Nanebevstoupení Páně

21.9.2001, IMA

Ježíš Kristus “vešel do samého nebe, aby se staral o naše záležitosti u Boha” (Žid 9,24). “Lidé, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Ježíš přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.” (Sk 1,11)

“Když Bůh vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni.” (Ef 2,4-6)

Lidstvo ponechané svým přirozeným silám nemá přístup do “Otcova domu”, do Božího života a jeho blaženosti. Jedině Kristus mohl otevřít člověku tento přístup, aby nám dal naději, že i my, jeho údy, budeme spojeni v téže slávě tam, kam nás předešel On, jako naše Hlava a jako Prvorozený. (KKC, 661)





JEŽÍŠ VSTOUPIL NA NEBESA A SEDÍ PO PRAVICI OTCOVĚ

Co znamená to, že Ježíš sedí po pravici Otcově, jak si to máme představovat? Symbolika tohoto sdělení: Místo po pravici je nejčestnější, nejvýraznější a jedinečné. A to je pro člověka velice důležité: Jeden z nás je proměněn a je u Boha Otce. V Janově evangeliu Ježíš říká: “Jdu, abych vám připravil místo.” Ježíš s námi tedy počítá. Jestliže k němu patříme, připravuje toto místo i nám! Vždyť přece “máme své občanství v nebesích, odkud očekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy...” (Flp 3,20-21).

My máme svou vlast v nebi, v bezprostřední blízkosti Boží, protože jsme Kristovými bratry a sestrami. Apoštol Pavel říká, že Kristus je hlava a my jsme údy jeho těla. My jako církev ke Kristu tedy neoddělitelně patříme...





ŽIJEME V KRISTU, KTERÝ JE V NEBI

Jako Ježíš vystoupil na nebesa a přece se od nás nevzdálil, tak i my jsme s ním již v nebi, ačkoliv se s naším tělem ještě nestalo to, co máme slíbeno. On je již vyvýšen nad nebesa, a přece v nás na zemi trpí každou bolestí, kterou jako jeho údy zakoušíme. Sám to dosvědčil, když shůry volal: Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?!, anebo když řekl: Měl jsem hlad a dali jste mi najíst...

On, ač je tam, je také s námi; a my, třebaže jsme zde, jsme také s ním. On neopustil nebe, když k nám odtamtud sestoupil; a stejně neopustil ani žádného z nás, když znovu vstoupil na nebesa. Poněvadž on je naše hlava a my jsme jeho tělo. On, jako Syn Boží, se stal jedním z nás a my jsme se stali skrze něho dětmi Božími. Vždyť apoštol Pavel říká: Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všechny údy těla, ač je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak je to i s Kristem (Srv. 1Kor 12,12). (Svatý Augustin)

Kristus, ačkoliv odešel k Otci, zůstává stále mezi námi v církvi, která je zde jako zamlžené a současně zářivé znamení nové Kristovy přítomnosti. (Podle Evangelii Nuntiandi, §15)





JÁ JSEM S VÁMI

Osud našeho světa není s konečnou platností ponechán v rukou žádných armád, ani vládců, ani žádné slepé náhody nebo zákonitosti, ale je v rukách dobrého Otce a Ježíše Krista - Pána nade vším, který před svým nanebevstoupením řekl: “Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi... Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku”. (Mt 28,18.20)


Všemohoucí, věčný Bože, pozvedej naše myšlenky a tužby k nebi, kam nás tvůj Syn předešel jako první z lidí.


***

Více k tématu Nanebevstoupení Páně zde (na webu pastorace.cz)

Autor: IMA   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Štítky: Ježíš Kristus  |  víra  |  liturgický rok  |  svátky, období  |  Velikonoce

[nahoru]