Vánoce - který dar nejvíc potěší?

čas dárků

z knihy BTM , vydal(o): Brněnská tisková misie

Přicházejí vánoce - čas dárků !

V době vánočních svátků se často v myšlenkách vracíme do svého dětství. Vybavují se nám vzpomínky na slavnostní chvíle v rodinném kruhu, rostoucí napětí při rozdávání dárků, znovu si připomínáme tajuplnou atmosféru tiché noci... Snad nikdy nezapomenu na jeden zážitek, který rád vyprávím svým dětem u štědrovečerního stolu.

Vyrostl jsem v rodině obchodníka, kde jsme se už jako děti musely hbitě ohánět. Nejvíc práce jsme měly každým rokem o vánočních svátcích. Ale na Štědrý den zavládla slavnostní nálada. Večer se pak celá naše rodina sešla u svátečního stolu.

K večeři jsme zvali také naše přátele. Zvláště si vzpomínám na jednu vdovu, která přišla za války o svůj domov a našla u naší rodiny přístřeší. Říkali jsme jí teta Klára. Na Štědrý večer byla vždy přizvána k nadílce.

Můj nejmilejší dárek.

Čekání na dárky mi vždy připadalo strašně dlouhé. Ještě jedna píseň, ještě jedna modlitba a konečně je tu nadílka. Velký stůl, na kterém ležely dárky, byl přikryt ubrusem. Jako nejmladší jsem mohl začít s jejich rozbalováním. Ještě dnes vidím před sebou svůj první dárek. Byla to krásná skříňka s nářadím, kterou mi tatínek sám vyrobil. Dříve než jsem mohl tatínkovi poděkovat, podala mi také teta Klára svůj dárek – jasně červený bagr. Byl jednoduchý, z umělé hmoty, neměl dálkové ovládání ani motor, ale ta červená barva mě naprosto fascinovala. Tato hračka mě natolik upoutala, že jsem si cenného dárku, který mi vyrobil tatínek, až do konce večera vůbec nevšímal. Teta Klára byla úplně dojata mým nadšením. A tak jsem byl celý Štědrý večer bagristou. Bagroval jsem sušenky a ořechy z misky na talíř. Úplně jsem se zamiloval do té plastové hračky a nemohl se od ní vůbec odtrhnout. Myslím, že jsem si bagr vzal s sebou i do postele. Hrál jsem si s ním každý den, od rána do večera. Brzy se mi však pokazil. Byl jsem z toho velmi smutný.

Zapomenutý dárek.

Až po několika dnech jsem si vzpomněl na skříňku s nářadím, dárek od tatínka. Po celou tu dobu ležela pod vánočním stromkem. Vytáhl jsem ji a obdivoval její masivní, kvalitní dřevo s uměleckým kováním. Každý kousek nářadí byl pečlivě upevněn v patřičných přihrádkách. Celá skříňka byla nalakovaná a opatřená zámkem – úžasné, nádherné dílo! Až v této chvíli jsem si uvědomil, kolik času a námahy to muselo tatínka stát, aby mi mohl dát takový dárek. Ráno v šest hodin odcházel do obchodu a málokdy se vrátil před osmou večer. Potom zase hned zmizel ve své pracovně. Dárek mi tedy musel vyrábět po nocích! Tolik jsem pro něj znamenal, že mi obětoval hodiny svého spánku. A já jsem si jeho dárku nevšímal. Smutně jsem šel za tatínkem. Teprve teď jsem mu pověděl, že se mi jeho dárek opravdu líbí. Moc toho neřekl. Pohladil mě a dal mi radu, abych brzy začal s nářadím něco kutit. Pocítil jsem velkou úlevu.

Lidmi zapomenutý dar.

Také my možná zapomínáme na jeden vzácný dar. Je určen každému z nás a je životně důležitý. Bůh ve své lásce daroval lidem svého Syna Ježíše Krista. Poslal ho na zem, aby nám otevřel cestu k plnému životu. Ježíš zemřel za naše hříchy a tím nás zachránil pro věčný život. Bůh nám dal to nejdražší. My se však mnohdy zabýváme jen bezcennými věcmi a přitom nám tento pravý a jedinečný dar uniká. Měli bychom si včas uvědomit, co je pro nás skutečně hodnotné, ne až tehdy, když poznáme, že nás stejně tento svět nemůže uspo- kojit. Mohlo by být totiž pozdě. Život je příliš krátký na to, abychom mohli ztrácet čas neužitečnými věcmi.

Vánoce zůstanou chudé,
pokud nám půjde jen o krásné dárky.
Hodnotu dostanou pouze tehdy,
když přijmeme do svého života Ježíše,
který byl poslán jako Boží dar
pro tento nešťastný a beznadějný svět .
On je darem od Boha, nad který nic není vzácnějšího.