Modlíte se roztržitě? Pak hlavu vzhůru!

I umět řídit vyžaduje čas a praxi

z knihy Vždycky se může začít znovu , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Pokud máte s modlením stejné zkušenosti jako já, pak hlavu vzhůru, mám pro vás dobrou zprávu. Už svatá Terezie z Avily řekla, že nás při modlitbě bude neustále něco vyrušovat - alespoň na tomto světě. Bylo by velkou chybou považovat nesoustředěnost za znak toho, že se neumíme modlit; neboť co to znamená, když nás řekněme během půlhodiny stojedenkrát něco z modlitby vytrhlo? Znamená to, že jsme stojedenkrát překonali nesoustředěnost a opět upřeli pozornost k Bohu. Znamená to, že jsme opakovaně řekli "ne" sobě a .,ano" Bohu; stojedenkrát jsme projevili nesobeckou lásku, která nám umožnila zemřít svému sobectví, jež ovládá i ty nejlepší z nás.

Aby se člověk naučil tomu nejdůležitějšímu, čemu se lidská bytost může naučit, totiž lásce, dobrovolně se uchyluje k modlitbě. Skrze ni se ve stanoveném čase cvičí v nesobecké lásce. Na procesu tohoto učení není vůbec nic pozoruhodného. Je založen na starém dobrém principu "Opakování matka moudrosti".

Naučit se vařit, mluvit cizím jazykem nebo i řídit auto vyžaduje čas a praxi. A u modlení platí totéž.