Ježíš mluvil v podobenství: „Otec přistoupil k prvnímu synovi a řekl mu: `Jdi dnes pracovat na vinici.' On odpověděl: `Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel.“ Otec pak přistoupil k druhému synovi a řekl totéž. Ten odpověděl: `Ano, pane', ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ (Mt 21, 28-30)
Výzkumy říkají, že firma lépe prosperuje, když zaměstnanci vezmou pracovní cíl za svůj, než když jsou k práci nuceni tlakem a postihy. Napadá mě, se touto optikou dívat i na Ježíšovo podobenství o dvou synech a na poslání každého člověka ve světě.
První syn měl před otcem pocit svobody, mohl říct svobodně: „Ne.“ Dokonce směl vyslovit banální, až drzou výmluvu: „Mně se nechce.“ A právě tato zkušenost svobody byla základem k tomu, že poté vezme rozum do hrsti a jde na vinici pracovat. Ne proto, že by k tomu byl donucen nebo že by mu někdo vyhrožoval. Ale protože sám převzal odpovědnost za čas svého dne a za rodinnou vinici.
Druhý syn se naopak dívá na otce jako na pána, jemuž nelze odporovat. Možná se otce i bojí. Pocit této povinnosti ale nakonec vede k obojakosti: Říká rychle ústy ano, ale životem ve skutečnosti říká ne.
Ježíšovo podobenství mě může mimo jiné zvát k tomu, abych se rozhodl svobodně. Ne z povinnosti. Ale abych si sám vinici zamiloval, abych převzal kus odpovědnosti, která mi byla nabídnuta za kus světa, ve kterém žiju. Protože jenom když mé rozhodnutí bude skutečně moje, budu na vinici pracovat i tehdy, když se nikdo nebude dívat.
Ne protože se chci zalíbit.
Ale protože mi na vinici -
životě, světě, mém okolí -
a i na mém Otci,
skutečně záleží.
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.