Naděje pro každého, kdo je ztracený

Denně při sledování médií vidíme chudé, opuštěné nebo ponižované lidi rozvojových zemí, kterých se nikdo neujímá... A co Bůh? Co zaslíbení žalmu? Ujímá se nebo ne? To je oprávněná otázka, kterou si možná nechceme položit nebo ji pokládáme naopak důrazně, se silnou výčitkou. Připojme ale ještě jednu otázku: Nežije vedle mě a možná i ve mně, na první pohled v blahobytu, také chudák, kterého se nikdo neujímá?  Člověk odcizený Bohu, bližním i sobě samému hříchem nebo beznadějí, se kterou hledí na svůj život?

A zde se zaslíbení žalmu naplňuje. Ježíš, jehož zjevení se světu v dnešní svátek slavíme, je nadějí pro hříšníka - přibližuje mu odpuštění. Je nadějí pro toho, kdo nikomu nepatří - Bůh ho chce přijmout za vlastního. Starat se o odstranění hmotné bídy, nespravedlnosti a diskriminace, to je především úkol nás, lidí. Odstranit tu nejhlubší bídu, tedy bídu hříchu a naprosté ztracenosti ale dokáže jen Bůh.

Proto poslal Ježíše mezi nás. A proto má "k ruce" v dějinách všechny, kdo to pochopili a uvěřili mu, aby tuto naději sdělovali a ve svých životech zpřítomňovali.