Podivuhodné zpracování velikonočního tématu

17.4.2014 10:35

Vážení přátelé, příznivci, kolegové a čtenáři webu, dostal jsem od jedné malé holčičky (Františky) dárek k Velikonocům. A byl jsem fascinován. Darovala mi nakreslenou scenérii ukřižování. Ale ...

Velikonoce, ukřižování a vzkříšení

nenamalovala ukřižovaného Krista jen jako trpícího, nýbrž zároveň i jako živého Krále.

Scenérii dále doplňují i dva vojáci pod křížem. Zastupují tam sice „silnou a mocnou“ Římskou říši, ale svým nepatrným poměrem vůči andělům jsou se svou pozemskou mocí zcela nepatrní a ztracení. Navíc jsou nakresleni tak, jako by se klaněli jedinému a pravému Králi.

Fascinující disproporce rukou a těla Krista jakoby vynáší  význam „hlavy“ a naznačuje  vítězství ducha nad tělem ve smyslu osmé kapitoly Listu Římanům.

Ale především kříž, nad nímž andělé hlásají: „Za tři dny budeš vzkříšen,“ je obdivuhodným výtvarným námětem. Je propojením celého Velikonočního třídení.

A s tímto podivuhodným zážitkem vize Velikonoc Vám za celé Pastorační středisko Arcibiskupství pražského přeji požehnané Velikonoční svátky a setkání s Božím tajemstvím v jeho plné síle!

P. Mgr. Ing. Michal Němeček
biskupský vikář pro pastoraci

P.S. Omluvte prosíme sníženou kvalitu reprodukce: originál byl zběžně namalován na velký balící papír tužkou… :-)

 


List Římanům, 8. Kapitola:

1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,

2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.

Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.

8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.

10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.

11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.

13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.

14 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.

15 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

17 A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.

18 Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.

19 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.

20 Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,

21 že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.

22 Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.

23 A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.

24 Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?

25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.

26 Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.

27 Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.

28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

31 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!

34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?

36 Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“

37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.

38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,

39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

 

Tisk   |   Poslat odkaz známému
Témata: Velikonoce  |  politika  |  moc  |  král  |  Boží království, Ježíš Kristus Král, Nejvyšší Pán


Související texty k tématu:

Velikonoce - oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista
Velikonoce
 velikonoční stránka webu vira.cz a pastorace.cz

[nahoru]

 Odkazy 
 na jiné weby

 Papež František 

 Dominik Duka

 Miloslav Vlk

 Vojtěch Kodet 

 Tomáš Halík

 

iEncyklopedie: on-line slovník



Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 1998 - 2016 Vira.cz | Mobilní verze