Bůh a armáda?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub

Internetový rozhovor s hlavním vojenským kaplanem - podplukovníkem Tomášem Holubem

Hlavní kaplan Armády České republiky Narozen 1967 v Červeném Kostelci. Po maturitě na gymnáziu absolvoval v letech 1985 - 1993 teologické studium v Litoměřicích, v Salzburgu a v Praze. Studia Během přerušní studií vykonal základní vojenskou službu. Promován byl na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1993) a byl vysvěcen na kněze. V letech 1993 - 96 byl farním vikářem v Kutné Hoře a vyučoval na místním církevním gymnáziu. V roce 1996 nastupuje do armády do vznikající Vojenské duchovní služby AČR jako první vojenský kaplan české jednotky IFOR/SFOR v Bosně a Hercegovině. Po návratu sloužil jako kaplan 4. brigády rychlého nasazení. Od 3. 6. 1998 je hlavním kaplanem AČR. Informace o Duchovní službě v armádě naleznete na: www.army.cz/acr/kaplan

Že se křesťané angažují v charitě, zdravotnictví a sociální sféře vyplývá jaksi z podstaty jejich víry. Ale angažovanost křesťanů - natož duchovních v armádě? V internetovém rozhovoru s hlavním vojenským kaplanem se lze mimo jiné ptát, zda a proč je v armádě zapotřebí kněží a duchovních; zda v armádě mají mít své místo i křesťané; jak pohlíží Bůh na násilí a zlo a zda v boji s násilím nefunguje armáda spíše na principu vytloukání klínu klínem... On-line rozhovor, do kterého se může zapojit každý uživatel internetu, proběhne v úterý 25.4.2006 od 15:00 hod. Otázky lze klást již nyní.
Odpovědi zapisuje -AK-

:

Z rozhovoru

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

(Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 14:00)

redakce www.vira.cz:

Není protimluvem, že církev působí v armádě? Není to popřením poslání církve?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Dokument o církvi v současném světě začíná slovy, že radosti a starosti dnešního člověka jsou radostmi a starostmi církve. Jestliže společnost bohužel musí i v dnešní době posílat mladé lidi do armády, pak se mi zdá naprosto správné, že radosti a starosti těchto lidí jsou doprovázeny ze strany církve. Vždyť jde o lidi ve vypjatých situacích, které si sami mnohdy vůbec nezvolili. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 14:26)

redakce www.vira.cz:

Jak se vojenští kaplani dívají na to, co se odehrálo a děje v Iráku?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Vojenský kaplan demokratického státu v podstatě svého poslání nemá za úkol posuzovat v politické a etické rovině, zda je válka správná či nikoliv. To nejdůležitější pro něho je, že má doprovázet vojáky, kteří musí do války jít na rozkaz a kteří tam byli vysláni na základě rozhodnutí demokratické vlády a demokratického parlamentu. Toto tvrzení má samozřejmě své hranice při jasném postoji svědomí, že to, co se děje, je jednoznačně špatné. Jsem přesvědčen, že tento pohled však takto jednoznačně ve vztahu k Iráku čeští vojenští kaplani nemají. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 14:30)

redakce www.vira.cz:

Mají vojenští kaplané za úkol obrátit armádu na víru?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Nemají. Vojenský kaplan hájí svobodu svědomí a lidství. A to i v případě, že pro člověka sloužícího v armádě je tato svoboda svědomí naplněna právě odmítáním Boha. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 14:39)

Tomáš:

Má vojenský kaplan stejně tvrdý fyzický výcvik jako ostatní vojáci, dnes už profesionálové?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Ano. Vojenský kaplan má ve výcviku stejné podmínky jako ostatní vojáci. Pouze se necvičí v ovládání zbraně. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 14:44)

Petruše Tojšlová:

Je něco, co nestíháte? Co s tím?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Nestíhám spoustu věcí, které bych chtěl a peru se s tím. A zdá se mi, že jedna z nejdůležitějších věcí je umět ve správnou chvíli vypnout. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 14:53)

j. novak:

je něco, z čeho by si od armády mohla vzít příklad taky církev? co byste rád z principů voj. života přenesl do svého křesťanského života?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Myslím, že církev, a tedy my, bychom se mohli inspirovat schopností týmové spolupráce, citem pro férovost a možná i dochvilností, věcmi, které bez velkých řečí docela ulehčují život. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 14:54)

snh :

1.Je křestan schopný někoho zabýt 2.Já jako křestan určitě ano.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Křesťan má právo a někdy i povinnost bránit ty, kteří jsou mu svěřeni. Je možné, že to někdy znamená i zabít. Proto Vaše přiznání k tomu, že byste byl schopen zabít, není ve své podstatě nekřesťanské. Nicméně člověk jako křesťan by měl doslova klečet na kolenou, aby byl této krajní povinnoti ve svém životě uchráněn. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 14:55)

Vladimír:

Jak je možné, že duchovní jedné náboženské organizace žehnají zbraně určené k zabíjení lidí téže náboženské organizace. Musí jim být přece dobře známý výrok Ježíše v evangeliu Jana 13:33,34, a Mat. 2:36 - 39?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Jsem přesvědčen, že duchovní křesťanských církví nežehnají nikdy zbraně, ale dojde-li již k tragédii války, tak prosí za ty, kteří ne z vlastní vůle, ale z politického rozhodnutí musí nasazovat své životy. Nejde o organizaci, ale o konkrétního člověka, který stojí tváří v tvář možné smrti. V takové chvíli je asi nesprávné, aby duchovní nebyl člověku nablízku. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 14:57)

Honza:

Pěkný den. Jak se slučuje s křesťanstvím válka v Iráku,v Jugoslávii a v dalších státech, kde si USA zosobňují právo ochránce demokracie. Jak vlastně tento stát vznikl? Vznikl na základě vyvražďován původního obyvatelstva a přivlastňením si jejich majetku. A tuto politiku se snaží uplatňovat všude tam, kde nechtějí skákat jak hrají.Proto nebyly nejsou a nebudou nikdy u těchto států bráni jako osvoboditelé, ale jako dobyvatelé. Ono povraždit obyvatelstvo, vše jim rozbít zničit a potom se stavět jako pomocníci s tím, že jim pomohou, ale jen pokud jim vše zaplatí a nechají se okrádat, to není ochrana demokrace.Neptřebují si vlastně USA vyzkoušet nové zbraně a nechtějí se zbavit těch co jim rezaví ve skladech?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Domnívám se, že právě případ války v Jugoslávii a případ války v Iráku ukazují na obrovské dilema, zda v danou chvíli je použití vojenské síly opravdu tím nevyhnutelným posledním prostředkem, který je správné použít. Dnes se velká většina odborníků kloní k názoru, že v Jugoslávii přišla ochota vojensky zasáhnout příliš pozdě a tím bylo zbytečně zmařeno obrovské množství lidských životů. Na druhé straně jsou lidé, kteří se domnívají, že použití síly v Iráku přišlo zbytečně brzo a bylo ještě možné hledat nevojenské řešení vážné hrozby. Jsem přesvědčen, že přes všechny jednostranné a mnohdy sobecké zájmy jednotlivých států hledá i dnešní demokratický svět odpověď na otázku po použití síly právě v tomto napětí mezi příliš brzy a příliš pozdě. Zastávám názor, že i přes veškerou touhu po moci přece jen není v západním světě podkladem pro válečná rozhodnutí pouze hájení vlastních zájmů, jež neberou ohled na nikoho jiného.(Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:01)

Petr Jiras:

Myslím si, že bojovat z důvodu obrany státu neodporuje křesťanství (pokud se nezabíjejí bezbranní civilisté), ale co kdyby jste byl nucen bojovat například za totalitní moc, nebo kdyby jste měl zabíjet bezbranné civilisty?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Jsem přesvědčen, že bojovat za totalitní moc či zabíjet bezbranné civilisty je v příkrém rozporu s křesťanskou etikou. Znám z historie opravdové hrdiny, kteří i za cenu vlastního života takovouto vojenskou službu odmítli. Nejen jejich příklad nás zavazuje. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:08)

Marjanka:

Otazky ponekud osobni (ale dobre vam tak ;) Pochybujete? Jsou chvile, kdy se nemuzete modlit?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Pochybuji, pochybuji... a jsou chvíle, kdy se nemohu modlit... Ale věřím, že i takové chvíle patří k autentickému prožívání naší víry. Tak se pokouším bojovat a důvěřovat...(Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:10)

Ivan Havlíček:

Myslím, že jste to v tom názvu trochu vystihli. I kaplan v armádě může být "guma", bohužel. A jak se proti takové gumě bránit Tomáši? Existuje nějaký recept všeobecně platný jak eliminovat gumáctví (zelený mozek) v armádě? Děkuji za odpověď

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Milý Ivane, z naší společné zkušenosti moc dobře víme, že obecně platný recept na nebezpečné vojenské zezelenání neexistuje. A myslím, že i naší společnou zkušeností je, že jednou z velkých pomocí je zakotvenost v živém společenství věřících křesťanů, které s armádou není spojeno. Obecné je snad možné říci, že zezelenání armády brání právě co nejširší propojenost s občanskou společností. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:11)

Jakub:

Dobrý den. Chtěl jsem se zeptat, co bych měl udělat, abych se stal kněžím v armádě. Jaké jsou požadavky na školu a jiné? Děkuji. Pán s Vámi

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Milý Jakube, podrobně je možné si přečíst podmínky na stránkách www.army.cz/kaplan. Obecně je možno říci, že duchovním v armádě se může stát člověk, kterého do této služby vyslala jeho vlastní církev a který má odpovídající fyzické a zdravotní předpoklady platné pro příslušníky české armády. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:14)

P.Tomáš Bahounek OP:

Milý Otče, nemám žádnou otázku, nýbrž jen takovou nabídku pro další povzbuzení ve vašem požehnaném díle. O vojenské etice nebo úžeji deontologii jsem mockrát přednášel a dosud občas přednáším v Brně i jinde. Přednáším podle svých poznámek, které jsem částečně publikoval. V současnosti je nabízím zájemcům na internetu, i ke stažení pod http://www.cormier.cz/, pod oddílem profesionální etika - vojenská etika. Bůh Vám žehnaj! P.Tomáš Bahounek OP

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Milý Otče, děkuji za odkaz, ještě jsem se nestihl na Vaše stránky podívat, ale určitě to udělám. Zdravím do Brna. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:14)

:

Ahoj kmotře Tome, chtěla jsem se Tě zeptat, jaké jsi měl představy, než jsi začal kmotrovat na JUMPu a jak se naplnily či nenaplnily, když nad tím uvažuješ zpětně. Díky, Jana, klan 3

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Ahoj Jano, na Jumpu se mi strašně moc líbilo, a tak se tam letos těším znovu, třeba se potkáme. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:16)

Benedikt:

Dobrý den. Zahlédl jsem Vás na Aricidiecézku v sobotu před květnou nedělí. Ač jsem byl na jiné skupince, chtěl bych se zeptat, jak se Vám tam líbilo a jak hodnotíte toto setkání. Děkuji.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Milý Benedikte, na arcidiecézku to bylo fajn a ze setkání jsem měl opravdu radost. Doufám, že Tobě se tam taky líbilo. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:17)

Marek:

Buďte zdráv, Tomáši! Mohu-li, položím více otázek. 1) Máte také nějakou zábavnou historku z mise či vojenského prostředí? Slyšel jsem pár zážitků od P. Zdíka a bylo to super. Je tedy nějaká veselá na kterou si vzpomenete? 2) Nechybí Vám "klasická" pastorace? 3) Máte oblíbený biblický citát? 4) Když jste se hlásil do semináře, asi jste nečekal, že jednou budete sloužit v armádě, nebo ano? Můžete alespoň trošku popsat rozhodování se o povolání ke kněžství? Děkuji. Nechť Vás Pán provází na všech Vašich cestách a díky za vše, co děláte!

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Milý Marku, veselé příběhy z vojenského prostředí moc vyprávět neumím, P. Zdík je na tom mnohem lépe, tak mu to radši přenechám. Klasická pastorace mi úplně nechybí, mám možnost o volných nedělích různě zastupovat, a tak si ji docela užiji. K mým oblíbeným biblickým citátům patří například: "Pravda vás osvobodí" z Janova evangelia. Svoji cestu ke kněžství jsem vnímal jako velmi reálné pozvání z Boží strany, kterého jsem si byl od okamžiku, který si dodnes velmi dobře pamatuji a který je takovým mým vnitřním tajemstvím, velmi dobře vědom. Jsem za tu nabídku Hospodinu docela vděčný.(Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:19)

Olda Nermuť:

V kterépak farnosti se na Vás po odchodu z armády mohou věřící těšit?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Otec biskup Dominik mi o Velikonocích oznámil, že s velkou pravděpodobností uvažuje o mém působení v Pardubicích. Tak uvidíme. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:22)

Marie Štruncová:

Dobrý den pane podplukovníku, ta uniforma vám moc sluší. Zajímalo by mě, kdo pečuje o Váš šatník, kdo Vám pere, žehlí apod. Uniformu přeci nemůžete dát do pračky! Z vlastní zkušenosti vím, že to není dobrý nápad.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Vážená paní Štruncová, vojenský šatník je docela rozsáhlý, a tak jsem moc vděčný jedné dobré duši, která mě vysvobodila od toho, abych si to nešikovně musel všechno prát a žehlit sám. A přiznám se, že jestli všechno strká do pračky, nebo to pere ručně, vlastně vůbec nevím. Něco posílá do čistírny. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:23)

Ludvík:

Měla německá armáda ve druhé světové válce své kaplany? A Spojenci? Na čí straně byl Bůh?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Německá armáda měla své kaplany stejně jako spojenci. Věřím tomu, že Bůh byl blízko všem těm, kteří kvůli lidskému zlu a lidské nenávisti v této válce umírali, ať na jedné či na druhé straně. A jsem strašně rád, že k mé víře patří také přesvědčení, že Bůh je spravedlivý soudce. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:24)

Ludvík:

Zabil byste kaplana nepřátelské armády, kdyby vás chtěl zabít on?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Jsem beze zbraně, tak bych ho neměl čím zabít. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:26)

Ludvík:

Žehnáte zbraně, aby zabili co nejvíce lidí - nepřátel?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Zbraně zásadně nežehnám. Setkal jsem se ale s tím, že mě o to vojáci opravdu prosili. Žehnat zbraně je ale naprosto proti tomu, co si myslím, že je podstatou žehnání, tedy přání dobra. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:26)

Hanka:

Dobrý den otce, jak se může věřící člověk smířit s tím, že má zabít své nepřátele? A když je navíc mnohdy sporné jestli jsou nepřáteli, kteří opravdu ohrožují pokoj, lásku a životy druhých nebo jsou nepřáteli jen díky rozhodnutí politiků. Jak lze žít v tom rozporu, když Ježíš říká milujte své nepřátele? Děkuji mnohokrát za odpověd.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Vážená a milá Hanko, smířit se s tím, že člověk někdy musí volit menší zlo jako jedinou alternativu, je opravdu těžké. Ale pro mne osobně přece jen není rozporem, že pro lásku k těm, které mám chránit, jsem ochoten proti nepříteli vystoupit silou. Možnost, že se člověk zmýlí v tom, kdo je skutečně nepřítelem, je důvodem, že křesťanská etika vždy mluví o použití síly jako o tom úplně nejposlednějším prostředku, jak se cokoli dá vyřešit. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:28)

Lenka z Havířova:

Pokoj Vám, Otče! U nás v Havířově před delším časem sloužil kaplan, který nyní dělá vojenského kaplana v Jaselských kasárnách ve Staré Boleslavi. jmenuje se P.Pavel Kuchař, a pak také ještě P.Petr Fiala, který je nyní vojenským kaplanem v Opavě. Znáte se osobně, máte možnost nějakého setkávání se se všemi vojenskými kaplany v ČR nebo i ze zahraničí? Ať Vám Bůh žehná ve Vaší službě!

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Milá Lenko, Otce Pavla a Otce Petra samozřejmě znám velmi dobře, společně se všemi kaplany se pravideně potkáváme a je pro nás velkou radostí, že jsme dobrá parta. Setkávání s kaplany ze zahraničí je také součástí mé služby. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:31)

Jarda :

Dobrý den pane kaplane,chtěl bych se Vás zeptat, zda-li by bylo vhodné pro křesťana přihlásit se na vojenskou školu a později se stát vojákem z povolání.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Milý Jardo, služba v armádě je něčím, co může být i životní cestou pro aktivního křesťana. Znám hodně takových kluků i holek a vše záleží na Tvém poctivém rozhodnutí, zda v tom vidíš cestu, kterou jako křesťan máš kráčet. Každý vojenský kaplan Ti rád v Tvém přemýšlení pomůže. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:33)

Ivo Potůček:

Vážený pane podplukovníku, jsem věřící katolík, ovšem bavím se i při četbě Švejka. Tak mne potěšilo, že byla zavedena opět funkce feldkuráta - bude legrace. Komunističtí politruci byli nudní jako pako. Ale teď vážně, jak vidíte rozdíl ve funkci duchovního správce (feldkuráta, politruka) v povolanecké armádě, ve které byli nuceně nasazení chudáci v podstatě proti své vůli, a v dnešní, žoldnéřské armádě, fungující na politickou objednávku.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Vážený pane Potůčku, je dobře, že se bavíte při četbě Švejka. Je to opravdu mistrné dílo. Myslím ale, že není možné o profesionální armádě mluvit jako o armádě žoldácké. Kaplan je v každém typu armády, která je součástí demokratického státu, poslán k tomu, aby stál na straně lidského rozměru těch, kteří ve vojsku slouží, a myslím, že je až druhotné, zda je to armáda povolanecká či profesionální. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:34)

Marie Tripalová:

Otče Tomáši, zdravím z Telče, Konviktu Svatých andělů. Nepřipravuje se setkání vojenských kaplanů, které by mohlo případně vzato probíhat u nás? Připomínám se s nabídkou našich prostor,rádi Vás opět uvidíme. Přeji Vám vše dobré.MT

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Vážená paní Tripalová, zdravím do Telče. Na podzim budeme opět v Kostelním Vydří, tak mi snad vyjde čas se ozvat. TH(Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:36)

honza:

dobrý den, zajímalo by mne, zda někdy nelitujete, že nepůsobíte na nějakém klidnějším místě, třeba na venkovské faře, děkui

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Milý Honzo, nelituji. Asi jsem povaha poněkud dobrodružná. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:37)

Marta:

Můj syn vážně uvažuje o studiu Vysoké vojenské školy, ale má velký problém, jestli je tato škola pro křesťana vhodná, co když bude vyslán do zahraničí a tam bude stát tváří v tvář zabíjení. Je vůbec vhodná tato škola pro syna když už nyní má s tímto problémy? Prosím pane kaplane o Váš názor.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Vážená paní Marto, vojenská služba je vhodná i pro křesťana v situaci, kdy je rozhodnutí stát se vojákem zralé a zodpovědné. Vojenský kaplan Martin Vařeka, který působí na univerzitě obrany, Vám i Vašemu synovi bude při rozhodování rád nápomocen. Kontakt na něho je na stránkách www.army.cz/kaplan(Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:37)

Luboš Z.:

Není účast církve v armádě pouze "reklamou" o "hodné" armádě, která si ale stejně jede ve svých vyjetých kolejích a o vlivu evangelia nemůže být absolutně řeč? Nejde o zneužití církve pro špinavé a krvavé účely? Myslíte si vážně, že může několik kaplanů změnit armádně násilnický systém?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Nejsem přesvědčen o tom, že přítomnost kaplanů by byla jak ze strany představitelů armády, tak ze strany obyčejných vojáků vnímána pouze jako "reklama". Armáda je zde z rozhodnutí politiků a bohužel v dnešním světě zasaženém násilím si žádný stát nemůže dovolit armádu nemít. Proto si myslím, že také není možné říci, že armádní systém je ze své podstaty násilnický. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:39)

Vilém Míchal z Olomouce.:

Jako starý PTP-pák a býv. vězeň vím moc dobře, proč jsme byli nuceni být bez vnějšího kontaktu s duchovní službou. To přece je ten paradox. Zakazovali nám i četbu. Jinou četbu, než si přáli oni. Našel-li bachař pro ně nevhodnou literaturu, mohl si člověk spočítat, že to bude mít následky. Omezené podmínky vůbec si dnešní mladý člověk neumí představit. A mít takové štěstí,že jste měli vedle sebe člověka, přítele, se kterým jste si i rozuměli, to bylo terno. Pane podplukovníku dobře vím, že jste musel prokázat připravenost jak po stránce fysické a to především a po stránce duchovní jste moudře využil dnešního požadovaného přístupu v naší armádě. To je výsada, které si nesmírně vážím. Obě složky fyzická i duchovní musí nést mravní odpovědnost v rozhodování. To je to, co jsem ve svém mladším věku vůbec nezažil. Zdravím Vás!

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Vážený pane Michale, děkuji za podporu. A děkuji také za modlitby. Vážím si toho. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:41)

Lukáš Porcal:

S jakou odezvou se setkalo Vaše jmenování vojenským kaplanem u představitelů Armády ČR? Případně, jak vypadá dnešní hodnocení AČR?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Bylo zcela samozřejmé, že první měsíce či roky, kdy v armádě České republiky začali opět působit po 50 letech vojenští kaplani, byly spojeny s mnoha otazníky a s naprosto pochopitelnou nedůvěrou. Musím však říci, že tato nedůvěra se společně prožitými chvílemi jak na zahraničních misiích, tak v kasárnách v České republice postupně vytrácela a věřím, že mohu říci za představitele AČR, že dnes jsou kaplani přijímáni drtivou většinou vojáků jako smysluplná a pomáhající součást ozbrojených sil. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:42)

Ivanka Maderova:

Práce armád.kaplana jako služba naslouchání a spoluprožívání voj. života našich bližních je jistě potřebná. Jaký je však pocit a modlitba voj. kaplana, jdou-li vojáci do útoku, zabíjet? Modlitba za odpuštění jejich vin? Nevědomost přece hříchu nečiní. Není stejně potřebné, abychom my, křesťané, o Bohu více svědčili? Životem i slovem? A mluvili o věcech víry jako první? Když o nich budeme taktně mlčet, jak mohou lidé Boha poznat? Proč šel Ježíš mezi lidi a poslal mezi ně i své učedníky? Hlásat slovo Boží. B. lásku ke každému člověku, odpuštění, uzdravení, vykoupení, mír, pokoj… Denně se veřejně a nahlas hovoří o násilí, drogách, alkoholu, homosexualitě… Tak proč by křesťané o Bohu jen tak opatrňoučce, aby se někoho snad i nedotkli? S úctou k osobnímu tajemství každého člověka a taktně lze hlásat i slovo Boží. Radostné evangelium říká všem, že každý člověk má jako dítě Boží před Bohem svou nezastupitelnou hodnotu! Pokoj a dobro!

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Vážená a milá paní Maderová, Bohu díky jsem zatím nedoprovázel modlitbou žádné vojáky, kteří by šli zabíjet. Proto Vám nemohu říci, s jakými pocity by se to u mě setkalo. Naše poslání v armádě není chápáno v první řadě misijně, a proto se vojenští kaplani dobrovolně zřekli možnosti mluvit o Bohu jako první. To ovšem neznamená, podle mého názoru, že by to neměli dělat ostatní křesťané. Ve vojenském prostředí toto rozhodnutí nemluvit o Bohu jako první je motivováno snahou odstranit jakýkoliv stín pochybnosti, že kaplan bude působit stejným způsobem jako politruk. A myslím, že tohoto rozhodnutí opravdu nikdo z nás kaplanů nelituje. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:45)

Martin Dědek (29 let):

Milý otče Holube, armáda ztratila po druhé světové válce svou pravou prestiž, kterou předtím měla v naší společnosti. Její tradice počíná sv. Václavem a jde přes krále Přemysla Otakara II., císaře Karla IV., krále Ludvíka Jagelonského a končí posledním českým králem Karlem I. Habsburským, který byl ve Vatikánu v roce 2004 beatifikován mj. za své mírové iniciativy, kterými chtěl ukončit 1. sv. válku, kterou nesmyslně rozpoutal jeho předchůdce František Josef I. Měl však i jiné zásluhy, které ho povýšily na oltář, ale ty nebyly, bohužel, nikdy doceněny (federalizace a demokratizace Rakouska-Uherska jako konstituční monarchie, založení ministerstva sociálních věcí - první v Evropě, atd.). Není bez zajímavosti, že podporoval sloužení vojenských polních mší sv., kterých se sám účastnil. Co Vy si myslíte o tom, že jeho liturgická památka, kterou Jan Pavel II. stanovil na 21. října, není dodnes v českém liturgickém kalendáři? Přitom v Brandýse nad Labem, kde měl tento král své české sídlo, ho dodnes ctí a slouží k jeho cti i mše sv. v místním kostele. Např. tuto sobotu se zde bude sloužit tato mše sv. a z Rakouska bude při té příležitosti přivezen z Linze polní oltář s ostatky bl. Karla Rakouského, jak ho církev tituluje. Na této mši bude přítomen i jeho nejstarší dosud žijící syn korunní princ Otto Habsburský (je mu přes 90 let), který byl mj. dlouholetým poslancem Evropského parlamentu a velmi se zasloužil o přijetí bývalých zemí Rakouska-Uherska do evropských institucí. Děkuji za odpověď.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Vážený Martine, o bohoslužbě v Brandýse jsem informován a rád bych se jí sám účastnil, ale bohužel pozvání přišlo již v okamžiku, kdy jsem závazně slíbil svoji účast na jiné akci. Docela mne to mrzí. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:48)

Matěj :

Zajímalo by mě, proč jste se vojenským kaplanem stal a v čem vidíte svůj úkol mezi vojáky. Dokážu si představit doktora, mezi nemocnými, který chce pomoci nemocným, salesiána mezi mladými, který chce pečovat o mladé, učitele mezi žáky, který se chce podělit o svoje znalosti, ale neumím si představit kaplana mezi vojáky. Kdyby mi to nepřišlo drzé a nevhodné zeptal bych se "co ten tam asi tak dělá?" Myslím,že jsem od vás slyšel na jednom letním "táboře" (JUMPu) nějaké povídání, které se mi líbilo, ale neuměl jsem ho vstřebat protože mi stále v hlavě vrtalo něco na spůsob téhle otázky. I tak vím že jsem si řikal "něco dobrého na tom bude". Kéž tedy Hospodin požehná práci vašich rukou nebo ještě lépe ať je to vaše společná práce. :) Se srdečnou modlitbou, Matěj

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Milý Matěji, vojenským kaplanem jsem se stal na žádost biskupa Vojtěcha Cikrleho, který hledal kněze, jež by byl ochotný zúčastnit se zahraniční mise v Bosně společně s českými vojáky. Náplní práce vojenského kaplana je především naslouchání. Kaplan je člověk, který garantuje každému, s kým se potká, že věci, které mu svěří, zůstanou kryty kněžským tajemstvím a že kaplan je člověk, kterého nezajímají vojenské výkony, ale srdce a duše toho, s kým se potkává. A já po své desetileté zkušenosti v armádě jsem naprosto přesvědčen, že právě v tomto drsném prostředí je tato lidská služba moc a moc potřebná, stejně jako v nemocnici nebo mezi mladými na Jumpu. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:50)

Lukas:

Neni v armade prilis malo vericich natos aby byli knezi v armade? Aneb vykonavate take pastoracni ulohu mezi nevericimi vojakmi?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

V armádě je málo věřících, tak jako v celé společnosti, a smyslem a opodstatněním přítomnosti vojenských kaplanů mezi vojáky není péče o věřící, ale nabídka pomoci pro všechny. A je naší velkou radostí, že je to nabídka, která v drtivé většině případů nejde do prázdna. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:53)

Čechák Vladimír:

Měl jste nějaké zjevení, či byl jste přítomen nějakému zázraku?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Nic, co by obstálo před objektivními kritérii vnějšího zjevení, jsem nikdy neměl. To samé je možno říci o zázraku. Že jsou ale situace a události, které nosím ve svém srdci jako Boží dotek, je ale také pravda. To jsou ale věci, o kterých se moc nemluví. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:54)

Lukas:

At vas Pan pozehna ve vasi praci.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Lukáši, díky za podporu. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:55)

KL:

Není účast kaplanů v armádě legalizací zla?!

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Dokážu si představit situaci, ve které by skutečně účast kaplanů v armádě legalizací zla být mohla. Proto je zcela jasné, že kaplan nemůže sloužit v každé armádě a za všech okolností. Nicméně v okamžiku, kdy armáda je součástí demokratické společnosti, která se zodpovědně snaží bránit hodnoty pokojného života, pak jsem přesvědčen, že účast kaplanů je v takovéto armádě smysluplná právě pro náročnost vojenské služby. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:56)

Pavla:

Srdečně Vás zdravím Je nějaká konrétní věc, za kterou se já, často úplně vzdálená vojenské (válečné) realitě, můžu modlit? Přeji Vám, upřímně, vše dobré.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Vážená a milá Pavlo, děkuji za nabídku modlitby. Prosím, vzpomeňte zvláště na rodiny vojáků, kteří slouží v zahraničí a jsou na celé měsíce vzdáleni svým blízkým. Děkuji moc. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 15:58)

Vítek:

Chvála Kristu! Setkal jste se při své službě s tím, že by voják pod mírou viděného zla, násilí a utrpení odpadl od víry? Kolik vojáků naopak našlo cestu ke Kristu skrze službu v armádě (během Vašeho působení v ní)? Děkuji.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Bohužel musím říci, že znám případy vojáků, kteří právě pro zlo, které viděli a zažili, ztratili víru v dobro a v Boha, který se o tento svět opravdu otcovsky stará. Na druhé straně jsem také zažil velké množství vojáků, pro které stejný zážitek byl motivací k intenzivnímu přemýšlení a hledání smyslu života. Zažil jsem vojáky, kteří svoji naději ve vítězství dobra i za těžkých podmínek opravdu založili na víře v Ježíše Krista. Je zvláštní, jak tyto dvě skutečnosti mohly existovat vedle sebe ve vzájemném napětí. Ale tak jsem to zažil. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 16:00)

redakce www.vira.cz:

Jste blízko násilí, bolesti, utrpení i umírání, které se často týká nevinných. Jak skloubit tyto skutečnosti s vírou v Boha a jeho lásku? Jak pohlíží Bůh na násilí a zlo?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Myslím, že otázka bolesti a utrpení ve vztahu k nevinným je trvalé dilema. A jsem přesvědčen, že člověk nikdy nebude hotov s odpovědí, která by ho plně uspokojila. Myslím ale, že i při všem tom, co jsem zažil a viděl, je možné stále si uchovat naději, že Bůh násilí a zlo nikdy nechce a že je opravdu následkem neuvěřitelné možnosti úplně zneužít tak velký dar, jaký je svoboda. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 16:06)

redakce www.vira.cz:

Nefunguje armáda v boji s násilím spíše na principu vytloukání klínu klínem?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Mnohdy určitě ano. Nicméně přesto jsem přesvědčen, že jsou opravdu situace, ve kterých je jediná možnost bránit ty, kteří jsou nám svěřeni a které máme rádi, s použitím síly. A pak je to přece jen hráz zlu než vytloukání klínu klínem. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 16:08)

redakce www.vira.cz:

Jaký je rozdíl mezi bývalými vojenskými politruky a mezi současnými vojenskými kaplany?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Vojenští politruci stáli na straně ideologie a jejich úkolem bylo tuto ideologii vnutit do života armády. Jsem přesvědčen, že vojenský kaplan se poctivě snaží stát na straně svobody člověka s maximální úctou k jeho pohledu na život, na víru a na věci s tím spojené. Věřím, že s touto úctou je možné přijmout každého člověka a nabídnout mu pomoc. A jsem přesvědčen, že v tomto přístupu vojenští kaplani stojí na naprosto jiné straně barikády, než na jaké byli politruci. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 16:09)

redakce www.vira.cz:

Může voják-křesťan nebo i kaplan z etických důvodů odmítnout splnit rozkaz?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Dokonce musí. A to v případě, že rozkaz znamená porušení Ženevských konvencí, tedy pravidel o vedení války a ochraně civilního obyvatelstva, ke kterým se Česká republika, tak jako drtivá většina jiných států, zavázala. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 16:10)

redakce www.vira.cz:

Kromě kněží a duchovních jiných církví mohou v armádě nově působit i trvalí jáhni. Co od nich čekáte?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Trvalí jáhni mohou působit ve službě vojenských kaplanů rovnocenně, smysluplně jako kněží či duchovní jiných církví než církve katolické. Navíc se domnívám, že charakter služby vojenského kaplana, se svým důrazem na lidskou blízkost a vnímavost pro etické otázky, je charakteru jáhenské služby velmi blízký. Proto je mým velkým přáním, abychom mezi sebou mohli uvítat další muže, kteří by tento charakter jáhenské služby vnímali jako své poslání. Těšíme se na to. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 16:11)

Hanka:

co z desatera přikázání nezabiješ?jak se zachovat,je to těžký hřích a někdy, když nezabijí,tak zemřou...Může vůbec křesťan věřící v Boha obstát v boji nebo válce?Co cítí? a co jeho svědomí? má na to sílu?Může to vůbec udělat aniž by zhřešil?

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Základním pravidlem, na kterém je možné ospravedlnit křesťanský přístup k válce, je princip menšího zla. Bohužel svět poznamenaný hříchem nutí člověka volit mezi velkými zly a křesťané s těžkým srdcem říkají, že jsou situace, ve kterých zabít nespravedlivého útočníka je menším zlem, než nebránit bezbranné a nám svěřené lidi. Vyrovnat se s pocitem, že člověk zabil, je asi vždycky nesmírně těžké. A proto je také potřeba, aby církev před takovýmito situacemi neuhýbala a dokázala jednoznačně podpořit člověka, který při obraně byl nucen smrtící síly použít. Stát mu nablízku je těžkou a mnohdy i zneuznanou službou, ale věřím, že tato služba k životu vojenského kaplana prostě patří. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 16:13)

Míra:

Jak velké procento praktikujících křesťanů je tedy v jednotkách působících v mezinárodních misích? Kolik z nich je v misích z přesvědčení a kolik pro výdělek.

Pplk. Mgr. Tomáš Holub:

Procento je velmi podobné tomu, co známe z civilní společnosti mezi mladými muži. Tedy jedno až dvě procenta. Rozdělovat vojáky na ty, kteří slouží z přesvědčení, a na ty, které zajímají jen peníze, je zkreslené. Myslím, že drtivá většina našich vojáků vnímá, že vojenská služba má i etický rozměr, ale zároveň vůbec nezakrývám, že finanční motivace je stejně důležitá. Tak jako u každého normálního člověka. (Odpovězeno: 25. 4. 2006 v 16:16)