Církev je oporou pravdy. (1Tim 3,15) - Biblický citát na dnešní den

14.1.2002, Aleš Opatrný

Internet a předávání duchovních hodnot

9. Kapitola z knihy Aleše Opatrného "Pastorace v postmoderní společnosti", ktero vydalo Karmelitánské nakladatelství


Obsah kapitoly:

9. Nový svět internetu a jeho duchovní rozměr
9.1. Internet dnes
9.2. Typické charakteristiky internetové komunikace
9.3. Internet - nový světadíl
9.4. Internet - prostor neohraničené plurality
9.5. Kulturotvorná dimenze internetu
9.6. Duchovní dimenze internetu?
9.7. Vliv na mládež
9.8. Pohled na duchovní hodnoty v křesťanském slova smyslu
9.9. Odpovědnost

***


9.1. Internet dnes

Internet a s ním související elektronickou poštu lze dnes už s určitostí pokládat za vymoženosti techniky, které nemají charakter přechodné módy či hračky pro zpestření života dospělých, ale které se stávají mnohým stálou součástí jejich života, pracovními nástroji a standardními prostředky komunikace. Charakteristickou známkou tohoto prostředku pak je, že je v principu přístupný a otevřený každému a tedy všem; jeho užití není limitováno společenským postavením, politickou orientací, kulturní vyspělostí, do jisté míry ani ne stupněm vzdělání, protože přinejmenším u nejmladší generace se považuje počítačová gramotnost za standardní součást základního vzdělání. Jediné omezení je technicko-ekonomické - je třeba mít počítač, telefonní linku a modem a peníze na poplatky za připojení.

Z uvedených důvodů a vzhledem k rostoucímu počtu těch, kdo mohou internetu užívat, je možné označit ho za prvek, který se už dnes významně podílí na utváření kultury v životě postmoderní společnosti a jehož vliv bezpochyby poroste. Tím ovšem není ještě řečeno, kdy jde o vlivy kladné a kdy záporné. Je to ostatně v neposlední řadě také otázkou zvolených či uznávaných kriterií.

V dalším textu nebudeme sledovat technické možnosti internetu jako takové ani výhled na jejich rozšíření, ale spíš možnosti vlivu internetu na utváření kultury, hodnotové orientace lidí, na podporu a kvalitu mezilidské komunikace a zajímat nás bude také způsobilost internetu k předávání duchovních hodnot. Speciální pozornost potom věnujeme souvislosti mezi internetem a kulturou a utvářením hodnotové orientace mládeže, protože právě v nejmladší generaci je "komputerizace společnosti" největší a dál v ní bude narůstat, a dále se budeme věnovat některým speciálním otázkám funkce internetu v životě církví.





9.2. Typické charakteristiky internetové komunikace


Jsou jimi:
- anonymita. Autor může dát k dispozici na stránkách své produkty, aniž uvede jméno, adresu či jiné identifikační znaky. Podobně je tomu u elektronické pošty. Tyto produkty je možno užívat a odpovídat na ně bez identifikace uživatele. Do řady diskuzí lze vstupovat zcela anonymně, a přece je možná trvalá obou- či vícesměrná komunikace. Tato charakteristika má samozřejmě své kladné a záporné stránky. Umožňuje či usnadňuje komunikaci nesmělým nebo těm, kdo z různých důvodů chtějí zůstat v anonymitě. Snižuje ale pocit odpovědnosti i odpovědnost samu za to, co kdo do sítě vyšle;

- snadnost přístupu. Kdo je napojen na síť, má stejně snadný přístup ke stránkám fyzicky vzdáleného nebo blízkého autora, k textům důležitým i triviálním. Podobně je každý účastník, nechrání-li se záměrně hesly apod., dostupný komukoliv. Globalizace je zde téměř dokonalá, jsou odstraněny překážky státních hranic, odlišnosti různosti technických systémů, překážky různého společenského postavení;

- možnost snadné a v zásadě okamžité interaktivity. Ten, kdo vstoupí do sítě, může ihned reagovat jak na obsah stránek, tak na obsah elektronické pošty. Určitou roli hraje i to, že ten, kdo píše odpověď, nemusí zpravidla psát ani adresu, často ani ne oslovení, čímž odpadají pro někoho závažné společenské překážky;

- rychlost přenosu informací, snadnost přenosu i větších objemů dat. Např. rozdíl mezi přímými náklady na odeslání dvacetistránkového textu poštou a e-mailem (nejde jen o poštovné, ale na poštu musí někdo dojít a stojí ho to čas) z České republiky do USA je propastný ve prospěch e-mailu. Listování v katalogu vzdálené i blízké knihovny pomocí internetu je neskonale snadnější a rychlejší, než podniknout cestu do knihovny a vyhledávat v lístkovém katalogu. Není-li knihovna v místě, potom je výhoda internetu ještě výraznější;

- naprostá otevřenost přístupu k volně prezentovaným informacím. Znamená to ovšem, že cesta je volná k jakýmkoliv informacím, dobrým i zlým (tedy: jak si počínat v osobní krizi, ale také jak úspěšně realizovat sebevraždu);

- nemožnost efektivní cenzury. Selektivní potlačování informací ze strany státního či jiného mocenského orgánu prakticky není možné, nejde-li o uzavřenou síť nebo o uzavřenou a moderovanou konferenci apod.

- snadné vyhledávání informací k zadanému tématu pomocí vyhledavačů a odkazů na stránky, což je poněkud jiná technologie, než vyhledávání informací z klasických knihovnických rešerší, odkazů v literatuře a výběrových bibliografií. Ovšem ani u internetu se žádoucí informace "nevyhledají samy", jsou nutné určitá dovednost i fantazie;

- vlastní "internetový jazyk". Jako v jiných oborech užívá se mezi tvůrci a uživateli internetu a elektronické pošty určitá speciální více či méně odborná terminologie - jazyk, který je vázán hlavně na angličtinu. To usnadňuje komunikaci a zacházení s různými systémy. Samozřejmě to na druhé straně zplošťuje a snad i v některých směrech trochu devastuje jazyk mateřský.





9.3. Internet - nový světadíl


Svět internetu lze označit za určitý nový prostor k životu, za "nový světadíl", který je a bude obydlován. Na rozdíl od světadílů poznávaných a dobývaných v minulosti není zabydlen původním obyvatelstvem a nemá svou původní kulturu, kterou by bylo možno přijmout nebo také ničit. Objevil se jako skutečná "terra ignota" a jeho "obyvatelstvo", kultura, život jsou tvořeny bez zásadního předchozího plánu těmi, kdo na něj vstupují a kdo se na něm usidlují. Nejen z tohoto hlediska je internet typickým elementem postmoderní kultury života. Tato charakteristika není v tuto chvíli hodnocena jako věc dobrá nebo špatná, je jen takto popsána. Vzhledem k našemu základnímu tématu - internet a duchovní hodnoty - má ovšem nezanedbatelný význam. Mimo jiné přivádí k náhledu na to, co lze od internetu právem očekávat a co ne. Není totiž nic divného na tom, že na tento "nový světadíl" přicházejí "přistěhovalci" s různými představami, s různými cíly (komerčními, politickými, kulturními, náboženskými, apod.) a s různou intenzitou působení. Internet není a priori ideově nebo mocensky ničemu uzavřen, hranice jsou dány vlastně jen stupněm technických možností (obecně) a technického vybavení (na straně uživatele). Výsledná kulturní charakteristika tohoto "světadílu" tedy je a bude dána souhrnem toho, co na něj uživatelé vnesou stylem, kterým na něm budou komunikovat. Předběžně lze říci, že charakteristiky webové sítě, dané internetovou technikou, do velké míry předurčují odlišnost "světadílu internet" od dosavadních známých kulturních prostředí.





9.4. Internet - prostor neohraničené plurality


Málokterý prostředek komunikace (nebo snad žádný, s výjimkou městské zdi, na kterou se čmárá) skýtá takové možnosti k realizaci plurality. Je to dáno možností prezentovat na webu prakticky cokoliv. Eventuální regulační zásahy jsou jednak technicky obtížné, jednak nepatří k podstatě internetu jakožto komunikačního prostředku. Prakticky nelze na síti autoritativně upřednostňovat jedny názory před druhými, jedna témata před jinými, jednoho (jedny) autory před druhými. Politické strany mají stejnou šanci prezentace, ať je volí 1 % nebo 70 % voličů, náboženství se mohou prezentovat bez ohledu na to, zda patří nebo nepatří mezi státem registrované církve s příslušnými právy atd. Mocenská a politická regulace (cenzura) ve státech, které normálně komunikují se světem, není prakticky možná ani na straně webmasterů ani na straně uživatelů stránek, což samozřejmě některé lidi dráždí. Zeměpisná oblast, kde je zpráva dostupná, není ničím ohraničena - s autorovou moudrostí nebo hloupostí se může kdekoliv seznámit každý, kdo má připojení k síti.





9.5. Kulturotvorná dimenze internetu


Není přehnané, jestliže tomuto postmodernímu technickému prostředku přiřkneme kulturotvorný význam? A jakou kulturu potom vlastně bude vytvářet, jaké budou její charakteristiky? Aby nedošlo k nedorozumění, je třeba hned říci, že slovem "kultura" zde nerozumíme kulturní projevy v užším slova smyslu (divadlo, literatura, malířství atd.), ale používáme je jako souhrnné sociologické označení pro způsob cítění, myšlení a konání, které je charakteristické pro lidi v dané zemi, v určité společenské vrstvě nebo komunitě. Můžeme z tohoto hlediska mluvit jak o "internetové kultuře", tedy o kultuře "světa internetu", tak o vlivu internetu na utváření kultury v naší zemi nebo i v celé postmoderní či postindustriální společnosti.

Internet tvoří kulturu komunikativní. Je nástrojem spojení lidí bez ohledu na jejich vzdálenost, národnost, věk, náboženství atd. a umožňuje nejen přijímat různé výtvory druhých, ale reagovat na ně zpravidla bezprostředně a jednoduše. Jeho charakteristikou je tedy oboustranná komunikace, interaktivita. Jinak řečeno: internet může (ale nemusí!) být užíván k obousměrné komunikaci, k aktivnímu, nikoliv jen pasivnímu přijímání informací. Umožňuje (a snad i podněcuje) opuštění typické pasivní televizní komunikace, může stimulovat relativně snadno realizovatelnou tvořivost.

Druhou charakteristikou internetu je kreativita. Protože internet umožňuje jak interaktivitu (tedy okamžitou reakci na to, co uživatel na stránkách nebo v poště přijal, viděl, našel), tak tvorbu vlastních textů, stránek, obrázků, chatů, konferencí, otevírá prostor kreativitě. Není nutné vše jen přijímat. Dokonce umožňuje publicitu i těm, kdo (zatím) nemají šanci publikovat ve sdělovacích prostředcích nebo v nakladatelstvích. Tak, jak se na jedné straně dnes stává vydávání tištěných knih obtížnou záležitostí zejména pro neznámé autory a u speciálních témat, kde není zaručen dostatek peněz na reklamu a dostatečné množství čtenářů, tak se na druhé straně stává snadným publikování na internetu, kde je text v zásadě snáze dostupný na libovolném místě zeměkoule než kniha či časopis a jeho vydání je nesrovnatelně levnější a bývá ekonomicky únosné i v případě malého počtu čtenářů.

Třetí kulturotvornou charakteristikou je už zmíněná pluralita, resp. absence prakticky jakékoliv regulace. Svět internetu je "zabydlován" jak kulturně cennými výtvory, tak brakem; humanisticky cennými výtvory i projevy antihumánními, zlými, ponižujícími druhé. S jistou nadsázkou lze říci, že svět internetu je jakousi zvětšeninou odkrytého nitra průměrného člověka, v němž se nachází nebe i peklo, andělské i ďábelské postoje, láska i nenávist, altruismus i sobectví atd., jak to ostatně známe snad každý. Zatímco vnější projevy člověka mohou být regulovány zákony, výchovou, náboženstvím, ideály, s nimiž se dotyčný identifikuje, jsou "produkty" dosažitelné na síti tříděny na dobré a zlé pouze uživatelem, který si danou stránku vyhledá či stáhne. Vzhledem k popsané charakteristice internetu je zde nárok na odpovědnost jedince ještě vyšší, než u tištěných textů, ale o to větší je také míra jeho svobody; o tom, co bude považováno za dobré a co za zlé, co za pravdu a co za lež či polopravdu, co za užitečné a co za zbytečné, rozhoduje bezezbytku a výhradně jen uživatel. Žádný "Internetový úřad", ale také žádný redaktor neprovede předběžnou selekci. Snad jen volba jasně a trvale profilovaných stránek a volba známých a autentických autorů (jejich autenticita ovšem nemusí být vždy zjistitelná!) umožňují jakousi předchozí orientaci či "předvolbu".

Typickou vlastností internetové kultury, která není ovšem vždy stejně uplatněna, je její mezinárodní charakter. Nejenže je text či obrázek dosažitelný bez ohledu na hranice prakticky kdekoliv na světě, ale anglicky napsaný text bude velké části uživatelů srozumitelný. Je potom snadné, aby se lidé stejných zájmů z různých zemí světa snadno domluvili na společné akci a provedli ji. Tato možnost podporuje solidaritu, mezinárodní součinnost, odbourává národnostní předsudky, ale je třeba říci, že je to součinnost jak v dobrém, tak ve zlém a obé je stejně snadno možné.

Nakonec je třeba říci, že (zatím) se tvoří na internetu určitá speciální subkultura. Internet je rozšířen po celém světě, ale není dostupný zdaleka každému. Ti, kdo na něm komunikují, komunikují v určitém prostoru a prostředí (dá se říci ve vymezeném "světě"), které jsou všem ostatním nepřístupné, ať už z důvodů ekonomických, technických nebo nedostatečného vzdělání. Tato skutečnost bývá považována za významnější než ty námitky proti internetové komunikaci, které ji označují za neosobní či odosobňující. Kdo není připojen na síť, je prostě uměle "oddělen" od určité části světa, neúčastní se speciální komunikační sítě, je v jistém smyslu outsiderem. Tato slova, znějící příkře, nejsou morálním hodnocením. Snaží se jen popsat existenci "dvojího lidu" a kultur, které spolu komunikují poněkud omezeně.





9.6. Duchovní dimenze internetu?


Internet sám o sobě samozřejmě duchovní dimenzi nemá; je jen nástrojem, prostředkem komunikace. Záleží však na tom, kdo ho vezme do rukou. Pokud anděl, je nástrojem andělským, pokud ďábel, pak je nástrojem ďábelským, pokud člověk, pak je nástrojem člověčím, tedy nástrojem ve službách jeho intelektuální, duchovní, smyslové, pudové, atd. stránky. Zůstaňme ale u otázky, která je pro nás zásadní: totiž zda a jak je internet nástrojem ke zprostředkování duchovních hodnot. S určitým vědomým zjednodušením lze říci, že za duchovní hodnoty považujeme ty, které se týkají niterné dimenze člověka a mají pro něho poslední důležitost, souvisejí s jeho nejhlubšími životními jistotami a netkví svou podstatou jen v tom, co tvoří, opatřuje si a konstruuje. Jinak řečeno, jsou to hodnoty, které jsou člověku blízké a vzácné a které překračují horizont jeho života. Dále řekněme, že duchovní hodnoty se promítají nejen do vztahů mezilidských, ale i do vztahu k oné přesažné skutečnosti.

Co internet sám nemůže? Nemůže navázat a tvořit vztah k oné přesažné skutečnosti právě proto, že ta přesahuje vše, co je tvořeno přírodou, člověka nevyjímaje. A nemůže ani vytvářet sám o sobě vztahy mezi lidmi; může být ovšem jedním z jejich prostředníků. A může i více. Může člověku zpřístupnit jak informace o duchovních hodnotách a o cestách k nim, tak prvé kontakty s těmi, kdo mohou duchovní hodnoty osobně zprostředkovat díky svým zkušenostem, znalostem, díky ochotě k otevřenému lidskému vztahu, který se týká i hloubek lidské osobnosti, jeho víry a jeho náboženských zkušeností. A toto všechno může internet zprostředkovat pro někoho jedinečným způsobem díky možnosti anonymity, která však nemusí být trvalá. Mnohý dospělý člověk totiž mívá zábrany, má-li se ptát na skutečnosti, o kterých ví málo nebo nic a o kterých si přitom myslí, že by je měl znát. Dále ten, kdo už nějaké náboženské zkušenosti má, je mnohdy považuje (právem) za něco velmi niterného, co by nerad vystavoval na odiv nebo vydal v nebezpečí zesměšnění nebo pohrdnutí. Anonymita internetu je mu opět pomocí. A konečně člověk, navazující těžko kontakty, mající zábrany studu, má-li mluvit s cizím člověkem o něčem důležitém, ten, kdo nezná nikoho, kdo by mu dal např. odpovědi na náboženské otázky, navazuje mnohdy své prvé kontakty pomocí internetu. A teprve když se osmělí nebo když zjistí, že ten, kdo mu odpovídá, není pro něho nebezpečný, vyjde z anonymity do přímého a mnohdy osobního kontaktu. Tato zkušenost je mnohonásobně potvrzená např. e-mailovými reakcemi na obsah stránek Abeceda víry na internetu nebo vstupy na Linku důvěry na internetu.

Nenahraditelnou vlastností internetu je okamžité zprostředkování děje a to na libovolnou vzdálenost a s možností interakce. Po stránce technické může být a bývá současný člověk těmito možnostmi často okouzlen. Ale pro předávání duchovních hodnot nemusí být právě tento soubor obdivuhodných vlastností vůbec užitečný. Někdy je tomu spíš naopak: možnost rychlého přenosu všech možných informací, možnost být účasten nejen jedné, ale třeba řady jedinečných událostí "on line" jednak vede ke stresům, má-li se člověk rozhodnout pro jednu volbu, pro jednu adresu, kterou může sledovat a dále je to velké pokušení ke zpovrchnění. Právě postupná rychlá a letmá účast na nejrůznějších akcích pomocí internetu může vést k tomu, že člověk jen registruje, okamžitě reaguje, ale nijak hluboko nevnímá, nepřemýšlí, nedojde k žádné duchovní hloubce. Je to podobný problém, který je znám z užívání televize, z rychlého opakovaného přepínání kanálů, které divákovi umožní vědět o mnohém a nevnímat téměř nic.

Je třeba poctivě přiznat, že tak, jako existuje nemalá řada ctitelů internetu, kteří mu připisují i v oblasti kultury a duchovních hodnot velký a rostoucí význam, tak existuje i nemalá řada jiných lidí, kteří se bojí určité dehumanizace, k níž může vést nadměrné užívání technických prostředků. Technika má pro určitou část populace jistou fascinující přitažlivost, která se vyčerpává v obdivu technických možností určitého prostředku, ale nenahlíží už jeho význam v kvalitě lidské komunikace, v hloubce a kvalitě vnímání, tedy konec konců v psychické a duchovní stránce člověka. Domnívám se, že teprve delší čas ukáže, zda a jak je pro předávání ryze humánních a duchovních hodnot internet opravdu vhodný, kdy a kde odosobňuje lidskou komunikaci, kdy ji naopak usnadňuje a prohlubuje, k jakému stylu života konkrétním typům lidí napomáhá. Už dnes je ale zřejmě možné říci, že význam bude v úhrnu dvojznačný - podle stylu použití a podle zaměření uživatele. Toho, kdo není orientován na kulturní a duchovní hodnoty, neučiní internet sám o sobě jejich ctitelem a provozovatelem, může ale člověka přivést do kontaktu s jinými prostředími a skutečnostmi, které je přiblíží. Výsledek však může být zcela opačný. Sám o sobě ale není internet původcem ani jednoho ani druhého.





9.7. Vliv na mládež


Podle výzkumu Dr. Saka roste "computerizace" společnosti poměrně rychle a nejvyšších hodnot dosahuje v širokém pásmu 15-45 let. Zahrnuje m.j. celé spektrum mládeže, v jejímž životě může užití počítačů i internetu vyplňovat např. volný čas. Kromě toho u vysokoškoláků je internet prakticky standardní složkou života a e-mailová komunikace zcela samozřejmou složkou komunikačních technik.

Právě pro "postmoderní charakteristiky" internetu (pluralita, liberálnost hodnocení, snadný a neregulovaný přístup ke všemu) lze předpokládat, že zejména pro ty, kdo jsou zvyklí si sami aktivně vyhledávat informace, je internet spíš branou otevřenou k různým (i duchovním) tématům a posléze i hodnotám než prostředkem, který by je odváděl od mezilidské komunikace ke komunikaci jen s počítačem, od kulturních hodnot k nic nepřinášející zábavě. Ale problém je zde také, nesouvisí však s nedostatkem vzdělání nebo inteligence, který by bránil v užívání internetu jakožto technického prostředku, ale s tím, že schopnost cíleně vyhledávat informace a cíleně navazovat kontakty je výsledkem určitého vzdělání, určitého intelektuálního i metodického výcviku. A ten nelze na žádoucí úrovni předpokládat u celé populace. Je to ovšem součást širšího problému, který se týká schopnosti člověka vyhledávat, třídit a smysluplně užívat výběr z prakticky neomezeného množství dnes snadno dostupných a mnohdy i agresivně vnucovaných informací.

Z výzkumu volnočasových aktivit mládeže Dr. Saka vyplývá, že sledování televize stojí stále co do četnosti na prvním místě. Poměrně velký prostor také zaujímá odpočinek ve smyslu nicnedělání. To jsou dvě položky, které sice nezmizí, ale které nabízejí možnost, aby byly využity jinak. Výzkum přivádí ostatně k dalšímu námětu, a to je poměrně značný nárok mladých lidí na komunikaci. Komunikace e-mailem nebo mobilním telefonem je ve většině skupin mladých (zejména u studentů) nutnou podmínkou toho, aby byl člověk "in" a to nejen společensky (módně), ale i prakticky - aby byl dostupný v komunikační síti ostatních. I když obsahy těchto komunikací jsou mnohdy jen banální, není tomu tak vždy. A je to otevřený prostor ke sdílení věcí důležitých, niterných, ke sdílení duchovních hodnot v nejširším slova smyslu.





9.8. Pohled na duchovní hodnoty v křesťanském slova smyslu


Vzhledem ke zkušenostem se stránkami Abeceda víry na internetu a Linka důvěry na internetu můžeme usuzovat kvalifikovaně na to, jaký má a jaký může dále mít internet vliv na sdílení či rozvoj duchovních hodnot jak v obecném tak specificky křesťanském smyslu. Na zmíněných stránkách vyhledávají lidé někdy jen informace o tom, kdy se kde co koná nebo informace slovníkového charakteru. V tom případě o duchovních hodnotách nelze mluvit. Kromě toho ale určitá část komunikace obsahuje velmi osobní otázky, jde v ní o řešení důležitých problémů, které se duchovního života člověka nepochybně týkají. A právě anonymita internetu, která je pro odpovídajícího někdy trochu nevýhodou, dává řadě lidí možnost otevřeně komunikovat na téma, které bylo buď pro ně tabuizované, nebo k němuž nemají ve svém okolí vhodného partnera rozhovoru. Nezřídka se po zdařilé počáteční komunikaci "zvedne hledí", anonymita zmizí, nastoupí osobní, adresná komunikace. U Linky důvěry je to potom tak, že část lidí, kteří začali komunikaci pomocí internetu, přijde osobně mezi ty, kteří odpovídali a pokračují v bezprostředních osobních kontaktech.

Internetová komunikace také umožňuje snadné sdílení textů s duchovním obsahem i témat, o kterých potom lidé tam, kde jsou, přemýšlejí nebo se za ně modlí. Zkrátka a dobře, internet zde slouží jako náboženská kniha, jako místo osobních rozhovorů i jako zásobárna informací. Je otevřen plnější osobní komunikaci, které nestojí v cestě, mnohdy k ní pomáhá, a tak se stává médiem, které také zprostředkovává duchovní obsahy a může vést k rozvoji a prohloubení duchovní stránky člověka. Internet nikdy nebude alternativou k osobním kontaktům, nebude je nahrazovat, může ale napomoci k jejich otevření a pokračování. Jakkoliv je v křesťanství osobní kontakt velice ceněn a pro řadu věcí je nepostradatelný (např. svátosti), není zbytečné to, co mu napomáhá, a tím je v určitých případech i internet.





9.9. Odpovědnost


I když je internet médiem zcela volně přístupným a zpravidla necenzurovaným - anebo právě proto - má smysl mluvit o odpovědnosti toho, kdo na něj s určitými sděleními vstupuje. Jakkoliv lze říci, že si konkrétní stránku nikdo nemusí prohlížet - takže lze na ní umístit cokoliv, není to samozřejmě tak jednoduché. K důstojnosti lidské osoby patří obecně to, že je za své činy zodpovědná Jsme tedy všichni nějakým způsobem zodpovědni za to, čím zaplňujeme tento svět. Už víme, že ho nemůžeme například neomezeně zaplnit bez ladu a skladu kdekoli "odloženými" odpady. S informacemi poskytovanými v internetové síti by tomu mělo být podobně. Člověk je zodpovědný za to, zda to, co na stránky umístí, bude působit dobro nebo zda to bude přímo či zprostředkovaně ubližovat čili působit zlo. Je zřejmé, že se (naštěstí!) "čistota" či nezávadnost informací na internetu kontrolovat a udržovat nedá. To ale neznamená, že má člověka rezignovat na jakoukoliv osobní odpovědnost. Naopak, může se touto otevřeností a volností nechat inspirovat k odpovědnosti.

 

Témata: internet

Zajímavé víkendové programy,

(15.9.2017) nebo i jen ubytování v Rožmitále pod Třemšínem...

15. září 1993 byl sicilskou mafií zavražděn kněz Giuseppe Puglisi

(14.9.2017) Padre Giuseppe Puglisi se pokusil se o nemožné – zachránit děti ulice, které rostou pro mafii. Není divu, že...

Guy Gilbert (* 12. září 1935, Francie)

(11.9.2017) nekonformní francouzský římskokatolický kněz, který svůj život zasvětil zejména práci s mládeží na...

11.9.2001 byl uskutečněn teroristický útok na USA

(10.9.2017) Jak připomínku na smutné výročí 11.9.2001 nabízíme zamyšlení o smrti od NY kaplana hasičů Mychala Judge...

Zářijové číslo časopisu pro dívky IN!

Zářijové číslo časopisu pro dívky IN!
(4.9.2017) Co vás čeká v novém čísle časopisu IN? Září je měsíc nového začátku. Doufáme, že se vám budou hodit...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.