Upřímnost ve vztahu?

Jak by měl vypadat manželský vztah, co se týká upřímnosti? Měli by si manželé otevřeně říkat všechno narovinu? Na jednu stranu cítím, že by to dobré bylo. Ovšem někdy může dojít k situaci, kdy si tím nejsem jistá. Např. se může stát, že se manželka zamiluje do cizího muže, ale je přes to rozhodlá zůstat se svým manželem a být mu věrná. Na jednu stranu cítí, že kdyby se mu s tím svěřila, že by se tím mohla posílit vzájemná důvěra. Na druhou stranu si říká, že to je věc, která se prostě stává a řeší ji jen se svým zpovědníkem a manžela tím nechce zatěžovat, protože ví, že Bůh jí v tom pomůže. Navíc manžela by to mohlo mrzet a nemusel by věc zcela jasně pochopit, ale protože se nestalo nic vážného, tak o tom manželovi neřekne. Co je správnější?

Já osobně ještě vdaná nejsem, ale již se nad touto otázkou zamýšlím, protože přítele mám. Věrná jsem mu byla po celý náš vztah vždycky. V této otázce ale opravud němám až tak jasno, v čem všem odahlit mému příteli svou minulost. A nechci to nějak pokazit, ale udělat, co je dobré. Proto vás prosím o radu.

Začátek dotazu se týká manželství, ale jak dále pokračujete, ukazuje se, že je problém ve vztahu jiném, kdy se s partnerem teprve poznáváte.


Doba chození
je pro poznávání obou velká šance.

Proto se doporučuje dobře se vzájemně poznat, aby pak bylo pravděpodobnější, že v manželství, které má být trvalé, vás tolik věcí nepřekvapí. Kalkulovat tedy v době chození, že partnerovi něco ze sebe zamlčím, popř. se budu dělat jinou než jsem, skýtá riziko, že se mi to v manželství vymstí. V této době se učíte také spolu komunikovat procházet prvními nedorozuměními a konflikty. Taková příprava je pro stabilní vztah nenahraditelná.

Není tedy, co tajit. Otevřenost se ve vztahu s výhledem do budoucna v tomto případě zcela jistě vyplatí, Vám, partnerovi. Kdyby se mělo stát, že byste se už v počátku o vztah obávala, není to vztah rovnocenný a jako takový nemá perspektivu.



V manželství
je ta situace nepatrně odlišná.

Není to tak, že by se manželka nemohla dostat do situace, kterou popisujete ... manželství je zodpovědný úkol, který přináší své plody, je - li poctivě naplňován slib úcty, lásky a věrnosti vůči partnerovi. Přináší na jedné straně mnoho krásného, ale manželství znamená také pořádnou práci - tentokrát na sobě. Je to samostatné rozhodnutí dvou svobodných lidí žít život spolu a v jeho naplňování hrají roli nejen emoce, ale také rozum a vůle... V manželství je možno růst do plnosti lidství a k němu určitě otevřenost a upřímnost patří.

Mohou ale nastat v manželství i chvíle, kdy může být přílišná
"upřímnost" i na škodu věci. Například (jak píšete), když se patrner/ka zamiluje do někoho jiného, ale jde pouze platonické a jednorázové zamilování, které se dále nerozvíjí, anebo dokonce snad i o jednorázovou "nechtěnou" nevěru.
Nemusí zde být řešením, se této zátěže svědomí zbavit tím, že tuto tíhu přehodím na druhého partnera a myslet si, že se tím věc (pro mě) vyřešila...



Přeji Vám, abyste našla odvahu ve vztahu neuhýbat, svěřovat Váš vzájemný vztah sama i společně s partnerem Bohu, abyste tak skutečně našla, zda je to ten pravý, který pro Vás může být skutečnou oporou po celý život.

Nakonec není nad to zeptat se přímo partnera, co on si myslí o otevřenosti ve vztahu, jak konkrétně Váš vztah v tomto smyslu hodnotí apod. Otevřenost je rozhodně hodnota, kterou musí sdílet ve vztahu oba, stanovit si její pravidla apod.



K tématu Vám doporučuji knihu: O šťastném manželství s Jaro Křivohlavým, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz



(-apo-ima)

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Láska v partnerství, příprava na manželství, Láska v manželství