Otázky

Vím, že církev jasně odmítá sebevraždu. Je však alespoň v nějakém případě možné toto jednání tolerovat? Vždyť přece existují případy, kdy je trápení nesnesitelné a je lepší ho ukončit,
A jaké místo má přímluva za lidi, kteří si vzali život?

Z křesťanského hlediska sebevražda jako taková je vnímána pochopitelně negativně. Člověk si život nedal, nemá tedy právo si ho ani vzít. Život máme od Boha jako úkol, a tento úkol nemáme právo z vlastní vůle ukončit.

Tento úkol může znamenat také to, že v některém období svého života budu povolán trpět. Podílím se tak na výkupném utrpení Ježíše Krista jako hlavy společenství církve - jeho těla.

Klasická definice hříchu zní, že jde o vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona. Je však otázka, do jaké míry sebevrah v době, kdy si sahá na život, jedná vědomě či dobrovolně. V jakém vnitřním rozpoložení musí být člověk, který si vezme život? Nakolik jedná svobodně? Nejedná pod vlivem nemoci nebo Zlého?... Často páchají sebevraždy právě lidé duševně nemocní. U nich se dá předpokládat, že rozlišovací schopnost byla např. díky depresi, vyčerpanosti z nemoci, bludům, halucinacím snížena nebo dokonce nebyla vůbec. Proto by se spíše hodilo označení "sebezabití".

Řešení sebevraždy konkrétního člověka je tedy o něco složitější.

Každý jednotlivý člověk, který si z jakýchkoliv důvodů vzal život, je v rukou milosrdného Boha, který jediný o něm ví naprosto všechno. Církvi nenáleží soud, ten náleží pouze a výhradně Bohu, který bude soudit spravedlivě a milosrdně. O mnoho více k tomu říci nelze.

"Hospodin nesoudí podle zdání, ale vidí do srdce. Zkoumá hlubiny lidského nitra a zná všechny utajené pohnutky. A proto se katolická církev zdráhá vynést definitivní soud a spíše prosí a přimlouvá se i tam, kde se to podle povrchního mínění zdá být marné. Tedy ano, za každého živého i zemřelého je možné a má hluboký smysl se modlit. " -tob-

Máte-li ve svém okolí někoho, kdo se pod vlivem duš. nemoci zabil, určitě se za něj modlete. Nechte za něj jednou za čas sloužit mši svatou. A důvěřujte. Důvěřujte, že Boží milosrdenství je mocnější než jakákoliv lidská slabost a beznaděj. Pokud cítíte, že sám nezvládáte bolest z toho, co se stalo, nebojte se obrátit na někoho ve svém okolí - dobrého přítele, známé, duchovního nebo třeba i psychologa.