Cítím se spíše jako sympatizant křesťanství než jako křesťan

Dobrý den,
nejsem z věřící rodiny, o Bohu a Ježíši jsem se dozvěděla před mnoha lety. Od té doby jsem začala hledat křesťanský sbor, kde bych jednak cítila přijetí ze strany lidí ze sboru a jednak poznávala Boha.
…
Potkávala jsem věřící lidi, slýchala různá svědectví o tom, jak Bůh nějakým způsobem v jejich životě zasáhl, dal se jim poznat, oni najednou cele uvěřili v Boha, ve vykoupení skrze Ježíše, jak Bůh začal promlouvat do jejich konkrétního života, oni se nechali pokřtít, atd.

Já jsem však ve svém životě nic takového neprožila. Věřím v Boha, který je dobrý, ale nedaří se mi uvěřit, že za mě Ježíš zemřel. Neříkám, že to není pravda, ale nemůžu také říct, že tomu věřím. A tak se cítím spíše jako sympatizant křesťanství než jako křesťan. Chtěla bych být také pokřtěna a přijímat večeři Páně, ale z uvedeného důvodu by to asi nebylo správné.

Hodně mě to tíží, léta se už za to modlím a někdy mívám pocit, že mě Bůh nechce. Je pro mě velmi těžké se dívat, jak druzí přijímají večeři Páně a já nemůžu. Křesťané také často říkají, že Bůh promlouvá do jejich konkrétních životních situací. V mém životě se dějí jak dobré tak i špatné věci, ale nevím jak mám poznat, které z nich působí Bůh a jaká je Boží vůle pro mě.

Křesťané také říkají, že Bůh jim ukázal svou vůli prostřednictvím oddílu v Bibli, který právě přečetli. Mně se tohle nestává a často si při čtení Bible uvědomím, že text vnímám jako událost, která se odehrála někdy dávno v historii, ale nevnímám z textu nějaké vedení pro můj konkrétní život, snad jenom to, abych se chovala k lidem hezky. Proto Vás prosím o radu.

Milá …
jsem rád, že se i dnes vyskytnou lidé jako Vy, kteří upřímně hledají Boha, touží po poznání Krista a chtějí patřit k rodině Božích dětí.

Asi nejvíc mě ve Vašem dotazu zarazilo, že míváte pocit, že Vás Bůh nechce. Proč si to myslíte? Protože Vaše víra nemá stejné charakteristiky jako víra těch, kteří o ní vydávají obdivuhodná svědectví v křesťanských sborech, kteří hovoří o svých mimořádných zážitcích s Bohem? Kdyby bylo pravdou, že Vás Bůh nechce, tak bych Vám poradil, abyste celé to hledání Boha zabalila a začala se konečně věnovat něčemu užitečnému. Oba však tušíme - a křesťanská víra to potvrzuje -, že opak je pravdou.

Možná, že Vaše víra je po těch letech hledání a očekávání konkrétního Božího projevu již daleko hlubší a silnější, než si sama myslíte. Možná, že právě toto “Boží mlčení” je pro Vás tou nejlepší přípravou na jeho plné přijetí do Vašeho života. Možná, že k Vám již mnohokrát promluvil, jen jste si toho nevšimla. Zde mám na mysli všechny ty takzvané náhody, moudrá slova druhých, gesta lásky nebo každodenní zázraky - východ slunce, naše probuzení, naše zdraví, naše schopnost myslet, věřit a milovat..., na které jsme si zvykli tak, že již nejsme schopni nad nimi žasnout.

Bible nás učí, že cesta víry je hluboce spojená s cestou lásky (viz 1 Kor 13). Člověk, který miluje, se stává takovým, jakým ho Bůh chce mít. Srdce milujícího člověka se pak stává schopným vidět Boží působení ve vlastním životě i rozlišovat, co od nás Bůh konkrétně chce. Tímto způsobem se též stáváme podobnějšími Ježíši Kristu. Tato blízkost nám umožňuje vytvořit si s ním osobní důvěrný vztah a pochopit, co pro nás znamená jeho život, smrt a vzkříšení.

Mým hlavním doporučením je tedy znovu či nově začít milovat, a to láskou, která se nezištně dává do služby Bohu, zvláště skrze službu bližním; láskou, která přesahuje rovinu citů a stává se vyjádřením naší dobré vůle a hlubin našeho srdce; láskou, která nám pomáhá zapomenout na sebe, překonávat temnoty a pochybnosti a hlavně nám umožňuje nově vidět.

Věřit tedy neznamená vše již o Bohu pochopit, ani to nemusí znamenat mimořádné zážitky a příjemné pocity; spíše to znamená nabrat ten správný směr a vytrvat v něm. Bůh dál zůstane tajemný, ale my se mu můžeme svěřit. Naše dny budou úplně normální, ale my v nich můžeme žasnout nad Božími dary a zpívat Bohu díky za každou maličkost. Někdy se budeme cítit docela špatně, ale i tehdy můžeme pokojně věřit, mít naději a milovat.

Milá …, z Vašeho dotazu mám dojem, že Váš směr je již dobrý a že by stačilo docela málo, abyste udělala onen rozhodující životní krok.

Poslední věcí, kterou bych Vám doporučil, je nalezení nějakého duchovního průvodce, se kterým byste mohla o věcech víry a své životní duchovní cesty otevřeně hovořit a on by vám pomohl v navigaci mezi úskalími. Takový člověk by Vám mohl být velkou pomocí nyní i v budoucnu.

Přeji Vám hojnost Božího požehnání na Vaší dobrodružné cestě víry!

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry