Australský jezuita Richard Leonard nedávno psal o svých zkušenostech s nepochopitelným utrpením a s povrchními odpověďmi, které kolem utrpení zaznívají. Rozepsal se o tom v knize Where the Hell Is God? (Kde je k čertu Bůh?). I my dnes stojíme tváří v tvář nepochopitelné události, při které přišlo na universitě o život mnoho lidí a další byli zraněni...
Když byl Richard malý, postihlo rodinu velké utrpení. Jeho šestatřicetiletý tatínek zemřel na infarkt. Maminka tehdy zůstala sama s dvouletým Richardem a jeho sourozenci.
Léta běžela a Richarda pak v den jeho dvaadvacátých narozenin vzbudil časně ráno telefon od jeho maminky. Richardova sestra Tracey - zdravotní sestra, se těžce zranila při automobilové nehodě.
Když Richard a jeho matka dorazili do nemocnice, potvrdily se jejich nejhorší obavy: Tracey úplně ochrnula. Maminka se v slzách začala Richarda ptát na smysl tolika utrpení. Byla to pro něj obrovská zkouška víry. Richard tento rozhovor nazval „nejbolestnější a nejdůležitější teologickou diskusí mého života“.
„Kde je k čertu Bůh?“ ptala se maminka.
Richard své mamince odpověděl,
že Bůh je v utrpení s nimi.
„Myslím, že Bůh je také zdrcený,“ řekl Richard.
„Jako Bůh, který truchlí nad ztrátou v knize proroka Izaiáše.
Jako Ježíš, který pláče u hrobu přítele.
Bůh se nevyčleňuje z naší bolesti.
Je naším společníkem v ní,
drží nás v náručí,
nese s námi náš smutek a bolest.“
