Tvůj zákon je v mém nitru. (Žl 40,9) - Biblický citát na dnešní den

19.5.2008, aneb

Na mši prožívám osamělost a oddělenost

Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Pochybnosti a krize víry

Už skoro rok chodím na mše. Nejsem pokřtěná, ale rozhodla jsem se, že začnu chodit na přípravu na křest. Nedávno jsem si šla do ke knězi pro požehnání, když ostatní přistupovali k přijímání. Smím si vůbec jít pro požehnání, když nejsem pokřtěná? A smím číst čtení či přímluvy?

V kostele mě poslední dobou začal trápit pocit samoty a toho, že tam nepatřím. Vím, proč do kostela jdu - za Bohem. Na tom se nic nezmění. Ale jakmile kolem usedají křesťané a začíná mše, je mi úzko a připadám si jako vetřelec. Tyto pocity nemám dlouho-začalo to před Velikonocemi. Před tím jsem odcházela po mši vždy šťastná, vnitřně naplněná. Teď prožívám svou oddělenost. Trápí mě, když kněz mluví ve smyslu - pro vás všechny přítomné pokřtěné. Připadá mi, jako by ta daná mše nebyla pro mne.

Nejhorší na tom celém je, že vlastně nevím, na co se Vás přesně chci zeptat.. Snad jen jak najít v sobě zpět ten krásný pocit z prožité mše a potlačit ten pocit osamocení? Potřebuju zpět svou rovnováhu, abych opět odcházela z kostela šťastná..

Víra člověka nestojí pouze na pocitech

Je dobře, že jste napsala, i když úplně přesně nevíte na co se vlastně ptát. Zkusím se dotknout některých věcí, které se mi zdají důležité.

Pro požehnání si jít určitě můžete. Prosby a čtení byste číst neměla, ale je možné, že Vám to určitý kněz povolí, pak to nechte na jeho rozhodnutí. Je v tom více symboliky, která vyjadřuje podstatu křtu, než že by to byl nějaký přísný zákaz. Právě křest je totiž událostí, která Vás, mimo jiného, uschopňuje k naslouchání slovu Božímu, k účasti na přímluvné modlitbě; křest Vám dává právo nazývat Boha Otcem, jste přijata za vlastní. Také Vás připojuje ke společenství, se kterým se přimlouváte, slavíte liturgii. Zatím je právě na tomto společenství, aby se přimlouvalo za Vás. Toho jste si mohla všimnout v době postu, kdy se prosby zaměřují hodně a často právě na katechumeny.

Kolem Velikonoc se opravdu zdůrazňuje důležitost křtu, je možné, že i sama liturgie na Vás proto působila, jako by Vás vyčleňovala. Ale měla byste se snažit vidět to z druhé strany. S vděčností a s uvědoměním si toho, jak moc se připravujete přijmout a co vše Vám chce Bůh ve křtu dát. Stejně tak můžete zpracovat i svou lítost – je mi to líto, už bych chtěla (to je touha, o které Bůh dobře ví), ale především se těším, že mohu, že budu patřit do společenství církve, do společenství křesťanů. Jinak řečeno: v každé chvíli, kdy Vás „oddělenost“ od ostatních jakýmkoliv způsobem tíží, si díky ní můžete uvědomit velikost daru, který Vám bude ve křtu udělen a radovat se, že k tomu spějete.

Shrnuto a ve zkratce by s k účinkům křtu dalo říci: očišťuje od hříchů (odpouští je) a nejen to, dělá z člověka nové stvoření, adoptivní dítě Boží, které se stalo účastným božské přirozenosti, údem Kristovým, jeho dědicem a chrámem Ducha svatého - člověk se nově rodí v Duchu svatém. Křest dává člověku také schopnost věřit v Boha, doufat v něho a milovat ho; žít a jednat z vnuknutí Ducha svatého; růst v dobrém. Křest začleňuje do církve, dává podíl na obecném kněžství, právě ve křtu se rodí jediný Boží lid. Dává tedy právo přijímat svátosti, být živen Božím slovem… Křest vtiskuje nezrušitelné duchovní znamení příslušnosti člověka ke Kristu. Toto znamení ho také plně uschopňuje pro bohopoctu - zavazuje a uschopňuje k službě Bohu právě účastí na liturgii církve.

Určitě je moudré na mše svaté dále chodit. Někdy z nich nejspíš budete mít zase pocit plnosti a štěstí, někdy ne. Tak to ale bude i ve Vašem dalším životě. Víra člověka nestojí pouze na pocitech. Ve chvíli kdy Vás Bůh volá, tak Vám dá prožít a do hloubky procítit, že Vás miluje, že jít s ním je jediná správná cesta. Ale v dalším životě se tato období střídají s obdobími, která jsou těžká, temná, bez radosti… Proto Vaše víra nemůže stát pouze na pocitech, ale musí umět stát i na věrnosti. Na mši půjdu, protože je to tak správné, i když nic necítím a nechce se mi. Ne pro svoji radost, ale z lásky k Bohu, která se v této konkrétní situaci projevuje věrností.

Přeji Vám, abyste na cestě k Bohu vytrvala, opravdu to stojí za to. Děkujte Bohu za dar víry, radujte se z něj a těšte se na křest nakolik je to jen možné.

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry, Církev, společenství křesťanů, Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost

Strhující skutečný příběh ´Šarlatový a černý´

(24.10.2017) Vatikánský kněz Msgre. Hugh O'Flaherty (* 28. února 1898 + 30. října 1963), pomáhal ukrýt před nacisty...

Zápas o každodenní modlitbu - P. Józef Augustyn

(19.10.2017) Již tradiční rekolekce s P. Józefem Augustynem pořádá Pastorační středisko od 10. do 11. listopadu 2017...

Bůh sám je původcem krásy, aneb podzimní variace

(14.10.2017) Boží věčná moc a jeho božské bytí je možné poznat světlem rozumu z toho, co stvořil (Řím 1,20)

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(12.10.2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se...

Modlete se za politiky, i za ty chybující

(9.10.2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.