K Ježíšovi přišla jedna kananejská (tedy pro Židy pohanská) žena a křičela: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá. Ale on jí neodpověděl ani slovo. Klaněla se mu a prosila: ´Pane, pomoz mi!´ On jí však odpověděl: ´Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům.´ Ona řekla: ´Ovšem, Pane, jenže i psi se živí kousky ze stolu svých pánů.´ Ježíš jí odpověděl: ´Jak velikou máš víru, ženo! Staň se, jak si přeješ.´ (srov. Mt 15, 22-28)
Znáte ten pocit, když na někoho naléhavě mluvíte, potřebujete jeho pomoc, a on vám neodpovídá? Možná se dívá do mobilu nebo obrazovky počítače, možná prostě jen mlčí. V takové chvíli se v nás probouzí vztek, pocit ublížení, možná uražená ješitnost a chuť se otočit a odejít.
Před podobnou situací stojíme v příběhu z evangelia o setkání Ježíše se zoufalou matkou, která prosí o uzdravení své nemocné dcery. Nejprve hradba Ježíšova mlčení, pak následuje dokonce strohé vysvětlení, že přišel jen pro izraelský národ a přirovnává pohany ke psům… Proč Ježíš vystavil ženu v její největší zranitelnosti takové zkoušce? Jeho slova nás můžou děsit nebo štvát. Jenže pod povrchem tohoto zdánlivě chladného rozhovoru se ukrývá hluboké tajemství o síle důvěry a víry.
Možná to byla důležitá lekce pro učedníky, kteří mohli pochopit, jak hlubokou víru může mít „pohanský“ člověk, kterým sami opovrhovali. A možná dala tato pohanská matka lekci nám všem. Ukázala nám totiž, jak vypadá skutečná velikost víry. Víry, která se při prvním náznaku nezájmu nezmění v ublíženost, ale s odevzdaností a vědomím vlastní křehkosti přijímá i to nejtěžší slovo. Nenechala se ale paralyzovat tichem ani zdánlivým odmítnutím. Věděla, komu věří. Vnímala milosrdné Boží srdce natolik, že si byla jistá: On nenechá nikoho zbytečně trpět. Její vytrvalost nebyla projevem pýchy, urputnosti, ale naprosté odevzdanosti. Nemohlo to mít jiný výsledek, než že na její víru Ježíš nakonec odpověděl.
Kolikrát já selhávám v důvěře v Boží milosrdné srdce?
Kolikrát jsem malomyslná/ý a nedokážu pokračovat, když Bůh zdánlivě mlčí?
Naše víra Boha nikdy nemanipuluje.
On člověka uzdraví, bude-li to pro daného člověka dobré a prospěšné.
Kdo z nás může říct, že naše víra není důležitá?
-redakčně upraveno-
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.