21. neděle v mezidobí – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Scéna se odehrává v době vlády krále Ezechiáše, někdy též zvaného Chizkijáš (716-687 před Kr.). Šebna byl významným úředníkem (asi jako dnes ministr). Je zmiňován několikrát v textu proroka Izaiáše. Text čteme s ohledem na zmínku o „klíči“ jako symbolu moci.

Iz 22,19-23

Toto praví Hospodin Šebnovi, správci královského paláce: „Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu. Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu. Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu; když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na pevné místo, pro svůj rod zaslouží čestné křeslo.“

ŽALM 138

Žalmista ví, že Bůh zjednává spravedlnost. Jemu přísluší chvála a my jsme pozváni se k ní připojit.

Odpověď: Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu. Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a tvou věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu. Jistě, vznešený je Hospodin, – a přece shlíží na pokorného, – pyšného však zdaleka pozná. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ

V kapitolách 9 – 11 vysvětloval svatý Pavel, proč Izrael odmítl Krista. Toto odmítnutí vidí jako otevření cesty pro pohany. Cesta spásy pro Izrael je tak určitým tajemstvím. Pavel zakončuje tuto svoji úvahu velkolepým hymnem na Boží moudrost a velikost.

Řím 11,33-36

Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť „kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?“ Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš veřejně začal vystupovat, připojila se skupina učedníků, zažili zázraky, nasycení zástupů. Nyní přichází určitý zlom ve vyprávění evangelia. Ježíš se začne soustředit především na učedníky. Zároveň po události dnešního evangelia začne mluvit o svém utrpení a smrti.

Mt 16,13-20

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Země se sytí plody tvého díla, Hospodine. Dáváš růst bylinám užitečným člověku, aby dobýval ze země chléb i víno k radosti lidského srdce.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Prosíme tě, Bože, ať se v nás působením svátosti, kterou jsme přijali, plně projeví účinky tvého slitování: veď nás k správnému jednání a udržuj v nás upřímnou snahu žít tak, abychom vždycky plnili tvou vůli. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Dnešní doba má bohatou zkušenost s množstvím korupce. První čtení vypráví příběh téměř 3000 let starý, který reflektuje něco podobného. Je to ale důvodem k odmítnutí autority jako takové? Ježíš v evangeliu pověřuje autoritou (mocí) rybáře Petra. Právem se můžeme ptát na kompetence nevzdělaného muže, i když chodil do Kristovy školy snad několik let. Ale Bůh sám autoritu respektuje a to i v případě, kdy nositeli jsou obyčejní lidé. Když Petrovi říká slova o skále a klíči, klade mu na srdce nejen úkol, ale svěřuje mu i příslušné kompetence a moc. Jen těžko si představit fungující podnik, který nikdo neřídí. Platí-li to pro běžnou výrobu, jak by to neplatilo pro velké společenství církve. A to i za cenu chyb a selhání. Bůh je schopen si své dílo ochránit i přes mnohá selhání. A tak společně se svatým Pavlem zůstáváme v údivu nad velikostí Boží moci a jeho moudrostí.