Sekce: Nedělní liturgie

21. neděle v mezidobí – cyklus A

21.8.2011

Jestliže je při mši svaté činné společenství věřících, je třeba kněze? Je nutné, aby v církvi kromě obecného kněžství, založeného na křtu, bylo ještě kněžství služebné, ke kterému se povolává svěcením? Nepochybně. Mezi svátostnými úkony jsou některé, které musely být ustanoveny Ježíšem Kristem – jinak by neměly účinnost. Jde tu především o slova, kterými se proměňuje chléb a víno. A ta mohou mít moc jen tehdy, když je pronáší ten, kdo byl pověřen. Nositelem není společenství. To tuto moc nemá a nemůže ji odevzdat. Kněžství se uděluje svěcením a uděluje je biskup. Obec nemůže sama zmocnit nikoho, aby mohl převzít kněžskou moc. Přitom kněz jako druhý Kristus, jako ten, kdo byl zvláště vyvolen a poslán, se nevylučuje svým svěcením z lidu Božího. I on k němu náleží svým křtem – ani on se nemůže od něho odlučovat. Kněz patří při bohoslužbě ke svým věřícím a stejně patří ke svému věřícímu lidu neustále, i v denním životě. (Pokorný L., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, str. 36n).

VSTUPNÍ ANTIFONA

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Pozadím textu je historická událost: nahrazení Šebny, správce krále Ezechiáše (716-687 před Kr.), Eljakímem. Důležitost textu je dána především zmínkou o předání klíčů symbolizujících moc. Tato symbolika byla převzata v NZ: viz Mt 16,19 a Zj 3,7.

Iz 22,19-23

Toto praví Hospodin Šebnovi, správci královského paláce: „Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu. Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu. Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu; když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na pevné místo, pro svůj rod zaslouží čestné křeslo.“

ŽALM 138

Odpověď: Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu. Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a tvou věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu. Jistě, vznešený je Hospodin, – a přece shlíží na pokorného, – pyšného však zdaleka pozná. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ

Závěrem kapitol 9 – 11 je přesvědčení, že Bůh, přes všechny hříchy, stále nabízí nové cesty spásy. Tváří v tvář tomuto Božímu jednání člověk nemůže nezpívat hymnus chvály. A to činí i Pavel, pomocí citací ze Ž 138,17-18 a Iz 40,13.

Řím 11,33-36

Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť „kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?“ Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Aleluja.

EVANGELIUM

Kontrast mezi míněním lidí a vyznáním učedníků (ústy Petra) má zvýraznit pravou identitu Ježíše. Na toto vyznání pak navazuje Petrovo poslání. Petr má být skálou, základem nového společenství (nezapomeňme však, že prapůvodní skálou je Kristus!). Petrovy klíče jsou znamením moci.

Mt 16,13-20

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Prosíme tě, Bože, ať se v nás působením svátosti, kterou jsme přijali, plně projeví účinky tvého slitování: veď nás k správnému jednání a udržuj v nás upřímnou snahu žít tak, abychom vždycky plnili tvou vůli. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Nevím, zda jsme vždy zcela přesvědčeni o tom, že Kristus a církev chtějí jednoznačně dobro člověka. A to i tehdy, když je církev z našeho pohledu zpátečnická, když „brání“ lidskému pokroku a vědeckému výzkumu, když činí nepopulární prohlášení a staví se na obranu života či za právo přirozené smrti. Podobně jako Kristus – z jeho příkazu – církev „svazuje“, vždyť jejím úkolem je odhalovat zlo, hájit právo a poukazovat na nespravedlnost. Druhým hlavním úkolem církve je „rozvazovat“; skrze Petra dostala moc zprostředkovávat odpuštění! I v tom se leckomu může jevit jako slabá – tolerance a odpuštění se dnes přece příliš nenosí. Odpuštění, to znamená dávat novou příležitost tam, kde ta předchozí byla zneužita nebo nebyla využita správně. Snad tento dvojí úkol církve někdy zcela dobře nechápu, ale jsem nakonec rád, že takovou moc od Krista dostala a může mi zprostředkovávat jak onu jistotu, tak i novou příležitost!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 22. 8.

1 Sol 1,1-5.8b-10

Mt 23,13-22

Komentář: 1 Sol 1,1-5.8b-10
Děkuj dnes za členy své církevní obce, své farnosti, uprostřed kterých žiješ svoji víru, uprostřed kterých chválíš svého Pána, se kterými mu společně vydáváš svědectví. Děkuj i za to, co jsi od nich během let přijal, čím obohatili tvůj život.

ÚTERÝ 23. 8.

1 Sol 2,1-8

Mt 23,23-26

Komentář: 1 Sol 2,1-8
„Chceme se líbit Bohu, který zkoumá naše srdce.“ Tato Pavlova zásada může být měřítkem všeho tvého dnešního konání i mluvení…

STŘEDA 24. 8. svátek sv. Bartoloměje

Zj 21,9b-14

Jan 1,45-51

Komentář: Zj 21,9b-14
Apoštol Bartoloměj stál u počátku církve, u počátku hlásání Krista, je jedním ze základních kamenů církve – nového Jeruzaléma. Do té stavby patřím i já, i já jsem tam potřebný, mám zde své místo. A i já mám odrážet Boží vznešenost a podílet se na Boží stavbě podle svých schopností a možností.

ČTVRTEK 25. 8.

1 Sol 3,7-13

Mt 24,42-51

Komentář: 1 Sol 3,7-13
„A ve vás ať Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem.“ Toto Pavlovo přání – modlitba – buď pro tebe náplní dnešního dne. Uvědomuj si znovu Kristovu lásku k tobě a předávej ji dál.

PÁTEK 26. 8.

1 Sol 4,1-8

Mt 25,1-13

Komentář: 1 Sol 4,1-8
„Naučte se každý držet svoje tělo ve svaté kázni a počestnosti.“ Pavlova výzva je i pro mne otázkou, jak jsem začlenil dar sexuality do svého života, jak umím ovládat svoji žádostivost?

SOBOTA 27. 8.

1 Sol 4,9-11

Mt 25,14-30

Komentář: 1 Sol 4,9-11
Milovat se navzájem, žít pokojně, plnit svoje povinnosti a živit se prací svých rukou – které z těchto Pavlových doporučení si vezmu do dnešního dne?

Sekce: Bible na neděli i všední dny   |   Tisk   |   Poslat článek známému

[nahoru]

 Odkazy 
 na jiné weby

 Papež František 

 Dominik Duka

 Miloslav Vlk

 Vojtěch Kodet 

 Tomáš Halík

 

iEncyklopedie: on-line slovník

víry čerpat
sílu k životu.
Vira.cz

Najdete nás na Twitteru:

 


 

Nejčtenější články za 30 dní

27.8.2016
Pokora nebo sebevědomí?

1.9.2016
Křehké dílo křehké Matky Terezy

13.9.2016
Nezavírejme druhé do svých posudků

Obsah vira.cz dle abecedy:

A  B  C  D  E  F  H  I  J 
K  L  M  N  O  P  R  S 
T  U  V  Z  číslice

Náhodný tip

Sexualita a křesťanská morá...
Současný pohled na základní otázky sexuality a její funkce v mezilidských vztazích...





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 1998 - 2016 Vira.cz | Mobilní verze