Vánoční dárky

21.11.2006, IMA

Protože se již rozběhla předvánoční komerční masáž, přinášíme vám trochu inspirace, jak dárky k Vánocům vybírat.



Vybrat dárky k Vánocům bývá problém

Vybrat dárek je mnohdy problém. Ale nejen to. Problémem může být i dar přijmout. Dary jsou totiž jakýmsi druhem řeči. Způsob, kterým někomu cosi dáváme, něco vyjadřuje: jsou to slova proměněná v čin.



Dar může znamenat i úplatek

O úplatcích se v novinách dočteme dost. Můžeme s ním být konfrontováni ale i osobně. Úplatek je nepravda: tváří se jako dar, ale je to ve skutečnosti cena, kterou člověk platí za to, co chce získat. I dar z vděčnosti může být jakýmsi druhem úplatku, který je placen dodatečně. Může jít o závazek do budoucnosti. Říká se jím: „Dobře jsi mi posloužil, tady za to něco máš, a až tě budu opět potřebovat, vzpomeneš si jistě, co jsem ti dal“.

Dar z vděčnosti chce ale vyjádřit pravdivě slova „Mám tě rád“. Dalo by se říci, že čím je dar z vděčnosti méně drahý a méně okázalý, tím více může vyjadřovat lásku bez vypočítavosti.



Podělení se o radost a užitek

Krásným a obšťastňujícím darem může být, pokud se s někým, komu nejsem nic dlužen, podělím o to, co sám mám. Dělím se tak o radost, případně o užitek z toho, co vlastním, aniž chci něco získat. Takový dar je opravdu svobodný a obdarovaného nechce a nemá spoutat. A konečně dar v nouzi, kdy se dělíme o to, čeho má jeden více a druhý méně, je uznáním potřebnosti a rovné důstojnosti všech lidí.



A jak je to s dary o Vánocích?

O Vánocích existují
jak dary z povinnosti („Co by si o mně pomyslel?“),
tak dary vyžadované („Ukaž mi svou lásku!“),
dále dary, jakožto výměnný obchod („Jsou naše vzájemné dary stejně hodnotné?“)
a dary z vypočítavosti (ty jsou vánoční variantou úplatku).
Také existují dary, které mají reprezentovat dárce bez ohledu na pocity obdarovaného („Podívejte se, co jsem mu dal! Jak jsem dobrý!“).
A konečně existují i dárky, které jsou projevem lásky - tedy dělením se a sdílením toho, co nás těší a co přináší užitek.



Dary zviditelňují vztahy

Charakter daru, okolnosti jeho předání i potřeba vděčnosti, nebo dokonce její vyžadování, to všechno je obrazem vztahu i kvalit obdarovávajícího. Dary jsou totiž zviditelněním vztahů, které mezi dárci a obdarovanými panují. Dary samy ale vztahy netvoří!

Říká se, že Vánoce jsou svátky (dětské) radosti. Lidem přirozeně dárky dělají radost. Někdy ale podlehneme představě, že platí jakási přímá úměra: čím více dárků, tím více radosti. Není tomu tak! Dárek není jen věc, která má určitou hodnotu. Dárek je především osobní poselství, které říká „mám tě rád“. A něco takového se penězi vyjádřit nedá. V dárku totiž dáváme sami sebe. A to je velká, slavná věc, kterou bychom o Vánocích měli zažít.



Dárek nad dárky: jistota

Dárek nad dárky je pro děti jistota, že máme rádi nejen je, ale že se máme rádi i my dospělí kolem nich. Takovýto dárek citové jistoty se nikdy neztratí, nezkazí, nezestárne, nezapomene.



Nestydět se za projev lásky

Říká se také, že o Vánocích se otvírají lidská srdce. Ano, je tomu tak - co to však znamená? Je to doba, kdy si dospělí vzájemně projevují více lásky, kdy ji více dávají najevo a nestydí se za ni. Je to také velká příležitost k odpuštění a k usmíření všude tam, kde došlo k nedorozumění a k hořkostem.



Tip pro rodiče

Děti toho velice mnoho dostávají. Naskýtá se tak příležitost, aby se také samy učily dávat. Aby mohly zakoušet radost a uspokojení z toho, že mohou někomu udělat něco dobrého jen z vděčnosti za to, co samy z lásky a bez zásluh přijaly. Je to jedinečná příležitost učit děti překonávat sobectví osobní, rodinné, skupinové, národní...



Protože dostáváme, můžeme dávat...

Můžeme si navzájem přát, abychom v dávání i přijímání darů byli svobodní, upřímní a pravdiví. Protože nakonec všechno naše dávání darů má svůj základ v Božím daru nového, zlem nezatíženého života, který nám všem byl darován v Ježíši Kristu. A všechno naše přijímání darů může mít svůj vzor v Ježíšově matce Marii, která přijala s bezelstnou otevřeností andělovo zvěstování i dítě, které se ukázalo být vtěleným Božím synem.



Na co o Vánocích nezapomenout ?

Ani při všech vánočních starostech a radostech, bychom neměli na něco zapomenout: o Vánocích se po celém světě slaví narození Ježíše Krista. Tehdy, před dvěma tisíci lety, vstoupil do lidských dějin někdo zcela jedinečný, vzácný, a už z nich neodešel.
I naše letošní Vánoce by tak mohly být něčím vzácným, zvláštním, byť se v našem životě opakují už kdoví pokolikáté.



Hleďte, jak velikou lásku nám Bůh daroval:
byli jsme nazváni dětmi Božími,
a jsme jimi. (Bible, 1. Jan 3,1)

Přijali jsme Ducha,
který je z Boha,
abychom poznali,
co nám Bůh daroval. (Bible, 1 Kor 2,12-13)

***

(Zpracováno podle textů Mons. Ing. Aleše Opatrného, Th.D a Prof. PhDr. Zdeňka Matějčka, CSc.)

Autor: IMA   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Štítky: Vánoce  |  svátky, období  |  liturgický rok  |  darování, dávání, dar

[nahoru]