Otázky

Je mi 30 let a již 10 let velmi miluji člověka, který však již partnerku dávno má, je ženat a tím pro mě navždy nedostupný. Je mi však svým srdcem i duší natolik blízký a tím pro mě zcela výjmečný, že já sama už nedokážu milovat někoho jiného, i když jsem se o to několikrát pokusila.

Můj každodenní život se stal jedním řetězem trápení a smutku. Pořád se snažím prosit Boha o to, aby mi ukázal cestu životem, protože nevím, co dál. Připadá mi, že můj život je úplně prázdný, nenaplněný, nemám v něm, co bych budovala, nezmůžu se na to, abych milovala někoho dalšího...

Ve svém dopise zmiňujete své dlouholeté city k ženatému muži, který je Vám zřejmě celých těch deset let nablízku. Možná, že právě tato častá blízkost, ať již je to Váš kolega v zaměstnání, přítel či soused či někdo, kdo se ve Vašem okolí vyskytuje často, je příčinou Vašeho denodenního smutku a trápení. Možná, že cílené dlouhodobé vyhýbání se člověku, který Vám není lhostejný, by napomohlo Vaši situaci vyřešit.

Vím toho o Vás, příliš málo z Vašeho kratičkého dopisu, abych mohla usuzovat nějak hlouběji o Vašich citech a vnímání lásky a života vůbec. Možná snad by bylo dobré naučit se vidět určité věci v životě čistě racionálně a logicky a také k nim tak přistupovat.

Jestliže cítíte, již dlouhodobě pocit prázdnoty a netěší Vás život bez cíle, doporučila bych Vám určitě domluvit si setkání v poradně pro partnerské vztahy či psychoterapii, která se vztahy mezi lidmi přímo zabývá. Myslím si, že v poradně by Vám mohli pomoci, protože jedině verbalizace Vašeho problému, který ovlivňuje neblaze kvalitu Vašeho života, Vás zbaví tíže z nenaplněného citu. Jsou schopni Vám též pomoci s hledáním nového smyslu života, jiných úhlů pohledů na vztahy a komunikaci s lidmi vůbec.