On spasí svůj lid. (Mt 1,21) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Nedělní liturgie

24. 10. 2021

30. neděle v mezidobí - Cyklus B

Když se řekne „vzorný student, pracovník, občan…“, většinou si vybavíme člověka, který je pro ostatní nepříjemný svojí dokonalostí. Vzorný učedník Ježíše vykazuje jiné rysy. Co je principem, na kterém stojí správné následování Krista? Dnešní den také církev pamatuje na misie, modlí se za ně a přispívá na různé misijní projekty.

 

Reflexe k evangeliu:

Odhodit svůj plášť, své "jistoty"… vyskočit….. a jít...
 

 

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Text čtení spadá do období po první deportaci (597 př. Kr.), když byl Jeruzalém obležen a vzdal se Babyloňanům. Tehdy byla část obyvatel odvlečena a Jeremiáš, který zůstal, prorokuje: „…přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům…“ (Jer 30,3). V této souvislosti pak zaznívá i náš text. Příchod žen těhotných a v šestinedělí má dokládat, že jde o pokojný a bezpečný návrat.

Jer 31,7-9

Tak praví Hospodin: „Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!
Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi, spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí.
Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem.“

ŽALM 126

Žalm navazuje na zaslíbení návratu ze zajetí domů, jak čteme v prvním čtení. Lze připojit nejen vzpomínku na dávné události, ale i naději, že Bůh proměňuje každou složitou situaci v našem životě.

Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost.
Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ

Pokračujeme ve čtení listu Židům, který rozebírá, zda mohl být Ježíš veleknězem, který přinesl oběť za nás všechny. Autor nejprve předloží podmínky, které musí velekněz splnit, a následně ukazuje, jak se tyto předpoklady odráží na Ježíšovi. Čteme jen část této úvahy.

Žid 5,1-6

Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón.
Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“, jak říká i na jiném místě: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.

EVANGELIUM

Tento text je velmi důležitý. Představuje v evangeliu předěl – demonstruje vzorový výsledek evangelijní misie. Na slepci lze ukázat, co znamená „setkat se s Kristem“. Nejen být uzdraven od nemoci, ale jako učedník následovat Pána a vstoupit s ním do Jeruzaléma, abychom naplno zakusili sílu Velikonoc.

Mk 10,46-52

Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“
Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“
Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Budeme jásat nad pomocí Páně, budeme oslavovat jméno svého Boha.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Prosíme tě, Bože, dej, ať v nás tvé svátosti působí milost, kterou obsahují, abychom v plné míře obdrželi to, co konáme svátostným znamením. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Před týdnem jsme si v evangeliu připomněli dva Ježíšovy učedníky, kteří se snažili získat výhodná místa v novém politickém uspořádání, jak se domnívali. Jako protiklad se v evangeliu nyní objeví slepý žebrák. Bezmocný, není ani na cestě ani ve městě…, sedí u cesty jako outsider. On však spatřuje naději v Mesiáši. Nenechá se odbýt konvencemi, davem, beznadějí a běží za tím, v koho uvěřil… A Ježíš mu vrací zrak. V té chvíli jako správný učedník neodchází pryč, ale jde za Ježíšem. Ten právě vyšel z Jericha a stoupá příkrým pouštním údolím na Velikonoce do Jeruzaléma. Bartimaios se tak stane svědkem smrti a vzkříšení Krista. A o to v celém evangeliu jde. Vždyť pravá misie nezavádí normalizované postupy, ale otevírá cestu hledajícím, aby našli spásu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 25.10.

Řím 8,12-17; Žl 68;

Dostali jste ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít. Neboť všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.



Mezizpěv – Žl 68,2+4.6-7ab.20-21
Náš Bůh je Bohem spásy.

Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují,
ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
Spravedliví se však radují, jásají před Bohem
a veselí se v radosti.

Otec sirotků, ochránce vdov
je Bůh ve svém svatém příbytku.
Bůh zjednává opuštěným domov,
vězně vyvádí k šťastnému životu.

Ať je Pán žehnán každý den,
nosí naše břemena, Bůh, naše spása.
Náš Bůh je Bohem spásy,
Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.

Lk 13,10-17

Tato dcera Abrahámova neměla být osvobozena od pouta v den sobotní?

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš učil v sobotu v jedné synagoze. Právě tam byla žena už osmnáct let posedlá duchem způsobujícím nemoc: byla celá ohnutá a vůbec se nemohla napřímit. Jakmile ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě a řekl jí: „Ženo, jsi zbavena své nemoci“; a vložil na ni ruce. Okamžitě se narovnala a velebila Boha. Představený synagogy však těžce nesl, že Ježíš uzdravuje v sobotu; řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat. V ty dny tedy přicházejte a nechávejte se uzdravovat, a ne v den sobotní!“ Pán mu však odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého býka nebo osla od žlabu a nevede ho napojit? A tato žena je přece Abrahámova dcera a satan ji měl spoutanou plných osmnáct let; ta neměla být osvobozena od toho pouta v den sobotní?“ Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad všemi podivuhodnými činy, které on dělal.

Komentář: Řím 8,12-17
Neškodí připomenout ani dnešnímu křesťanovi, že náš vztah k Bohu není otroctví, ale synovství. Právě vědomí společného Otce tvoří bratrské vztahy.

ÚTERÝ 26.10.

Řím 8,18-25; Žl 126;

Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři! Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí.



Mezizpěv – Žl 126,1-2ab.2cd-3.4-5.6
Velkou věc s námi udělal Hospodin.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce,
byli jsme jako ve snách.
Tehdy byla naše ústa plná smíchu
a náš jazyk plný jásotu.

Tehdy se říkalo mezi pohany:
„Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“
Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin,
naplnila nás radost.

Hospodine, změň náš osud,
jako se mění údolí na jihu země.
Kdo sejí v slzách,
žnout budou s jásotem.

Vycházejí s pláčem,
když nesou semeno k setí:
přijdou však s jásotem
a přinesou své snopy.

Lk 13,18-21

Zrnko vyrostlo a stal se z něho keř.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

(Ježíš) řekl: „Čemu se podobá Boží království a k čemu ho přirovnám? Je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na své zahradě; vyrostlo a stal se z něho keř, takže ptáci se uhnízdili v jeho větvích.“ A potom řekl: „K čemu přirovnám Boží království? Je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“

Komentář: Řím 8,18-25;
Lidský hřích, sobectví, působí porušení; nejen lidské duše, ale i přírody, kterou člověk drancuje. Celé tvorstvo doslova úpí očekáváním. Od člověka, který dostal „první dary Ducha“, očekává Bůh rozumnější chování…

STŘEDA 27.10.

Řím 8,26-30; Žl 13;

Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři! Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí. Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.



Mezizpěv – Žl 13,4-5.6
Důvěřuji v tvé slitování, Hospodine!

Shlédni a vyslyš mě, Hospodine, můj Bože!
Rozjasni mé oči, ať neusnu v smrti,
aby neřekl můj nepřítel: „Zdolal jsem ho!“
Ať nejásají moji protivníci, že jsem klesl.

Já však důvěřuji v tvé slitování,
pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce,
zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.

Lk 13,22-30

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: `Pane, otevři nám!', odpoví vám: `Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: `(Vždyť) jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: `Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“

Komentář: Řím 8,26-30
Možná, když je má modlitba oproštěná od slov, když jsem prázdný před Bohem, může do mě vlít svého Ducha. V takové modlitbě mohu a mám být obrazem Jeho Syna!

ČTVRTEK 28. 10. svátek sv. Šimona a Judy

Ef 2,19-22; Žl 19;

Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

(Bratři!) Už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek.



Mezizpěv - Žl 19 (18), 2-3.4-5 Odp.: Řím 10,18b
Všude na zemi pronikl jejich hlas.

Nebesa vypravují o Boží slávě
a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
Den dni o tom podává zprávu,
noc noci sděluje poučení.

Není to slovo a nejsou to řeči,
jejichž hlas by nebylo slyšet.
Do celé země vychází jejich hlahol,
až na konec světa jejich slova.

Lk 6,12-19

Vyvolil z nich dvanáct, které nazval apoštoly.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš vyšel na horu, aby se modlil; a celou noc strávil v modlitbě s Bohem. Když se rozednilo, zavolal k sobě své učedníky a vy-volil z nich dvanáct, které nazval apoštoly: Šimona, kterého pojmenoval Petr, jeho bratra Ondřeje, dále Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona, kterému říkali Horlivec, Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem. Ježíš sestoupil z hory a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z ce-lého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Přišli, aby ho uslyšeli abyli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravováni byli také ti, které trápili nečistí duchové. Každý z toho množství lidí se ho snažil dotknout, protože z něho vycházela síla a uzdravovala všechny.

Komentář: Lk 6,12-19
Náš Pán si vyvolil svých Dvanáct po noci, kterou strávil v modlitbě. Chci s Ježíšem bdít a modlit se za svou zemi, za nástupce apoštolů v mé vlasti…

PÁTEK 29.10.

Řím 9,1-5; Žl 147B

Přál bych si, abych já sám byl proklet pro své bratry.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři! Mluvím pravdu – vždyť jsem Kristův – nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem Svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus. Bůh, který je nade všecko, buď velebený navěky! Amen.



Mezizpěv – Žl 147B,12-13.14-15.19-20
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina!

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina,
chval svého Boha, Sióne,
že zpevnil závory tvých bran,
požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj
a sytí tě jadrnou pšenicí.
Sesílá svůj rozkaz na zemi,
rychle běží jeho slovo.

Oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
Tak nejednal se žádným národem:
nesdělil jim svá přikázání.

Lk 14,1-6

Když spadne někomu z vás dítě nebo býk do jámy, nevytáhne ho hned v den sobotní?

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když (Ježíš) přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. A hle – nějaký vodnatelný člověk se octl před ním. Ježíš se ujal slova a položil znalcům Zákona a farizeům otázku: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ Oni však mlčeli. Dotkl se ho tedy, uzdravil ho a propustil. Jim pak řekl: „Když spadne někomu z vás dítě nebo býk do jámy, nevytáhne ho hned v den sobotní?“ Na to mu nedovedli odpovědět.

Komentář: Lk 14,1-6
Z přítomnosti Ježíšovy neměli radost, ale „dávali si na něj pozor“. Kéž takový nikdy nejsem, ani ve vztahu ke služebníkům církve.

SOBOTA 30.10.

Řím 11,1-2a.11-12.25-29; Žl 94

To, že byli židé vyloučeni, přineslo světu smíření (s Bohem); až budou znova přijati, bude to úplné vzkříšení z mrtvých (Řím 11,15).

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři! Ptám se: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Rozhodně ne! Já jsem přece také Izraelita, Abrahámův potomek z Benjamínova kmene. Nezavrhl Bůh svůj lid, který si napřed vyhlédl. Ptám se tedy: Klopýtli tak, aby padli nadobro? Rozhodně ne! Ale pro jejich pád přešla spása na pohany, aby na ně začali žárlit. Když však už jejich pád znamená pro svět bohatství a (obrácení) jejich malého počtu pohany obohatilo, tím spíše (se to ukáže, až se židé obrátí) v plném počtu! Bratři, nechci vás nechat v nevědomosti, jak je to s tímto tajemstvím, abyste se proto nespoléhali jen na svůj vlastní názor. Část Izraele se zatvrdila, dokud nevstoupí (do církve) pohané v plném počtu, a tak bude zachráněn celý Izrael, jak je to v Písmu: `Přijde ze Siónu vykupitel a odstraní od Jakuba bezbožnost. A v tom bude záležet moje smlouva s nimi, že zahladím jejich hříchy.' Pokud jde o evangelium, jsou (Božími) odpůrci, a to k vašemu prospěchu. Pokud však jde o vyvolení, jsou mu drazí kvůli svým praotcům. Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné.



Mezizpěv – Žl 94,12-13a.14-15.17-18
Nezavrhne Hospodin svůj národ.

Šťastný člověk, jehož vychováváš, Hospodine,
a ve svém zákoně vyučuješ,
abys mu popřál klidu od zlých časů.

Neboť nezavrhne Hospodin svůj národ
a své dědictví neopustí.
Ale právo se vrátí ke spravedlnosti,
následovat ji budou všichni upřímného srdce.

Kdyby mně Hospodin nepomáhal,
brzo by odpočívala duše má v tichu smrti.
Jen si pomyslím: „Má noha je vratká“,
už mě podpírá, Hospodine, tvá milost.

Lk 14,1.7-11

Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když (Ježíš) přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. Přitom si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: `Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: `Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Komentář: Lk 14,1.7-11
Láska k Pánu ať spočívá v radosti z jeho přítomnosti. Ani nemusím trvat na nejbližším místě u něj. Model pro uspokojivé a vyrovnané vztahy v církvi!

 

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:

 

KRATIČKÉ ZAMYŠLENÍ
"Téma týdne" reflektující text z neděle
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

 

VIDEO-ÚVODY K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz 

 

 

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody. (Jr 17,5)


Konference Jak slyšet Boží hlas s Petem Greigem 
22. – 23. 3. 2024 v Praze. 

Velikonoce - informace, význam

Velikonoce - informace, význam
(24. 3. 2024) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční vigilie, příběh Velikonoc, mazanec recept

Fotogalerie - Miloslav kardinál Vlk

Fotogalerie - Miloslav kardinál Vlk
(18. 3. 2024) 18. 3. 2017 zemřel Miloslav kardinál Vlk. Publikueme několik amatérských fotografií...

Jiří Grygar (* 17. 3. 1936)

(16. 3. 2024) Český astronom a astrofyzik, významný popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry, za…

Co je to mazanec?

Co je to mazanec?
(16. 3. 2024) Co je to mazanec... Několik osvědčených receptů na velikonoční mazanec.

Vyšla již čtvrtá řada oblíbeného seriálu The Chosen

Vyšla již čtvrtá řada oblíbeného seriálu The Chosen
(15. 3. 2024) The Chosen: Často jdeme jeden krok vpřed a dva kroky vzad. Elizabeth Tabish, představitelka Marie Magdalény,…