„Bůh navždy zničí smrt a setře slzy z každé tváře.“ srv. Iz 25,8
Není to tak dávno, co jsem četla vědecký článek, který se zabýval tématem smrtelnosti. Lidský věk se stále prodlužuje, lékařská péče je na vynikající úrovni, přesto se však nestáváme nesmrtelnými a naše tělo pracuje na destrukci sebe sama až k samotnému konci – smrti.
Slovo smrt a jeho plný význam na mě vždy působí tak, že se trochu vyděsím. V okamžiku smrti ztrácím někoho blízkého nebo sama opouštím tento svět. Není možné tuto chvíli nijak obejít, vyhnout se jí. S naprostou jistotou mohu říci, že jednoho dne zemřu.
Je to skutečně tak děsivá představa? Jako křesťanka věřím, že tento okamžik je stejně jako celé mé bytí v rukou Božích - i to, co přijde po této chvíli. Je to jen krok do nového života. Věřím a doufám, že Bůh zničí smrt jako takovou a znovu mě pozvedne v novém životě. A těším se na to, až mi sám setře každou slzu u mé tváře. Cítím, že mě strach pomalu opouští.
Smrt je ten náš nejposlednější krok,
abychom se mohli konečně sejít tváří v tvář s Bohem.
Je to dokončení a vyvrcholení naší celoživotní pouti
a nezáleží na tom, kolik času nám zde bylo dáno,
protože věčný život … je věčný.
Redakčně upraveno
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.