Sekce: Knihovna

Anselm Grün

Práce, práce... A kde v tom všem jsem já?

z knihy Pracovat i žít , vydal(o): Karmelitánské nakladatelsví

Mnozí vedoucí pracovníci mají pocit, že se neustále pohybují v kruhu. Pořád jsou zapřaženi do práce. Nikdy nejsou hotovi. Jedna schůze stíhá druhou. Jeden projekt střídá jiný. Všude musí být v pohotovosti, jakmile něco neklape. Cítí se uštvaní a pronásledovaní. Ptají se sami sebe: „A kde v tom všem jsem vlastně já? Žiji ještě vůbec?“ Připadá jim, že jejich osoba přichází zkrátka. Na jejich potřeby se nikdo neptá.

Kdo se ocitá na zodpovědném místě, jistě nemůže chtít uspokojit všechny své potřeby. Přijal odpovědnost za druhé. Vyjadřuje to také jeho duchovní postoj: jsem tu pro ně. Zříkám se mnohého, co by mě těšilo, a dělám to naprosto vědomě.

Ovšem i tady potřebuji znát správnou míru. Rozdám-li se totiž beze zbytku obětavě druhým, často ve své roli oběti začínám druhým ztěžovat život. Jako oběť kolem sebe šířím agresivní náladu a ta druhé ochromuje.

Být k druhým dobrý dokážu pouze tehdy, když zacházím dobře sám se sebou. V opačném případě začnu potlačené emoce promítat do svého okolí. Jestliže jsem k sobě tvrdý, budu stejně tvrdě zacházet i se svými spolupracovníky. Rozhodně je tím nepovzbudím k životu.

Nejde však jen o to, umět být dobrý sám k sobě a tu a tam si něco dopřát. Už svatý Bernard napsal papeži Evženovi, který si mu posteskl na tíhu svého úřadu: „Dopřej si sám sebe!“ Pak mu ukázal, jak je svým přetížením odříznut od sebe a od svých pocitů a jak je to pro něho zhoubné. Člověk si může dopřát hezkou dovolenou, dobrou večeři, víkend na chatě. Ale rozhodující je pouze to, aby si dopřál sám sebe. Aby měl kontakt sám se sebou a byl u sebe doma. Jak toho docílit?

Existují docela prostá cvičení, jak se učit uvědomovat si vlastní já. Například se uprostřed největšího shonu můžu na okamžik zastavit a uvědomit si vlastní dech, nádech i výdech. Vnímám-li rytmus vlastního dechu, vnímám sám sebe. Vědomě sestupuji z hlavy do těla. Hlava je plná neklidu. Neustále myslí na tisíc věcí. Jakmile však následuji svůj dech a vědomě zvolna vydechnu, uvědomím si sám sebe a pomalu se uklidním. Jsem u sebe. Vnímám se.

Jindy mi může nabídnout pomoc dotek. Klidně se posadím a položím si dlaň na srdce. Začnu sledovat, jak se ve mně začínají probouzet pocity, připustím je a ptám se, co je to za touhu, která se ukrývá za mými pocity a myšlenkami. Ta touha mě vede k vnitřnímu pokoji. Pomůže to třeba uprostřed schůze. Jakmile si začínám uvědomovat, že se dostávám pod diktát očekávání nebo emocí druhých, postačí, když vložím dlaně do sebe a vnímám, jak jedna spočívá v druhé. Vracím se tak sám k sobě a útoky druhých ztrácejí nade mnou svou moc. Začnu naslouchat sám sobě a uvědomovat si, co chci skutečně říct. Kontakt se sebou mě osvobozuje od fixace na očekávání a od tlaku, kterému se sám vystavuji.

Jsou i jiné cesty, jak spočinout v sobě a jak sám sebe vnímat. Někdo může zvolit putování nebo vysokohorskou túru. Tělesná námaha mu udělá dobře. Zapotí se, ucítí každý sval svého těla a unaví se. A právě tím se mu podaří setřást ze sebe pracovní problémy a starosti. Jiní jdou do sauny a vypotí tu všechno, do čeho se předtím zakousli. To osvobozuje. Pro další může být blahodárnou cestou k osvobození každodenní procházka se psem.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Rovnováha mezi prací a soukromým životem
• Stres
• Svoboda udělat chybu
• Společenství, kolegialita a loajalita začínají u mě
• Mobbing (nátlak)