Stará lidová moudrost praví: „Potká-li tě neštěstí, je v něm pro tebe ukryto poselství, a když ho nepřečteš, čeká na tebe další neštěstí.“ Náš problém spočívá v tom, že když se nám přihodí něco nepříjemného, ani nás nenapadne po nějakém poselství pátrat. Otázky si pokládáme, to ano, ale většinou je špatně formulujeme. A kromě toho je špatně adresujeme. Klademe je těm, kteří nám nemohou dát uspokojivou, na míru šitou odpověď. Ptáme se lidí kolem sebe: „Proč to postihlo zrovna mě?“ „Proč zrovna já musím mít takovou smůlu, co jsem komu udělal?“ A pak je tu ještě to naše nešťastné slovíčko „kdyby“. „Kdybych mu na to auto nepůjčila … kdyby ten semafor nepřehlédl… kdyby, kdyby, kdyby…“

Jediná smysluplná a zcela legitimní otázka v takové situaci je: „Pane Bože, co mi tím chceš říct?“ Někdy odpoví hned, někdy to trvá chvíli, někdy hodně dlouho a v mnoha případech odpověď uslyšíme a souvislosti pochopíme asi až na věčnosti. S tím se musíme smířit. Jak říká Wilfrid Stinissen: „Chtít pokaždé přesně vyzkoumat Boží úmysl s každou epizodou v našem životě je duchovní zvědavost.“ I v mém životě je spousta událostí, které nedovedu vysvětlit, dodnes neznám jejich příčinu, ale vím, že to nebyly náhody. Vím, že jejich smysl, ne-li dřív, tak do cela jistě na věčnosti plně pochopím. Už dnes se na to těším. Úplně stejně na tom byli i první křesťané, jinak by jim sv. Pavel v dopise nepsal: „Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně,jak Bůh poznává mne“ (1 Kor 13,12).

Pro podepření poněkud kontroverzního výroku Armina Gessweina ze záhlaví této kapitolky by bylo možno uvést spoustu příkladů ze života.Uvedu aspoň jeden. Úspěšný podnikatel v oblasti stavebnictví, jehož firma postavila v hlavním albánském městě první divadlo, byl i vzorným manželem a laskavým, milujícím otcem. Ale ne dlouho. Brzy zemřel, a aby toho nebylo málo, jeho obchodní partner zpronevěřil majetek firmy a mladou vdovu i její tři malé děti uvrhl do velmi svízelné situace. Jistě si mnozí i tenkrát kladli otázku „proč“ a netušili, že jedním z těch sirotků je budoucí Matka Tereza z Kalkaty, dnes již blahoslavená.

***

Se svolením převzato z knihy: Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství Několik kapitol z této knihy naleznete zde