New Age - výzva pro křesťany

Opravdu dobré je jen to, co je pravdivé

z knihy Náboženství New Age , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

New Age je pro křesťany velkou výzvou. Nejen proto, že se šíří s takovou prudkostí, ale hlavně proto, že je vysloveně protikřesťansky zaměřen, ačkoli užívá četných prvků z odkazu křesťanství, v první řadě Písma. Nadto se ještě vydává za nové planetární obecné náboženství, jež nastoupí namísto všech předchozích a dovede je k dokonalosti. New Age se prostě dobře vyzná v tom, jak se vlichotit modernímu člověku.

Při tom však nabízí též dobré věci: smysl pro obecné bratrství, mír a harmonii, sebeuvědomění, všeobecnou angažovanost sil pro dobré účely atd. Ani používané techniky nejsou všechny špatné: jóga a relaxace mohou mít vskutku příznivé účinky.

Je třeba rozlišovat: není zdravé vše, co působí blaho, a to, co je příjemné, není nutně správné. A v tom je právě problém, dokonce i pro křesťany. I oni už neradi připouštějí nějaké hranice, které by rozlišovaly, a je-li třeba i rozdělovaly. Byli by nejraději, aby všichni měli v něčem pravdu. Jakmile jim někdo zdůrazňuje nezbytnost a jedinečnost křesťanství, je ihned ocejchován jako člověk domýšlivý, vypínavý, bez smyslu pro ekumenismus. Ve všem je něco dobrého a něco zlého, a lze proto bezostyšně směšovat. Když se na to blíže podíváme, není tomu tak: spojování polopravd nevede k ničemu jinému než zase k polopravdě.

Často se slýchá i jiná úvaha: „Co záleží na pravdivosti nějaké teorie, jestliže dává dobré výsledky v praxi? Ostatně, co je to pravda? Strom se pozná podle plodů: dívejte se na plody, jsou-li dobré, je strom též.“

Nic není méně pravdivé. Nikde není psáno, že i bludná víra nemůže přinášet dobrý plod. Origenes někdy mohl být světcem, nebyl však ve všech bodech křesťanské nauky pravověrným. Překrucování pravdy je jistě největší chybou. Může být zdrojem těžkých mravních úchylek. Pavlovi je věc jasná: „Vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní.“ (Ř 1,25-26). Je tedy nezbytné pečlivě rozlišovat, co je pravým obsahem křesťanské víry a co se od ní odchyluje. Není to lhostejné, je nutné se rozhodnout.