Sekce: Nedělní liturgie

3. neděle velikonoční – cyklus A

8.5.2011

Každá účast člověka na mši je obrovskou šancí k setkání s Ježíšem. Je-li toto setkání člověkem přijato s vírou, potom se neděje nic menšího než to, o čem svědčí evangelia. Pán se nám dává poznat a staví naši víru na pevný základ. Tím základem je jeho slovo a skutečnost, že je vzkříšený – živý. A my jsme pak schopni nejen věrně s ním žít, ale o jistotě naší víry také svědčit druhým lidem.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Druhé Petrovo kázání navazuje na uzdravení chromého. Zázrak volá po vysvětlujícím slovu, jinak se stane jen nesrozumitelnou senzací. Jádrem je opět jednoduchá zvěst o Ježíšově smrti a vzkříšení zasazená ovšem do poselství celého Písma, aby Židé mohli v Ježíši rozpoznat očekávaného Mesiáše, a skrze obrácení tak uspíšit čas Kristova příchodu ve slávě. Tento Ježíš („jeho jméno“) je však také tím, kdo s uzdravením a silou vstupuje už teď do lidské bídy.

Sk 2,14.22b-33

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti apoštoly a slavnostně promluvil k lidem: „Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: ‘Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano – i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.’“ Bratři, budiž mi dovoleno, abych k vám bez okolků promluvil o praotci Davidovi. Ten umřel a byl pohřben, a jeho hrob máme u nás až dodneška. Byl to prorok a věděl, že Bůh mu přísahou slíbil, že na jeho trůně usadí jednoho z jeho potomků. Viděl tedy do budoucnosti, a když řekl, že nebude ponechán v podsvětí a jeho tělo že nepodlehne porušení, mluvil o Kristově zmrtvýchvstání. Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svědky. Byl povýšen po pravici Boží, od Otce přijal slíbeného Ducha svatého, vylil ho, jak vidíte a slyšíte.

ŽALM 16

Odpověď: Ukaž mi, Pane, cestu k životu. Nebo: Aleluja.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. – Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“ – Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl. Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, – k tomu mě i za noci vybízí mé nitro. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ

Kontextem uvedeného úryvku je povolání ke svatosti: „v celém svém chování buďte svatí, jako je svatý ten, který vás povolal“ (1 Petr 1,15). Toto úsilí o svatost je umožněno vykoupením z prázdného způsobu života, ze života pod vládou sobeckých a hříšných sklonů. Tato vláda temnoty byla zlomena Kristovou obětí, Kristovou krví. Moc jeho krve je tak veliká, že může obnovit srdce člověka nejen jednorázově, při křtu, ale obnovuje stále: obnovit znamená očišťovat svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu.

1 Petr 1,17-21

Milovaní! Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vyhlédnut už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma, učiň, ať naše srdce hoří, když k nám mluvíš. Aleluja.

EVANGELIUM

Cesta emauzských učedníků může být rozdělena do čtyř etap. V první etapě (v. 13-18) učedníci hovoří spolu o velikonočních událostech a jsou „celí smutní“. Je to výmluvný obraz krize víry. V druhé fázi (v. 19-24) je velikonoční poselství hlásáno člověkem skoro „nevěřícím“ či v krizi. Ve třetí etapě „poutník“ uvádí do hloubky Písem, a tím do hlubšího vhledu do Kristova tajemství. Po „exegezi“ neznámého člověka se jejich mysl začíná upokojovat, avšak není to ještě víra. Konečně emauzští poutníci prožijí osobní společenství s Kristem při „lámání chleba“ (tj. slavení eucharistie). A právě tehdy, když jej konečně poznají, jim mizí z očí, protože nyní jej už vidí očima srdce. Takovéto setkání ústí do činu (v. 33) a do společenství i sdílení zkušeností víry s ostatními (v. 34n). Tím je dosažena plnost víry ve vzkříšeného Krista.

Lk 24,13-35

Ještě ten den první po sobotě se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Nasytil jsi nás, Bože, chlebem věčného života; dej, ať v jeho síle dojdeme k neporušitelné slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

„Vzkříšený Kristus přebývá u každého – ať poznaný nebo nepoznaný, dokonce i když o tom člověk neví – jakoby skrytě, tajně. Je palčivým plamenem v srdci člověka, světlem v temnotách. Miluje každého jako svého jediného, za každého dal svůj život, v tom je jeho tajemství. On šeptá v tichu srdce člověka: ‘Já jsem to, neboj se.’“ (br. Roger Schutz z Taizé)

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 9. 5.

Sk 6,8-15

Jan 6,22-29

Komentář: Jan 6,22-29
„Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ – Ptej se vzkříšeného Pána v modlitbě: k čemu a kam tě dnes posílá? V čem se na něj máš v důvěře spolehnout – „věřit v toho, koho on poslal“?

ÚTERÝ 10. 5.

Sk 7,51 – 8,1a

Jan 6,30-35

Komentář: Jan 6,30-35
Zažíváš ve svém životě naplnění Ježíšových slov: „Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit“? Co pro tebe znamená „přicházet, věřit“? A co způsobuje tvůj hlad, tvoji žízeň?

STŘEDA 11. 5.

Sk 8,1b-8

Jan 6,35-40

Komentář: Jan 6,35-40
„Kdo ke mně přijde, toho jistě neodmítnu.“ S čím dnes přicházíš ke Kristu, o co se s ním chceš podělit, o čem s ním mluvit, co mu chceš říct, o co prosit?

ČTVRTEK 12. 5.

Sk 8,26-40

Jan 6,44-51

Komentář: Jan 6,44-51
Děkuj dnes svému Pánu za jeho „přitahování“ (v. 44), za jeho jednání ve tvém životě, za jeho provázení, za jeho vyučování.

PÁTEK 13. 5.

Sk 9,1-20

Jan 6,52-59

Komentář: Jan 6,52-59
Je pro mne eucharistie opravdu zdrojem života? Nejen věčného, ale i časného, posilou a pokrmem na mé cestě životem? Je pro mne nástrojem spojení s Kristem: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“?

SOBOTA 14. 5. svátek sv. Matěje

Sk 1,15-17.20-26

Jan 15,9-17

Komentář: Jan 15,9-17
Jak dnes zachovám Ježíšovo přikázání: „milujte se navzájem“, jak dnes zůstanu v jeho lásce? Sílu pro to najdu u něj, v jeho lásce ke mně.

Sekce: Bible na neděli i všední dny   |   Tisk   |   Poslat článek známému

[nahoru]

 Odkazy 
 na jiné weby

 Papež František 

 Dominik Duka

 Miloslav Vlk

 Vojtěch Kodet 

 Tomáš Halík

 

iEncyklopedie: on-line slovník

víry čerpat
sílu k životu.
Vira.cz

Najdete nás na Twitteru:

 


 

Obsah vira.cz dle abecedy:

A  B  C  D  E  F  H  I  J 
K  L  M  N  O  P  R  S 
T  U  V  Z  číslice

Náhodný tip

Manžel mě zanedbává kvůli B...
„Po jednom duchovním cvičení prožil můj manžel opravdové obrácení. Od té...





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 1998 - 2016 Vira.cz | Mobilní verze