Pokoj tomuto domu. (Lk 10,5) - Biblický citát na dnešní den

10.9.2012, tut

Jak si najít cestu víry a pravdy?

Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Hledání Boha, víry

Od doby, co jsem začal používat rozum a chápat věci okolo sebe, jsem vždy cítil, že nějaká vyšší moc musí být. Smysl a odkaz křesťanství chápu, vyznávám křesťanské hodnoty, myšlenky křesťanů se mi zamlouvají, až na některé myšlenky katolické církve (teď mě jen napadá předmanželský sex).

Dá se říct, že jsem člověk založený duchovně, ale domnívám se, že mi chybí vyznání. Chybí mi něco, v co bych věřil. Jen pouze vím, že nějaká vyšší moc, resp. Bůh, musí být. Dá se říct, že hledám Boha. Avšak na druhou stranu, věřím, že k Bohu existuje mnoho správných cest. Např. křesťanství, islám, či východní náboženství resp. filozofie jako třeba hinduismus, budhismus nebo konfucianismus. Všechna tato (i jiná) náboženství jsou dle mě jen trošku jinačím zjevením jednoho a toho samého původního Zdroje. Čas od času zkouším také s Bohem promlouvat, nechávám mu otevřené vrátka do světnice, ale postupně v tom ztrácím nějaký smysl. Zdá se mi, že rozmlouvám pouze sám se sebou.

Prostě, i se všemi vlivy na můj život, které jsem výše podrobněji popsal, nevím, jak se dát na cestu víry srdcem. Rozumem tak nějak chápu Boha a duchovní život, ale srdcem vůbec ne. Jsem z toho občas velmi zmatený. Snažím se hledat Boha, ale nedaří se mi to.

Připadá mi, že čím víc a čím intenzivněji hledám Boha, tím víc se mu vzdaluju a tím víc ho nechápu. Dalo by se to také poměrně hezky přirovnat k lesní cestě, která se najednou rozbočuje do mnoha menších a menších cestiček, ale já nejsem schopen si nějakým způsobem vybrat tu, která se mi „hodí do krámku“, a jít dále. Tak prostě stojím na místě a váhám…

Děkuju předem za Váš čas při čtení otázky a případném sestrojení odpovědi, velmi si toho vážím!

Nejdůležitější je naše srdce

Je skvělé, že o světě kolem nás a o tom, zda je nějaká síla nad námi, přemýšlíš a nějakým způsobem Boha hledáš. Z tvého dotazu mám dojem, že přeci jen hledáš cestu k osobnímu Bohu. To, že je křesťanský Bůh osoba (nebo osobami :) ale tím tě zatím nechci zatěžovat), není zas úplně běžné v ostatních náboženstvích. Ale zároveň je pro nás daleko jednodušší vztah s takovým Bohem navázat, protože ve svém životě máme spoustu vztahů s osobami, ať už jsou to příbuzní, kamarádi, kolegové. Samozřejmě, komunikace s lidmi kolem nás může být různá.

Rozhovor s Bohem bych asi nejvíc přirovnala k povídání s dobrým přítelem nebo partnerem, který mě dobře zná, ale hlavně vím a prožívám, že mě má rád. Tedy že mě nepodrazí, nezraní mě, nebude mě do ničeho nutit. Boží láska je opravdu veliká a bez hranic, proto je možná pro nás nepředstavitelná, protože s něčím takovým nemáme moc tady na zemi zkušenosti: i ty nejúžasnější zážitky lidské lásky jsou nějak ohraničené nebo třeba i podmíněné, což u Boha není. S Bohem tedy můžeš mluvit úplně svobodně, přesně tak, jak to cítíš, i mu třeba říci, že se ti zdá, že mluvíš sám se sebou. Nebo ho poprosit, aby se ti dal víc poznat. On všemu tomu rozumí, protože nás stvořil, tedy ví, čím vším je naše komunikace s ním omezená.

Mluvíš o cestě víry srdcem, což je skvělé, protože to je přesně to, co každý potřebujeme. Byť absolutně nezavrhuji přemýšlení o víře, studium, doporučila bych ti určitě i přečíst si něco o Bohu či modlitbě, možná si přečíst nějaké evangelium, v našich pochybnostech nám zkrátka také pomůže četba i rada od druhých.

Ale máš absolutně pravdu, že srdce je to nejdůležitější. Pokud bychom totiž přečetli stovky knih a naše srdce zůstalo stejné, bylo to k ničemu. Proto je dobré nějakým způsobem zkusit svoje srdce otevřít Bohu nebo nechat Ho působit na naše emoce, vnitřní hnutí. Trochu těžce se hnutí srdce popisují, protože srdce to je naše nitro, naše nejniternější já, které třeba nikdo ani pořádně nezná, ale Bůh ano. Proto před ním můžeme být takoví, jací jsme a nemusíš se bát, protože on tě přesně takového přijímá a miluje.

Velmi mne zaujal konec tvého dotazu, kde popisuješ pocit, že čím víc se Bohu přibližuješ, tím, víc ti připadá, že se vzdaluje. A víš, že to není nic zvláštního? Já vím, toužíš, ostatně jako každý po tom, abys cítil, že Bůh je ti blízko, že ho poznáváš. Takový zážitek ti moc přeju a doufám, že ti ho Pán brzy dopřeje :) Ale možná i skrze toto vzdalování ti ukazuje, že je prostě daleko větší než naše představy, jeho majestát si ani nedovedeme představit, vždyť věříme, že křesťanský Bůh stvořil celý vesmír a vše, což je opravdu nepředstavitelné. Tak bych Tě chtěla i uklidnit, že i velcí mystikové tento pocit vzdalování znali.

Přeji ti tedy, abys poznal i Boží blízkost a náruč jeho lásky i vše, co z lásky k Tobě Boží Syn pro tebe udělal. Také Ti přeji hodně světla do Tvého hledání.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry, Náboženství různá

Bůh sám je původcem krásy, aneb podzimní variace

(14.10.2017) Boží věčná moc a jeho božské bytí je možné poznat světlem rozumu z toho, co stvořil (Řím 1,20)

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(12.10.2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se...

Modlete se za politiky, i za ty chybující

(9.10.2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!
(9.10.2017) Zveme vás k přečtení říjnového čísla.

Jak (ne)mluvit o sexu - nové číslo časopisu Rodinný život

Jak (ne)mluvit o sexu - nové číslo časopisu Rodinný život
(5.10.2017) Nové číslo časopisu je věnováno tématu, které „hýbe světem“, a právě proto je potřeba o něm...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.