Rejstřík jmenný

A B C D E F G H I J K L M N O PQR S TUV WXYZ

Immaculée Ilibagiza

Immaculée Ilibagiza (* 1972 Rwanda) patří k etnické skupině Tutsi. Za velmi nouzových a dramatických podmínek přežila rwandskou genocidu v roce 1994. Její rodina ale byla zmasakrována jako dalších 800.000 Tutsiů a umírněných Hutuů. O této své zkušenosti napsala dvě strhující knihy „Přežila jsem“ a „Odpustila jsem“, které se staly celosvětovým bestsellerem. V knihách popisuje, jak ji víra a odpuštění pomohly postupně nalézt cestu z úděsných zážitků. V současnosti je občanem USA a o své zkušenosti se dělí po celém světě.

A děly se zázraky… (článek) - Při vstupu do objektu OSN, kde jsem pracovala, jsem prošla bezpečnostní bránou a zkrátila si cestu přes parkoviště. Tam, za volantem nového auta, seděla atraktivní Afričanka v drahém dámském kostýmu. Vidět ve Rwandě ženu za volantem bylo velmi nezvyklé. Ihned mě napadlo, že má jistě bohatého manžela nebo je političkou či obojí.
Bůh mě neopustil (článek) - Podobně jako mnoho jiných Rwanďanů, dohnala bolest a hrůzy genocidy i jednu z mých prvních kamarádek do stavu šílenství. Jeanette mi byla nejmilejší kamarádkou a nejspolehlivější důvěrnicí ještě v době, když jsme vyrůstaly jako malé holky. Jelikož jsem měla tři bratry, velmi jsem toužila po onom výjimečném poutu, které existuje mezi sestrami. S Jeanette jsme se měly navzájem velice rády.
Kde byl Bůh, když mi zabíjeli rodinu? (článek) - Postřehy Immaculée Ilibagizy, která přežila masakr asi 1 milionu Tutsiů, který se odehrál ve Rwandě v roce 1994. Otec Bugingo mi vyprávěl, jak si milice Interahamwe prorazily cestu k nim do kostela a vyvraždily všechny tutsijské farníky. On přežil jen díky laskavosti jedné starší belgické sestry, která riskovala život, když jej ukryla v dutém stropě. Interahamwe po něm pátrala dnem i nocí.
Mnozí si myslí, že věci nás učiní šťastnými (článek) - „V Americe jsem začal nový život. Našel jsem si dobrou práci jako instalatér, oženil jsem se a svou ženu jsem miloval. Měli jsme dům, dítě, žili jsme šťastně... Pak naše dítě dospělo a odstěhovalo se daleko od nás. Když zemřela bohatá teta mé ženy, manželka mě opustila, aby se se mnou nemusela dělit o dědictví.
Modlitba otevřených dveří (článek) - Ráda bych vám vyprávěla svědectví o člověku, který se stal po genocidě jedním z nejdůležitějších v mém životě - takřka jakoby mým adoptivním tátou. Děkovala jsem Bohu za to, že mi ho přivedl. Velmi rád se mnou mluvil o Bohu i o významu modlitby. Byl zbožným muslimem a nikdy nevynechal žádnou z pěti denních modliteb, jak to žádala jeho víra.
Na jménech tady nezáleží (článek) - „Pamatuj, že tam, kde jsou děti, najdeš vždy alespoň trochu štěstí. Štěstí se chová jako plevel – s trochou světla vyroste kdekoli.“ / V africké Rwandě došlo na jaře 1994 k jedné z nejhorších genocid, jakou svět kdy zažil. Příběh dvaadvacetileté Immaculée, která zázračně přežila brutální vraždění celé své rodiny, je strhující výpovědí o síle odpuštění a lásky.
Nechte děti přicházet ke mně (článek) - Postřehy Immaculée Ilibagizy, která díky víře v Boha přežila masakr asi 1 mil. Tutsiů, který se odehrál ve Rwandě v roce 1994. Vyklouzla jsem z práce zadním východem, a místo abych šla přímo domů, zamířila jsem pěšky k Domu Matky Terezy navštívit africké sirotky. Věděla jsem, že mi svou nenáročnou a bezpodmínečnou láskou znovu dodají energii. Začátkem týdne jsem koupila dětskou ilustrovanou Bibli a nemohla se dočkat, až si v ní s dětmi budu číst příběhy a prohlížet obrázky.
Nikdy neber víru jako samozřejmost (článek) - Genocida – naše národní noční můra – zcela rozvrátila mou zemi. Utrpení, bolest, nedůvěra a strach byly všudypřítomné. Přestože jsem se v době zabíjení zcela odevzdala do Boží vůle – objala jeho lásku a přijala Boha jako Otce, nejdražšího přítele a ochránce –, můj další život se plnil novými hrozivými výzvami, které jsem nemohla předvídat.
O genocidě jsem neslyšela, dokud jsem ji pak sama nezažila (článek) - Otec Jean Baptiste Bugingo patřil k nejoblíbenějším kněžím, kteří nám na střední škole přednášeli. Pamatuji si na jedno jeho kázání, ve kterém se zcela zaměřil na to, jak víra a láska mohou překonat zlo a zoufalství. Na příkladu Martina Graye, žida, který přežil holocaust, ilustroval, jak srdce plné víry dokáže vše vydržet.
Odpustila jsem (kniha) - Povstání z popela rwandské genocidy
Odpuštění má uzdravující účinky (článek) - Nenávist, hněv, nedůvěra a strach nám každodenně vstupují do života tisíci různými způsoby. Toto zlo nás zraňuje, všichni se ale můžeme uzdravit silou lásky a odpuštění. Silou, která je ihned dostupná, když máme víru. Víra mi změnila život a může změnit i ten váš.
Potřebují trochu jídla a hodně lásky (článek) - Z části jsem sešla a napůl sklouzla strmý kopec vedoucí k velké modré bráně sirotčince a zaklepala jsem na železná vrata. „Jsi v pořádku, dítě? Nestalo se ti nic? Nepotřebuješ pomoc?“ otázala se vlídně řeholní sestra, když mi otevřela. Na sobě měla modrobílý hábit, jaký nosila Matka Tereza a jaký si oblékají všechny sestry patřící k Misionářkám lásky.
Přežila jsem - strhující výpověď o nenávisti, víře a odpuštění (článek) - Až do onoho osudného dne roku 1994 se Immaculée domnívala, že se narodila v ráji. Překrásná krajina, hory zahalené v mlze, zelená údolí a jiskřivá jezera, jemný větřík vanoucí z kopců, pronikající cedrovými lesy a vonící po liliích. Ne nadarmo Rwandu němečtí osadníci koncem 19. století nazvali "zemí věčného jara". Immaculée vyrostla v kruhu milované a věřící rodiny. Její bratři na ni nedali dopustit, laskaví rodiče dbali na vzdělání, a když dcera získala stipendium na univerzitě, všichni společně oslavovali. Když se Immaculée roku 1994 vracela domů na Velikonoce, těšila se na prázdniny strávené se svými nejbližšími. Tehdy je ale naposledy viděla naživu.