Otázky

Ztratila jsem velmi drahou bytost, zemřela na rakovinu, v hrozných bolestech, viděla jsem ji v posledních hodinách jejího života, ztrápenou, nešťastnou, plnou bolesti a beznaděje. Kladu si otázku, proč se člověk narodí, je šťastný, krásný, svěží a mladý, když pak zestárne, onemocní a musí zemřít?

Říkám si, co když zde jsme opravdu náhodně, jak nám tvrdí věda, co když jsou těla jen shluk atomů, molekul, bílkovin a nevím, čeho ještě, co když naše vědomí, uvědomování si sebe sama (to, co je nazýváno duší) je jen produktem hmoty a s naší smrtí zanikne?

Prosím, odpovězte mi na pár otázek:

1. Když člověk zemře, co se stane s jeho pamětí? Zapomene okamžitě svůj život nebo nějakým způsobem funguje dál, jeho duše (jeho já) je odděleno od hmoty-těla, ale jinak je stále takový, jakým byl na zemi? Vše, co nám zajišťuje mozek, je obtisknuto do duše? Tedy, až zemřu, budu moci myslet dál, cítit lásku bližních, vědět, že jsem žila?

2. Kdy jde člověk do nebe? Bezprostředně po smrti nebo čeká na vzkříšení všech mrtvých, takže po celou dobu "spí"?

3. Jaká těla budou vzkříšena-budeme po vzkříšení vypadat tak, jako těsně před smrtí a pak dostaneme nová těla? Nedokážu si ta nová těla představit, budou podobná těm našim během života, když jsme byli mladí? Co když nepoznám své příbuzné, když budou mít jiná těla?

4. Všichni pak budeme žít po boku našeho Pána, nedokáži si to představit-to spolu budou žít lidé co žili ve 12.století spolu s těmi, co žili v 21.století, nebo prostě budeme po boku lidí co žili ve stejné době jako my? Budeme mezi sebou mluvit stejnou řečí, jakou jsme mluvili na zemi?

5. Moji rodiče jsou věřící, jsou pokřtěni, byli u svat.přijímání, chodili do kostela jako mladí, nyní tam ovšem nechodí. Jsou to dobří čestní lidé, dostanou se do nebe?

6. Podle čeho jdou lidé do nebe? Může se tam dostat i vrah, který se např. dva roky před smrtí obrátí k víře? Bojím se, že v nebi budou ti, co třeba půlku života bezcitně páchali zlo a ti, co byli dobrými lidmi a žili čestně, budou zatraceni, jen proto, že nevěřili v Boha, např. uvěřili vědě, nebo se prostě nemodlili a tak. Může se tam dostat i nevěřící?

Budu vám vděčná, když si najdete čas a odpovíte. Zatím vám přeji hezký zbytek dne a děkuji.

Milá…
to je skvělé, že máš odvahu se ptát.
Tvoje otázky se trefují do černého, co se týká základních rozměrů křesťanské naděje.
To co Ti nyní budu psát je společná naděje nás křesťanů, kterou také osobně sdílím. Věřím, že Bůh skrze Krista na tyto otázky skutečně dává odpovědi. A snažím se v této radosti prožívat své dny...
A mohu Ti říci, že je to docela fajn.

Ad 1.
Věřím, že Bůh povolal člověka k životu, který smrtí nekončí, ale mění se, takže jedním ze základních pilířů mé naděje je, že v plnosti svého lidství (tedy tělesně i duševně) bude můj život pokračovat i po tělesné smrti. Jak to bude konkrétně, to se nechám překvapit. Věřím, že Bůh je dost mocný na to, aby svůj slib, který nám dal, splnil a jsem hodně zvědavý, jaké to bude.

ad 2.
O tom jak se bude odehrávat čas mezi osobní smrtí a koncem našeho současného světa křesťané diskutují po celá staletí a otevřeně je třeba říci, že skoro vše jsou jen teologické dohady. Čemu věříme jako na základě Písma jistému je, že se každý člověk potká s milujícím Bohem hned po smrti, a buď Boha přijme či odmítne. Jestli toto setkání, těch, kteří po smrti přijmou Boží pozvání, bude pak ještě nějak proměněno po konci světa, to je otázka, na kterou není jasná odpověď. Zkrátka uvidíme...

ad 3.
Tady to je podobné. My věříme, že se z nás nestanou po smrti "třepetající se dušičky", že naše lidství s celou svojí tělesností bude přijato do slávy nebe (to je podstata katolické slavnosti Nanebevzetí Panny Marie - ona je ta první, která i se svojí tělesností je už v nebi). Jak to ale bude konkrétně zase nevíme ale věříme, že to bude mnohem více prima, než by si člověk dokázal vůbec představit.

ad 4.
Věřím, že v nebi skutečně bude možnost vzájemného setkání ve společenství bratří a sester, které půjde i skrze čas. Takže se těším, že se člověk potká i s lidmi, kteří svoji cestu víry šli za úplně jiných podmínek a v jiném čase. Ale věřím, že to, co bude jednotící, bude společná zkušenost setkání s Bohem, který nás volá jménem, zná a má rád.

ad 5. a ad 6.
Jak jsem napsal již výše, věřím, že jen člověk sám může ve své pýše a sebestřednosti odmítnout Boží pozvání ke společenství v nebi. Tedy primárně účast na radosti v nebi záleží na otevřenosti každého jednotlivého člověka vůči dobru, pravdě, lásce a ne na chození do kostela. No a pak má šanci i člověk, který se dobru otevřel i později. A i později pochopil, že to, co konal před tím, bylo zlo a pěkný průšvih, litoval toho a sám na sobě zakusil, že Bůh je ten, kdo odpouští a kdo skrze kříž Ježíše Krista na sebe vzal hrůzu veškerého zla, aby ji proměnil a nás pozval právě k radosti z dobra, které je pro Boží lásku silnější než jakékoliv zlo.

Tak my křesťané věříme. A já Ti držím palce, abys radost z této víry mohla sdílet s námi.