Můj manžel mě zanedbává kvůli Bohu

z knihy Miláčku, netrap mě , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

„Po jednom duchovním cvičení prožil můj manžel opravdové obrácení. Od té doby je pro něj jen Bůh, nic jiného. Dal mi to jasně najevo… Jeho zbožnost má přednost před našimi společnými činnostmi, a já tím trpím.“

U manželů je časté, že jeden z nich má dojem, že v srdci druhého zaujímá až druhé místo nebo že před ním mají přednost různé zájmy toho druhého. Kolik žen vyčítá svému manželovi, že myslí jen na svou práci! („Je mi nevěrný se svým podnikem,“ řekla mi jedna žena.) Některý má své povinnosti, jiný koníčky nebo zábavy (fotbal, horolezectví, partičku karet v neděli odpoledne…). A kolik manželů vyčítá svým ženám, že je zanedbávají kvůli dětem, kvůli domácnosti nebo kvůli náboženským přednáškám!

Tady se však jedná o dost zvláštní případ, který si zasluhuje, abychom se u něj zastavili. Kam umístit Pána v životě manželů? Někdy se opravdu stává, že manžel (ale může to být i manželka) objeví náhle krásu víry, vrhne se na cestu k vrcholům mystického života a svou manželku nechává v údolí.

Ostatně, když pročítáme evangelium, nevidíme, že Kristus je samo sebou na prvním místě a je mu dávána přednost? „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti… až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem.“ (Lk 14,25)

Láska k Bohu a láska k manželovi nestojí proti sobě

Takže, kdo na prvním místě: Bůh, nebo moje žena? Bůh, nebo můj manžel? Někteří z manželů otázku modifikovali a postavili části zcela do opozice: volí Boha jako manžel naší čtenářky (jak to tak vypadá), nebo volí manželský život. Anebo: „Momentálně se věnuji manželovi a dětem. Později to vezmu zkratkou k dokonalosti a budu myslet na Boha!“

Jiní rozřešili problém tak, že části otázky nakladli jednu za druhou. V jejich životě (i v jejich srdci) je část pro manžela a část pro Boha. Srdce je rozděleno. Usuzují, že co se děje doma, netýká se Boha. V kostele se modlí (a zpovídají) jako za svobodna. Je jasné, že řešení, jak by jistě podotkl R. P. Heilly, zakladatel center pro přípravu na manželství, je v syntéze, a to pro ty, pro něž skutečně láska k Bohu a láska lidská nejsou v opozici, právě naopak.

Je pravda, že Bůh má být milován na prvním místě. Ale co to znamená milovat Boha? Prožívat nadšení horoucího srdce, jak to může prožívat snoubenec, když se setkal se svou milovanou? „Cítit“ Boha? – Určitě ne. Milovat Boha znamená především plnit jeho vůli. Ovšem jaká je Boží vůle v souvislosti s manželem? Neměl by právě milovat v první řadě svou manželku, která je bližním v pravém slova smyslu, jeho „polovička“, tělo jeho těla?

Budu-li milovat svého muže, pak už tím miluji Boha, jenž žádá, abychom ho milovali. Je jen jediná láska. Boží výzva se neuskutečňuje mimo manžela, a tím spíš ne proti manželovi, nýbrž skrze manžela: každá jeho rozumná žádost je v našem životě Boží vůlí. Není možné například při mši říkat Bohu: „Miluji tě,“ ale přitom působit svému manželovi/manželce trápení. Je třeba se nejdřív smířit s ním/s ní a teprve pak přinést Bohu svou oběť!

Naslouchání Boží výzvě

Když tvořím lásku svého manžela, dělám to, k čemu mě povolává Bůh, nechávám v sobě růst Boží lásku. Když se od svého manžela vzdaluji, vzdaluji se i od Boha. Thákur nebyl křesťan, ale tuto skutečnost vystihuje přesně. Jeden muž se chtěl stát asketou. Jedné krásné noci prohlásil: „Nastala pro mě chvíle, abych opustil svůj domov a hledal Boha. Ach! Kdo mě tak dlouho udržoval v mylných iluzích?“ Bůh zašeptal: „Já,“ ale muž nechápal. „Kde jsi, ty, jenž sis se mnou tak pohrával?“ Vedle něho na lůžku pokojně ležela jeho žena s dítětem, které jí usnulo u prsu. Hlas se ozval znovu: „Bůh je tady!“ Ale muž neslyšel. Bůh přikázal: „Zastav se, bláhový, neopouštěj svůj dům!“ Muž zase neslyšel. Bůh si povzdechl: „Proč si myslí, že mě hledá, když se ode mě vzdaluje?“ (Le Jardinier d’Amour, nakl. Gallimard, Paříž)

Takže ať v případě, nad nímž tu uvažujeme, manželka slyší na Boží výzvu vyslanou k srdci svého muže, ale také na Boží výzvu k ní, a to právě skrze žízeň po Bohu svého manžela. A ať manžel odpoví na tuto výzvu ne na úkor své manželky, ale tak, že půjde za Bohem a bude ho hledat v každodenním životě a v naplňování stále větší a lépe prokazované lásky k své manželce.

Rozumí se, že někdy toto „smiřování“ dvojí výzvy bude vyžadovat určitou pomoc – čas věnovaný modlitbě prosící o podporu, duchovní obnově, to umožní následně najít Boha v šedi každodenního života a dialog mezi manžely pomůže upřesnit priority.

Rozumí se rovněž, že bude třeba vyhýbat se úskalí příliš mystických komunit, které sní o tom, co otec Caffarel nazývá „spirituální komunitarismus“, kde vášnivá touha „všechno dělat společně“ vede ke krajnostem, například k přání „zpovídat se knězi společně“.

Je jedna část člověka, která je mystériem a vždycky bude pro druhého tajemstvím, ta část, již si vyhradil Bůh, když stvořil člověka jako jedinečného na světě.