Sekce: Nedělní liturgie

24. neděle v mezidobí – cyklus A

11.9.2011

Pokoj srdce – kdo by ho nechtěl? Je to Boží dar, kterému je třeba připravovat ve vlastním nitru místo. Nejen lítostí nad hříchy, ale také důvěrou v Boha, která musí znovu a znovu přemáhat mou nedůvěru a mé obavy. A také vnitřním tichem, ve kterém člověk přestane naslouchat jen sám sobě a může také vnímat Boha. I krátká chvíle tiché otevřenosti před Bohem má velkou cenu, bylo by škoda ji promarnit.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Pane, uděl pokoj těm, kdo v tebe doufají, aby se ukázalo, že tvoji proroci jsou věrohodní. Vyslyš prosby svého lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

V tomto textu se nejen překonává zákon odplaty „oko za oko“ (Lev 24,19-20), ale také se předjímá modlitba „Otče náš“ („odpusť nám, jako i my odpouštíme“). Tato nauka se opírá o přesvědčení, že všichni potřebujeme milosrdenství: „Blaze milosrdným, protože Bůh bude vůči nim milosrdný“ (Mt 5,7).

Sir 27,33 – 28,9

Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci. Kdo se mstí, zakusí pomstu Pána, on jeho hříchy uchová v paměti. Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení? S člověkem sobě rovným nemá slitování, ale za své hříchy prosí? Živí pomstu, ač je sám jen člověk; kdo se smiluje nad jeho hříchy? Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, vzpomeň na hnilobu a smrt a dbej přikázání! Vzpomeň na přikázání a přestaň nevražit na bližního, vzpomeň na smlouvu s Nejvyšším a odpusť vinu!

ŽALM 103

Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý.

Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina, – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním. Nechce se přít ustavičně – ani se hněvat navěky. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí. Jak vysoko je nebe nad zemí, – tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. – Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti.

2. ČTENÍ

I v římském společenství byly napjaté vztahy mezi různými skupinami věřících: „slabých“ (ve víře) a „silných“. Pavel řeší tuto ožehavou situaci tím, že poukazuje na to, co všechny spojuje: tím je Kristus. Jak „slabí“, tak „silní“ žijí a snaží se žít pro Krista. Toto vědomí nám pomůže přenést se přes různost projevů víry a zbožnosti.

Řím 14,7-9

(Bratři a sestry!) Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja.

EVANGELIUM

Toto podobenství je snad nejkrásnějším výkladem páté prosby modlitby Páně („odpusť nám, jako i my odpouštíme“). Několik desítek biliónů korun na jedné straně a 50 tisíc korun na straně druhé. To první je náš dluh vůči Bohu, to druhé dluh „druhých“ vůči nám. A to mluví za vše.

Mt 18,21-35

Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‘Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.’ A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: ‘Zaplať, co jsi dlužen!’ Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: ‘Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.’ On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: ‘Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože ji mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?’ A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Mocným působením svátostného pokrmu ovládni, Bože, celé naše nitro, aby v nás nepřevládlo naše lidské smýšlení, nýbrž božská síla této svátosti. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Odpustit mohu, zapomenout nemohu? Starý problém, pro řadu lidí na dlouho palčivý. Je jedna dobrá pomoc, i když nepříjemná: začít poctivým vědomím, že já sám jsem hříšník, že řada jiných lidí má problémy s tím, jak odpustit mně. Potom snáze odpustím i já bližním. Na to, čím mi bylo ublíženo, možná nezapomenu, ale opustím svou sebelítost, touhu po pomstě, tvrdý odsudek bližního. A zahrnu ho láskou, tedy přáním dobra. V tu chvíli je zlo přemoženo, už mi v této věci nevládne. A to znamená Boží vítězství v mém nitru! Takové kroky v životě se snadno popíší, ale někdy velmi těžko realizují. Je třeba si je v modlitbě vyprosit. A nemohu-li cestu k odpuštění ujít naráz, je třeba se na ni alespoň vydat. A být vděčný za každý krok dobrým směrem. I krátkými kroky lze při vytrvalosti dojít daleko.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 12. 9.

1 Tim 2,1-8

Lk 7,1-10

Komentář: 1 Tim 2,1-8
Pozvedám své ruce k modlitbě čisté – bez hněvu a sváru?

ÚTERÝ 13. 9.

1 Tim 3,1-13

Lk 7,11-17

Komentář: 1 Tim 3,1-13
Pomodli se dnes za církevní představené, za biskupa a za ty, kteří vedou tvoji farnost, aby rostli v lásce k Bohu i k lidem, aby se dobře starali o Boží obec.

STŘEDA 14. 9. svátek Povýšení svatého Kříže

Nm 21,4b-9; Flp 2,6-11

Jan 3,13-17

Komentář: Jan 3,13-17
Ježíš nepřišel, aby tě odsoudil, ale aby tě spasil. Všechny své hříchy mu nabídni k uzdravení, všechny své strachy a nejistoty k proměnění a raduj se z Božího obdarování.

ČTVRTEK 15. 9. památka Panny Marie Bolestné

Žid 5,7-9

Jan 19,25-27 nebo Lk 2,33-35

Komentář: Žid 5,7-9
Spolu s Kristem, který také prošel utrpením, který naplnil vůli Otcovu a stal se příčinou naší spásy, a spolu s Marií se mám učit poslušnosti utrpením a naslouchat Kristu – naplňovat jeho přikázání.

PÁTEK 16. 9.

1 Tim 6,2c-12

Lk 8,1-3

Komentář: 1 Tim 6,2c-12
„Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.“ Která z těchto ctností mě bude provázet dnešním dnem, o kterou budu usilovat?

SOBOTA 17. 9.

1 Tim 6,13-16

Lk 8,4-15

Komentář: 1 Tim 6,13-16
Je pro mne důležité uchovat svoji víru „bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista“? Jak velké pro to vynakládám úsilí, jakými způsoby o ni pečuji?

Sekce: Bible na neděli i všední dny   |   Tisk   |   Poslat článek známému

[nahoru]

 Odkazy 
 na jiné weby

 Papež František 

 Dominik Duka

 Miloslav Vlk

 Vojtěch Kodet 

 Tomáš Halík

 

iEncyklopedie: on-line slovník

víry čerpat
sílu k životu.
Vira.cz

Najdete nás na Twitteru:

 


 

Obsah vira.cz dle abecedy:

A  B  C  D  E  F  H  I  J 
K  L  M  N  O  P  R  S 
T  U  V  Z  číslice

Náhodný tip

Proč dnes hledat Boha? Ptej...
On-line rozhovor s Adrianem Zemkem - knězem, který momentálně působí na pomezí středních...





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 1998 - 2016 Vira.cz | Mobilní verze