Otázky

Chvála Kristu!

Již delší čas hloubám nad otázkou, proč Církev i v dnešní době používá při bohoslužbách Pavlovy texty, hlásající podřízenost žen vůči mužům. Mám zde na mysli Ef 5, 22-24 s přihlédnutím ke Kol 3,18. Pravda, autor nabádá křesťany, aby byli poddáni jedni druhým, též nás, muže, vyzývá k láskyplnému vztahu k manželkám, nicméně pouze ženám se přikazuje, aby byly poddány mužům ve všem, tvrdíce, že muž je hlavou ženy. Že by tuto zajímavou „filosofii“ sdělil Pavlovi Kristus ve zjeveních, na která se v některých listech odvolává? Skromně se domnívám, že nikoliv.

Dnes, kdy mnohé ženy jsou nositelkami vysokoškolských diplomů a zaujímají zodpovědná místa v nejrůznějších odvětvích, může četba či poslech výše zmíněných textů vyvolat pouze útrpný úsměv či dokonce zaťukání si na čelo. Nanesená problematika samozřejmě není jediným sporným bodem apoštolova učení – viz např. doporučení těm, kteří byli povoláni jako otroci, aby nehledali vysvobození – ale to je již jiná píseň. Každopádně nežijeme v prvním století po Kristu, tudíž to, co by bylo snesitelné v těchto dobách je těžko či vůbec neakceptovatelné v dnešních časech. K čemu je tedy dobré hlásání těchto tezí, když v praktickém životě u normálně rozvinutých osobností je nelze aplikovat?

Děkuji za Váš názor a zejména za provozování tohoto webu.

Milý pane...,

je skvělé, že čtete Písmo a přemýšlíte o něm!
Ale co s těmi texty, s kterými si nevíte rady?

Už Jan Ámos Komenský zdůrazňoval, že při vyučování (a u sv. Pavla se jedná o vyučování) musíme postupovat od známého k neznámému. Kdyby Pavel napsal, že je třeba "nastolit rovnost mezi muži a ženami", nikdo by mu nerozuměl. Když koncem 19. století lidé nazývali automobil "kočárem bez koní", dnes je to pro nás na první pohled nesmyslná formulace. Ale při bližším zamyšlení jde o hluboce pradivé analogické vyjádření.

V 1. století bylo samozřejmé, že žena má být podřízena muži (dokonce ve smyslu majetku). Pavel doplňuje jak - a v tom je to nové:

Ne jako otrokyně otrokáři, ani ne pouze formálně (i ve starém Římě byli muži pod pantoflem!), ale jako Kristu, tedy tomu, kdo svou "nadřazenost" ani v nejmenším nezneužije, tomu, kdo je jejím bratrem, který ji maximálně chrání ...

A podobně dál - muž je hlavou ženy - v 1. století jasná věc, ale jak? Jako Kristus, který za lidi dobrovolně zemřel!

Pavel pak dál uzavře, že jedině skrze připodobnění se vztahu Krista a Církve lze naplnit ideál Gn 2,24 (Boží záměr při stvoření) aby byli ti dva jedno tělo (ne jen tělesně, ale psychicky a duchovně - tedy největší myslitelná rovnost).

A Pavel to vše nemusel nutně psát tak, že mu ve zjevení Bůh něco říkal, spíš to bylo tak, že žil z Ducha Božího a ten Duch ho vedl. Nebyl to "Deus ex machina", nýbrž nenápadně vtělené Slovo do konkrétního času a místa.

A teď jde o to, jak to uchopíme. Můžeme se vysmát neumělé formulaci potulného farizeje 1. století. Anebo ten text více promýšlet a třeba dojít k tomu, že Ef 5 je revoluční záležitost, která dosud nebyla do životní praxe beze zbytku vybojována.

A ještě k otrokům: Pavel neměl z pohledu Římské říše žádnou politickou moc a přesto jedním z plodů jeho misie bylo (byť po staletích) i zrušení otroctví. Křesťanství rozložilo otrokářský systém zevnitř. Myslíte si, že mělo v 50. letech 1. století větší smysl vyhlásit např. něco jako Spartakovo povstání? Nebo viděl byste jinou možnost, která by vedla rychleji k cíli?

Četba Písma nemusí bý vždy snadná (pro mě, pro vás, pro každého člověka). Písmo není prvoplánová směrnice, ale kniha, která vyžaduje hodně přemýšlení, hodně pokory a také hodně modlitby!