Duch svatý vás poučí. (Lk 12,12) - Biblický citát na dnešní den

17.1.2012, jul

Povolání - přešlapování na místě

Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Povolání, boží vůle

Chvála Kristu!
Píšu Vám ohledně otázky "povolání". Zůstávají mi stále některé otázky, s nimiž si nevím rady už dlouho. Věřím, že Pán dal každému, i mně, nějaké povolání nebo poslání. Jenže já mám už pár let po škole a stále se míjím s tím, co u sebe poznávám právě jako "povolání" dané Bohem. Mám za to, že bych se měla vydat cestou zasvěceného života v řeholním společenství. Také jsem časem několik takových poznala, abych si ověřila původ toho nápadu. Což vlastně k mé radosti i k mému zděšení leccos potvrdilo. Jedno konkrétní společenství je takové, že ani sama nevím proč, něco mi říká, že je to ono. Ale jsem tak trochu zbabělec. Nechce se mi takhle "obnažovat", kdybych se někam takhle hlásila.
...
Taky se mi nechce věřit, že by zrovna mne, neasketickou, individualistickou povahu, Bůh k něčemu takovému volal. Marně se pokouším ty myšlenky zapuzovat, vrací se stále a o to silněji, čím víc je ignoruji.

Nic se neděje, jen přešlapuji z místa na místo, přetvařuji se před kamarády i rodiči, ve společenství. V modlitbě svěřuji svůj strach udělat krok do neznáma, strach, že řádový způsob života prostě nezvládnu, ptám se, zda Bůh může chtít, abych tím opustila své staré rodiče? Nebyl by to hřích? Mnozí by se na takový krok mohli dívat jako na nezodpovědný a sobecký, rodiče nevyjímaje.
Nebo mám tedy radši žít s pocitem, že v podstatě marním čas svého pozemského života a nedělám, co by se Mu líbilo? Potom by byli rodiče spokojení a navenek by bylo vše v pořádku. Nespočívá ale právě v tomto právě "kříž"? Potom bych vlastně jen čekala na konec...ale nevím, zda bych nebyla jako onen služebník, co zakopal hřivnu do země....

Byla bych zde tedy ráda za každou odpověď. Samozřejmě vím, že mi nemůžete poradit ve stylu "udělej to či ono", ale budu Vám vděčná třeba za nějakou radu.

Ať Vám Pán žehná

Odvaha udělat první krok

Milá …
Díky za tak upřímný, otevřený dopis. Myslím, že rozumím Vaší touze po štěstí, naplnění, smysluplnosti vlastního života, Vaší touze naplnit Boží vůli, která je určená právě pro Vás a v níž tušíte, že je „to pravé ořechové“ pro Váš život. A myslím, že rozumím i tomu přešlapování na místě. Bůh nás volá, má pro nás plán, jak píšete, Bůh zároveň plně respektuje naši svobodu. Což se v některých případech, a zdá se mi, že i tato Vaše situace tam patří, může zdát trochu i jako nevýhoda. Jak by se nám v takové chvíli hodilo, kdyby nám Bůh poslal např. dopis, kde by bylo jasně napsáno, co máme udělat, my bychom to udělali a bylo by. (A nebyli bychom pak za to rozhodnutí vlastně ani tolik zodpovědní…:-) - tušíte, že tady ale něco trošku nehraje?) Bůh si přece přeje naši svobodu, naši aktivitu, naši spolupráci s Jeho vůlí.

Jak chápu z Vašeho dopisu, Vaše rozhodování se, přemýšlení, jakým směrem se v životě vydat, je docela komplikované, každá s variant v sobě skrývá úskalí, která ji činí zdánlivě neuskutečnitelnou, jakmile už se zdá, že je třeba se rozhodnout a konat, vyvstane jedno velké „ALE“… Mnohdy je to mučivé a ochromující. Mnoho z nás tím prošlo, prochází a bude procházet. Nevím, jestli to tak úplně je, ale já si myslím, že člověk, který hledá a chce ve svém životě plnit Boží vůli, se tomu nevyhne. Jsem ale přesvědčena, že člověk, který opravdu touží plnit Boží vůli, z toho vyjde vítězně a to právě proto, že ho sám Bůh tím provede. Takže i jestli se právě cítíte zmatená a plná obav, můžete se radovat z jistoty, že On Vás v tom nenechá. Opravdu nenechá. A jen On zná způsob, který je pro každého člověka nejlepší.

Co tedy dělat? Rad by byla možná spousta, ale jak sama víte, rozhodnout se budete muset, a jistě budete chtít, sama. Ale co je určitě nejdůležitější, to je DŮVĚŘOVAT BOHU. A taky je potřeba být ochotna trochu „vyjít ze sebe“, nebrat se tak vážně. Jak píšete – nechce se Vám „obnažovat“. Jistě, máte na to plné právo, někdy ale člověk potřebuje „hodit za hlavu“ takovéto obavy, dovolit si nemyslet na to, co si o mě kdo pomyslí, vzdát se představy, že musím mít vše pod kontrolou. Možná se to zdá bláznivé a z pohledu dnešního světa nerozumné, ale je to velmi, velmi důležitá věc. Jen tak totiž může být člověk opravdu svobodný, může opravdu důvěřovat Bohu, spolehnout se na Něj. A pokud v srdci cítíte konkrétní rozhodnutí, pokud vnímáte ujišťování od Boha, že to volání Vašeho srdce je Jeho voláním, pak je odvaha udělat konkrétní krok na místě. A Bůh v takové chvíli dává odvahu, dává ujištění. Někdy dokonce je potřeba ten krok udělat a pak teprve člověk pocítí potvrzení té cesty nebo naopak pozná, že se má vydat jinudy. Pokud opravdu toužíte znát Boží vůli a jste ochotna za ní opravdu jít, můžete se Boha ptát a očekávat, že odpoví. Nebojte se jej ptát, ale buďte ochotna naslouchat. Bůh má pro každého jiný způsob, ale opravdu odpovídá. A stojí při nás.

Přeji Vám hodně odvahy a radostné, pokojné důvěry v Boha, ať už se rozhodnete jakkoli, ať už Vaše kroky povedou kamkoli. Možná Vás Bůh nechá, abyste se opravdu sama rozhodla, protože je pro Něj nejdůležitější, aby to rozhodnutí bylo skutečně Vaše a plně svobodné, v tom rozhodnutí Vás ale podpoří a dá Vám ujištění, že to z Jeho vůle jste se rozhodla a že můžete této cestě důvěřovat. Možná Vám dá sám vědět, kterou cestu si pro Vás přeje, ale přitom Vám dá zakusit, že tuto cestu opravdu svobodně přijímáte, že Vaše srdce si ji vybírá. Jak říkám, pro každého má jedinečný způsob. Ale ať si zvolíte cokoli, ať je to cesta za Ním. Ať to není ani prosazování vlastního nápadu, který by nebyl veden Bohem, ani přešlapování ze strachu, ani rezignace, ani útěk, ani falešné ohledy nebo cokoli podobného. Ať je to cesta k lásce, k plnému životu.

Ještě krátce k Vaší rodině. Bůh si zcela jistě přeje, abyste je milovala, k tomu nás povolal. Láska k nim ale nemusí vždy znamenat naplnění všech obvyklých představ. Vaše rozhodnutí jim nemusí být vždy milá. Ale jsou a mají to být Vaše rozhodnutí, ne jejich. A Bůh ani na ně rozhodně nezapomíná, tím si můžete být jistá. On ví nejlépe, jakou roli máte v jejich životech hrát, jak jim můžete nejvíc prospět. I své rodině máte být darem. A nejlepším darem budete, když budete žít plný život, k jakému Vás povolal Pán.
Bůh Vám žehnej!

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle

Zápas o každodenní modlitbu - P. Józef Augustyn

(19.10.2017) Již tradiční rekolekce s P. Józefem Augustynem pořádá Pastorační středisko od 10. do 11. listopadu 2017...

Bůh sám je původcem krásy, aneb podzimní variace

(14.10.2017) Boží věčná moc a jeho božské bytí je možné poznat světlem rozumu z toho, co stvořil (Řím 1,20)

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(12.10.2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se...

Modlete se za politiky, i za ty chybující

(9.10.2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!
(9.10.2017) Zveme vás k přečtení říjnového čísla.

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.