Viditelný svět je jako mapa,
která zobrazuje nebe -
- věčný příbytek živého Boha.
(Jan Pavel II.)
Stvořil Plejády i Orióna,
temnoty mění v jitro
a den zatmívá v noc;
volá mořské vody
a rozlévá je po povrchu země
- jeho jméno je Hospodin.
Jeho věčnou moc a božství,
které jsou neviditelné,
lze vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle.
(Am 5,8; Řím 1,20)
BOHU NA STOPĚ
Člověk se učí vidět Stvořitele tím, že rozjímá krásu jeho stvoření.
Lidská inteligence může odhalovat ruku Umělce v podivuhodném díle, které dovršil. Rozum může poznat Boha prostřednictvím přírody - Boha osobního, nekonečně dobrého, moudrého, mocného a věčného, Boha, který svět přesahuje a současně je ve svém stvoření nejintimněji přítomen... Ježíš nás naučil vidět ruku Otce v kráse polních květů, nebeském ptactvu, hvězdné noci, poli připraveném ke žni, ve tvářích dětí a v potřebách druhého. Pokud pozorujeme vesmír se srdcem čistým, uvidíme také Boží tvář (viz Mt 5,8), protože zjevuje tajemství prozřetelné lásky Otcovy. Nemůžeme ale mísit Stvořitele s jeho stvořením. (Podle Jana Pavla II.)
Člověk je dobrým pánem přírody
jen za předpokladu,
že přijal Boha za svého Pána.
(Podle Pavla Kosorina)
PŘÍRODA, BůH A ČLOVĚK
Ptám se slunce: Kdo tě stvořil?
Ptám se ptáků: Kdo vás obdaroval křídly?
Obracím se na moře: Kdo ti uložil být klidným, šumět, smát se, nebo bouřit? Jaké tajemství ukrýváš ve svých hlubinách?
Ptám se vesmíru: Kde je tvůj počátek a konec?
Ptám se hlubin země: Znáte vy tajemství svého počátku?
A vy, vrcholy hor, pokryté sněhem, vy bystřiny a potoky, ptám se vás, odkud pocházíte?
Pozoruji na jaře rozkvetlé ovocné stromy, zelená pole a lesy a ptám se jich: Kdo vás povolal k životu, kdo dýchá ve vašich srdcích?
Hledím na květinu na svém stole a ptám se jí: Co ty mi budeš vyprávět?
Pronikám ke svému srdci a při každém jeho úderu se ptám: Kdo tě uvedl do pohybu, abych já mohl žít?
Odpověď šumí jako moře, vše oznamuje jen to jedno jediné poselství:
Bůh je náš počátek! On nás vymyslel a On nám daroval život, abychom mohli být. (Podle Tomislava Ivančiče)
MODLITBA MOTÝLA
Bože, co jsem to jenom...?
Už to mám, moře květů, slunce, díky Bože.
Ten závan ze záhonu růží...
Co jsem to jenom...?
To kapka rosy skulila se do náruče květu samou radostí.
Upozornění: web vira.cz - je kvůli široké prezentaci
začleněn do bezplatné výměny internetové reklamy.
Obsah náhodně generované reklamy
není redakcí webu určován
a nemusí tedy souviset s jeho obsahem ani záměry !
Viditelný svět je jako mapa, 
Verze k tisku
