Sekce: Nedělní liturgie

2. neděle postní – cyklus A

20.3.2011

Modlitba a půst jsou účinnými prostředky boje se Zlem (srov. Mk 9,29). Oživení jejich praxe spolu s projevy konkrétní lásky k našim bližním se nám staví před oči zvláště v tomto období. Mysleme teď na vstupní modlitbu při slavení eucharistie, která shrnuje naše modlitby a v níž je vyjádřena povaha slavené bohoslužby. Jménem celého společenství ji (v množném čísle) přednáší kněz. Po jeho výzvě k modlitbě všichni na chvilku setrváváme v mlčení, abychom si uvědomili, že stojíme před tváří Boží, a v duchu si připravujeme své prosby. Staré římské modlitby (orace) bývaly vždycky orientovány k Otci skrze prostředníka Krista v Duchu svatém. Celá obec tuto modlitbu uzavírá hebrejským „amen“, které ve většině liturgií zůstává nepřeložené. Jeho význam je: „Ano, ať se tak stane!“ „Amen“ nás všech v tuto chvíli znamená, že modlitbu kněze bereme za svou a současně ji stvrzujeme (srov. A. Adam, Liturgika, Praha: Vyšehrad, 2001, str. 191).

VSTUPNÍ ANTIFONA

Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Po stavbě babylonské věže a následném rozdělení lidí se lidské dějiny jakoby propadávají do zmatku a zmaru. A právě v takové situaci se rodí nový úsek dějin, který začíná povoláním Abráma. Toto povolání je vsazeno do velkého zaslíbení požehnání, které je protikladem nepožehnaného stavu lidstva. Abrám slyší příkaz „Vyjdi!“. Nemá přitom žádnou jinou jistotu než Boží slovo.

Gn 12,1-4a

Hospodin řekl Abrámovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“ Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

ŽALM 33

Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ

K vytrvalosti při snášení obtíží spojených se šířením evangelia je vybízen Timotej, blízký Pavlův spolupracovník, který byl později ustanoven v Efesu biskupem. Může mít přitom před očima příklad svého duchovního „otce“, Pavla, který kvůli evangeliu snesl mnoho příkoří a nakonec se ocitl v poutech.

2 Tim 1,8b-10

Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.

Zpěv před Evangeliem

V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!

EVANGELIUM

Předzvěstí a předchutí slávy vzkříšení je proměnění, které má posílit učedníky k následování Krista i v jeho utrpení. Ukřižování je nemá přivést ke zpochybňování jeho slov, ke ztrátě víry v jeho oslavení. Proto jsou na hoře pobízeni Otcovým hlasem, aby poslouchali „milovaného Syna“ neboli přijali s vírou Kristovo svědectví: On bude Mesiášem trpícím, ale zároveň vzkříšeným a oslaveným.

Mt 17,1-9

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš--li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Kristovo povolání k nesení kříže a ke slávě je hlavní myšlenkou jeho proměnění na hoře. On, jakožto milovaný Syn Boží a věrný Služebník Jahvův, je pravým „stanem“ přítomnosti Boha uprostřed jeho lidu a místem setkání s ním. V Kristu se totiž setkávají život a smrt, aby jako vítěz vyšel život. Abrámovo povolání pochází od Boha a představuje se jako riskování víry a rozhodování se místo lidské jistoty pro „Boží nejistotu“. Byť se však budoucnost zdá nejistá, Boží ruka je s tímto mužem víry. Skrze Abrámovu trpělivou věrnost se naplňuje Boží příslib. Křesťanovo povolání, jak to připomíná Pavel Timotejovi, je povoláním milosti ke svatosti, k životu a k nesmrtelnosti, tedy ke společenství člověka s Bohem. Vychází však z hříšné přirozenosti a smrtelného bytí. To, co se dnes zdá být nejisté a v očích lidí slabé, může zítra, zásahem Božím, být pevné a neochvějné (srov. 1 Kor 1,25). Mohlo by to však platit i naopak.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 21. 3.

Dan 9,4b-10

Lk 6,36-38

Komentář: Dan 9,4b-10
Pomodli se dnes tuto Danielovu kající modlitbu jako svoji vlastní a tak jako on nezapomínej při tom na Boží věrnost, na jeho milosrdenství a odpuštění.

ÚTERÝ 22. 3.

Iz 1,10.16-20

Mt 23,1-12

Komentář: Iz 1,10.16-20
Není žádného hříchu, který by převýšil Boží milosrdenství. Jde však o to, jestli jsem ochoten své (možná jen malé) hříchy opustit a učit se jednat dobře; zda jsem ochotna přestat jednat zle a hledat spravedlnost.

STŘEDA 23. 3.

Jer 18,18-20

Mt 20,17-28

Komentář: Jer 18,18-20
Nemusím se bát svého protivníka, nemusím mít strach ze svých hříchů. V Boží síle a moci se jim mohu postavit, přijmout Boží odpuštění, uzdravení a pomoc.

ČTVRTEK 24. 3.

Jer 17,5-10

Lk 16,19-31

Komentář: Jer 17,5-10
Kde jsem zasazen ve svém životě? V které oblasti svého života bych měl nasměrovat své kořeny víc k Hospodinu, abych mu patřil, abych přinášela ovoce?

PÁTEK 25. 3. slavnost Zvěstování Páně

Iz 7,10-14; Žid 10,4-10

Lk 1,26-38

Komentář: Žid 10,4-10
Dnes mohu slavit Ježíšovo rozhodnutí přijmout Boží úradek a stát se člověkem, jeho odhodlání splnit Boží vůli a spasit nás svojí obětí.

SOBOTA 26. 3.

Mich 7,14-15.18-20

Lk 15,1-3.11-32

Komentář: Mich 7,14-15.18-20
Pozvi touto Micheášovou modlitbou Pána znovu do svého života, do svých proher, do svých starostí, do svých tužeb, do svého usilování…

Sekce: Bible na neděli i všední dny   |   Tisk   |   Poslat článek známému

[nahoru]

 Odkazy 
 na jiné weby

 Papež František 

 Dominik Duka

 Miloslav Vlk

 Vojtěch Kodet 

 Tomáš Halík

 

iEncyklopedie: on-line slovník

víry čerpat
sílu k životu.
Vira.cz

Najdete nás na Twitteru:

 


 

Obsah vira.cz dle abecedy:

A  B  C  D  E  F  H  I  J 
K  L  M  N  O  P  R  S 
T  U  V  Z  číslice

Náhodný tip

U Toledské brány
Příběhy rytíře Cida





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 1998 - 2016 Vira.cz | Mobilní verze