Pokoj tomuto domu. (Lk 10,5) - Biblický citát na dnešní den

Sekce: Knihovna

Aleš Opatrný

Věřím v Ježíše Krista . . . Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny...

Pán vesmíru, Pán budoucnosti

z knihy Credo , vydal(o): Pastorační středisko

Tedy Kristus, náš Pán, počatý z Ducha, narozený z panny.

Nejdříve bychom se zastavili u slova Pán. Je to slovo, které dost často používáme: Pán Ježíš, to řekne každý docela snadno. Přitom je to slovo pro nás původním obsahem vlastně vzdálené. Jednak "Pán" se používá jako zdvořilostní oslovení, za druhé v jazykovém použití doby nepříliš vzdálené to mělo až takový hanlivý přídech, když byl někdo "pán".

Tady nejde o jedno ani o druhé. Kristus je prostě vládce. Jenomže: ne vládce ve světském smyslu. Ve světě je a bylo tolik zlého, že bychom Pánu Ježíši moc neposloužili, kdybychom ho prohlásili za světského krále. Ježíšovo kralování, to že je Pánem světa, se dá vidět na dvou věcech. Jednak v srdci člověka. A tady bych chtěl připomenout, co říká Pavel v listě Filipanům: "Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk" (Fp 1, 20 - 21).

Tohle je tedy hledisko osobní.

Kristus je Pánem těch, kteří v něho uvěřili, a to Pán ve svrchované míře. Opravdu nejvýstižněji to říká věta uvedeného úryvku: "Vždyť pro mne život je Kristus a smrt zisk." Pavlovi se tady zkoncentrovalo, spojilo do jednoho bodu v Kristu všechno, celý jeho život. Když tohle člověk v životě dobře uskuteční, pak je to pravda, že Kristus je mu Pánem, když mu Kristus bude vším, když bude naprostou náplní jeho života a celým jeho smyslem.

Nikdo z nás nemůže s určitostí říci, že to u nás tak je, že by Kristus byl beze zbytku Pánem našeho života. Ale vyznáváme, že se tedy do této plné polohy snažíme dojít. Tohle je věc velice důležitá, přestože u mnoha křesťanů byste ji našli v zakrnělé podobě. To je ono, o čem tady byla několikrát řeč, že někdy se křesťanství vyčerpá jenom na všeobecné víře v Boha, že se smrskne jenom na něco s pravým křesťanstvím související jen okrajově.

Kdo tedy Krista vyznává za svého Pána, ten mu zcela podřizuje svůj život. A tady je zapotřebí velice dobře porozumět, aby toto podřízení nebylo cítit jako ztráta, jako utlačení člověka. Uznat Krista jako Pána znamená skutečné osvobození. (Zase ten Pavel: Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.") Tady je přikovaná ta základní lidská obava ze zmaření života. Pavlovi to splývá. Ať tedy Pán rozhodne, jak bude chtít, on mu patří, a proto je pro něj hodnotný stejně život jako smrt.) Toto je vrchol osvobození, ale my je můžeme prožít na spoustě drobnějších věcí jako osvobození od spousty obav, strachu a drobnějších obaviček, protože je-li Kristus mým Pánem a vím-li, kdo Kristus je, pak mohu mít jediný strach, a to abych neselhal. A i tady vidím Petra a Pána, který mu odpustil. Tak i v tomto punktu nemusím mít absolutní strach.

Když o tomhle bude člověk dál a dál uvažovat, že Kristus je opravdu jeho Pánem, že pro něj je tím nejdůležitějším, tím, který je nade vším, co se ve světě děje, můžeme dojít k tomu druhému pohledu, proč je Kristus Pánem - a to je Kristus jako Pán vesmíru, Pán budoucnosti. Kristus je ten, který přijde podruhé a který je proto králem, protože poslední slovo v dějinách bude mít definitivně on. Teprve pak ho můžeme vidět jako Krále vesmíru. Ve Vyznání víry je to nakonec ještě dál, když se mluví o Kristu, který "přijde soudit živé i mrtvé" ... tam o tom budeme mluvit víc.

Pro úplnost, abychom dokázali správně pochopit a obsáhnout pravý význam toho, že Kristus je naším Pánem, nám poslouží úryvek textu Lukášova evangelia.

"Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat" (L 12, 36 - 37).

Naše vysokojdoucí pohledy, tj. Kristus jako Král vesmíru, jsou uzavřeny slovy o narození:

"... byl počat z Ducha svatého."

Jestliže se řekne, že Ježíš je " počat z Ducha svatého", pak je tím v prvé řadě řečeno, že Ježíš je úplně Boží, že je Synem Božím, aniž ztrácí své lidství. Na počátku jeho existence je tvůrčí Duch Boží. Opakuji: na počátku, ne až někde potom, v historii. Je počat z Ducha a můžeme to za pomoci Pavlovy domyslet ještě dál. Pavel mluví o novém Adamovi. Protikladem je starý Adam, z této země, který zhřešil a uvázl v hříchu a nový Adam - Kristus je také člověkem, ale člověkem ze hříchu vymaněným, člověkem a Božím Synem.

A tady máte vysvětlení k tomu "početí z Ducha Božího": protože je Ježíš z Ducha Božího, je z moci zla zcela vymaněn, proto je tím novým Adamem, tím, ve kterém začíná obnovení lidství. Je to lidství, ale nezatížené hříchem. Mluví-li o početí z Ducha sv., pak nejde rozhodně o věc biologické povahy, tímhle směrem k ničemu nedojdeme. Jde o věc mnohem hlubší - o to, že je Ježíš Boží. Tajemství jeho početí zůstává tajemstvím. Vidíme jen, že zde byl Bůh svým tvůrčím Duchem u díla a že Ježíš je plně Boží, ale o vlastním průběhu nevíme nic.

Dále se říká, že tento Ježíš se "narodil z Marie Panny".

První otázka je, proč se vlastně ve vyznání víry mluví o tom, že je Ježíš z Marie narozen, když například všechny další události jeho života v Credu nejsou zmiňovány. Tam je ohromný skok; následuje: "trpěl pod Pontským Pilátem, ukřižován ..." a tak dále. Proč je tu tedy právě toto jmenováno? Není to pro ukojení naší zvědavosti nebo proto, že u každého člověka se uvádí místo a datum narození. Ježíšovo narození z Marie stojí jako určitý protipól k výrazu Ježíš - Syn Boží. Ježíš Syn Boží nám fixuje božský původ Ježíšův, narození z Marie nám fixuje Ježíšovo lidství. Pohled na Ježíšovo božství a lidství musí být jednotný, oboje musíme vidět současně.

Hned tu ale máme obtíž, když je tu dále zdůrazněno Mariino panenství, které nám při propagaci křesťanství vlastně dělá potíže, když musíme vysvětlovat "nevysvětlitelné". Z hlediska biologického (i když to není biologická otázka!) se dnes ví, že za určitých okolností může dojít k rýhování vajíčka, i když není spojeno se samčí buňkou, což je známo v říši zvířecí. Z toho plyne, že pravda víry nás nenutí k tomu, abychom zavřeli oči, uši a říkali "nevidím, neslyším". Je nutné si uvědomit, že v přírodě je možné mnohem více, než s čím se běžně setkáváme a nemusí jít vždy jen o zázraky!

Proč tedy narození z panny? Za prvé: Je nutné si uvědomit, že Ježíš není kombinace Boha a člověka tak, že by to byla polovina jednoho a polovina druhého. Narození z panny tu není proto, aby bylo umožněno Ježíšovo božství. Bůh není omezen ve svém činu na jednu jedinou alternativu. Sice nám to usnadňuje pochopení, ale nesmíme se dostat do situace, kdy bychom řekli: "Na rovině biologické chybí mužský prvek, tak ho tam dodáme tím, že Bůh je otec." Kdybychom to takto udělali, mohlo by to vést k výše zmíněnému chybnému chápání Ježíše jako kombinace Boha a člověka. Jestliže Bůh chtěl, aby nový počátek v lidstvu byl člověk, pak to musel být člověk plně, a jestliže ten počátek měl být dobrý a bez hříchu, pak to musel být někdo, kdo vychází z Boha. Tedy člověk, který se narodí ze ženy, ale má svůj původ v Bohu.

Přivedení takového člověka na svět je mimo lidské možnosti. Jako nelze z radioaktivního materiálu vytvořit něco nekontaminovaného. A my všichni lidé jsme "kontaminováni" hříchem. Je tedy třeba vytvořit nový počátek. První způsob je uveden v Genezi: potopa, ale zde nedošlo k úplnému vykořenění hříchu. Tudy tedy Bůh nechce jít, musel by vyhubit všechny. Postupné zlepšování lidí je také ztracená záležitost, pořád jsme nějak zasaženi hříchem. Boží nový počátek je proto zasazen uprostřed lidstva Boží intervencí. Duch Boží je ten, který tvoří všechno nové. Ježíš je z Marie, tedy jedním z nás, ale zároveň z nového počátku.

Za druhé: Farizeové měli představu, že kdyby všichni členové Izraele zachovali předpisy Zákona, zvláště o sabbatu, do puntíku, pak by musel přijít Mesiáš. To je do krajnosti dovedená snaha vyrobit si záchranu, byť s Boží pomocí, vlastními silami. Na druhé straně stojí Maria, která "nemá muže", je tedy naprosto bezmocná. Maria tedy nemá vůbec nic, co by ji opravňovalo myslet, že bude matkou Mesiáše. Nemá skutečně nic a do tohoto lidského "nic" je darován Mesiáš. K tomu je třeba doplnit obraz Izraele, jako snoubenky Hospodinovy. Sem patří Maria jako matka. K plnému porozumění postavě Panny Marie je nutná znalost Starého zákona.

Shrnutí: Je třeba vědět, že Ježíšovo narození z Panny je sice biologicky popsatelná skutečnost, ale na druhé straně je to záležitost především teologická. Ježíš - zachránce, plně Boží Syn a plně člověk, je darovaný Otcem, nikoliv produkt lidského konání. Mariino panenství zdůrazňuje lidskou bezmocnost, záchrana lidstva je Boží dar. Pozor! Toto vše zde popsané nenazýváme "neposkvrněné početí". Neposkvrněné početí je početí Mariino - Panna Maria byla od svého prenatálního života uchráněna prvotního hříchu, byly na ni "dopředu aplikovány" účinky vykoupení.

Na Pannu Marii se však díváme nejen jako na matku Ježíšovu, ale také jako na prototyp Církve. Maria vstoupila Zvěstováním do jedinečného vztahu s Bohem a tento vztah má svůj vývoj. Maria zůstává v odkázanosti na Boha, její panenství nelze chápat čistě biologicky. Je to úžasný symbol, který znamená víc než pouhý fakt. Panenství znamená otevřenost Bohu, která trvá v celém životě. Lidsky vzato je Maria člověk, který vlastně sám nic neznamená - služebnice Páně do konce života. A to je prototyp Církve. Církev musí být v očekávání obdarování, nemůže pouze vyvíjet sama aktivitu. Církev je na jedné straně skupina Ježíšových následovníků, ale zároveň skupina lidí, kteří očekávají, co od Boha dostanou. A zde právě je Maria naším vzorem. V člověku se musí spojit aktivní i pasivní prvek - tedy člověk následující Ježíše a mající zároveň smýšlení Mariino (její životní postoj) je teprve dobrý křesťan.

Maria je na prvním místě pokorná služebnice, říkající Bohu "Ano", a teprve potom lze přidávat další predikáty: Královna, Vyvýšená nad anděly ... Chceme-li vidět Pannu Marii správně, musíme v ní vidět člověka Bohem plně obdarovaného, který toto obdarování s maximálním souhlasem a porozuměním přijal. Tak se vyhneme jejímu zbožštění, neuděláme z ní bohyni. Maria je úctyhodným člověkem, protože je báječný, úžasný výtvor Boží a odráží Boží slávu.

Na závěr tedy ještě jednou zopakujme: to Boží v Ježíšovi, vyjádřené početím z Ducha i to úplně lidské, dané narozením z Marie Panny, je potřeba vždycky vidět v jednotě a není možno ubírat ani z jednoho, ani z druhého. Ježíš může být naším Pánem v plném slova smyslu právě proto, že je plně člověkem. Proto nemůžeme říci, že je nám vzdálen, že jemu se to žilo atd., Z Ježíšova lidství zkrátka nesmíme ubrat ani "vous", to se ve víře nevyplácí.

Čím jasněji vidíme jeho lidství - a přitom uvidíme Ježíše celého, tím přesněji pochopíme, jak On je klíčovým řešením našeho života. A to je to, oč mi neustále jde, aby nám Ježíš nebyl vzdálený, ale abychom ho pochopili jako někoho, kdo skutečně základní otázky našeho života zásadně vyřešil. Jako někoho, koho můžeme následovat. Abychom jeho život viděli jako model a řešení našeho života.


Výpis všech kapitol z této knihy: Věřím . . . / Věřím . . . v Boha . . . Otce . . . / Věřím v Boha . . . všemohoucího . . . / Věřím v Boha . . . Stvořitele nebe i země. . . / Věřím... v Ježíše Krista, syna jeho jediného . . . / Věřím v Ježíše Krista . . . Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny... / Věřím v Ježíše Krista, který trpěl, byl ukřižován, umřel a vstal z mrtvých / Vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha / Odtud přijde soudit živé i mrtvé / Věřím ... v Ducha svatého ... / Věřím ve ... svatou církev obecnou / Věřím ve ... společenství svatých ... / Věřím v ... odpuštění hříchů... / Věřím ve ... vzkříšení těla... . / Věřím v ... život věčný ... Amen.

Bůh sám je původcem krásy, aneb podzimní variace

(14.10.2017) Boží věčná moc a jeho božské bytí je možné poznat světlem rozumu z toho, co stvořil (Řím 1,20)

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(12.10.2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se...

Modlete se za politiky, i za ty chybující

(9.10.2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!

Říjnové číslo časopisu pro dívky IN!
(9.10.2017) Zveme vás k přečtení říjnového čísla.

Jak (ne)mluvit o sexu - nové číslo časopisu Rodinný život

Jak (ne)mluvit o sexu - nové číslo časopisu Rodinný život
(5.10.2017) Nové číslo časopisu je věnováno tématu, které „hýbe světem“, a právě proto je potřeba o něm...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.