„Jeden člověk se chystal na cesty, zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, a odcestoval… Po delší době se vrátil a dal se do účtování. Přistoupil k němu ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.‘ "(srov. Mt 25,14-15.19.24-25)
Ježíšovo podobenství o hřivnách začíná překvapivým projevem důvěry. Pán svěřuje svým služebníkům obrovský majetek a odchází. Nedává jim podrobné pokyny ani je průběžně nekontroluje. Důvěřuje jim, že se svěřeným bohatstvím dobře naloží.
První dva služebníci jeho důvěru přijímají a pouštějí se do díla. Třetí však hřivnu zakopává. Když má své jednání vysvětlit, říká: „Bál jsem se.“ A dodává: „Věděl jsem, že jsi člověk tvrdý.“ Právě jeho představa o pánovi ho ochromila. Ze strachu, aby něco nepokazil, raději neudělal nic.
Podobně i náš obraz Boha zásadně ovlivňuje, jak žijeme. Pokud v něm vidíme především přísného soudce, který čeká na naše chyby, budeme se soustředit hlavně na to, abychom nic nepokazili. Strach nás může připravit o odvahu rozhodovat se, zkoušet nové věci a využívat možnosti, které nám Bůh dává.
Ježíš ale připomíná, že Bůh nám především důvěřuje. Svěřuje nám život, schopnosti, svobodu i odpovědnost. Nečeká, že nikdy neuděláme chybu, ale zve nás, abychom s jeho dary odvážně žili.
Bůh nám důvěřuje.
A co my?
Důvěřujeme mu,
že nám důvěřuje?
A důvěřujeme sobě?
Dokážeme mu důvěřovat natolik,
abychom se nebáli žít?
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.