Chraňte se před chamtivostí. (Lk 12,15) - Biblický citát na dnešní den

24.9.2015, pf

Jednat se svými podřízenými "po křesťansku" vždycky neumím

Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Povolání, boží vůle

Dobrý den.

Lze uznávat všechny křesťanské hodnoty (tedy lásku k lidem bez konfliktů, milé chování atd.), pokud je člověk ve vedoucí pozici ve firmě?

Podle mě to zcela nejde, jelikož každý vedoucí pracovník musí mít respekt, a čím je výše, tím větší respekt musí samozřejmě mít. Jenže jak ho můžou podřízení respektovat, když na ně bude stále ve jménu křesťanství hodný nebo milý? Myslím si, že by s takovým řízením daleko nedošel.

Co si o tom myslíte? Lze skloubit křesťanství s vysokou pracovní pozicí, kde je nutno operativního řízení i za cenu hádek nebo trestů?

Díky za odpověď. 

Šéf by měl být laskavý a důsledný. Někdy se to bez konfliktů neobejde.

Vážený pane,

ptáte se, zda lze respektovat křesťanské hodnoty (dle Vás například milé chování k lidem a lásku k nim bez konfliktů) a zastávat vedoucí pozici ve firmě. Každý vedoucí by přeci měl mít respekt. Lze tedy skloubit funkci, kde je vysoká míra operativního řízení i za cenu hádek a trestů, s něčím, jako je křesťanství?

Vaše otázka je položená zajímavě. Skoro by stálo za to vytvořit skupinu z řad šéfů firem, aby o ní přemýšleli po celý jeden rok. Předpokládá totiž nejen pochopit hlubší souvislosti, ale také konfrontovat naše zkušenosti s dalšími, kteří upřímně hledají své místo a svůj styl. Pokusím se naznačít tři směry, kudy se dá přemýšlet.

1. Co to je křesťanství? Chápu ho správně? Nejsem také občas “nechápavý”? Nestalo se mi, že se prostě “bojím zeptat?” Ty dvojí uvozovky zde nejsou náhodou. Jde o citáty z textu Evangelií v místech, kde se učedníci bojí Ježíše zeptat, nebo kde jim stále něco ne a ne v hlavě docvaknout. Ježíš s nimi ztrácí trpělivost a skoro - možná až zoufale - klade otázku, jak něco tak prostého nedokážou ani po desáté pochopit.

Jsme si jisti, Vy i já, že všemu z poselství Ježíše rozumíme? Jeho učení je totiž pozváním na cestu, abychom hledali odpověď na konkrétní výzvu v dané době. Není to rozhodně nějaké heslo (Chovejte se mile! Miluj bez konfliktu!), jak bych mohl s trochou nadsázky napsat na plakát do vchodu firmy na základě Vašeho dotazu.

Není to naopak? Kde je křesťan, tam je napětí a konflikt. Uvnitř v jeho srdci především. Pak ve vztahu s jeho nejbližšími. A také s jeho dosavadní cestou: věřit znamená přeci ptát se, v čem se musím obrátit nebo změnit smýšlení a postoj.

2. Co je vlastně člověk? Plátce daně? Spotřebitel? Zákazník? Partner? Anebo snad výrobní jednotka, která má podávat stále vyšší výkony? Alespoň to člověka napadá, když čte některé příručky pro manažery.

V učení Ježíše je to přeci jinak. Každý tam má své místo. Každý dostane pozvání, které je na míru jeho možnostem a které ho konfrontuje s jeho limity a s požadavkem sebrat se a jít dál. 

Když si vezmeme v úvahu, že nás Bůh stvořil, pak jsme každý svým způsobem dílo umělce či originál. Jak to ale šéf firmy má asi pojmout, když má sto originálů a má je naučit tahat za jeden provaz, vykazovat výsledky, uspokojit akcionáře a nedělat z lidí roboty nebo hlupáky?

Potkal jsem řadu úspěšných manažerů, kteří se mi stali živými vzory a kteří neslevili nic z nároků, včetně těch, které na ně kladla víra v křesťanského Boha.

Na otázku, co je člověk, bych za sebe odpověděl, že by mohl být chápán jako vztah. Vztah závislosti. Všichni potřebujeme někoho, koho milujeme nebo kdo miluje nás. Představa, že se budeme emancipovat a užívat si života bez ostatních a že se staneme vzájemně perfektně dokonale zastupitelnou součástkou výrobního řetězu, je skličující. Je nejen sobecká a nereálná, ale je také postavena na lži.

Antropologicky vzato je totiž člověk uhněten z materiálu, který vztah Já a Ty nutně potřebuje. Takový vztah, kdy si nemusím druhého kupovat a kdy mu nemusím za nic platit.

Co to znamená pro můj život? V čem potřebuji druhé? A kde potřebují oni mě? Co je pro mě nejdůležitější? Jakou to má cenu? A dá se to vůbec koupit? Vztahy soutěže nebo vztahy ekonomické jakkoli mohou být důležité pro člověka (i pro firmu), nejsou přeci jediným možným typem vztahu. Je třeba také přemýšlet o nezištnosti, o dávání, o sdílení a o závislosti.

3. Nakonec stojí za to připomenout, že nic není tak snadné a černobílé, jak by se mohlo zdát. Každý den něco popleteme, úmyslně nebo mimoděk. Každý den máme pokušení hodit věci za hlavu, ochabnout a přestat se snažit. Pokud máme obstát, vyžaduje to velkou vůli a kázeň. Sebekázeň u sebe, ale také smysl pro povinnosti u ostatních. Jako šéf si nemohu dovolit po svých podřízených něco chtít a sám to neplnit. Můj falešný postoj brzy prohlédnou a vezmou to jako pozvání k podvádění.

Jsem-li šéfem, pak bych měl osvědčit velký smysl pro pravidla a pro to, abych je sám dodržoval.

Vím, že to může vypadat jako pěkně naaranžovaný obrázek. A tak mi dovolte závěrem jednu osobní vzpomínku. Měl jsem na starost tým expertů v poměrně složité době na poměrně složitém místě. Bylo na nás hodně vidět, psalo se o nás pravidelně v novinách. Hodně jsem se snažil každého brát jako osobnost, ale ne všichni mi rozuměli a musel jsem doslova bojovat - se sebou, s každým z nich, s podílníky a akcionáři, abychom našli společnou řeč a odpovědně plnili úkoly.

Když jsem se po letech setkal s jedním z podřízených, řekl mi, že mi děkuje. Prý vždy oceňoval mou laskavou důslednost, s níž jsem po něm vyžadoval výsledky. Velmi mě to potěšilo: šlo o člověka, který nebyl nijak zákeřný, ale byl naprosto bez energie a bez jiskry. A stálo mě hodně úsilí, abych “z něj” a z jeho týmu něco dostal. A teď slyším, že on můj styl vedení chápal jako cestu laskavé důslednosti.

V tom spojení je dvojí - důslednost, tedy jít s druhým až do konce, dokud neodevzdá úkol. A laskavost, která mu nechá svobodu v tom, jak si to zařídí.

Přeji Vám, abyste sám měl dobrého šéfa, nejlépe laskavě důsledného! A také abyste s týmem, který máte na starosti, uměl trpělivě pracovat. Nakonec totiž sám uvidíte, že nejen Vy máte za úkol vést a učit své podřízené, ale že se od nich také ledaccos můžete přiučit a o sobě dozvědět. To bez poctivé práce na sobě, které nás učí křesťanství, může být nereálné.

A na to, že přitom budou lítat ostřejší slova, poroste napětí nebo bude konflikt, můžeme vsadit už teď. Myslím, že by to bez toho nejen nešlo, ale že by to byla tak trochu i nuda.

Přeji Vám úspěšné hledání a dobrou cestu.

 

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle, Křesťanská etika, hřích, Víra a život (život z víry)

Zápas o každodenní modlitbu - P. Józef Augustyn

(19.10.2017) Již tradiční rekolekce s P. Józefem Augustynem pořádá Pastorační středisko od 10. do 11. listopadu 2017...

Bůh sám je původcem krásy, aneb podzimní variace

(14.10.2017) Boží věčná moc a jeho božské bytí je možné poznat světlem rozumu z toho, co stvořil (Řím 1,20)

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(12.10.2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se...

Modlete se za politiky, i za ty chybující

(9.10.2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!
(9.10.2017) Zveme vás k přečtení říjnového čísla.

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.