Miloslav kardinál Vlk

Proč vůbec existuje smrt?

Proč vůbec existuje smrt?´Dušičkový´ rozhovor s kardinálem Vlkem

Miloslav kardinál Vlk - narozen 1932 v jihočeské Líšnici. Roku 1960 promoval na Filozofické fakultě v Praze. V roce 1964 zahájil studia na Teologické fakultě v Litoměřicích. 1968 vysvěcen na kněze. Poté byl sekretářem biskupa Hloucha. V době "normalizace" byl státní mocí často překládán. V r. 1978 mu byl odňat tzv. "státní souhlas" k veřejnému výkonu kněžské služby. Následujících 10 letech žil v Praze - pracoval tajně jako kněz v malých skupinách věřících a přitom vykonával "civilní" zaměstnání, např. jako umývač oken, později jako archivář ve Státní bance československé. Po roce 1989 jmenován postupně českobudějivickým biskupem, pak arcibiskupem pražským. Roku 1994 byl papežem jmenován kardinálem. Je nositelem řady čestných doktorátů a vyznamenání. Více se o osobě kardinála Miloslava Vlka dočtete zde, web kardinála Vlka naleznete pod doménou www.kardinal.cz, dostupné knihy od kardinála Vlka naleznete zde. (Foto: MAFA - Nguyen Phuong Thao)

Proč vůbec existuje smrt? Jaké místo má smrt v životě člověka? Jak se na svou smrt nejlépe připravit? Jak a proč se modlit za zemřelé? Rozhovor s Kardinalem Vlkem proběhne v úterý 30. října 2007 od 11:00 do 12:00 hod. Otázky je ale možné klást již nyní. (Více info k tématu umírání, smrt, posmrtný život: www.vira.cz/smrt).



Řadit rozhovor od začátku / od konce

Aktualizovat 


Redakce webu www.vira.cz
Vážený pane kardinále, děkujeme Vám za Váš čas a výstižné odpovědi čtenářům našeho webu vira.cz a přejeme Vám vše dobré do Vašeho života a Vaší služby!
Miloslav kardinál Vlk:
Děkuji za všech 86 otázek. Mrzí mě trochu, že na některé není možné odpovídat šíře. Mnohé by si to zasloužily. Přeji všem vám, kteří jste kladli otázky, a vůbec všem čtenářům portálu "vira.cz", aby tyto dušičkové dny vám přinesly do života hlubokou naději. Ze zkušenosti vím, že bez naděje nelze žít a život člověka bezpodmínečně potřebuje světlou perspektivu. Přeji vám, kteří máte bolest z rozloučení se svými zemřelými tady, v tomto životě, abyste se s nimi jednou ve věčnosti s velkou radostí a štěstím setkali. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:50)

Luba
Mám moc rád svého psa a nedovedu si představit, že se s ním v nebi nesetkám. Co si mám počít?
Miloslav kardinál Vlk:
Přečti si poslední kapitoly z Bible, z knihy Zjevení, kde se mluví o novém nebi a nové zemi, že totiž i příroda bude mít účast na vzkříšení.Přečti si 8. kapitolu z Listu Římanům, kde sv. Pavel říká, že i "tvorstvu zůstává naděje, že i ono bude vysvobozeno z porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí". Takže je možné, že se se svým psem nějak setkáš. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:47)

Luboš
Budou spolu po smrti manželé, kde jeden z partnerů se po církevním sňatku civilně rozvedl a vzal si na úřadě v druhém manželství svobodnou katoličku?
Miloslav kardinál Vlk:
Na tuto otázku už odpovídal Kristus. Farizeové mu dali otázku, že jedna žena měla sedm mužů a kdo ji bude v nebi mít. Ježíš odpověděl, že v nebi se lidé ani nežení, ani nevdávají. My často svůj lidský způsob uvažování přenášíme také i do věčnosti, kterou nejsme dost dobře schopni si do podrobnosti představit... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:45)

Jan
Pane kardinále, děkuji za Vaše upřimné odpovědi. Prosím, může mít nevěřící člověk pohřeb v kostele? A co sebevrah?
Miloslav kardinál Vlk:
Dříve na otázku pohřbu sebevrahů byla přísná odpověď, spíše odmítnutí. Dnes ale vycházíme z toho, že je možné se za každého člověka modlit, protože nejsme schopni s naprostou jistotou posoudit jeho vnitřní stav a způsob jeho rozhodování. Pohřeb není svátost, takže je možné i za sebevraha se modlit a doprovodit ho na hřbitov k poslednímu odpočinku. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:44)

Otče kardinále, co byste odpověděl nevěřícímu na námitku, že křesťanství je pro něj nepřijatelné kvůli tomu, že v prvních stoletích "zrušilo nauku o reinkarnaci".
Miloslav kardinál Vlk:
Křesťanství nezrušilo nauku o reinkarnaci, ale drželo se a drží se slova Zjevení Ježíše Krista, který je Boží syn a jeho slovo je pravda. My se tedy držíme Boží pravdy a nemůžeme v těchto zásadních věcech přijímat jen jiné lidské názory... Pojem "křesťanství" je neosobní označení. Je to malý, ne závažný, důvod pro "nepřijatelnost". (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:41)

Radka
Vážený pane kardinále, pocházím z nevěřící rodiny a já jediná jsem konvertovala. Denně se modlím za obrácení svých blízkých, setra nemá ani děti pokřtěné.Přestože nevěří, žijí spořádaným, mravním živote. Trápí mně co se s nimi stane po smrti, pokud se neobrátí? Moc děkuji za odpověď a přeji Vám hodně Božího požehnání.
Miloslav kardinál Vlk:
Vaše konverze je dokladem velké lásky Boží k Vám a také, že víra je dar. Je krásné, že máte tolik lásky ke svým příbuzným a že byste chtěla, aby měli podíl na Vaší víře a Vašem štěstí. Vy jim tu víru dát nemůžete, ale žijte před nimi poctivý život z evangelia, svědčte o své víře, mějte je ráda a modlete a obětujte se za ně. Co se zdá nám lidem nemožné, je u Boha možné. Pamatujte, že Bůh je nekonečné milosrdenství a láska a chce, aby každý člověk došel spásy, aby došel šťastného života po celou věčnost. Spoléhejte na to... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:37)

Max
Pane kardinále, děkuji za zajímavý rozhovor. Prosím, jak byste přiblížil nevěřícímu člověku naši víru v život věčný s Bohem, Nedávno jsem byl němý jako ryba, když jsem se bavil se ženou, jíž zemřel manžel a ona říkala, že opravdu nevěří v posmrtný život. Nevěděl jsem, jak jí předat naši naději...
Miloslav kardinál Vlk:
Naše víra v život věčný je založená na zjevení Božím, zvláště na slovu Kristovu. On o Božím království a o životě věčném mluvil stále. Předpověděl i svou smrt a své zmrtvýchvstání (jak to ostatně je i ve Starém zákoně). Ježíš toto slovo, tuto svou předpověď, a vůbec sliby Písma, ve svém životě naplnil. Byl ukřižován, zemřel, byl pohřben, jeho hrob byl hlídán římskými vojáky, a Ježíš přesto z hrobu vyšel. A nejen vyšel, ale ukázal se ve vzkříšeném těle apoštolům a "mnoha bratřím". Jeho zmrtvýchvstání je tedy historickým faktem. On sám apoštolům řekl: "Kdo věří ve mě, má život věčný." Ujistil nás, že kdo je s ním spojen vírou, kdo má od něj život skrze svátosti, dostane účast na jeho vzkříšení, na novém, věčném životě. To je naše víra. Ale i v životě přirozeném jsou známky, že život pokračující po smrti je nějak zakotven v lidském srdci, bez ohledu na to, jestli ten člověk je věřící nebo nevěřící. Krásně to vyzpíval Grossmann ve své písni "Závidím": "Vždyť já chci jen žít, jak žít se má.." On měl leukemii a věděl, že zemře. I strach ze smrti u mnoha lidí potvrzuje podvědomou touhu nepřestat být. Je to strach z nebytí. Je také problematické, že život v tomto našem světě, který má nádherné zákony a jeho rozvoj je plný smyslu, že by lidský život, který je vrcholem stvoření, že by neměl naplnění i po smrti. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:29)

MM
Otče kardinále, rád bych se zeptal, co si Vy konkrétně představujete pod pojmem z Kréda: "věřím ve vzkříšení těla a život věčný" a dále, co pro Vás znamená pojem "věřit v Boha". Děkuji Vám za odpověď a Vaši obětavou, namáhavou službu a přeji nám všem, abyste měl v sobě i nádale "jiskru", jež zapaluje.
Miloslav kardinál Vlk:
Pod větou "Věřím ve vzkříšení těla a život věčný.." si představuji toto: Člověk je spojení duše a těla a duše je stvořena k tomu, aby byla spojena s tělem. Smrt znamená začátek rozpadu fyzického těla a duše, která odchází na věčnost, nemůže být šťastna a plně žít bez spojení těla. "Věřím ve vzkříšení těla" znamená, že Bůh dá duši možnost, aby dostala tělo, které je proměněné, není z hmoty tohoto světa, nepodléhá zákonům tohoto světa (rozpadu, bolesti atd.) a může žít v Božím světě. Takže duše a tělo jsou spojeny ve vzkříšení, které bude v poslední den, a duše tak může být plně šťastná z daru věčného života a nesmírného a láskyplného společenství s Bohem. Vzkříšený člověk bude cítit, že jsou naplněny všechny jeho touhy. V této vnitřní dispozici bude naprosto šťasten a uspokojen v radosti, že nikdy tento stav neskončí a že ho nic neohrozí."Věřit v Boha" v křesťanském slova smyslu není jen teoretické přesvědčení, že Bůh existuje, k tomu docházejí i vědci, kteří třeba v Boha ani nevěří - v křesťanském smyslu. Pro mě věřit v Boha znamená přilnout svým životem k Bohu, který je Bohem milujícím, největší Láskou, a mít v něm jistotu. Znamená to mít pevný bod pro můj život a také jasnou perspektivu. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:28)

Martin Ransdorf
Hezký den otče kardinále. Nevím zda to sem patří, ale co zlo. Co takový doktor Mengele z Osvětimy ? Mám materiály, kde jsou popsány "METODY JEHO LÉČENÍ". Jedním slovem strašné, opravdu strašné. Mučení malých dětí (batolat a novorozenců) - vedle dospělých - samozřejmě. Může jit takový člověk do nebe ? Může mu být někdy odpuštěno a pokud ano - je to tak dobře ? Děkuji za odpověď.
Miloslav kardinál Vlk:
Vaše otázka je pro nás nezodpověditelná, protože zlo, které takový člověk spáchal, je prostě nepředstavitelné, lidsky neodpustitelné. Ale znovu opakuji, jak jsem už říkal vícekrát, že nejsme dost dobře schopni zcela proniknout do myšlení takových lidí.Blázen a nepříčetný člověk může napáchat mnoho zla. Je veliká otázka, jestli mu to můžeme klást za vinu. Tady bych ještě citoval slova Ježíšova: "U Boha je všechno možné.." Tím ovšem nechci ospravedlňovat Mengeleho.Cítím ale, že posuzovat jen podle vnějších činů, je nedostatečné, i když by se nám mohlo zdát, že vše to, co Mengele spáchal, může být dostatečným důvodem k zavržení. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:16)

Marie Kateřina
Chvála Kristu, pane Kardinále, manžel mé známé spáchal sebevraždu. Nevím zda byl věřící (vycházím z toho, že ne). Může jeho duše dojít spasení a nebo je již odsouzená k zatracení. Modlím se za něj a je mi líto, pokud by měl být zatracen. To mě trápí i u mého otce. Je již stár a po mozkové příhodě. Bojím se, že odejde z tohoto světa neusmířen s Bohem (je nevěřící). Modlím se. Děkuji za odpověď a přeji Vám Boží požehnání.
Miloslav kardinál Vlk:
Tato otázka přicházela vícekrát v tomto dialogu. Znovu říkám, že my nejsme schopni proniknout dobře do myšlenkových procesů takového člověka. Neznáme motivaci, tu nejvnitřnější motivaci. Nejsme také schopni to posoudit z hlediska Božího. Proto nemůžeme vyslovit soud, co s takovým člověkem je. Ale domnívám se, že můžeme spoléhat na Boží milosrdenství a jistě vhodné se za takového člověka modlit.Co se týče Vašeho otce, radil bych, abyste se u něho a za něho modlila nahlas a také vzbuzovala lítost nad hříchy. Možná, že tohle mu může pomoci. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:13)

Martina
Dobrý den Chtěla jsem se zeptat jaký máte názor na zážitky spojené s prožitím klinické smrti?
Miloslav kardinál Vlk:
Domnívám se, že návrat z klinické smrti je prokázaný a různé shodné zkušenosti a zážitky taktéž. Z odborného hlediska k tomu řeknou své odborníci, lékaři. Z hlediska víry není námitek. Zkušenosti, které lidé vyprávějí, jsou shodné a zdá se, že nejsou v rozporu s vírou. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:11)

richard
PozdravPanboh otec kardinal ! casto rozmyslam o odpusteni po smrti, mam na mysli pribeh o "Bohacovi a Lazarovi" (Lk16,19-30)a veru mi byva luto bohaca trapiacho sa kdesi v "nicote" preto mam otazku, je mozne sa modlit aj za taketo duse ??? ak sa veriaca matka (trebars Hitlerova, Stalinova, ci ineho despotu) dostane po smrti k nebeskemu otcovi, myslite ze by ho neuprosila aby odpustil jej synovi co v nebi nie je ???
Miloslav kardinál Vlk:
Na podobnou otázku jsem odpovídal už několikrát. Takových lidí nám může být opravdu líto v jejich osudu. Ale jestliže zemřeli v odporu a nenávisti vůči Bohu, tak jim není pomoci. Jistě Boží milosrdenství je nekonečné, ale je tu také naprostá spravedlnost Boží. Ne vždy je nám možné vztah milosrdenství a spravedlností posoudit... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:09)

Lenka Malinová
Můžeme pomoci mrtvému člověku, který zemřel v těžkém hříchu, modlitbou nebo obětováním mše svaté za něj nebo je v tomto případě jakákoliv oběť již zbytečná?
Miloslav kardinál Vlk:
Především nemůžeme dost dobře posoudit vnitřní dispozice takového člověka před jeho smrtí. Nevíme přesně, jestli stav, ve kterém umíral, byl opravdu těžký hřích. Je proto vhodné se obracet k Božímu milosrdenství a modlit se a obětovat i za takového člověka. V případě, že takový člověk by byl zavržen, tak naše modlitby a oběti přijdou "do pokladnice církve", ze které se pak "rozdává" na základě našich modliteb za duše v očistci. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:07)

Hanka P.
Chtěla bych se zeptat,v "dušičkovém" čase lze pro duše zemřelých získávat plnomocné odpustky, je možné tyto plnomocné odpustky získat také pro někoho živého, třeba nevěřícího?Pokud ano, tak co bych pro to měla udělat?děkuji
Miloslav kardinál Vlk:
V dušičkovém čase lze získat plnomocné odpustky pro zemřelé, které však není možné získat pro někoho živého, třeba nevěřícího. K tomu jsou jiné cesty - například modlitba za ně, oběť mše svaté. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:05)

Natalia
Pan kardinal,prosim Vas, mozete mi , aspon v kratkosti, predostriet Vasu predstavu toho, na co sa mozeme tesit? Ja viem... vidime len zahmlene..., ale raz uzrieme tvarou v tvar. Zalezi od hustoty hmly a predpokladam, ze ta Vasa bude asi riedkejsia, ako moja. Vo Vasich myslienkach ste Bohu urcite blizsie, ako ja. Na jednom epitafe na bratislavskom cintorine je napisane : "Byt pripraveny na Stretnutie znamena mat radost, nie strach". Na co sa tesite Vy ? Dakujem Vam.
Miloslav kardinál Vlk:
V bibli je, že ..ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na mysl lidskou nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují.. Takže Vám nemohu odpovědět přesně, protože to není možné. Ale vím, že to bude absolutní naplnění tužeb celého mého života, které se nikdy nenaplnily. Bude to naprosté dosažení štěstí, a tím tedy absolutní plné radosti a spokojenosti před Bohem. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 11:03)

David
Otče kardinále, jak církev pohlíží na člověka, který se rozhodl dobrovolně zemřít proto, aby mohl životně důležitý orgán(např.srdce) darovat svému bližnímu, pro kterého se nenachází jiný vhodný "dárce". Děkuji za odpověď.
Miloslav kardinál Vlk:
Kristus řekl, že největší lásku má ten, kdo dá život za bratra…Sv. Max. Kolbe to udělal v koncentráku a je svatý…Nebylo jiné záchrany pro otce několika dětí, Kolbemu hrozila smrt později…Jeho čin byl činem lásky…My nemáme právo svůj život ukončit podle našeho uvažování…Záchrana toho člověka /nějaký orgán/ je zřejmě možný i jinak, není to asi jediné řešení..Pokud by nebyla vůbec žádná jiná možnost, pak by bylo jiné uvažování… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:56)

vladislava 52 let
Dobrý den vážený pane kardinále,mám mladší přátelé, jsou to manželé ,žena se připravuje na křest ,manžel ke sv.přijímání,spolu navštivili Mši sv.v kostele v Kájově, velmi je oslovilo kázání pana biskupa Padóura a šli si pro požehnání ,toho se muži dostalo, pan farář udělal na čelo křížek a pak muži uštědřil facku , muž stačil svou ženu vytáhnout zezástupu čekatelů , protože se bál ,že by zažila tu samou hanbu a pokoření , smí toto kněz udělat ?Jsem o generaci starší žena , m než jsou mí přátelé a mrzí mne, že jim neumím pomoc a že muž přestal chodit do kostelaMůžete mi prosím k této věci podat nějaké vysvětlení .Děkuji a přeji Vám vše dobré amnoho let života.Vladislava
Miloslav kardinál Vlk:
Vážená paní, nebyl jsem u té události, takže jen z podání nemohu posoudit, ale řeknu obecně: jestliže někdo přichází pro požehnání ke knězi nebo biskupovi a on mu dá facku, to je určitě pohoršující a oprávněně odsouzení hodné a špatné. Je to proti lásce… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:56)

Matěj z Jilemnice
Vaše Eminence prosím o jednoznačnou odpověď (ano,ano/ne,ne): je katolická víra podmínkou spásy? Pokud ano: není ekumenismus zlovolným posíláním lidí do věčného zatracení? Pokud ne: má být podle Vašeho názoru člověk kaolíkem, když má nějaký kostel blíž svému bydlišti? Za odpověď předem děkuji
Miloslav kardinál Vlk:
Prosím nevysvětlujte si to „ano, ano , ne, ne „ podle litery, ale podle ducha…Katolická a řekněme křesťanská víra je mimořádnou cestou ke spáse /svátosti atd./. Bůh má řadu cest, jak podle svého milosrdenství /a podle „své“ spravedlnosti/ dát i tomu „poslednímu“ jako tomu prvnímu. Když budeme někde trvat na liteře jako farizeové, neodejdeme ospravedlnění, jako ten farizeus ve předu v kostele…Ekumenismus je vůle Boží – „aby všichni jedno byli…“ Podle blízkého kostela se neřídí mé vyznání…to by byla ta litera, která zabíjí.. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:55)

Antonín
Pane kardinále, bylo řečeno, že k spasení lze dojít jen skrze Ježíše Krista. Většina lidí na zemi nezná nebo neuznává Ježíše Krista. Znamená to tedy již předem, že nebude spasena?
Miloslav kardinál Vlk:
U lidí není mnoho věcí možných, ale u Boha je vše možné…Bůh je spravedlivý a svatý, jak by mohl zavrhnout někoho, kdo nemá vinu na tom, že nemohl poznat Krista?…Bůh ho bude posuzovat podle toho, jak se řídil svým svědomým, hlasem Božím, který poznával, podle dobra, které konal…Člověk má štěstí, že ho bude soudit Bůh a ne člověk. My nejsme schopni posoudit z nejhlubších důvodů a motivů jednání lidí, kteří odmítají Krista, Bůh to dovede rozsoudit… Já věřím, že jeho spravedlivý soud nebude bez milosrdenství… Podobné otázky dávali i apoštolé , viz tam, jak Ježíš odpovídá.. Ale nedělejme si alibi z boží lásky a milosrdenství, Bůh je také spravedlivý. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:55)

Antonín
Prosím o vysvětlení, co znamená v motlitbě "Věřím v Boha..." : ....ukřižován umřel, pohřben jest. SESTOUPIL DO PEKEL ...
Miloslav kardinál Vlk:
Ježíš zemřel a sdílel osud těch, kteří zemřeli před ním, sestoupil tam, kde se pohybovali zemřelí, aby jim oznámil spásu /žid 13,20, 1 Pe 3,18-19. 1 Pe 4,6 a řada další míst Písma/… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:55)

Jakub Augustin
Vaše Eminence, ptám se znovu, protože prvně byla má otázka vymazána. Modlíte se za svou šťastnou hodinku smrti? Jste připraven na svou smrt? Nejde jen o to, že jste už starší člověk prudké povahy, tedy smrt může přijít velmi brzy a nečekaně, ale i o vaše svědomí ve vztahu k lidem, se kterými se setkáváte. Jste se všemi svými nepřáteli smířen? Děkuji, i když budu pravděpodobně znovu vymazán.
Miloslav kardinál Vlk:
Nevím, že by nějaká otázka byla smazána, ale na Vaši otázku jsem už odpovídal, odkazuji s dovolením na tuto odpověď… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:54)

Helena z Prahy
pane kardinále, kolem "dušiček" můžeme získat pro duše v očistci plnomocné odpustky, za splnění určitých předpokladů, ale připadá mi to jako lidský výmysl, v Bibli toto snad nemá oporu. Za zemřelé můžeme snad prosit pořád a Bůh uděluje své odpuštění podle své vůle.Jak chápat, když se někdo modlí za šťastnou smrt a vede dobrý křesťanský život, ale umře bez svátostí náhle a zbytečně na banální nehodu a navíc vinou neznalosti blízkého člověka (dcery).
Miloslav kardinál Vlk:
Napadá mě věta z Písma: moje myšlení není myšlení vaše…my přenášíme často naše představy do věčnosti, na Boha, ale tohle je příliš lidské. Naše poznání druhých a jejich jednání je jen povrchní. Bůh zná věci dokonale. A je láska. Nemusíme se bát. On posuzuje podle lásky, i když spravedlnost není vyloučená, ale – tak já věřím – jeho láska je větší než spravedlnost…Odpustky, smazání trestů, které za naše lehké hříchy zůstávají, je možné odčinit ještě tam…Viz předchozí odpovědi. Připomínám k tomu citace z Písma, které jsem už dal, např. 2 Mak…Katolická víra vychází přísně z bible, ale také z víry první církve, kterou nám přináší tradice, církevní Otcové… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:54)

Jana, 18 let
Dobrý den! Je možné, když dva spolu žijí v manželství a jsou tedy jedno tělo, aby byl jeden z nich vzkříšený k životu ve věčné radosti a druhý k zavržení? Závisí potom spása naše na spáse našeho partnera? Jak můžu rozumět citátu: "Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé."
Miloslav kardinál Vlk:
Uvedený odkaz na citát ukazuje, že vztahy zde na zemi mezi lidmi, mezi manžely, a vztahy ve věčnosti jsou dány jinými poměry a měřítky. Manželé si jistě mají pomáhat na cestě k věčnému životu, ale posuzování budou jako jednotlivci, ne kolektivně…Bůh je jistě láska, ale také spravedlnost… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:54)

Růžena Kalinská
Krásný den, pane kardinále jako věřícím je naším přáním dosáhnout věčné blaženosti. Proč ale současně přitom se bojíme (alespoň já ano) smrti a umírání? Děkuji za odpověď a zdravím. Růžena
Miloslav kardinál Vlk:
Smrt je skutečnost velmi konkrétní, věčný život není tak přímo hmatatelná skutečnost. Je to tím, že naše víra v Ježíše a jeho zmrtvýchvstání, ve slova Písma je často velmi slabá, my věříme, ale jakoby opravdu s tím nepočítáme.. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:53)

Adam
Chvála Kristu, chtěl bych se zeptat, čím to je, že kněží na centrech života mládeže jsou fokolaríni?
Miloslav kardinál Vlk:
Musím říci, že to nekádruji, a že proto nemám takový přehled po jiných diecézích.To je záležitost diecézních biskupů, koho tam pošlou. Asi biskup uznává, že pro mládež je kněz s takovouto spiritualitou velmi vhodný… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:53)

František G., Klatovy
Pane Kardinále, řekl byste nám několik slov k očistci? Osobně v tom mám velmi nejasno. Na zásadní otázky života Ježíš jasně (=jednoznačně) odpověděl ve svých kázáních, ale o očistci není explicitně řeč - tak odkud čerpají kněží "materiál" pro kázání o očistci? Život mi často připomíná "očistec" a představa dalšího očistce po smrti mě děsí. Díky a přeji vše dobré.
Miloslav kardinál Vlk:
Tato otázka je velmi častá mezi těmi asi 60 otázkami, mohu prosím odpovědět odkazem na dřívější odpovědi, které tu jsou tu uveřejněny…? (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:53)

Pavel
Otče kardinále, jak vidíte perspektivu dosažení hlubší jednoty mezi římskokatolickou a pravoslavnou církví? Neměla by jakákoliv vážně míněná snaha o jednotu začít z katolické strany především zrušením onoho nešťastného "filioque", kterým bylo změněno původní vyznání víry celé všeobecné (katolické) církve?
Miloslav kardinál Vlk:
Myslím, že tato otázka je velkým impulsem k rozsáhlé teologické, biblické diskusi, které se začíná. Řešení není zrušení jedné tradice…Tato diskuse muže být velikým obohacením obou církví… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:52)

Jan Uhlíř
Jak byste vysvětlil českému bratrovi otázku očistce? Kdy vznikla jeho teologická reflexe a jaké má zakotvení v Písmu? Děkuji.
Miloslav kardinál Vlk:
S dovolením odkazuji na dřívější odpovědi… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:52)

Tomáš Šmilauer
Otče! Máte nějakou představu proč Bůh stvořil člověka ? Vždyť člověk Bohu přináší většinou jen zármutek a zklamání,deziluzi, skutečná a nezištná láska je mezi lidmi výjimkou.
Miloslav kardinál Vlk:
Bůh je láska a všechny jeho činy jsou neseny touto láskou…A touha této lásky dát i tvoru účast na nekonečném štěstí byl jistě motiv ke stvoření…Dal mu svobodnou vůli, základ odměny, kterou mu chce dát…Člověk má nepřítele – satana, ten je kromě zlé náklonnosti člověka po hříchu, příčinou zla, které člověk koná… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:52)

Marek
Rád bych podal dotaz, ale nerad bych píchal do vosího hnízda.Chtěl bych něco vědět o motlitbě za mrtvé a mariánském kultu v katolické církvi.V bibli jsem o tom nikde nečetl.Je katolická církev ta nevěstka o níž se píše v bibli?Tak co vy na to kardinále.Přeji hezký den.Bůh vám žehnej
Miloslav kardinál Vlk:
Omlouvám se, ale o modlitbě za mrtvé jsem tu mluvil už výše, o Mariánském kultu /to bychom museli definovat a rozlišit lidovou zbožnost a učení církve/. K tomu v bibli viz Mariin Magnificat, Ježíšovo svěření své matky Janovi, církvi, její asistence ve večeřadle při seslání Ducha sv.mezi apoštoly aj. místa…Co se týče té nevěstky, prosím, studujte více bibli, např. i Zjevení i výklady církevních Otců prvních dob církve, tam je o tom více… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:51)

Vážený pane kardinále, je napísané, že slepý vedie slepého a obaja spadnú do jamy!!! Dorazné varovanie. Modlitby za mrtvých sa dá hodnotiť len ako "obchod". Písmo hovorí:... mrtví súdení boli podľa zápiskov v knihách, podľa svojich skutkov. Zj.2O/12. Alebo katolícka cirkev má právo udelene jej Ježišom Kristom /cit.váš katechizmus o sobote/ zmeniť aj toto?3 krát je v Biblii vážne varovanie pre zmenu Božieho Slova, nebojíte sa Boha?
Miloslav kardinál Vlk:
(Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:51)

Fenike
Jak má nelépe žít člověk, aby se nemusel (tolik) bát smrti? Když zemře člověk náhle-tragicky a není věřící - bude zatracen?? Je tam nějaká naděje,že se může dostat do nebe?Díky
Miloslav kardinál Vlk:
(Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:51)

Lubomír
JAK ODPUSTIT SMRT SEBEVRAHA,jak se za něj přimlouvat
Miloslav kardinál Vlk:
Nesuďte a nebudete souzeni…To je jen připomínky, že nemůžeme soudit fakt, ale poznat důvody,poznání, psychický stav, to vše, co člověka k takovému činu vedlo. A to většinou nemůžeme zjistit. A proto nechme soud Bohu…Modlit se můžeme i za takového člověka v naději v Boží milosrdenství vždycky. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:50)

Peter
Je vobec ocistec?A kde ma v pisme zaklady,ze je. Bozie milosrdenstvo je aktivne len ked sme na zive tu na zemi?
Miloslav kardinál Vlk:
Na podobnou otázku jsem už odpovídal výše… (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:48)

Edita Černíková
Kresťan sa snáď ani nemože opýtať, prečo existuje smrt, teda kresťan, pre ktorého je Biblia Božie slovo. Ale kresťan rešpektuje aj to, čo Biblia hovorí:Ž 6/6V smrti niet vspomienky na Teba,kdo Ťa bude oslavovať v ríši mrtvých?Ž115/17 Mŕtvi nechvália Hospodina... 1.Kor.15/1...spasenie máte z evanjelia, keď ho zachovávate...a Zj.kap. 12,14,20 Vyzerá to, že Vy ako predstavitel kat. církve a jej učenia vytvárate vlastné zákony, žiaľ, je napísané, že prídu takí, ktorí budú meniť zákony a časy.Stalo sa. Boh nám buď milostivý.
Miloslav kardinál Vlk:
Vaše otázka není příliš srozumitelná, viz odopvědi na jiné podobné otázky. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:24)

Veronika, 32 let, střední ČECHY
Pane Kardinále, Bohu díky za vaší obětavou službu a přeji hodně zdraví. Mám dotaz, jak se vyrovnávat ze strachem ze smrti, zejména když je člověk rodičem malých dětí, ač věřící, přiznám se že v této otázce mám velmi nepevnou půdu pod nohama a strach někdy až panický. Než přišly děti, tohle sem neznaa. Děkuji.
Miloslav kardinál Vlk:
Ten strach jistě vyrůstá z Vaší velké lásky k dětem...Tuto lásku je nutné doplnit velkou vírou v Boží nekonečnou dobrotu a lásku, která nemá mezí...Důvěřovat, důvěřovat...Opravdové prohloubení víry je tady jedinou cestou... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:22)

Edita Černíková
Vážený pane kardinále, je napísané, že slepý vedie slepého a obaja spadnú do jamy!!! Dorazné varovanie. Modlitby za mrtvých sa dá hodnotiť len ako "obchod". Písmo hovorí:... mrtví súdení boli podľa zápiskov v knihách, podľa svojich skutkov. Zj.2O/12. Alebo katolícka cirkev má právo udelene jej Ježišom Kristom /cit.váš katechizmus o sobote/ zmeniť aj toto?3 krát je v Biblii vážne varovanie pre zmenu Božieho Slova, nebojíte sa Boha?
Miloslav kardinál Vlk:
Větu bible o slepých nechápete dobře a souvislosti, do který tu větu dáváte, nejsou logické, totiž do souvislosti s modlitbou za mrtvé – o ní totiž mluví také Písmo /viz 2 Mak/, jak jsem zde už citoval. Myslím, že nerozumíte smyslu modliteb za mrtvé, když je „hodnotíte“ jako „obchod“. Ježíš Kristus sám řekl, že nepřišel něco ze Starého zákona zrušit, ale naplnit. Sobota byl den vyvrcholení Božího stvoření, naplnění tohoto stvoření je nové stvoření – vzkříšení. A to je naplnění té soboty. Myslím i tady je zapotřebí hlubšího pochopení Písma, dříve než začnete kritizovat.Totéž platí zřejmě i o dalších místech „změny“ Slova Božího, o kterých mluvíte. Jsme zcela v linii vůle Boží. A Ježíš ujistil: Co svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi... Doporučuji hlubší poznání Písma sv.... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:20)

Pavel
Pane Kardinále, zajímal by mne Váš názor na tuto větu: Bez smrti by vlastně byl život na zemi byl nudný, nebyl by dobrodružný, neměl by napětí, neměl by cíl?
Miloslav kardinál Vlk:
Tu větu bych asi trochu pozměnil: bez perspektivy věčného života by byl život na zemi chudý, podvazoval by aktivitu člověka, bral by jeho životu, životnímu rozletu dynamiku, protože by cílem byl temný hrob...Že by bez smrti neměl život cíl, s tím bych asi nesouhlasil, jestliže smrt by znamenala konec, prázdno a nic. Myslím, ž by s vaší větou nesouhlasilo více lidí... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:20)

Pavla Kuchtova
Vážený pane, smrt chápu jako přechod do jiného bytí, jako návrat k Otci a v tom smyslu se na ni těším. Bolesti, která přicházející smrt někdy provází se bojím. Co mne však bolí mnohem více, v rovině duševní, je pomyšlení na miliony lidských životů (nemluvě o milionech dalších stvoření božích, které ani nestačíme pojmenovat), s jejichž ztátou se v příštích desetiletích budeme muset smířit v důsledku svého nezřízeného způsobu života, způsobujícího (v součinnosti s přírodou) katastrofu planetárního rozsahu. Řekněte mi prosím, jak se teologická morálka srovnává s tímto (rádoby) tušeným a velmi reálným nebezpečím. Připadám si jako nesmírný pokrytec. Jsem křesťan a mám velké pocity viny.
Miloslav kardinál Vlk:
Děkuji za otázku, velmi pěkná...V rovině teologické a morální...Bůh dává člověku svobodnou vůli. Ten dar bere vážně a neodnímá ho, i když se můžeme působením svého svobodného rozhodnutí řítit do zkázy...Tušené a reálné nebezpečí...Ano může být. O konci světa sice nikdo nic neví...Nemusí to být pokyn Boha, který vše vrhne do plamenů, ale lidská nezodpovědnost, protibožské užívání svobody, které může docela snadno z působit konec světa, dnes při všech těch možnostech je to představitelné... Pocit spoluviny...Každý z nás je zodpovědný za své činy. První věc tedy je , aby každý z nás žil tak, jak chápe, že je to správné podle vůle Boží a našeho svědomí...Pokud tak zaviněně a vědomě nežijeme, máme spoluzodpovědnost...Chod světa a společnosti sami, jen svými silami nezastavíme. Ve svém životě udělat vše, co mohu, případně pomáhat vhodně těm druhým, aby poznali a pochopili, a pak se dále jen modlit a věřit v nekonečné Boží milosrdenství. Všimněte si ve Starém zákoně, kolikrát se Bůh smiloval nad vyvoleným lidem, který měl tolik poznání a milostí, a přece si nakonec zavinil katastrofu, zničení Izraele... Nikdy neztratit naději...Při vší té lidské vině a bídě spoléhat na Boží milosrdenství /i při vědomí Boží spravedlnosti/, které je nesmírně veliké... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:20)

Eva
V Bibli je na mnoha místech uvedeno, že Bůh si předem lidi spasené vyvolil ještě před jejich narozením(predestinace) - člověk sám svými skutky nemůže získat spásu. Znamená to tedy, že je o nás již předem rozhodnuto, kdo spasen bude a kdo nikoli? " Já jsem si je vyvolil.." atd..
Miloslav kardinál Vlk:
Bůh vyvolil všechny lidi, aby byli spaseni a šťastni s ním, ale nepředurčil jedny k radosti a druhé k zavržení...Něco jiného je „předurčení“, to není naše víra, a druhá věc je „předvědění“, t.zn. Bůh od začátku ví, jak to s kým dopadne, a přesto dává a chce dát každému milost, aby došel ke spáse, on je nekonečné dobro... Promiňte triviální příklad: dívám se z vrcholku kopce do údolí, kterým probíhá trať. Vedle se pasou ovce...z dálky přijíždí vláček, jedna ovce se zvedne a míří na trať, už je zcela blízko..Já velmi dobře vím, že bude-li ovečka pokračovat na trať, až se ze zatáčky vyřítí vlak, tak ji určitě přejede...To není z mé strany „předurčení“, ale „předvídání“. Já jsem ji tam neposlal. Podobně je to nějak s Bohem. On vidí celý náš život, náš pohyb. Dal nám svobodu, ale nebere nám ji , když chceme jít přes trať a zahynout...Dělení po pravici a po levici je v evangeliu až na konci světa, při posledním soudu, ne předem, od věčnosti...Vaše citace s „vyvolením“ se vztahuje zřejmě na vyvolení apoštolů...Všichni přijali, Jidáš napůl, a nakonec Krista zradil...Ještě před zradou je varován a napomenut: políbením zrazuješ Syna člověka... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:19)

Eva
Chvála Kristu a Marii ! Vaše Eminence, trápí mne vědomí jak se bude duše spasená v nebi moci radovat a těšit z Boží přítomnosti, když její blízcí, milovaní ( jejich duše)spaseny NEBUDOU! Je možné radovat se nad zkázou-zavržením svých blízkých,milovaných,kteří z tohoto světa odešli nevěříce v Boha. Děkuji za odpověď a přeji pokoj a dobro !
Miloslav kardinál Vlk:
Naše poznání v ráji před Bohem bude odlišné od poznání zde na zemi, a naše vztahy budou ve světle Boží lásky i Boží spravedlnosti...Ty vztahy na této zemi jsou dány věcmi pozemskými...Budeme ztotožněni s Božím pohledem i s jeho pravdou a spravedlností, ne především s citovými vazbami a povrchním posuzováním...Bůh nám setře každou slzu, říká kniha Zjevení... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:19)

Terezie G.
Pracuji jako sestřička v nemocnici (LDN)a se smrtí se setkávám velmi často.Můj první zážitek s tímto tajemstvím bylo plné úžasu,neboť mi pacient zemřel v době kdy jsem s ním byla a hladila jsem ho po ruce a tak "nahrazovala" jeho rodinu.Musím říct že to bylo pro mě velké tajemství,být u toho přechodu ze života do...očekávání?Nevím jak to kdo vnímá.Já takto.Myslím si,že člověk se ani tak nebojí smrti jako bolesti při umírání.Alespoň takto to vnímám u umírajících.Lidé,nebojte se smrti.Připravujte se na mi už třeba tím,že o ní budete mluvit a hlavně modlit se za to.Chápu to tak správně Otče Miroslave?Děkuji za odpověď
Miloslav kardinál Vlk:
Sestřičko, děkuji za tuto krásnou zkušenost, chápete to velice krásně.Zažil jsem něco trochu podobného s mou tetou, která byla se mnou na faře...V okamžiku smrti bývá člověk velice sám, nikdo ho nemůže „dál“ následovat. Ano, zkušenost z našich hospiců – a to jak sester, tak i umírajících – je, že když jsou pacienti obklopeni láskou, péčí, blízkostí, umírají v pokoji...Zažil jsem ve své práci faráře vícekrát, že jsem navštívil umírajícího a mluvili jsem spolu o smrti. Jedna paní říkala s krásnou tváří, že se těší na setkání s Ježíšem, ve kterého celý život věřila...Jeden starý pán mi říkal, že má v ledničce láhev vína, a až „mladí“ přijdou z práce, tak ten příchod smrti musíme oslavit... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:18)

Ráďa
Vážený pane kardinále, proč vyznáváme, že Pán Ježíš třetího dne vstal z mrtvých, když řekl lotru na kříži: "Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji?"
Miloslav kardinál Vlk:
Díky, pěkná otázka. Kristus Pán na kříži neřekl, že on bude i s tělem ještě dnes v ráji, nebo že ten kriminálník bude i s tělem v ráji. To nikterak neodporuje. Těla tam ale ten den nebyla. Obě byla položena do hrobu. Ježíšovo tělo bylo Otcem vzkříšeno a proměněno mocí Ducha sv. třetí den a tak se v proměněném těle ukazoval. Ten lotr musí čekat na vzkříšení do posledního dne...Duše ale neumírá! Tělo potřebuje být vzkříšeno, aby mohlo být spojeno s duší a aby tak člověk byl kompletní, úplný. Ježíšovo lidské tělo bylo proměněno a spojeno s duší již třetí den, jak to bylo předpověděno ve Starém zákoně... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:18)

Jana
Chvála Kristu, ráda bych se zeptala, jak je to se spásou duší nenarozených (a tedy nepokřtěných) dětí a zda je zde rozdíl mezi nenarozeným dítětem z důvodu potratu chtěného matkou a potratu samovolného. Děkuji za odpoveď.
Miloslav kardinál Vlk:
Prosím, na otázku po spáse nenarozených nebo nepokřtěných děti jsem už odpovídal, dovoluji si na ni odkázat...Rozdíl mezi oběma potraty je velmi veliký: samovolný není zřejmě nikým přímo zaviněn, není tu vina na smrti toho dítěte, je to jako úmrtí. Ten může být jen velikou bolestí pro rodiče, kteří miminko čekali. Chtěný potrat je zabití, a je velkou vinou toho, kdo ho chce. My nemáme právo na život. I náš právní řád chrání život člověka od početí až do jeho přirozeného konce. Nemáme právo zabít. Ženy si někdy dělají alibi falešným názorem, že je to jejich tělo a že ženy na své tělo mají právo. To je falešné, protože počatý život je záhy už člověkem, i když nevyvinutým. Páté přikázání je „nezabiješ“ a také náš právní řád trestá zabití člověka... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:18)

Lenka
Proč i hluboce věřícího člověka (který věří ve vzkříšení a věčný život) bolí ztráta - smrt milovaného člověka. Proč cítí bolest a ne radost?
Miloslav kardinál Vlk:
Lenko, Tvá otázka je velmi pěkná. Tak to cítí naprostá většina křesťanů, kteří věří ve zmrtvýchvstání a věčný život. To, že Tě bolí ztráta milovaného člověka, nemusí být známka malé víry, ale náš cit a naše víra jsou dvě věci. Vírou je Ti to jasné, ale my nemáme ještě se životem věčným „hmatatelnou„ zkušenost... Cit se nedá rozumovými argumenty ani vírou přesvědčit, aby ho to nebolelo...Cítí tu konkrétní, „materiální“ ztrátu... S tím si nedělej hlavu, i Kristus Pán sám zaplakal, když se dověděl zprávu o smrti Lazara, kterého měl rád...Ta bolest je krásným projevem naší lásky a pout, která nás k zemřelým vázala... Kdybys už byla „na druhé straně“, tak bys neměla vůbec žádnou bolest, ale jásala bys, protože bys zřetelně a konkrétně chápala, kam zemřelý přichází ... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:17)

Franta
Pochvánen buď Ježíš Kristus. Jsem ministrant. Mám 15let. Pořád mě to tahne aby sem byl farařem, ale nemůžu být protože. mám špatné znamky 3,4, a asi budu mít 5. z matiky. Říkal sem si nemůžu se stat farařem, protože mám špatné znamy, ale mě to volá k tomuto povolání, ale nemůžu být. Rád čtu knihy Křesťanské i tarcasius pro ministrany. Můj kámoš taky je ministrant a chce se taky stat farařem ale má trojky, dvojky. Jaké znamky musejí být aby se někdo stal farařem. Říkam si: Pan Bůh a Pán Ježíš mě volají k tomuto povolaní, ale já nemůžu, mám špatné znamy. co mám dělat? děkuji predem za o tázku. Spánem Bohem
Miloslav kardinál Vlk:
Víš, je kouzelné mít v srdci takovouto touhu. Poraď se s některým knězem, kterého znáš a kterému důvěřuješ, abys dobře poznal, že si to ty nevymýšlíš, ale že je to opravdu hlas Boží. Já jsem měl také takovou touhu. V době komunismu jsem nemohl vstoupit do kněžského semináře, čekal jsem 12 let ve víře, že když mě Bůh volá, otevře cestu, abych za tím voláním mohl jít...A nezklamal jsem se. Pros Ducha sv. o pomoc ve studiu, protože aby ses mohl stát knězem, k tomu je třeba ještě dalšího studia... Ale nemusíš mít samé jedničky...Modli se ve víře k Bohu, k Pánu Ježíši...Přečti si životopis sv. Jana Vianeye, on měl také nejprve potíže se studiem, ale pak se stal vynikajícím zpovědníkem... Františku, bude se za Tebe modlit a zahrnuji Tě do modliteb, které konáme každý první pátek za nová kněžská povolání v Praze u sv. Ludmily na Nám. Míru spolu s adorací a mší sv... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:17)

Marie
Dobrý den, Otče kardinále, dost často se mi zdá o zemřelém otci a nebo o jiných zemřelých. I když se denně za ně modlím, jak tomu mám zabránit, někdy je to nepříjemné, myslíte si, že je to výzva volání o hlubší modlitbu? Děkuji za odpověď a přeji požehnané dny.
Miloslav kardinál Vlk:
Možná, že je to projev prosby toho zemřelého o Vaší pomoc, intensivnější modlitbu, anebo ještě lépe – nyní v dušičkovém období, a nejen v něm, poprosit některého kněze o mši sv. za zemřelého... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:17)

Vážený pane kardinále, dovoluji si Vás srdečně pozdravit a popřát vše dobré.Jsem praktický lékař s asi 25 letou praxí , na vesnici a mám na starosti i 50 pacientů-klinetů v domově důchodců.Ti kteří, ještě nejsou zcela dementní, a jsou na tom ještě poněkud i fyzicky dobře, vyjadřují svůj smutek nad tím, co tady na tom světě ještě dělají a proč je tu ještě Pán Bůh nechává a co je smyslem jejich nynější existence v tak zbědovaném stavu.Často se mohou tito mí pacienti podívat i na jiné své spoluobyvatele DD a vidí je v podtstaně horším stavu, a zcela odkázané na péči jinou osobou.Podotýkám , že jsem praktikující katol.lékař a většina těchto mých pacientů je nevěřících. Jistě , že se je snažím utěšit a potěšit, ale- co na jejich otázku po smyslu bytí starých a nemocných lidí říci, aby to nebylo falešné, aby to bylo povzbuzující a autentické pro ucho prakticky nevěřícího člověka, který jistě očekává konec svého života každou chvíli.Děkuji Vám za Vaši odpověd a i za Vaše zamyšlení, docela o tom přemýšlím a nemůžu najít tu pravou odpověd pro tyto lidi.
Miloslav kardinál Vlk:
Vážený pane doktore, myslím, že velice přesně cítím Vaši situaci a Vaši snahu...Trochu maličko to znám ze svých návštěv v nemocnici, když jsem býval venkovským farářem...Vím také, jak je to těžké pro ty nevěřící pacienty, když neznají odčiňující hodnotu utrpení ve spojení s obětí Ježíše Krista, když nemají Boží světlo, aby byli schopni hodnotit svůj život, své činy, i to že nebyly vždy podle svědomí, podle hodnot, když neznají, že nejsme pány na tom světě, že jsme někomu odpovědni a že bude nutně vyúčtovávání před spravedlností. Že je zapotřebí odčinění, vyrovnání, náhrada toho, co nebylo v našem životě dobré...To vše jim nelze „kázat“, vykládat, to oni neočekávají a ani nejsou schopni přijmout...Možná u někoho, kdo je chápavější, by se dalo i slovo o odčiňování i přes jejich nevíru říci. Myslím, že nějaká laciná slova o tom, že bude lépe atd., to je naprosto falešné, to dobře víte... Mít je rád a projevovat jim chápající srdce a nebát se jim říci, že ze své vlastní životní zkušenosti víte, že Bůh je láska, má rád každého člověka, a chce mu dát dar věčného, pokračujícího života. Že tohle byla Vaše životní síla... Myslím si, že je na místě svědectví vlastní víry, ne patetické, bigotní, ale upřímné a pevné. Říci jim, že Vaše životní přesvědčení a pohled na život a smrt je, že život nemůže končit, když člověk má bytostnou touhu „vždyť já chci jen žít, jak žít se má“, jak o tom zpíval zpěvák ...., když měl leukémii a věděl, že zemře. U většiny lidí tato touha „nepřestat být“ existuje... A taková bytostná touha v životě člověka, kde tolik věcí je tak harmonických a fungujících, nemůže být přece nesmyslná a falešná. Říci, že jste o tom bytostně přesvědčen, protože jinak život, ve kterém třeba udělali a zanechali tolik dobrého a který je nakonec pouze hozen do jámy, by neměl smysl. Silné slovo naděje od autority tu může člověka posílit a povzbudit...O smyslu utrpení bez kříže, bez Krista nelze dosti dobře mluvit, to prostě nejde. Rovněž o „odčiňování“, pokud nechápou vinu, hřích... A je třeba za ně před Bohem prosit... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:16)

Standa
Prosím, lze vycítit, poznat či předpokládat,že blízký zemřelý již dosáhl věčné blaženosti, nebo je nám živým tato otázka zastřena?
Miloslav kardinál Vlk:
Vycítit, poznat - to opravdu nelze. Předpokládat podle toho, jak žili, to lze. Za to prosit, ano, a věřit... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:16)

Marie Kadlecová
Myslím, že vím, jaký smysl má smrt v životě člověka a intuitivně cítím, co by měl člověk dělat pro přípravu na svoji smrt-hlavně žít v souladu se svým svědomím /Bohem v každém z nás/, ale poraďte, pane arcibiskupe, jakým jednoduchým způsobem zbavit většinu lidí kolem nás /věřících i nevěřících/ strachu ze smrti? Sama strach necítím již od dospívání.
Miloslav kardinál Vlk:
Zbavit lidi strachu ze smrti myslím nelze v zásadě ničím jiným než vírou v Ježíše Krista zmrtvýchvstalého. Žádný jiný „systém“ nemá řešení smrti. Reinkarnace je pouze oddálení skutečnosti smrti, ale ne její odstranění. Překonání, odstranění smrti uskutečnil ve svém životě pouze Kristus a na tomto svém vítězství dal účast všem, kdo jsou s ním životně, existenčně spojeni...Uvěřit v Krista je dar, milost, za něj je třeba také prosit. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:16)

dawid
Asi budete nejvice odpovidat na situaci, kdy ma clovek strach ze smrti. Ovsem vidim jako potrebne se zeptat, jestli astralni cestovani, zjeveni zemrelych a vzkriseni maji neco spolecneho, nebo se jen tak jevi? Je otazka vzkriseni Krista a tim i noveho zivota aktualni i pro krestansky Zivot uz ted? dekuji za jakoukoli pomoc a odpoved
Miloslav kardinál Vlk:
Tyto věci mají jistě souvislost. Říkají, že život po smrti existuje, a to ve „formě“ vzkříšení k životu, jiná forma existence života vlastně není. O možnosti kontaktu s našimi zemřelými už jsem mluvil... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:15)

Kratochvíla Josef
vážený pane kardinále, v současnoti probíhá v celém ČR výrazné omezování a likvidace zdravotních služeb (a jejich převod na tržní bázi) a praktická likvidace nemocnic (např. Stř. kraj) což nejvýrazněji postihuje právě seniory, důchodce, invalidy, chronicky nemocné a naše církev se neozve a neprotestuje prosím proč?
Miloslav kardinál Vlk:
Situace ve zdravotnictví je už delší dobu málo přehledná, zásahy do této oblasti byly nesystematické, reformy se pohybují od mantinelu k mantinelu. Je to také otázka bojů a sporů jednotlivých stran v parlamentě a jinde. Je velice těžké mít přehled, když ani mnozí politici ho nemají. Církev v této oblasti dělá mnoho věcí pro staré a nemocné v praxi (viz mnohé církevní instituce, třeba Cesta domů, naše hospice charita atd.), ale situaci sledujeme... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:15)

Milena
Častěji jsem se setkala s názorem, že modlitba za zemřelé nemá biblický základ. Která místa apoštolské biblické tradice dle Vašeho názoru modlitbu za mrtvé potvrzují? Děkuji, s pozdravem.
Miloslav kardinál Vlk:
Omlouvám se, ale před chvilkou jsem na to odpovídal...Snad bych ještě dodal, že v Matoušově evangeliu říká Ježíš o některých hříších, že nebudou odpuštěny ani v tomto ani v budoucím světě. Ale o jiných to neplatí. To znamená, že je tam možno dojít odpuštění... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:14)

Jana Röschová
V 16 letech jsem řekla Otci Reinsbergovi, že asi nejsem dobrá křesťanka, protože se bojím smrti. Odpověděl, ať se tím nezabývám, že až bude čas, Bůh si mne připraví. Dnes je mi 73 a mám strach pořád. Nezdá se mi to dobré. Vždyť bych se už měla začít těšit na Setkání? Nebo mě vlastní hříchy tolik váží na tuto zem, že se stále bojím?
Miloslav kardinál Vlk:
To, že máte strach pořád, je možná dáno tím, že Vaše víra musí ještě růst. Váš strach smrt neovlivní, ale Vy se tím trápíte. Vezměte do ruky evangelium a čtěte, co Ježíš říká. On mluví o životě, přišel, abychom měli život a měli ho plnost. Přišel, aby nikdo nezahynul... Když máte víru aspoň jako zrno hořčičné, nemusíte se bát. Ježíš říká, kdo věří...má život věčný. Svatý Petr píše: Hoď svou starost na Pána a on se postará. Choďte pravidelně ke svátostem a věřte v Ježíšovo slovo: Kdo jí mé tělo, má život věčný... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:13)

martin
dojíte se smrti
Miloslav kardinál Vlk:
...už jsem odpověděl, prosím... (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:13)

Josef
Chvála Kristu pane kardinále. Náš Pán je stvořitelem všeho, tedy i smrti a myslím, že jemu laskavá, milá a citlivá legrace obecně neubližuje. Je však přípustné, aby si člověk dělal legraci ze smrti ?
Miloslav kardinál Vlk:
Bůh stvořil člověka k životu, ne aby umřel, ale skrze hřích přišla na člověka smrt. Člověk svým hříchem „zhatil“ plány Boží, ale Bůh hned přesto oznámil svůj plán: skrze svého Syna, spasitele, znovu umožnit člověku život věčný.Bůh rozumí humoru. Když se náš humor týká i smrti, Bůh se jistě usmívá... Vysmívat se smrti je nebezpečné, přijde, kdy se nenadějeme. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:12)

Lucie
Dobrý den, ráda bych se zeptala na očistec. Pokud se nepletu, v učení církve se objevuje někdy s 10. či 11. stoletím, do té doby se o této "eventualitě" nemluví. Není mnoho biblických odkazů, kterým by se učení o očistci dalo podložit. Na druhou stranu Pavel píše, že Milostí jsme spaseni skrze víru, spasení není nás, je to Boží dar, není z našich skutků, aby se nikdo nemohl chlubit. Jak jdou tyto dvě věci dohromady?
Miloslav kardinál Vlk:
K této otázce jsem se už trochy vyslovil. Kdo umírá v přátelství s Bohem, jak říkáme v milosti Boží, bez hříchů, ale nemá všechny „dluhy“ za hříchy „odčiněny“, musí se podrobit procesu očistění. Zemřelým v tomto stavu můžeme pomáhat svými modlitbami, oběťmi atd. Víra církve, její učení nebylo vždy od začátku formulováno, definováno na nějakém koncilu či jinak. Pokud pak byly některé pravdy, které byly klidně věřeny a vyznávány (srov. církevní otcové), později popírány, byly pak učitelským úřadem blíže vysvětleny či definovány. Víra v očistec byla ve středověku, např. na florentském a později na tridentském sněmu, definována. Vychází většinou z 2. knihy Makabejských, kde je známá věta o oběti za zemřelé, aby jim bylo odpouštěno. Ale i dušičková tradice modliteb církve vychází z této víry. Co se týče sv. Pavla a ospravedlnění z víry, to je plná pravda, která není v rozporu s učením o očistci. Ti zemřelí jdou ke spáse, jen musejí ještě čekat. Spása je z Kristovy oběti, ale je třeba se vírou přimknout ke Kristu, a to vírou, která se projevuje skutky – viz sv. Jakub: víra bez skutků je mrtvá. Spása tedy není z našich skutků a zásluh, ale musíme si ji našimi skutky přivlastnit. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:11)

Radka Dvořáková
Chvála Kristu. Ráda bych znala Váš názor na reinkarnaci. Je správný názor, že když se někdo narodí např. postižený, je to trest za chyby v munulém životě? Děkuji.
Miloslav kardinál Vlk:
K tomuto tématu jsem se už vyslovoval, takže odkazuji tam. Rozhodně si nemyslím, že když se někdo narodí postižený, že je to trest za minulý život. Myslím, že je to někdy zoufalé hledání odpovědi na otázku: Bože proč? A poněvadž se velmi těžko hledá odpověď, uchylujeme se někdy k takovýmto domněnkám, které nemůžeme nikterak dokázat, a tak pro nás zůstávají jako konečné. Osudy lidí jsou propojeny a takové případy mohou mít někdy přirozené vysvětlení na zdravotní rovině rodičů, či jiné přirozené příčiny. Jiná je otázka, proč to Bůh připouští...Ale to bych překračoval obsah Vaší otázky. (Odpovězeno: 30.10.2007 v 10:10)

Karel
Myslite,že smrt je ta jediná spravedlnost na světě,když bere bohaté ichudé bez rozdílu ??
Miloslav kardinál Vlk:
Určitě v umírání a smrti jsou si všichni rovni a nikdo smrt nemůže nikterak uplatit, ani nelze nikde lobovat či hledat pomoc a vliv, tady jsme všichni bezmocní. Z určitého hlediska je to i projev Boží svrchovanosti, on je Pán osudů a rozhoduje určitě podle svého milosrdenství i spravedlnosti... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:21)

Blanka
Dobrý den. I když zde otázka eutanazie padla, připadá mi spravedlivá reinkarnace jako jakási náprava křivd spáchaných v minulém životě. Potom mi už nepřijde tak nespravedlivé, že někdo prožívá těžký život nebo se narodí s postižením. Své nesnáze chápu jako boží milost a výzvu k jejich zvládnutí se ctí.
Miloslav kardinál Vlk:
Jako věřící křesťan musím konstatovat, že o umírání „na zkoušku“ a o reinkarnaci není v Božím zjevení nic. Bůh pro nápravy hříchů a křivd poskytuje zde v tomto jediném životě tolik šancí, poznání a milostí, a ve své moudrosti zná, že dotyčný měl dosti darů, aby se podle nich zařídil, takže ty dané Boží šance jsou pak konečné... A těžký život a postižení... My bohužel poznáváme jen maličký úsek skutečnosti života takových lidí. S našimi životy jsou spojeni druzí, mnoho věcí oni způsobí, nikoliv Bůh, který nechce smrt ani žádné trápení člověka... A do této spleti osudů, vin a hříchů my málo vidíme, a proto to nedovedeme dobře rozsoudit. Rozhodně Bůh dokáže odměnit i všechny kříže a oběti, které jsme zde zaviněně i nezaviněně nesli... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:20)

Vít
Dobrý den, chtěl bych se Vás touto formou zeptat na Váš názor na "správný" postoj ke smrti. Domníváte se, že je lepší meditovat o smrti a takto se na ní připravit nebo naopak na ní vůbec nemyslet?? Předem Vám děkuji za odpověď.
Miloslav kardinál Vlk:
Jestli dovolíte, na takovéto otázky jsem už v předchozích odpovědích dal odpověď... Odpusťte, odkazuji na ni. (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:19)

Vaclav B
Dobrý den, jsem přesvědčen, že smrt je pouze změna formy života a to v rámci celého vesmíru. Proto nemám z vlastní smrti strach. Mohu znát Váš názor na toto moje přesvědčení. Děkuji.
Miloslav kardinál Vlk:
Pokud tou „změnou formy“ myslíte přirozený vývoj, tak musím konstatovat, že takový vývoj nikde nebyl prokázán a ani logicky, kauzálně není myslitelný. Pokud počítáte s Božím darem vzkříšení, pak s vámi zcela souhlasím, že jde o „změnu formy života“... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:19)

Proč se někteří lidé dožívají vysokého věku v nečinnosti, ač by mohli být činní a prospěšní, a jiní odcházejí předčasně od "rozdělané" práce (např. práce charitativní, společnosti prospěšné)
Miloslav kardinál Vlk:
To bych také rád věděl, to jsou nevyzpytatelné úradky Boží moudrosti, do kterých my nevidíme...Může se nám to zdát nespravedlivé a nemoudré, ale „myšlenky moje nejsou myšlenky vaše...“ (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:19)

Hanka B.
Požehnaný den, chtěla bych se zeptat, co se stane s "duší" sebevraha, který v sebevraždě našel východisko z ukrutných mnohaletých a trpělivě snášených bolestí.Je třeba se za tohoto člověka modlit? A jak? Děkuji za odpověď
Miloslav kardinál Vlk:
Jak už jsem dříve řekl, tady nejsme schopni celou vnitřní atmosféru toho člověka posoudit a hodnotit, znát jeho poznání, uvažování, sílu vůle, milost a pomoc Boží, případné zatemnění mysli atd., to vše zná Bůh. A já věřím, že on to zhodnotí podle své nekonečné lásky a milosrdenství. My nevíme nic o jeho posmrtném osudu. Proč byste se za takového člověka, zvláště když byl třeba s vámi nějak spojen, nemodlila. Útočte na Boží milosrdenství a dovolávejte se ho a svěřujte vše do rukou nekonečné Boží lásky. (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:18)

Jakub Holeček
Otče kardinále, rád bych se zeptal na Váš soukromý teologický názor na (ne)možnost dojít spásy zemřelých nepokřtěných miminek. Současná teologická debata se odvrací od tomistické teorie limbu k více méně "automatické" spáse všech zemřelých miminek. Zajímal by mě Váš osobní názor na tuto problematiku. Díky.
Miloslav kardinál Vlk:
Obecně je známo, že všechny pravdy učení církve nejsou dogmata, jsou tu o určitých nedefinovaných otázkách společné názory v tradici církve (sententia communis) nebo názory teologů (sententia theologova). Tyto názory se mohou měnit, jak to bylo v poslední době s otázkou osudu nepokřtěných, kterým dřívější teologové „vymysleli“ aspoň přirozenou blaženost. Když nebyli pokřtěni vodou ani jiným způsobem, teologové je „nevpouštěli“ do nebe. Písmo ani nějaká neomylná definice církve není k dispozici. Je známo, že sice nemají žádnou „zásluhu“, ale ani osobní vinu. Já vycházím z toho, že Bůh je všemohoucí láska. Co je u lidí podle našeho uvažování a naší „spravedlnosti“ nemožné, je u Boha zcela možné! Jak? To neumím „teoreticky“ vysvětlit. Ale způsobí to jeho láska. (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:17)

Markéta
Chvála Kristu.Chtěla bych se zeptat-při příležitosti rozhovoru o smrti-jaký názor má církev a Bible na eutanázii,trest smrti,potraty atd., a prosím vás také o přiblížení těchto věcí.Děkuju moc za odpověď a přeju den v Boží přítomnosti.
Miloslav kardinál Vlk:
Vzhledem k tomu, že život každého člověka je nezaslouženým darem Božím, svěřeným nám, abychom ho dobře spravovali, na něm pracovali a jednou ho Bohu odevzdali, nejsme jeho pány, jakoby to byl náš výtvor...Proto člověk nemá právo (a je to neláska k dárci) takový dar „zahodit“ jako nějaký cár. Ve světě, kde neexistuje smysl pro oběť jako výraz lásky ke druhému i k Bohu, smysl pro nesení kříže za Kristem, jak on nás žádá, kde jako nejvyšší hodnota je svoboda, kterou si člověk žárlivě střeží a odmítá vše, co by mu svobodu omezovalo, kde si vytváří i svou „pravdu“, je velice těžké předkládat mu skutečnou pravdu a požadovat na něm, aby se jí řídil, když žádného jiného zákonodárce kromě sebe neuznává. Nemáme právo nad životem druhého, ani toho nenarozeného, nemáme právo ho zabít. Lidé si to „okrašlují“ a vytvářejí alibi svému svědomí. Říkají, že to ještě není člověk. Ženy si vytvářejí jiná alibi, říkají, že je to jejich tělo a že na své tělo mají právo... Člověk své svědomí, pokud ho nemá zadupané, musí nějak „chlácholit“. Je vůči němu, vůči sobě, neupřímný, obelhává sám sebe pro klid své duše, vymýšlí si a zakrývá skutečnou pravdu... A co se týče trestu smrti, církev byla vždy proti trestu smrti jako absolutnímu trestu i jako ochraně společnosti proti nebezpečným jedincům... Jak má nejlépe žít To jsem vysvětlil už v předchozích odpovědích...Tragická smrt nevěřícího, a vůbec smrt takových lidí...Nikdo z lidí nevidí úplně do života a svědomí druhého, zvláště nejsme schopni znát vnitřní pochody posledních okamžiků umírání, jestli člověk aspoň v takovém okamžiku se neobrátí.. .A pak „moje soudy nejsou soudy vaše...“ říká Ježíš. Nevíme, kolik viny má člověk na tom, že nepoznal Krista, co udělal s milostí takového poznání, které se dostává každému člověku, jak žil takový člověk podle svého svědomí jako vnitřním „hlasu Božím“ v člověku...A je tu mnoho otázek a hledisek, které my lidé nejsme bohužel schopni dohlédnout, a proto také nejsme schopni spravedlivého posudku. S určitostí víme, že Bůh je nejvýš spravedlivý a zároveň, že je nekonečná láska a milosrdenství, které chce nekonečné dobro každičkého člověka. Jak se ovšem spojí ty paradoxy u Boha – absolutní spravedlnost a nekonečné milosrdenství – na to jsme velice krátcí, to nejsme schopni posoudit.... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:17)

Nikita
Jak se má člověk nejlépe připravit na smrt?
Miloslav kardinál Vlk:
...o tom jsem už hovořil před chvílí. (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:16)

Maria
Viackrat som pocula, ze sa umierajuci, resp.uz zomreli zjavili svojim pribuznym. Je to mozne, alebo je to len nieco ako halucinacia? Vdaka zo odpoved
Miloslav kardinál Vlk:
Zkušenost ukazuje, že takové věci jsou možné. I sám jsem něco takového zažil...Umírající dává někdy určité znamení o svém odcházení svým drahým...“Turistika“ z ráje k nám není na libovůli zemřelých a oni jsou tak zaujetí rájem, Bohem, ztotožněni z Božími plány, že nemají své zájmy. Že zůstává společenství s nimi, komunikace v modlitbě i jejich přímluvy za nás, je zřejmé. Už v evangeliu je k tomu slovo: mají Mojžíše a proroky, ať je poslouchají... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:16)

Dobrý den, jaký je Váš názor na zážitky lidí, kteří prožili klinickou smrt - pakliže nějaké měli? Myslíte, že byli skutečně mrtvi - a jak je definována smrt? Jaké je v tomto směru učení církve? Existuje nějaký posun například oproti minulým staletím? Pokud vím, jediný kdo se skutečně vrátil ze smrti je Ježíš Kristus. Ovšem i ze Starého zákona známe návrat ze smrti - proroci Eliáš a Elíša křísí syny dvou žen, v Novém zákoně křísí Kristus Lazara. Jaký je kvalitativní rozdíl mezi těmito vytrženími ze smrti oproti Kristovu návratu ze smrti? Chvála Kristu
Miloslav kardinál Vlk:
To je otázka hlavně medicínská, definovat smrt. Je otázka, jak „daleko“ byli v té smrti, na druhém břehu, jestli na kraji či nenávratně daleko...Učení církve se v tom nemění. Zkušenosti s klinickou smrtí neodporují učení církve, spíše se s ním shodují... Ježíš se doslova vzato ze smrti nevrátil, on jí prošel a byl vzkříšen k novému životu. Zázraky Kristovy – Lazar, chlapec z Naimu – to byly pouze návraty do předchozího života, nikoliv událost srovnatelná s Kristovým zmrtvýchvstáním. V tom je podstatný rozdíl jako mezi životem tady na zemi a životem v Božím „světě“, v ráji. (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:15)

Jiří
Vaše Eminence, jste připraven setkat se po smrti s těmi, kterým jste ublížil? Nebojíte se, že Pán přijde, když to budete nejméně čekat, jak to předpovídá? Jste dostatečně bdělý a připravený na Jeho příchod?
Miloslav kardinál Vlk:
„Tam“ není mentalita jako tady, kde lidé těžko odpouštějí... Tam stará nepřátelství či pomsta nemají místa. Ti vzkříšení mají jinou mentalitu, jsou plni lásky z blízkosti Bohu, zášti a stará nepřátelství neexistují... A my také vstupujeme do věčnosti s novým vědomím a vnitřními postoji. Z toho není obava... Vždy znovu se však ptám, jestli dostatečně „bdím“, a kladu si otázku, jak to dělat, aby to bylo „dostatečně“. Nacházím odpověď: kdo miluje, ten bdí! To je nejspolehlivější cesta... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:14)

Jakub Augustin
Vaše Eminence, jste připraven na svou smrt? Respektive, modlíte se za svou šťastnou hodinku?
Miloslav kardinál Vlk:
Víra v Krista a jeho nekonečnou lásku a milosrdenství i v jeho dar věčného života, který čerpám z jeho svátostí, je pro mne základní přípravou na smrt. Je nutné žít trvale v přátelství s Bohem, v lásce k němu, jinými slovy bez hříchu. A „dluhy“, které zbývají po odpuštění hříchů ve svátosti smíření, „smazávám“ modlitbou a sebezáporem, nesením kříže i láskou k lidem, i těm nepříjemným...A nakonec vše poroučím do Božských rukou Lásky... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:14)

Hanka P.
Lidé často mluví o smrti. Jak se dá poznat, že člověk o ní jen přemýšlí jako o existenci a na proti tomu jako o uskutečnění? Jak se takovému člověku dá pomoci- jako laik?
Miloslav kardinál Vlk:
Ono se to nedá poznat bez rozhovoru o ní. Ne vždycky jsou lidé ve chvíli blízkosti smrti schopni o ní mluvit. Zažil jsem jako kněz vícekrát rozhovory lidí, kteří byli blízko smrti. Jedna padesátiletá paní umírala a chodili k ní známí snad s úmyslem ji potěšit, ale ona těšila druhé. Mluvila ze své hluboké víry o tom, že v Ježíše celý život věřila a že se nyní těší na setkání s ním. Z rozhovoru můžeme poznat, co si kdo o smrti myslí, a svým rozhovorem plným víry můžete takovému člověku pomáhat. (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:14)

Hanka P.
Zdravím Vás. Proč myslíte,že dnes se víc bojíme smrt přijmout jako součást života než tomu bylo dříve?Moje babička svou maminku doopatrovala doma.Proč v kritickém okamžiku se volá rychlá záchranka?Když lékař sdělí,že jsou to již poslední okamžiky a pokud se rodina rozhodne,nechat si nemocného doma(nebojí se)může lékař beztrestně odejít(mám na mysli neposkytnutí pomoci apod.) Jak se dá připravit na to,že byste svého blízkého rád doprovodil a byl s ním až do konce-nepanikařil a nenervoval se, jde to vůbec?děkuji předem za odpověď
Miloslav kardinál Vlk:
To má jistě více poznatelných a zjistitelných důvodů. Hlavní asi je, že málo nebo vůbec nevěříme v posmrtný život s Bohem, v jeho „kvalitu“, jak jsem o tom už mluvil, a jsme příliš „přirostlí“ k této zemi, k dobrům této země (viz statistiky o tom, jak málo lidí, bohužel i věřících, věří v posmrtných život) a nejsme schopni mnohdy tu rajskou krásu a dobro, které nás čekají a kterých se nemůžeme dotknou rukou, ale jen vírou, brát skutečně a konkrétně. Bojíme se prázdnoty a nebytí, které si (bez víry) „za smrtí“ představujeme. Ono je zapotřebí obklopit umírající blízkostí těch, kteří je mají rádi. V prostředí lásky a blízkosti drahých se umírá lehčeji než v anonymitě a opuštěnosti za bílou zástěnou nemocnice. To je veliká zkušenost hospiců. Mám vlastní zkušenost se svojí tetou, která se starala o mojí domácnost na faře. Nesmírně hodná žena, nesobecká, plná lásky ke druhým, pro sebe nikdy nic nechtěla...Ale když byla blízká smrti, skoro už umírala, už se dívala někam do dáli, byl jsem u ní, měli jsme se rádi. Už mnoho nemluvila. Vzal jsem ji za ruku, abychom měli aspoň takový kontakt. Po chvíli jsem ji ruku zase pustil. A ejhle, tato nenáročná žena, která pro sebe nikdy nic nechtěla, najednou říká: „drž mě ještě za ruku...“ (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:14)

Zuzka
Dobrý den, z čeho vychází názor, že ráj bude v nebi? Myslíte tedy že Bůh opustil od původního záměru "..Ploďte a množte se a naplňte zemi. .."(1.Moj 1:28)po hříchu Adama a Evy? A jak si vysvětlujete verš, kde se praví: "Spravedlivý obdrží ZEMI a budou v ní bydlet navždy"(Ž 37:29). Děkuji za odpověď.
Miloslav kardinál Vlk:
Slova „ráj“ a „nebe“ jsou zaměnitelná. Myslí se jimi ten „stav“, jak říkají často teologové, ale s odvahou a odvoláním na bibli lze říci i „místo“, kde vzkříšený člověk bude prožívat nekonečné štěstí s Bohem a druhými spasenými... A ostatně „ráj“, „nebe“ je tam, kde je Bůh přítomen uprostřed vzkříšených. My totiž nemáme slovní možnosti mluvit dostatečně o tom, z čeho nemáme zkušenost, vždy „někam“ lokalizujeme ráj, nebe, království Boží. Ono to má ovšem ospravedlnění v knize Zjevení sv. Jana. Na Vaše citace žalmů odpovídám odkazem na tuto knihu, na její předposlední 21 kapitolu: ..“a viděl jsem nové nebe a novou zemi...Hle příbytek Boží uprostřed lidí...Bůh bude přebývat mezi nimi...Hle všecko tvořím nové...“ (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:13)

Pavel
O smrti se vždy "dobře" mluví tzv. doma v křesle. Ale může někdo s určitostí vědět, jak bude svoji vlastní smrt "prožívat"? Nemůžou se objevit a neobjevily se (třeba i u světců) při umírání pocity jako strach, zoufalství, či dokonce něco jako "nevíra"?
Miloslav kardinál Vlk:
Máte jistě pravdu.. Krásný středověký hymnus Dies irae o tom hovoří...“Cum vix justus sit securus...“ se tam zpívá; když sotva spravedlivý bude jist... Naši předkové na to mysleli a jejich modlitební knížky obsahovaly modlitby „za šťastnou hodinku smrti“... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:13)

Božen Němec
Myslíte si, že příslib spásy a vzkříšení platí i pro neandertálce nebo pro který stupeň vývoje člověka to platí ?
Miloslav kardinál Vlk:
Ano, jsem přesvědčen, že příslib spásy platí nejen pro hladce oholené a inteligenčně vyvinuté lidi...A že Bůh soudí člověka podle jeho svědomí, do kterého naprosto vidí ...Celý život je „zapsán“ v knize života. Právě podle shody myšlení, rozhodování a jednání s poznáním dobra, podle člověkova svědomí bude Bůh soudit. Podle toho nekonečného milosrdenství a Lásky a touhy Božího srdce odměnit každého, i vdovin halíř,bude Bůh ve svém milosrdenství soudit. (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:13)

Pavel
Dobrý a požehnaný den v Kristu! Je zřejmé,že v našich životech si nejsme rovni,ale ve smrti ano.Mučednická smrt je vrcholem pro vydání svědectví Ježíši Kristu.Myslíte si,bratře v Kristu,že má v dnešní době smysl hovořit i o ní?
Miloslav kardinál Vlk:
V liturgickém kalendáři církve předchází dni dušiček slavnost všech svatých, t.j. všech těch, kteří zvítězili, kteří vítězně prošli tímto životem, jak to lze i lidsky uznat a jak to také hodnotí církev kanonizací světců a zvláště mučedníků. Slovo o takové smrti bych přesunul o den dříve... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:12)

Luki
Bojíte se své smrti?
Miloslav kardinál Vlk:
Když myslím na to, co Bůh nám slíbil, jak jsem o tom hovořil, a když to srovnávám s krásou zdejšího života a vím, že existuje krása nesrovnatelně větší... tak po smrti jako odchodu do štěstí toužím. Nemám tu nějaké zvláštní vazby... Když ale vím také, že ten odchod je spojen s největší zkouškou zralosti života, s vážením, jestli jsem všechny hřivny, které jsem dostal, všechny milosti, dostatečně využil nejen pro sebe, ale pro druhé...tak si nejsem jist...Ale i tady věřím v nekonečné milosrdenství a lásku Boží... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:12)

Petr Procházka
Jak chápete a vnímáte život po smrti / věčný život?
Miloslav kardinál Vlk:
Myslím, že už bylo odpovězeno... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:12)

Petr Procházka
Chci se zeptat, jestli je pro člověka život po smrti vůbec nějaká výhra. Někdy mám pocit bude pro mě konec života spíše vysvobozením.
Miloslav kardinál Vlk:
Myslím, že předchozí odpovědi platí i pro tuto otázku... Ano, smrt může být a také je „vysvobozením“ z tohoto „slzavého údolí“... Pokud byste neměl hluboko v srdci touhu – aspoň někdy pocítěnou – po naplnění, po trvalém štěstí, po pokoji, po spočinutí...Pak byste měl pravdu...Ale my jsme bezvýchodně „odsouzení“ k tomu, abychom toužili po trvalém štěstí. Ten Váš „pocit“, že konec bude pro Vás vysvobozením, je malý odlesk touhy po nějakém „štěstí“, po naplnění toho, po čem toužíte.... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:11)

Josef
Nebudeme se v nebi nudit? Budeme tam mít co zajímavého dělat? Děkuji.
Miloslav kardinál Vlk:
Myslím, že na tuto otázku může být odpovědí, co jsem nyní napsal... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:11)

Redakce webu vira.cz
Jak chápete život po smrti?
Miloslav kardinál Vlk:
Ježíš řekl: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na mysl lidskou nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují...“ Takže naše představy jsou jen bledým odstínem těch skutečností...V mém dětství jsme u nás doma měli různé svaté obrazy, např. Boha Otce jako starého fousatého pána (ten způsob zobrazení měl naznačit jeho stáří, věčnost, moudrost atd.). Na náboženství ve škole jsem se učil, že život po smrti znamená „věčné patření na Boha“. A tak jsem si myslel, že to bude děsná nuda, a neměl jsem vůbec žádnou touhu po takové věčnosti. Když jsem ale „povyrostl“ a pochopil, že věčnost bude znamenat absolutní naplnění všech krásných a největších tužeb mého života, které se tu třeba vůbec nenaplnily, nebo vidím, kolik touhy má tolik lidí po lásce – ženy, muži, tolik frustrace, bolesti, utrpení, zla atd. a když si představím, že Bůh „setře každou slzu“, odstraní ze života člověka veškeré hrozné utrpení a naplní spasené lidi štěstím, radostí, plností, a splní všechny touhy, tak mám slabý odstín, náznak, co může být ve věčnosti. Když máte ve svém životě někoho nesmírně rádi a toužíte po něm a při tom ho nemůžete za žádnou cenu dosáhnout,zůstane frustrace z této touhy...Naplnění touhy po nekonečné lásce a její dosažení tam: představte si to štěstí...A to je jen odstín. Mnohokrát jsem zažil nádherná setkání, byli jsme nesmírně šťastni, v hluboké radosti a vůbec se nám nechtělo rozejít. Měli jsem touhu a přání, aby to neskončilo... a přece jsme se museli rozejít. Často jsem v takových chvílích myslel na věčnost – bude nám nekonečně dobře ve vzájemném společenství s nekonečnou láskou – Bohem a budeme vědět, že to nikdy neskončí... Bohužel jsou to vše jen náznaky, odstíny, slova, která nejsou schopna vystihnout, co je věčnost... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:10)

Redakce webu vira.cz
Jak a proč se modlit za zemřelé?
Miloslav kardinál Vlk:
Život křesťana není tak jednoduchý, jak si mnozí představují: ty můžeš hřešit, pak se dojdeš vyzpovídat a máš to dobré. Ano, Kristus nám zanechal „záchranné prkno“, když ztroskotáme a upadneme do stylu ne-lásky a žijeme pouze podle zásad našeho světa (nenávist, sobectví, atd..). Touto záchranou je „obrácení“, změna života (to se nazývá „pokání“), vyznání svých hříchů s lítostí a ochotou zříci se špatného (protibožského, či bezbožného) způsobu života. Po této změně života a lítosti musí následovat vyznání hříchů a jejich odpuštění ve svátosti smíření (ve zpovědi). Ale – a tady je jádro věci: po odpuštění zůstává ještě „odčinění“, náprava toho, co jsem zlého komu udělal (zatím nebudu více rozvádět, jak odčinit...). A když člověk zemře s takovými „dluhy“, když vše nestačil odčinit, nese si ten dluh na věčnost. Za čárou smrti nabude jasného poznání dobra a zla ve vlastním uplynulém životě, svých dluhů, a při tom má podle svého nového poznání Boha jako nekonečného Dobra nesmírnou touhu ho okamžitě dosáhnout, ale pro své dluhy není ještě hoden plného společenství s ním. Sám už je nemůže odčiňovat. Tím nesmírně trpí. My na tomto světě pak můžeme různým způsobem pomáhat tyto dluhy „splácet“: prosit Boha za odpuštění dluhů, oběťmi, které za něj přinášíme, mší sv. atd. Zvláště kolem Památky všech zemřelých - dušiček je k tomu velká příležitost a církev z „pokladů“, které nashromáždili svatí a svatě žijící lidé, může za určitých podmínek (modlitby za zemřelé, dobré skutky atd.) věnovat jim „odpustky, tj. odpuštění těchto zbývajících dluhů. Tyto „odpustky“ my jim můžeme získávat, vyprošovat. Vždyť s nimi tvoříme jednu rodinu vykoupených. Kdo se však neobrátil ke Kristu, nezískal si ze svátosti prostřednictvím církve, které je Kristus svěřil, aby je spravovala, odpuštění a „zárodek“ věčného života, tomu nemůže pomoci žádná modlitba a jakékoliv oběti...Naše soudy tady nejsou na místě a Bůh je nekonečně milosrdný, sice spravedlivý, ale také nekonečná láska a chce spasit všechny lidi. Kdo však umírá v absolutním odmítnutím Boží lásky, bude pak asi těžko za hranicí smrti něco měnit... A Bůh...? (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:10)

Redakce webu vira.cz
Jak se na svou smrt nejlépe připravit?
Miloslav kardinál Vlk:
„Držet se“ vírou a životem z ní toho (Krista), který smrt sám ve svém těle přemohl a slíbil dát účast na tomto svém vítězství - vykoupený, vzkříšený život, abych mohl žít věčně, to znamená žít podle Kristových zásad, které zanechal v evangeliu. V podstatě žít jeho stylem života, který má jediné pravidlo – lásku na jeho způsob, podle jeho stylu, tzn. lásku božskou. (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:10)

Redakce webu vira.cz
Jaké místo má smrt v životě věřícího člověka?
Miloslav kardinál Vlk:
Podle odpovědi na předchozí otázku je to brána k nové existenci, do nového života, v němž se plně uskuteční v nezměrné míře štěstí, po kterém každičký člověk, bez výjimky, celý život touží a tady v tomto hmotném světě nedochází k jeho nalezení a naplnění, protože tento svět je poznamenán bolestí, utrpením, nenaplněním, koncem, smrtí, umíráním, a to vše brání zásadně tomu, aby byl plně šťastný.... (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:09)

Redakce webu vira.cz
Proč vůbec existuje smrt, proč je součástí života?
Miloslav kardinál Vlk:
Člověk je po fyzické stránce, hmotným složením svého těla, součástí přírody. V přírodě vše vzniká, rodí se a umírá. Takový je železný zákon přírody, který nemá výjimku. Ani člověk tady není výjimkou. Ale existence člověka má také komponentu duchovní (to tu zatím blíže nevysvětluji), pro stručnost to nyní beru jako fakt. Má nesmrtelnou duši, určenou k tomu, aby pokračovala ve svém životě. Sama je však nekompletní, je podstatou neúplnou, určenou právě k existenci v těle a s tělem. Jinak nemůže být plně šťastná. Ale tělo podléhá zákonu umírání, rozpadu. Kristus jako Boží syn přišel na svět, aby člověka z jeho určení ke smrti zachránil. On byl také plně člověkem jako my. Zemřel na kříži, ale – pozor – vstal, byl vzkříšen s tělem, které bylo proměněno. Hmota určená k rozpadu přijala vzkříšením „hmotu“ proměněnou, „vzkříšenou“ „zmrtvýchvstalou“. Apoštolé si to ověřili při setkání s ním. Ti, kdo od Krista přijali skrze svátosti účast na jeho vzkříšeném, nesmrtelném životě, nosí v sobě zárodek, že po odumření tohoto fyzického smrtelného těla, z toho „zárodku nesmrtelného“ věčného života dostanou mocí Boží, vzkříšením „nové tělo, které bude spojeno s tělem, a člověk bude kompletní, tělo schopné existence v novém, „jednorozměrném“, věčném, nehmotném „světě“, kde není rozpad a duše s takovým tělem bude žít věčně. Tak se naplní věčná touha člověka: „vždyť já chci jen žít, jak žít se má, to je má touha odvěká“. (Odpovězeno: 29.10.2007 v 16:00)

Sekce: Online rozhovory   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Témata: společnost  |  smrt  |  osobnost, osobnosti  |  víra  |  náboženství  |  spiritualita, život z víry  |  svědectví  |  umírání a smrt  |  modlitba za milost šťastné smrti  |  nebe, posmrtný život  |  smrt šťastná

[nahoru]

 Odkazy 
 na jiné weby

 Papež František 

 Dominik Duka

 Miloslav Vlk

 Vojtěch Kodet 

 Tomáš Halík

 

iEncyklopedie: on-line slovník

víry čerpat
sílu k životu.
Vira.cz

Najdete nás na Twitteru:

 


 

Obsah vira.cz dle abecedy:

A  B  C  D  E  F  H  I  J 
K  L  M  N  O  P  R  S 
T  U  V  Z  číslice

Náhodný tip

Sexuální výchova v rodině a...
Úspěšné pokračování knihy Sexualita v našem životě. Autor se tentokrát zaměřuje...





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 1998 - 2016 Vira.cz | Mobilní verze