Vás s čistým svědomím složit manželský slib? Modlím se k Bohu, aby mi ukázal správnou cestu, jelikož velmi toužím po tom rozhodnout se správně. Modlím se za dar rozlišení. Nicméně Boží signály jsou pro mě ne vždy zcela pochopitelné/viditelné...

Předem tedy mnohokrát děkuji za všechny Vaše cenné rady a názory.

-redakčně upraveno-

Milá...

Jistě tušíte, že odpovědět na svou otázku si musíte sama, avšak mohu Vám nabídnout pár myšlenek, které se mi při čtení Vašeho emailu honily hlavou, třeba Vám při rozmýšlení trochu pomohou.

Píšete o pochybnostech před vstupem do manželství, z Vašeho psaní ale žádné důvody k pochybnostem nevyplývají. Naopak popisujete mnoho věcí, které jsou pro budování dlouhodobého vztahu potřeba a které mezi Vámi dvěma očividně fungují. Od společných zájmů, přes podobné hodnoty až po schopnost řešit problémy. To je výborný základ, který v mnoha partnerstvích nefunguje ani po letech.

To, co Vás trápí, má tedy spíše charakter otázky, zda Vám něco neuteče, když se již nyní zavážu na celý život a zda nemohu jinde zažít něco více emocionálnějšího, více vzrušujícího. Mít pochybnosti před tak závažným krokem je naprosto přirozená součást procesu rozhodování a je jen správné si takové otázky pokládat a poctivě si na ně odpovědět, dokud ještě k svatbě nedošlo.

Píšete, že jste s partnerem 5 let, je tedy jen přirozené, že vaše láska již není ve stavu prvotní zamilovanosti, ať již byla tato fáze jakkoli dlouhá. Je tedy na Vás, abyste se rozhodla, co je pro Vás důležitější. Zažít ještě znovu ten vzrušující pocit z objevování nového člověka nebo budování něčeho trvalého, kde vím, že mám na čem stavět? A nijak touto otázkou nenaznačuji, co je správné. Na jedné straně totiž i nový vztah časem zevšední a budu opět před otázkou, zda s tímto člověkem budu budovat něco pevného a stálého. Možná tento nový partner bude vzrušující, ale nebude mít jiné kvality, které tento můj partner má. A jsem schopná vůbec takových citů, po kterých toužím, nebo je má přirozenost (ať již vrozená nebo získaná dřívějšími zkušenostmi), že se rozhoduji spíše na základě rozumu (a je to špatně?). Na druhé straně pak mohu žít celou dobu v manželství s pocitem, že mi něco uteklo, něco úžasného a budu buď nespokojená nebo budu chtít vztah opustit.

Mnoho nepomáhajících otázek, já vím... Možná Vám ale přesně něco takového běží hlavou.
Milá ..., nemohu za Vás zodpovědět otázky ohledně správného rozhodnutí, ale mohu vcelku jistě říci, že pochyby jsou přirozené. A stejně tak platí, že každé rozhodnutí v životě (nejen tak velké jako svatba) znamená, že zvolením jedné možnosti se vzdáme jiných možností. Při rozhodování to jinak nejde. Otázka tedy zní, jestli jste ochotná se jiných možností vzdát? Můžete si zkusit napsat takový seznam všeho, co máte na vašem partnerovi ráda, co na něm obdivujete, všechny ty důvody, proč jste již předběžně řekla své ano. A pak se podívejte, jestli to stojí za to.

A možná ještě jedna myšlenka k předešlému...Proč máte dojem, že tyto vroucí pocity, které nyní necítíte dostatečně silně již nikdy nezažijete s člověkem, kterého si vyberete za svého životního partnera?

Možná již nezažijete tu původní chemii, ale období zamilovanosti se i v dlouhodobém vztahu vrací, pokud do něj investujeme a staráme se o něj. Společnou cestu můžete tvořit společně tak, aby Vám na ní oběma bylo dobře. Možná k tomu bude potřeba dovolit si tyto "vroucí pocity" vpustit do Vašeho života. A k tomu bude možná potřeba uzdravit nějaké staré rány. Možná z minulých vztahů, možná z rodiny. Rány, které mi říkají, že si nemohu dovolit více milovat, abych nezažila zklamání, že si nemohu dostatečně věřit. A k uzdravení takových ran mi zase může pomoci Ten, který může všechno. Bůh může uzdravit každou ránu. V jeho přijímající náruči můžeme být přesně takoví, jací jsme. S pochybnostmi, zraněními, touhami ....

Přeji Vám tedy, abyste v hledání Boží odpovědí nevustávala. Zkuste Boha  pozvat do svého života tak, jako jste to ještě nikdy neudělala. Žádejte Ho, aby se Vám dal poznat a přednášejte mu všechny své pochyby i touhy svého srdce. Možná již potom některé odpovědi potřebovat nebudete a možná některé touhy budou naplněny.

Přeji Vám odvahu vykročit na cestu, pro kterou se rozhodnete. A potom se neohlížet zpět na rozcestí, ale s nadějí a radostí hledět do budoucna, do života, který se tímto rozhodnutím začne tvořit.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství